KlasikaPlus.cz© - portál o klasické hudbě

PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

...váš vyladěný partner

english

Nejstarší a nejslavnější na světě. Pašijové hry v bavorském Oberammergau mají téměř čtyřsetletou tradici english

„Obecní radní spolu se všemi občany složili přísahu, že pokud Bůh obec nákazy zbaví, budou každých deset let veřejně předvádět pašijové hry. A morová epidemie opravdu ustoupila.“

„Hry se obvykle začínají připravovat dva roky před svým konáním. Všichni účinkující buď v Oberammergau žijí, nebo odtud pocházejí.“

„Další ročník her se bude konat v roce 2030, prodej vstupenek – online, telefonicky i fyzicky na místě – začíná také už dva roky předem.“

Přestože složité jméno malé hornobavorské obce Oberammergau (spolu se sesterským Unterammergau – tedy „Horní“ a „Dolní“ ves na říčce Ammer) bývá někdy jako dokonalý jazykolam parodizováno, a to v češtině i v němčině (například ve slavné německé dětské písni „Heut´ kommt der Hans zu mir…“), stojí za to si ho zapamatovat a také naučit správně vyslovovat. Neboť v této půvabné předalpské obci, ke konci roku 2021 čítající jen něco málo přes pět tisíc obyvatel, se už skoro čtyři sta let v desetiletém intervalu odehrává velkolepé hudebně-divadelní ztvárnění historie o ukřižování a zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Zatím poslední, dvaačtyřicátý ročník se odehrál právě letos a za necelých pět letních měsíců ho navštívilo přes čtyři sta tisíc diváků.

Psal se rok 1633 a také Bavorsko bylo těžce zkoušeno třicetiletou válkou. Spolu s pohyby armád se začaly šířit i infekční nemoci včetně té nejobávanější – „černé smrti“ neboli moru. Občané Oberammergau se izolací proti nákaze dlouho úspěšně bránili – až do posvícení roku 1632. Tehdy se v městečku vyskytl první případ moru a nemoc se začala rychle šířit. Aby zabránili úplnému zdecimování obce, rozhodli se obecní radní prosit o pomoc nebesa – a spolu se všemi občany složili slavnostní přísahu, že pokud Bůh jejich obec nákazy zbaví, budou každých deset let veřejně předvádět historii o umučení a zmrtvýchvstání Božího syna. A morová epidemie – alespoň dle legendy – opravdu ustoupila… Na svatodušní svátky příštího roku, 1634, obyvatelé svůj slib splnili a nedaleko hřbitova, v blízkosti posledního odpočinku morových obětí, poprvé sehráli „Hru o utrpení, smrti a zmrtvýchvstání Ježíše Krista“.

Oberammergau přitahuje pozornost i díky svérázné výzdobě svých domů

Tato do dnešních dnů uchovaná tradice však samozřejmě prodělala mnohé peripetie. Následující čtyři desetiletí 17. století se hra uváděla vždy po deseti letech od prvního představení – tedy 1644, 1654, 1664 a 1674 – ale od roku 1680 se, zřejmě z praktických důvodů, cyklus posunul do let zakončených nulou. Zásadní průlom a první nadregionální divadelní slávu přinesl Oberammergau rok 1750, kdy původní text her (kombinaci evangelií a starších církevních textů) zcela nově zpracoval benediktinský mnich Ferdinand Rosner, působící v nedalekém klášteře Ettal. Ten pod názvem Passio nova vytvořil jazykově i divadelně efektní „církevní drama“, které se stalo základem vysoce působivého barokního spektáklu. Avšak už o dvacet později, v roce 1770, v době počínající sekularizace, vydal tehdejší bavorský kurfiřt Maxmilián III. Josef zákaz všech pašijových her (hry v Oberammergau nebyly tehdy jediné, i když už nejslavnější) s odůvodněním, že „největší tajemství našeho svatého náboženství se zkrátka nepatří předvádět na divadelním jevišti“. Za dalších deset let se však dalšímu ettalskému mnichovi podařilo, zcela v duchu nového, osvícensky střízlivého chápání náboženství, znovu text přepracovat a oprostit ho od barokně přebujelých divadelních efektů a příliš realisticky pojatých scén. Takto upravená hra došla milosti v očích nového mnichovského kurfiřta a oberammergauští získali v roce 1780 exkluzivní privilegium na provozování pašijí, které se pak v dalších desetiletích stále obnovovalo (přičemž například v roce 1790 se pašije v Oberammergau poprvé staly předmětem novinové reklamy a také se na ně poprvé začaly prodávat vstupenky – tehdejších pět představení zhlédlo celkem jedenáct tisíc diváků a obecní pokladna tím získala značnou sumu šest set zlatých).

19. století, po složitém období napoleonských válek, přineslo další pokračování a rozvíjení tradice. Velmi významně se o tento rozvoj zasloužil Joseph Alois Daisenberger, který od roku 1845 v Oberammergau působil jako farář. Zpracoval novou verzi textu a také představení začal utvářet jako první skutečný režisér v moderním slova smyslu; za jeho působení se také zdejší pašijová tradice pomalu stala známou i mezinárodně a do Oberammergau začaly na Hry přijíždět i významné zahraniční osobnosti včetně korunovaných hlav či finančních nebo průmyslových magnátů. V devadesátých letech 19. století se Hry dočkaly i první stálé divadelní scény, která byla v následujících desetiletích postupně různými úpravami a modernizacemi dotvořena do dnešní podoby plně zastřešené divadelní budovy (částečně otevřené pouze v zadní části monumentálně koncipovaného jeviště), vybavené i základním diváckým komfortem (vstupní foyer, shop, toalety a podobně)

divadelní budova

Pašijové hry v Oberammergau se ale samozřejmě nevyhnuly ani přímému vlivu politických událostí, zejména v pohnutém 20. století. V roce 1934, kdy se Hry na počest třístého výročí prvního uvedení hrály opět „mimo pořadí“, se neubránily návštěvě Adolfa Hitlera a dalších nacistických pohlavárů ani vlivu nacistické ideologie na přípravu celé akce. Naopak v roce 1950, v prvním ročníku po druhé světové válce (1940 se kvůli probíhající válce nehrálo), jako reakce na nacistický antisemitismus a holocaust, zase začaly diskuze a protesty kvůli „negativnímu líčení Židů“ v textu her – k tehdejším protestům se připojili například Leonard Bernstein nebo dramatik Arthur Miller (těm ale zase oponovali někteří význační němečtí intelektuálové, například spisovatelé Günter Grass nebo Heinrich Böll). Tyto diskuse a spory ohledně (údajného) antisemitismu textu her se táhly ještě řadu let a vedly k experimentům se střídáním různých textových verzí či jejich úprav.

expozice ve foyer – kostýmy

Až důkladná reforma textu i Her jako takových mezi lety 1990 a 2000 tyto výhrady odstranila. Tato reforma ovšem byla možná jen díky zásadní generační výměně a modernímu pohledu na celé téma, které nastaly v roce 1990 – umělecké vedení celého podniku bylo tehdy svěřeno teprve sedmadvacetiletému režisérovi (původně sochaři) Christianu Stücklovi, rodákovi z Oberammergau, a jeho týmu. Stücklovy úpravy textu i celé koncepce, jejichž jádrem byla změna interpretace celého konfliktu jako sporu mezi dvěma židovskými tábory i posílení individuality postavy Ježíše, sice zpočátku vyvolaly další bouři nevole mezi konzervativními obyvateli obce, ale nakonec se jeho přístup i kvůli diváckému úspěchu prosadil a Stückl vede přípravu her až do současnosti.

režisér Christian Stückl

Formálně mají oberammergauské pašijové hry podobu scénického oratoria. Střídají se velké činoherní scény, které v základních evangelijních epizodách líčí posledních pět dní Ježíšova života (od příchodu do Jeruzaléma), s „živými obrazy“, čerpajícími z dalších biblických epizod, které jsou doprovázeny hudbou, a to v přednesu sólistů, sboru a orchestru. Hudební složka Her ve stylu pozdního klasicismu je založena na původní hudbě, kterou mezi lety 1811 a 1820 pro pašije zkomponoval oberammergauský učitel Rochus Dedler (1779–1822), v roce 1950 přepracoval Eugen Papst a pro inscenace od ročníku 2000 nově revidoval a rozšířil současný hudební šéf Markus Zwink.

hlediště před představením

Hry se obvykle začínají připravovat dva roky před svým konáním (tyto poslední tedy už v roce 2018, protože byly plánovány na rok 2020, což ovšem zhatil covid, a Hry se musely o dva roky posunout). Tehdy je definitivně vybráno celé obsazení, a to nejen herecké, ale i hudební – sbor, sólisté i orchestr (bez ohledu na to, jestli mají nějaké odborné školení, nebo jsou ryzí amatéři). Všichni účinkující (včetně dětí) buď v Oberammergau žijí, nebo odtud pocházejí a účinkování v Hrách patří k neprestižnějším událostem v jejich životě – například v letošním ročníku jich bylo zapojeno více než dva tisíce. Často někteří herci nebo hudebníci účinkují ve více ročnících za sebou, a to i v různých rolích. Nebo si k účinkování přibírají i další úkoly organizačního charakteru (například jeden ze dvou letošních představitelů Ježíše, který ho hrál už v roce 2010, je zároveň i šéfem tiskového odboru Her). Od roku 1980 se všechny hlavní role obsazují ve dvou alternacích (hraje se od poloviny května do začátku října pět dní v týdnu), od roku 1990 je na základě soudního rozhodnutí účinkování povoleno i vdaným ženám a ženám starším pětatřiceti let, což bylo do roku 1984 vyloučeno.

Představení v současnosti trvá celkem pět hodin, začíná už odpoledne, po prvním asi dvou a půlhodinovém dílu následuje tříhodinová pauza na občerstvení (účinkujících i diváků – restaurací a různých občerstvení je sice v Oberammergau dost, ale vzhledem k tomu, že hlediště pojme celkem 4 800 diváků, doporučuje se rezervace místa na večeři nejlépe hned při koupi vstupenky), končí se mezi 21. a 22. hodinou.

Další ročník her – z důvodu zachování původního „nulového“ letopočtu – se bude konat v roce 2030, prodej vstupenek – online, telefonicky i fyzicky na místě – začíná také už dva roky předem. Dopravní spojení do obce je vynikající – Oberammergau leží jen kousek od dálnice z Mnichova do Garmisch-Partenkirchenu (parkování i shuttle busy z parkoviště do centra jsou skvěle zorganizovány) nebo sem lze z Mnichova velmi pohodlně dojet i přímým regionálním vlakem. Vše další se lze dozvědět – v němčině nebo angličtině – na webové stránce www.passionsspiele-oberammergau.de.

Foto: archiv autorky, Pašijové hry v Oberammergau ( Facebook) 

Magdalena Živná

Magdalena Živná

Hudební historička a publicistka, kulturní a PR manažerka, překladatelka

Žena mnoha profesí se narodila v Praze, kde celý život žije a pracuje (a mezitím cestuje, hlavně po německy mluvících zemích). Na FF UK vystudovala obory hudební věda a divadelní věda, poté získala i zkušenosti překladatelské, novinářské a publicistické, a to jak v domácích, tak i v zahraničních médiích. Zároveň, díky své perfektní znalosti němčiny, se od počátku své profesionální kariéry zaměřuje na kulturní témata z německojazyčné oblasti. V roce 1992 založila jako samostatná podnikatelka komunikační agenturu NOEMI Arts&Media, s níž se systematicky věnuje rozvíjení česko-německo-rakouských kulturních vztahů v oblasti mezinárodních kulturních projektů, public relations i jazykové komunikace. Magdalena Živná spolupracovala s řadou domácích i zahraničních kulturních institucí, například s Rakouským kulturním fórem i Goethe Institutem v Praze, s Českými centry, s Národním divadlem, Národním muzeem nebo Českou filharmonií, Českým rozhlasem i televizí, s Bavorskou státní operou v Mnichově a s mnoha dalšími. Ve spolupráci s Hlavním městem Prahou také v Clam-Gallasově paláci zorganizovala několik kulturně-historických i uměleckých česko-německo-rakouských výstav. Poslední z nich v r. 2015, která byla věnována skladateli Viktoru Ullmannovi, nastartovala její intenzivní zájem o tohoto nacismem pronásledovaného (a poté i v Osvětimi zavražděného) umělce. Od roku 2018 je dramaturgyní a spolupořadatelkou Ullmannovi věnovaného festivalu v jeho rodném městě Těšíně - dnes Českém Těšíně a polském Cieszyně. Pro nakladatelství NAMU připravila překlad německé monografie věnované tomuto skladateli.



Příspěvky od Magdalena Živná



Více z této rubriky