Petr Veber

Petr Veber

Nepochází z uměleckého prostředí, ale k hudbě má jako posluchač i jako neprofesionální klavírista a varhaník blízko od dětství. Po gymnáziu vystudoval hudební vědu na Karlově univerzitě. Od poloviny 80. let působí jako novinář, hudební a operní kritik a autor textů o hudbě a hudebnících. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 pak deset let v Českém rozhlase vedl hudební redakci stanice Vltava, pro kterou nadále pracuje jako publicista. Současně je jedním z dlouholetých průvodců vysíláním Českého rozhlasu D-dur, digitální stanice klasické hudby. Od 80. let vedle zaměstnání nepřetržitě přispívá do odborných českých hudebních měsíčníků, deníků i časopisů. Připravoval rozhovory a psal hudební reflexe do Lidových a Hospodářských novin, publikuje v Týdeníku Rozhlas i na internetu, píše texty k programům koncertů i obalům CD. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života a snaží se o tom nenásilně přesvědčovat ostatní. Za hudbou cestuje stejně nadšeně, jako rád chodí po horách a fotografuje. Vážnou hudbu všech období, forem a žánrů ještě stále vyhledává, s potěšením poslouchá a dál poznává. V červnu 2018 se proto stal spoluzakladatelem hudebního portálu KlasikaPlus.cz...

117

„Traduje se, že se Weber k vykreslení noční scény odlévání očarovaných kulí inspiroval cestou k Velkému Štolpišskému vodopádu, nebo případně ve vedlejší rokli Malého Sloupského potoka.“

„V Praze se hrál Čarostřelec už v roce 1822, rok po premiéře. Dirigovat přijel sám autor.“

„Paralelním kulturním příběhem ke krystalizaci německé romantické opery jsou obrozenecké snahy pražských umělců začít hrát divadlo v češtině, a to i opery.“

Čarostřelec se považuje za zakladatelské dílo německé romantické opery. Inspiraci k němu libretista Johann Friedrich Kind získal zřejmě v literární předloze týkající se Šumavy a skladatel Carl Maria von Weber nejspíš při procházkách v Jizerských horách. I když v té době byl kapelníkem v Praze, nemá ale smysl hledat v opeře něco českého. Jednak se jedná v obou případech o oblasti jazykově německé, jednak dílo vzniklo až později v Drážďanech. Weberův Der Freischütz, dnes Čarostřelec, tehdy Střelec kouzedlník, o něco později už Střelec kouzelník, byl ovšem jedním z podnětů vedoucích k první české opeře, Škroupovu Dráteníkovi, protože se s několika dalšími díly hrál v Praze v českém překladu. A to velmi záhy po premiéře, která se uskutečnila v Berlíně před dvěma sty lety, 18. června 1821.

 
Babork-dirigent-2

Západočeský symfonický orchestr Mariánské Lázně, který slaví dvě století existence, vstoupí do nadcházející sezóny s novým šéfdirigentem. Stane se jím Radek Baborák, který už několik let dělí svou uměleckou činnost mezi dosavadní hru na lesní roh a dirigování. Společně předtím vystoupí už 2. července na zahajovacím koncertu 3. ročníku mezinárodního hudebního festivalu Živé pohraničí – Lebendes Grenzland. V mariánskolázeňském  Společenském domě Casino zazní Dvořákova Anglická symfonie, Romance pro lesní roh a smyčce od Leone Sinigaglii a Beethovenova hudba. 

 
202106146546Vojtch-Brtnick

„Janáčkova hudba zněla jako nádherná klasika.“

„Přesně v okamžiku, kdy posluchač začíná mít pocit, že uplynulých dvacet minut už přiměřeně vyčerpalo jeho pozornost i možnosti, které zvolený materiál a postupy dávají, skladba spěje ke konci.“

„Německá sopranistka i český basbarytonista obstáli a vypjaté party vetkli do přediva a ploch, hutných a hlasitých, naplno a statečně.“

Symfonický orchestr Českého rozhlasu zakončil sezónu, z běžného a obvyklého posluchačského hlediska fatálně poznamenanou opatřeními proti pandemii, přece jen už hodně nadějně: ve streamu a v přímém přenosu na Vltavě, ale také s posluchači v sále, i když ještě prořídlými, a rovněž v plném formátu večera s přestávkou. Navíc s reprezentativním a krásným programem, tvořeným Janáčkovou operní suitou z Příhod lišky Bystroušky, českou premiérou současné skladby japonského autora Toshia Hosokawy a Lyrickou symfonií Alexandera Zemlinského. Programem, za kterým mohl šéfdirigent Alexander Liebreich stát, a stál, velmi osobně.

 
Z6P6103

„Umělkyně, která je špičkovým profesionálem, aniž by to pro ni v nejmenším znamenalo, že se proto trochu může svézt na vlně popularity a rutiny.“

„Přestože se sólistce, pohybující se dosud zejména ve světě Mozartových a barokních oper a italského belcanta, Mahler dosud vyhýbal, nebo snad ona jemu, dospěla k němu.“

„Craig Terry u klavíru nezastupitelně podporuje a dotváří a doříkává tam, kde poezie a zpěv ještě nechávají prostor.“

Nedělní koncert americké mezzosopranistky Joyce DiDonato přinesl do pražského Rudolfina atmosféru hvězdných hudebních večerů, radost ze vzájemné pospolitosti, krásnou a mistrovsky interpretovanou komorní vokální hudbu a s tím vším hmatatelně všemi sdílenou, vymodlenou naději, že se alespoň něco ze starých dobrých časů snad vrací. Pěvkyni nedostižně doprovázel její krajan Craig Terry.

 
I-LeidlovcJan-irovnick

„Pro nás jsou to velké nervy. Nicméně věřím, že se Rusalka uskuteční.“

„Řada partnerů možná bude mít existenční problémy. A kultura je potom zbytná. Tak to je…“

„Její jméno není zapomenuto. Naše práce dává smysl.“

Městys Liteň nedaleko Berouna je místem spojeným s pěvkyní Jarmilou Novotnou. Byla provdána za Jiřího Daubka, příslušníka vlasteneckého rytířského rodu, který tam od poloviny devatenáctého století sídlil na zámku a velkostatku a který svými aktivitami přispíval k procesu uvědomění a uznání českého podnikatelstva jako důležitého činitele Habsburské monarchie i Československé republiky. Daubkovi po válce o své hospodářství přišli a byli komunistickým režimem vymazáni z historie... Nezisková společnost Zámek Liteň slaví desáté výročí. Jako její ředitelka, nynější spolumajitelka zámku a zakladatelka Festivalu Jarmily Novotné, vypráví Ivana Leidlová v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz o plánovaném srpnovém uvedení Dvořákovy Rusalky v zámeckém parku, o ztrátách v roce koronakrize a plánech do budoucna i o kontaktech s George Daubkem, synem Jarmily Novotné.

 
399

„Dá se to celé hrát jako dojemně lyrický a trochu komický výjev, realisticky ukotvený do vesnického prostředí. Jiří Nekvasil už má 145 let po premiéře odstup, který ho vede směrem k divadelní stylizaci a k nadsázce.“

„Nabízí českou klasiku trochu jinou, rozhodně ne pietní. Nebyl by to on, aby neprobleskla i trocha kontroverze.“

„Ostravský operní soubor nám tu milou hudbu připomíná a oživuje a dál hodlá připomínat a oživovat. Zdá se, že jako jeden z mála.“

Ostravské Národní divadlo moravskoslezské uvede v roce 2024, jubilejním roce Bedřicha Smetany, cyklus všech jeho osmi dokončených oper. Do repertoáru si právě přidalo jeho Hubičku. Po dvou červnových předpremiérách plánuje ještě na 1. července online premiéru v TV Noe, o deset dní později festivalovou premiéru inscenace na Smetanově Litomyšli a na září pak dvě skutečné divadelní premiéry. Úsměvnou historku z podhůří Jiří Nekvasil situoval do Krkonoš. A tak vlastně nepřekvapí, že vůdce pašeráků jako by z oka vypadl Krakonošovi.

 
100

„Silnou stránkou premiérového večera bylo pěvecké obsazení. Nadprůměrné, výrazné ve všech postavách.“

„Magdalena Švecová pro celý večer vede sólisty i všechny ostatní k co nevětší přirozenosti.“

„Když se k dojmu z hudebního divadla hraného a zpívaného opravdu s chutí přičte pochopitelná radost, že se opět může hrát pro publikum, vychází z toho, že šlo v pátek o mimořádnou událost.“

Janáčkova opera má od pátku na repertoáru Pucciniho Bohému. Milou, realistickou, barvitou a vpravdě „normální“, tedy v tom nejlepším slova smyslu konvenčně tradiční inscenaci, za kterou stojí režisérka Magdalena Švecová, výtvarníci David Janošek a Zuzana Přidalová a dirigent Jakub Klecker. Národní divadlo Brno teď v rozvolnění předkládá publiku jeden titul za druhým. Některé už jsou nastudovány delší dobu, ale nemohly se dosud hrát. To jsou ty „z mrazáku“, jak tomu v divadle říkají. Další už jsou a budou čerstvé, zcela nové. Takříkajíc z „horké z pece“. Bohéma patří k těm druhým. Soubor s ní bude také hostovat na začátku července na festivalu Smetanova Litomyšl.

 
111

„Právě tehdy se otevřel prostor pro úvahy, jestli přítomnost v sále s tisícovku míst, ale jen třemi stovkami diváků, je více radostí, nebo ještě stále depresí.“

„Nápad oslovit Václava Lukse, aby připravil jako mezinárodní projekt Mou vlast ve zvuku dobových nástrojů a ve světle tehdejší interpretační praxe, by jinak, nebýt covidu, letos (a možná ještě několik let) nevznikl.“

„Kdo si nedal pozor, propásl nejen Pražské jaro, ale i jaro v Praze.“

Sklenice s padesáti procenty tekutiny je buď poloplná, nebo poloprázdná. Záleží na úhlu pohledu, na postoji pozorovatele, na spíše optimistickém, nebo spíše pesimistickém pohledu. Stejně může dopadnout ohlédnutí za festivalem Pražské jaro. Už druhý ročník se konal-nekonal. Už podruhé byl program pozměněn na variantu umožňující udržet cennou značku za každou cenu a viditelně a slyšitelně naživu a schopnou symbolizovat nezničitelnost znějící hudby. Šestasedmdesátý ročník Pražského jara v tradičním slova smyslu jakoby nebyl, ale v nově nastavených podmínkách, dříve a v normálním světě nemyslitelných, existenci obhájil a životnost prokázal a udržel.

 
SORVojtch-Brtnick-2

Čtyřiadvacet koncertů chystá pro svou 95. sezónu Symfonický orchestr Českého rozhlasu. Od září 2021 do června 2022 vystoupí těleso čtrnáctkrát v klasickém cyklu ve Dvořákově síni Rudolfina, jeho členové se pětkrát budou podílet na komorních koncertech v Anežském klášteře a pětkrát se k tomu ještě objeví na hranicích žánrů v cyklu Nové horizonty, a to zejména ve Foru Karlín a v sále DOX a pak s americkým jazzovým pianistou Bradem Mehldauem v Rudolfinu.

 
602

„Beethovena budu rád hrát i bez jubilea.“

„Nepovažuji klasickou harmonii za intelektuální koncept, ale za naši přirozenost.“

„Teď v euforii z rozvolnění to bude skutečně náročné.“

Za týden má v Praze v Anežském klášteře recitál pianista Lukáš Klánský. V rámci cyklu Hybatelé rezonance, využívajícího mistrovský nástroj C. Bechstein D282, má 17. června na programu Mozarta, Voříška, Mendelssohna-Bartholdyho, Schumanna a Chopina. Dvaatřicetiletý klavírista v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz komentuje jednotlivé autory, shrnuje uplynulé měsíce koronakrize a zmiňuje se i o svém otci, významném sólistovi a pedagogovi Ivanu Klánském, u kterého na AMU studoval.

 
Strana 1 z 83