Dvě nejpopulárnější opery italského verismu zazní v jednom večeru: opery Komedianti a Sedlák kavalír režíruje ve Státní opeře v Praze Ondřej Havelka a volí tak opačné než tradiční pořadí. Není však prvním, kdo se rozhodl k tomuto kroku. Premiéra prvního obsazení se koná již dnes od devatenácti hodin.

Opera Ruggera Leoncavalla Komedianti a opera Sedlák kavalír Pietra Mascagniho patří k nejoblíbenějším titulům v operní historii vůbec. Obě jsou také nejtypičtějšími příklady operního verismu. „Nejčastěji zastoupenými tématy byly ve veristických operách žárlivost a vraždy“, říká dramaturgyně Opery Jitka Slavíková. „Komedianti jsou tragédií stárnoucího potulného herce Cania, který se od svého kolegy, zatrpklého intrikána Tonia, dozví o nevěře své mladé půvabné ženy Neddy a přímo během představení zabije Neddu i svého soka.“

Hudebního nastudování se ujal hudební ředitel Státní opery Andrij Jurkevyč, který se domnívá, že síla těchto děl se dotkne srdce každého i více než po 130 letech od doby jejich vzniku: „Je to hudba velmi svěží a moderní, zároveň melodická a orchestrální i pěvecké party jsou velmi intenzivní a emocionální.“

V repertoáru světových divadel se vžily jako dvojtitul; obě se inscenují ve stejný večer. Praxi, kdy se jako první odehraje Sedlák kavalír a až poté následují Komedianti, převrací režisér Ondřej Havelka a vysvětluje své důvody: „Lákala mě představa obě opery propojit. Proto jsem se rozhodl pro opačné pořadí. Oba příběhy se tedy odehrají v jedné a téže vesnici a tím spojovacím prvkem bude postava, která má pro děj i vyústění obou příběhů zásadní roli: Tonio. Když Canio před zraky vesnického publika zabije svou ženu Neddu a jejího milence Silvia, Tonio si s hrůzou uvědomí, že to byl on, kdo celou tragédii vyprovokoval, a uprchne. Útočiště najde právě ve vesnici, před níž se příběh kočovné herecké společnosti odehrál. Tam se takřka z žebráka vypracuje díky své chytrosti a ne vždy korektnímu chování na jednu z nejvýznamnějších osobností vesnice. V naší inscenaci se tak z Mascagniho Alfia stane Tonio.“

Dramaturgyně opery Jitka Slavíková k tomu dodává: „Pořadí obou oper v jednom večeru – první Sedlák kavalír a po přestávce Komedianti – je tradiční, ale ne neměnné! Naše představení má ostatně stejné pořadí, jaké zvolila například už v roce 1893 newyorská Metropolitní opera. Obě opery byly ovšem uváděny v nejrůznějších kombinacích, leckdy bizarních, jako Sedlák kavalír s třetím jednáním Soumraku bohů nebo Komedianti s druhým jednáním Lohengrina. Doložena je dokonce kombinace Komediantů s Hubičkou Bedřicha Smetany – ve vídeňské Dvorní opeře v roce 1894.“

S pohybovou spoluprací kromě choreografky Jany Hanušové pomáhá nové produkci mim Jiří Bilbo Reindinger, a to zejména v opeře Komedianti. „Představení, které sehrají komedianti v druhém dějství opery, by mělo být opravdu vtipné a zábavné. O to víc bude šokující, když veselá, trochu naivní klauniáda vyústí v děsivou tragédii.“ dodává Havelka.

Hlavní role alternují v Komediantech Jana Sibera / Yukiko Kinjo (Nedda), Denys Pivnickij / Michal Lehotský (Canio), Daniel Scofield / Daniel Čapkovič (Tonio), Csaba Kotlár / Daniel Kfelíř (Silvio) a Petr Nekoranec / Daniel Matoušek (Peppe).

V Sedláku kavalírovi se hlavních rolí ujali Ester Pavlů / Viktorija Korosunova (Santuzza), Alejandro del Angel / Peter Berger (Turiddu), Michaela Zajmi / Alena Kropáčková (Lola) a Daniel Scofield / Daniel Čapkovič (Tonio–Alfio).

Foto: Jan Hromádko