„Obecní radní spolu se všemi občany složili přísahu, že pokud Bůh obec nákazy zbaví, budou každých deset let veřejně předvádět pašijové hry. A morová epidemie opravdu ustoupila.“

„Hry se obvykle začínají připravovat dva roky před svým konáním. Všichni účinkující buď v Oberammergau žijí, nebo odtud pocházejí.“

„Další ročník her se bude konat v roce 2030, prodej vstupenek – online, telefonicky i fyzicky na místě – začíná také už dva roky předem.“

Přestože složité jméno malé hornobavorské obce Oberammergau (spolu se sesterským Unterammergau – tedy „Horní“ a „Dolní“ ves na říčce Ammer) bývá někdy jako dokonalý jazykolam parodizováno, a to v češtině i v němčině (například ve slavné německé dětské písni „Heut´ kommt der Hans zu mir…“), stojí za to si ho zapamatovat a také naučit správně vyslovovat. Neboť v této půvabné předalpské obci, ke konci roku 2021 čítající jen něco málo přes pět tisíc obyvatel, se už skoro čtyři sta let v desetiletém intervalu odehrává velkolepé hudebně-divadelní ztvárnění historie o ukřižování a zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Zatím poslední, dvaačtyřicátý ročník se odehrál právě letos a za necelých pět letních měsíců ho navštívilo přes čtyři sta tisíc diváků.

Psal se rok 1633 a také Bavorsko bylo těžce zkoušeno třicetiletou válkou. Spolu s pohyby armád se začaly šířit i infekční nemoci včetně té nejobávanější – „černé smrti“ neboli moru. Občané Oberammergau se izolací proti nákaze dlouho úspěšně bránili – až do posvícení roku 1632. Tehdy se v městečku vyskytl první případ moru a nemoc se začala rychle šířit. Aby zabránili úplnému zdecimování obce, rozhodli se obecní radní prosit o pomoc nebesa – a spolu se všemi občany složili slavnostní přísahu, že pokud Bůh jejich obec nákazy zbaví, budou každých deset let veřejně předvádět historii o umučení a zmrtvýchvstání Božího syna. A morová epidemie – alespoň dle legendy – opravdu ustoupila… Na svatodušní svátky příštího roku, 1634, obyvatelé svůj slib splnili a nedaleko hřbitova, v blízkosti posledního odpočinku morových obětí, poprvé sehráli „Hru o utrpení, smrti a zmrtvýchvstání Ježíše Krista“.

Tato do dnešních dnů uchovaná tradice však samozřejmě prodělala mnohé peripetie. Následující čtyři desetiletí 17. století se hra uváděla vždy po deseti letech od prvního představení – tedy 1644, 1654, 1664 a 1674 – ale od roku 1680 se, zřejmě z praktických důvodů, cyklus posunul do let zakončených nulou. Zásadní průlom a první nadregionální divadelní slávu přinesl Oberammergau rok 1750, kdy původní text her (kombinaci evangelií a starších církevních textů) zcela nově zpracoval benediktinský mnich Ferdinand Rosner, působící v nedalekém klášteře Ettal. Ten pod názvem Passio nova vytvořil jazykově i divadelně efektní „církevní drama“, které se stalo základem vysoce působivého barokního spektáklu. Avšak už o dvacet později, v roce 1770, v době počínající sekularizace, vydal tehdejší bavorský kurfiřt Maxmilián III. Josef zákaz všech pašijových her (hry v Oberammergau nebyly tehdy jediné, i když už nejslavnější) s odůvodněním, že „největší tajemství našeho svatého náboženství se zkrátka nepatří předvádět na divadelním jevišti“. Za dalších deset let se však dalšímu ettalskému mnichovi podařilo, zcela v duchu nového, osvícensky střízlivého chápání náboženství, znovu text přepracovat a oprostit ho od barokně přebujelých divadelních efektů a příliš realisticky pojatých scén. Takto upravená hra došla milosti v očích nového mnichovského kurfiřta a oberammergauští získali v roce 1780 exkluzivní privilegium na provozování pašijí, které se pak v dalších desetiletích stále obnovovalo (přičemž například v roce 1790 se pašije v Oberammergau poprvé staly předmětem novinové reklamy a také se na ně poprvé začaly prodávat vstupenky – tehdejších pět představení zhlédlo celkem jedenáct tisíc diváků a obecní pokladna tím získala značnou sumu šest set zlatých).

19. století, po složitém období napoleonských válek, přineslo další pokračování a rozvíjení tradice. Velmi významně se o tento rozvoj zasloužil Joseph Alois Daisenberger, který od roku 1845 v Oberammergau působil jako farář. Zpracoval novou verzi textu a také představení začal utvářet jako první skutečný režisér v moderním slova smyslu; za jeho působení se také zdejší pašijová tradice pomalu stala známou i mezinárodně a do Oberammergau začaly na Hry přijíždět i významné zahraniční osobnosti včetně korunovaných hlav či finančních nebo průmyslových magnátů. V devadesátých letech 19. století se Hry dočkaly i první stálé divadelní scény, která byla v následujících desetiletích postupně různými úpravami a modernizacemi dotvořena do dnešní podoby plně zastřešené divadelní budovy (částečně otevřené pouze v zadní části monumentálně koncipovaného jeviště), vybavené i základním diváckým komfortem (vstupní foyer, shop, toalety a podobně)

Pašijové hry v Oberammergau se ale samozřejmě nevyhnuly ani přímému vlivu politických událostí, zejména v pohnutém 20. století. V roce 1934, kdy se Hry na počest třístého výročí prvního uvedení hrály opět „mimo pořadí“, se neubránily návštěvě Adolfa Hitlera a dalších nacistických pohlavárů ani vlivu nacistické ideologie na přípravu celé akce. Naopak v roce 1950, v prvním ročníku po druhé světové válce (1940 se kvůli probíhající válce nehrálo), jako reakce na nacistický antisemitismus a holocaust, zase začaly diskuze a protesty kvůli „negativnímu líčení Židů“ v textu her – k tehdejším protestům se připojili například Leonard Bernstein nebo dramatik Arthur Miller (těm ale zase oponovali někteří význační němečtí intelektuálové, například spisovatelé Günter Grass nebo Heinrich Böll). Tyto diskuse a spory ohledně (údajného) antisemitismu textu her se táhly ještě řadu let a vedly k experimentům se střídáním různých textových verzí či jejich úprav.

Až důkladná reforma textu i Her jako takových mezi lety 1990 a 2000 tyto výhrady odstranila. Tato reforma ovšem byla možná jen díky zásadní generační výměně a modernímu pohledu na celé téma, které nastaly v roce 1990 – umělecké vedení celého podniku bylo tehdy svěřeno teprve sedmadvacetiletému režisérovi (původně sochaři) Christianu Stücklovi, rodákovi z Oberammergau, a jeho týmu. Stücklovy úpravy textu i celé koncepce, jejichž jádrem byla změna interpretace celého konfliktu jako sporu mezi dvěma židovskými tábory i posílení individuality postavy Ježíše, sice zpočátku vyvolaly další bouři nevole mezi konzervativními obyvateli obce, ale nakonec se jeho přístup i kvůli diváckému úspěchu prosadil a Stückl vede přípravu her až do současnosti.

Formálně mají oberammergauské pašijové hry podobu scénického oratoria. Střídají se velké činoherní scény, které v základních evangelijních epizodách líčí posledních pět dní Ježíšova života (od příchodu do Jeruzaléma), s „živými obrazy“, čerpajícími z dalších biblických epizod, které jsou doprovázeny hudbou, a to v přednesu sólistů, sboru a orchestru. Hudební složka Her ve stylu pozdního klasicismu je založena na původní hudbě, kterou mezi lety 1811 a 1820 pro pašije zkomponoval oberammergauský učitel Rochus Dedler (1779–1822), v roce 1950 přepracoval Eugen Papst a pro inscenace od ročníku 2000 nově revidoval a rozšířil současný hudební šéf Markus Zwink.

Hry se obvykle začínají připravovat dva roky před svým konáním (tyto poslední tedy už v roce 2018, protože byly plánovány na rok 2020, což ovšem zhatil covid, a Hry se musely o dva roky posunout). Tehdy je definitivně vybráno celé obsazení, a to nejen herecké, ale i hudební – sbor, sólisté i orchestr (bez ohledu na to, jestli mají nějaké odborné školení, nebo jsou ryzí amatéři). Všichni účinkující (včetně dětí) buď v Oberammergau žijí, nebo odtud pocházejí a účinkování v Hrách patří k neprestižnějším událostem v jejich životě – například v letošním ročníku jich bylo zapojeno více než dva tisíce. Často někteří herci nebo hudebníci účinkují ve více ročnících za sebou, a to i v různých rolích. Nebo si k účinkování přibírají i další úkoly organizačního charakteru (například jeden ze dvou letošních představitelů Ježíše, který ho hrál už v roce 2010, je zároveň i šéfem tiskového odboru Her). Od roku 1980 se všechny hlavní role obsazují ve dvou alternacích (hraje se od poloviny května do začátku října pět dní v týdnu), od roku 1990 je na základě soudního rozhodnutí účinkování povoleno i vdaným ženám a ženám starším pětatřiceti let, což bylo do roku 1984 vyloučeno.

Představení v současnosti trvá celkem pět hodin, začíná už odpoledne, po prvním asi dvou a půlhodinovém dílu následuje tříhodinová pauza na občerstvení (účinkujících i diváků – restaurací a různých občerstvení je sice v Oberammergau dost, ale vzhledem k tomu, že hlediště pojme celkem 4 800 diváků, doporučuje se rezervace místa na večeři nejlépe hned při koupi vstupenky), končí se mezi 21. a 22. hodinou.

Další ročník her – z důvodu zachování původního „nulového“ letopočtu – se bude konat v roce 2030, prodej vstupenek – online, telefonicky i fyzicky na místě – začíná také už dva roky předem. Dopravní spojení do obce je vynikající – Oberammergau leží jen kousek od dálnice z Mnichova do Garmisch-Partenkirchenu (parkování i shuttle busy z parkoviště do centra jsou skvěle zorganizovány) nebo sem lze z Mnichova velmi pohodlně dojet i přímým regionálním vlakem. Vše další se lze dozvědět – v němčině nebo angličtině – na webové stránce www.passionsspiele-oberammergau.de.

Foto: archiv autorky, Pašijové hry v Oberammergau ( Facebook)