„Děvče ze Západu má mnoho krásné hudby a velice napínavý děj.“

„Byť je v opeře asi dvacet postav, pozornost diváků se vždy soustředí na představitele stěžejních rolí.“

„Absolutně nic se nedalo vytknout polskému barytonistovi Tomaszi Koniecznému v roli Jacka Rance.“

Puccini a jeho operní tvorba je v berlínské Státní opeře Pod lipami nesmírně oblíbená. V letošní sezóně z tvorby tohoto italského mistra byly na repertoáru ještě jeho opery Bohéma, Madama Butterfly, Tosca (ta dosahuje neustále vysokého počtu repríz) a Turandot. (Taková pozornost není v tomto operním domě věnována ani operám Richarda Strausse, z jehož tvorby v této sezóně byly uvedeny pouze tři opery Elektra, Růžový kavalír a Daphne.) Inscenace Děvčete ze Západu měla premiéru 13. června 2021 v nastudování Antonia Pappana a v režii Lydie Steier. Scénu i kostýmy vytvořil David Zinn, světelný design Olaf Freese, sbormistrem byl Martin Wright. Letošní sérii čtyř představení řídila Simone Young, sbory připravil Dani Juris.

Sedmá Pucciniho opera Děvče ze Západu byla poprvé uvedena 10. prosince 1910 v Metropolitní opeře v New Yorku. Jednalo se po třiceti letech existence této operní scény (byla otevřena v roce 1880) o první světovou premiéru v tomto domě. Byl jí přítomen skladatel díla, operu nastudoval jeden z tehdy největších dirigentů Arturo Toscanini a hlavní role vytvořili nejlepší světoví operní pěvci té doby v čele s naší Emou Destinnovou v hlavní ženské roli Minnie, Enricem Carusem v roli Dicka Johnsona a Pasqualem Amatem v roli Jacka Rance. Premiéra přinesla zcela nové dílo v kontextu Pucciniho tvorby, operu z prostředí amerických zlatokopů a bez větších árií (jedinou má tenorista Dick Johnson ve třetím jednání a jedná se o jednu z nejkratších operních árií vůbec). Puccini v této opeře ukázal cestu, jak by se jeho hudební řeč mohla v budoucnu vyvíjet, nicméně čas mu dopřál napsat již jen tři opery – problematickou Vlaštovku v operetním stylu, tři jednoaktové opery pod společným názvem Triptych a Turandot, kterou již nestihl dokončit. Přestože Děvče ze Západu má mnoho krásné hudby a velice napínavý děj (zejména v druhém jednání), opera nikdy neatakovala úspěšnou trojici oper Bohéma, Tosca a Madama Butterfly. Její uvádění poměrně vzácné nejen u nás, ale i v zahraničí (u nás byla naposledy uvedena v pražském Národním divadle v roce 2007, předtím v roce 1983 v Liberci a o deset let dříve v Olomouci). 

Přestože je v opeře asi dvacet postav, pozornost diváků se vždy soustředí na představitele stěžejních rolí. Anja Kampe má pro Minnie dostatečně dramatický hlas, ale zároveň i dívčí zjev (opera se jmenuje „Děvče“ ze Západu), a byť její okrajové tóny byly již na hranici, všechny zazpívala. V neposlední řadě je výbornou herečkou, což se na ztvárnění této postavy příznivě projevilo. Dicka Johnsona zpíval Brandon Jovanovich měkkým, kultivovaným tenorem, snad málo „italským“, a přestože měl s vypjatým místem v druhém jednání pěvecké problémy, působil více než přesvědčivě. Absolutně nic se nedalo vytknout polskému barytonistovi Tomaszi Koniecznému v roli Jacka Rance (původně byl obsazen Wolfgang Koch), který byl skvělý nejen po herecké (druhé jednání), ale i pěvecké stránce. Jeho zvučný baryton se vyrovnaně nesl hledištěm Státní opery Pod lipami ve všech polohách. Vedle těchto hlavních postav musíme ještě zmínit Stephana Rügamera v roli Nicka (v této inscenaci je za ženu – proč?), Arttu Kataje v roli Sonory, Jana Martiníka jako Ashbyho, Grigoryho Shkarupu jako Jaka Wallace, který jímavě zazpíval smutnou píseň o touze po domově v prvním jednání, ale i Ekaterinu Chayka-Rubinstein jako Wowkle. Těžké ansámblové scény, zejména v prvním jednání, byly perfektně nastudovány. 

Režisérka Lydia Steier rozehrála všechny scény velice pečlivě (hodně ostatně předepisuje i Puccini ve svých scénických poznámkách), každý měl přesně určeno, co bude na jevišti dělat a to v prvním jednání vskutku není snadné. Prostředí zlatokopů je drsné, přesto i oni prokáží, že mají srdce, když mezi sebou vyberou peníze pro tesknícího Jaka Wallace, aby se mohl vrátit domů. První jednání se neodehrává uvnitř lokálu „Polka“, ale na veřejném prostranství, kde hospodu představuje pojízdný výčep, před který si zlatokopové dají lavice. Když Jack Wallace zpívá tesknou sentimentální písničku, sledují ho zlatokopové nejprve v televizi, pak je spuštěn z provaziště uprostřed obrovského kýčovitě osvětleného srdce. Uspořené peníze zlatokopů jsou ukryté v bizonovi, který je již v předehře přítomen před oponou. Režisérka Steier do děje přidala postavu malého chlapce Wowkle, který prochází celým dějem a je jakousi pravou rukou šerifa Rance. Vrchol opery i režie díla je v samém závěru. Je to ovšem jakýsi hořký konec, kdy se Minnie sice podaří odvrátit Dickovo oběšení, ale odchází z místa, kde je ráda a kde ji všichni ti drsní chlapi oddaně milují; byť odchází po boku milovaného muže. Nesmíme zapomenout ani na závěr druhého jednání, kdy Minnie hraje s šerifem Rancem poker o Dicka. Zde nestačí jen dobře zpívat, ale až činoherně hrát, což se díky hereckým schopnostem Anji Kampe i Tomasze Konieczneho plně podařilo.

Děvče ze Západu je pozoruhodná opera Giacoma Pucciniho a je jen na škodu operních diváků, že ji operní soubory tak málo uvádějí. Představení v německé Státní opeře Pod lipami prokázalo, že opera může oslovit i dnešního diváka, je-li výborně nastudovaná, zahraná a zazpívaná. Tři hlavní role jsou více než obtížné a v Berlíně je dokázali přesvědčivě obsadit.

Foto: ilustrační ze zkoušek - Státní opera Berlín / Martin Sigmund