„Jízdárna ve Světcích u Tachova se letos dočkala své finální rekonstrukce. Město Tachov tak získalo originální multifunkční společenské a kulturní centrum.“

„Viktor Bezkorovajny se zřejmě může chlubit bezproblémovými výškami, což dokázal obávanými ‚céčky‘ v árii Tonia z Donizettiho Dcery pluku.“

„Hanna Bezkorovajna zaujala měkkým úhozem a zpěvným legátem, jímž v klavírní fantazii dokázala dobře napodobit kantilénu Belliniho dokonalé melodie.“

V neděli odpoledne 23. června pokračoval druhým koncertem letošní 22. ročník cyklu Dveře jízdárny dokořán. Vystoupili v něm manželé Hanna a Viktor Bezkorovajných, kteří nově zrekonstruovaný prostor naplnili hudbou italských skladatelů.

Oba jsou absolventi Oděské národní hudební akademie A. V. Neždanové. Tenorista Viktor dříve působil jako sólista Kyjevské národní filharmonie, v roce 2018 přesídlil do Čech, kde našel uplatnění v operním sboru Divadla J. K. Tyla v Plzni. Jeho manželka, klavíristka Hanna, laureátka mnoha mezinárodních soutěží a držitelka diplomů v kategorii Nejlepší korepetitor, v současné době působí na Základní umělecké škole J. S. Bacha v Dobřanech u Plzně. Tam a v dalších místech se aktivně zapojuje do různých koncertních projektů. 

Jízdárna ve Světcích u Tachova, kterou v Evropě jako druhou největší po Vídni nechal postavit Alfred II. kníže Windischgrätz, se letos dočkala své finální rekonstrukce. Slavnostně byla otevřena 23. března. Od 1. června mohou návštěvníci zhlédnout výstavu věnovanou 909. výročí založení benediktinských klášterů ve Zwielfaltenu v jihozápadním Bavorsku a Kladrubech u Stříbra. Město Tachov se tak s pomocí Evrospké unie získalo originální multifunkční společenské a kulturní centrum, které se jistě stane nejen atraktivním turistickým cílem, ale pro milovníky hudby i vyhledávaným koncertním sálem. 

Pořadatelé festivalu Dveře jízdárny dokořán svým příznivcům letos nabízejí celkem šest koncertů. V prvním (26. května) vystoupil soubor Hradišťan, v červenci (14. července) jízdárna uvítá komorní soubor Benda Quartet, v rámci Tachovských městských slavností pak anglický orchestr Stoneleigh Youth Orchestra (26. července), který přednese Čajkovského Symfonii č. 5, e moll, op. 64 a Elgarův Violloncellový koncert e moll, op. 85. 25. srpna do Světců zavítá soubor The Cello Boys s filmovou hudbou. Festival pak zakončí 8. září Gabriela Beňačková, Jakub Pustina a Orchestr Severočeského divadla Ústí nad Labem, a to pořadem Mařenka, Rusalka a Jenůfa se loučí. 

Ukrajinští umělci si pro své vystoupení vybrali výhradně italskou hudbu. V první půli zazněly umělé písně, jež bychom mohli označit za ohlasovou tvorbu neapolského písňového folklóru. S výjimkou rodáka z Livorna Pietra Mascagniho (1863–1945) a rodáka z Ortony Francesca Paola Tostiho (1846–1916) se jejich autoři Cesare Andrea Bixio (1896–1978) a Ernesto De Curtis (1875–1937) narodili právě v Neapoli. Písně těchto skladatelů jsou nejen oblíbeným repertoárem adeptů pěveckého umění, ale do svého vystoupení je s oblibou zařazují i známé pěvecké hvězdy. Ať to byla Mascagniho Serenata, Bixiova Mamma a Parlami d´amore, Mariù, Tostiho Non t’amo più či Curtisovy Non ti scordar di me, Tu ca non chiagne a Torna a Surriento Viktor Bezkorovajny je za spolehlivého doprovodu své manželky zazpíval technicky vyrovnaně a do jejich přednesu vložil požadovaný citový náboj.

Ve druhé půli koncertu oba interpreti obrátili pozornost posluchačů k italské operní tvorbě reprezentované slavnými jmény Donizettiho, Belliniho, Verdiho a Pucciniho. Z Verdiho Rigoletta zazněly hned tři árie vévody – ballata Questa o quella, árie Ella mi fu rapita! … Parmi veder le lagrime a oblíbená canzona z posledního dějství La donna é mobile. Ukrajinský tenorista roli vévody nastudoval před dvěma lety ve Slezském divadle v Opavě. V těchto třech partiích, které jsou vizitkou každého úspěšného tenoristy, zaujal svým barevně znělým tenorem a technicky dobře zvládnutými kadencemi. Velmi přesvědčivě vyzněl i jeho exkurz do veristického repertoáru v árii Rodolfa Che gelida manina z Pucciniho opery La Bohème. Zpěvák se zřejmě může chlubit bezproblémovými výškami, což dokázal obávanými „céčky“ v árii Tonia Ah! Mes amis, quel jour de fête z Donizettiho opery La fille du régiment (Dcera pluku). Z díla Vinzenza Belliniho zazněla v podání klavíristky Anny Bezkorovajné transkripce árie Casta Diva z opery Norma, vzešlá z pera pražského rodáka Wilhelma Kuheho (1823–1912). Bylo to vůbec poprvé, kdy se v jízdárně rozezněl nově získaný Steinway. Dlužno dodat, že jeho premiéra se odehrála pod rukama vskutku povolanýma. Klavíristka zaujala měkkým úhozem a zpěvným legátem, jímž dokázala dobře napodobit kantilénu Belliniho dokonalé melodie. Stejně příznivý dojem zanechala v posluchačích i další klavírní transkripcí, tentokrát na téma melodií z Verdiho opery La traviata, jejímž autorem je americký skladatel Robert Goldbeck (1839–1908). 

Závěrem zazněla oblíbená píseň O sole mio známého neapolského skladatele Eduarda di Capuy (1865–1917) vzniklá na text dalšího Neapolce Giovanniho Capurra (1859–1920). Anna Bezkorovajna, která celý koncert česky uváděla, připomněla, že to byla právě mezinárodně proslulá Oděsa, v níž se italský textař nechal inspirovat kouzelnou scenérií západu slunce. Aplaudující publikum si pochopitelně vyžádalo přídavek. Umělci se s ním rozloučili populární Matinatou Ruggiera Leoncavalla (1957–1919). 

Koncert ve specifické akustice mohutné jízdárny prověřil kvality obou interpretů. Ředitel plzeňského divadla a šéf opery mohou být šťastni, že mají v pěveckém sboru tak zdatného tenoristu.

Foto: z archivu autorky