„Dnes již dalece přesahuje to, co si představujeme pod pojmem amatérský či studentský orchestr.“

„Koncerty NOFI bývají mnohdy beznadějně vyprodány během několika hodin.“

„Stačí, když si čtenář vybaví všechna synonyma třeba od slova ´úžasné´.“

„Nebývá zvykem, ani na těchto stránkách, psát o činnosti amatérského orchestru. Novoměstskou filharmonii (NOFI) však sleduji již delší dobu a jsem přesvědčen, že si tuto publicitu zaslouží“, píše Josef Krečmer pro KlasikuPlus v postřehu zaznamenaném v pondělí v Náchodě. Sólistou tam byl Lukáš Vondráček, hvězdný pianista, vítěz Soutěže královny Alžběty v Bruselu v roce 2016. 

Původně komorní orchestr převzal a na pětašedesátičlenný symfonický orchestr ho od roku 1998 postupně rozšířil violoncellista, sbormistr a dirigent Jaroslav Rybáček. NOFI pravidelně účinkuje na prestižních domácích i zahraničních soutěžních přehlídkách a festivalech, získala řadu prvních cen, včetně titulů absolutních vítězů a laureátů soutěží. Dnes již dalece přesahuje to, co si představujeme pod pojmem amatérský či studentský orchestr. Aktivita Jaroslava Rybáčka a jeho organizačního týmu je po všech stránkách obdivuhodná, koncerty NOFI bývají mnohdy beznadějně vyprodány během několika hodin. Nejinak tomu bylo i 29. dubna v nádherném sálu náchodského „Beránku“, oficiálně v Městském divadle Dr. Josefa Čížka. Tentokrát samozřejmě také díky famóznímu sólistovi i výborné dramaturgii koncertu.

Orchestr a dirigent zaujali hned od prvních tónů. Baba Jaaga z Musorgského Kartinek vyzněla temperamentně a s plným nasazením, stejně tak zaujal slavný Šostakovičův valčík – vlnil se krásnou agogikou i nostalgií. Montekové a Kapuleti Sergeje Prokofjeva naopak nepostrádali potřebnou dramatičnost. Efektní tečkou za první polovinou večera byl slavný Šavlový tanec Arama Chačaturjana.

Popisovat zde podrobně Čajkovského Klavírní koncert b moll v podání Lukáše Vondráčka, světového klavíristy ve vrcholné formě, považuji za zbytečné. Stačí, když si čtenář vybaví všechna synonyma třeba od slova „úžasné“.  Nadšené publikum si vytleskalo tři přídavky – Arabesku a Snění Roberta Schumanna a Píseň lásky Josefa Suka, dílo, které vyznělo v secesním prostoru sálu přímo uhrančivě.

Je třeba ocenit, že Lukáš Vondráček přijal toto pozvání a obdivuhodně se vyrovnal i s tím, že klavír v Beránku má již svá nejlepší léta dávno za sebou.

Foto: Michal Fanta