„Z předložených grafů jasně vyplývá zejména výrazný ekonomický přínos České filharmonie a festivalu Pražské jaro.“

„Ve druhé části konference vystoupily významné osobnosti současné české hudební scény.“

„Dirigent Jakub Hrůša mluvil převážně z vlastní mezinárodní zkušenosti.“

Pražské jaro uspořádalo konferenci s názvem Malá země – velcí hudebníci, která se konala 29. května v Obecním domě v Praze. Moderátorem byl Saša Michailidis, jednání rozdělil do dvou částí.

Hlavními přednášejícími té úvodní, zaměřené na data o kultuře, byli Marek Rojíček, předseda Českého statistického úřadu, a Tereza Raabová, expertka na kreativní průmysl a ekonomiku. Předložili soubory dat, která statisticky zobrazují pozici kultury v současném hospodaření státu. Vyplývá z nich, že v tom nejširším pohledu se rozhodně nejedná o zanedbatelný, nebo dokonce ztrátový segment příjmů a výdajů, že zejména v mezinárodním kontextu je česká kultura významným faktorem hospodářských aktivit. Z předložených grafů jasně vyplývá zejména výrazný ekonomický přínos České filharmonie a festivalu Pražské jaro a devastující účinek covidové pandemie uplynulých let. Významná na konferenci byla přítomnost filantropa a nakladatele Jiřího Walda, který obrátil pozornost na mecenášství jako na eticky důležitou součásti společenského dění. Podle něho peníze, které přicházejí do kultury není třeba chápat jen jako nevratné dotace, ale lépe jako dobré investice do budoucnosti. Designovaný umělecký ředitel a dramaturg Smetanovy Litomyšle Marek Šulc upozornil na dění okolo Roku české hudby, které má pozitivní dopad na kulturní marketing.

Ve druhé části konference vystoupily významné osobnosti současné české hudební scény. Tématem tohoto bloku bylo postavení české klasické hudby v současném světě, které rozhodně není špatné. Všichni však shodně konstatovali nutnost promyšlené práce s finančními prostředky vynakládanými na hudební provoz. Panelové diskuse se zúčastnil ředitel festivalu Pražské jaro Pavel Trojan, kreativní producent České televize Jiří Hubač, dirigent Jakub Hrůša a kulturní publicista Petr Fischer. Ocenili světový ohlas tvorby skladatelů Smetany, Dvořáka, Janáčka a Martinů, kteří představují hodnoty naší minulosti. Jedním dechem však diskutující konstatovali i paralelní růst zájmu o českou soudobou kompoziční tvorbu ve světě. 

Dirigent Jakub Hrůša mluvil převážně z vlastní mezinárodní zkušenosti. Poukázal na potřebu přicházet na světové hudební scéně neustále s něčím novým, s novou dramaturgií, která je schopna na naše tradiční hodnoty navázat. Neodpustil si však povzdech nad tím, jak dlouho naše hlavní město bude ještě muset čekat na výstavbu nové, akusticky kvalitní a svým objemem dostačující koncertní síně. Byla připomenuta i žalostně dlouhá doba čekání na nové kvalitní koncertní síně i mimo Prahu, zejména v Brně. Publicista Petr Fischer připodobnil oblibu českého interpretačního umění na mezinárodní scéně k úspěchům našich sportovců. Pavel Trojan připomenul finanční přínos světového provozování špičkových děl české hudby, vysoce ocenil kultivované a náročné české koncertní publikum, které má dobré podhoubí v rozvětvené a dobře fungující síti základních uměleckých škol.

Jiří Hubač odhalil přednosti a obtíže televizní dramaturgické práce, která musí velmi citlivě reagovat na početné skupiny ve své podstatě konzervativních diváků, na dlouhé výrobní a provozní termíny a na vysokou finanční náročnost televizní tvorby. I během této diskuse byl připomenut význam Roku české hudby, který úzce souvisí se čtyřkou končícími letopočty, ohraničujícími život (nejen) Bedřicha Smetany. V této souvislosti se z publika ozval kritický hlas na nedostatečnou reakci České televize na toto významné téma. 

Celá diskuze byla nejen zvukem, ale i obrazem zaznamenána, a ještě téhož večera zveřejněna na internetovém kanále.

Foto: Petra Hajská