„Skladba, která byla komponovaná ještě za studií autora v roce 1923, zněla jímavě i expresívně v duchu české moderny počátku století, kterou deklarovalo dílo Vítězslava Nováka.“

„Dále byl na programu písňový cyklus Svítání od Vladimíra Štědroně. Bella Adamova vložila do textu sebevědomou intenzitu.“

„Tři nápady pro klarinet a klavír hrála Paulová s Kahánkem v příjemně proměnlivé dynamice s využitím příležitostí demonstrovat charakteristické tónové kvality.“

Respirium a Sál Bohuslava Martinů Akademie múzických umění v Praze byly v pondělí 6. října dějištěm významné události. Rodina Střelcových, dámy Stanislava, Alexandra a Andrea, přivítaly návštěvníky ke třem částem projektu – přednášce, křtu CD a koncertu k poctě Vladimíra a Bohumíra, členů rodu Štědroňů. Program koncertu, který byl partnerským projektem festivalu Dny Bohuslava Martinů, uvedl vedle skladeb Vladimíra Štědroně také hudbu Janáčka a Martinů. Účinkovali pěvkyně Bella Adamova, klavírista Ivo Kahánek, klarinetistka Anna Paulová a Wihanovo kvarteto.  Projekt, který měl svou brněnskou premiéru v pátek 3. října 2025, zjevil podstatné a široké hudební veřejnosti méně známé skutečnosti, které tvořily českou hudební historii.

Pocta tvůrcům byla připravena k výročí 125. a 120. výročí narození Vladimíra a Bohumíra Štědroňů. A teď: kdo je kdo? Přednáška a dokumentární výstava v Respiriu Lichtenštejnského paláce na Malostranském náměstí poskytly zevrubnou informaci o činnosti hudebního rodu, na jehož počátku stál František Štědroň. Rodák z Holic, vojenský hudebník, kapelník, ředitel kůru a učitel hudby, byl od roku 1897 významným činitelem hudebního života ve Vyškově. S manželkou Marií měli pět synů a dceru, z nichž se do dějin hudby zapsali Vladimír, Miloš, Bohumír a Jan. Vladimír Štědroň, narozen 30. března 1900 ve Vyškově zemřel 12. prosince 1982 v Brně, byl český právník, klavírista, varhaník, violista, dirigent, hudební skladatel a pedagog. Bohumír Štědroň, narozen 30. října 1905 ve Vyškově zemřel 24. listopadu 1982 v Brně, byl český klavírista, hudební vědec, publicista a pedagog. Jeho dcerou je Stanislava Střelcová, muzikoložka, teatroložka, emeritní rozhlasová hudební redaktorka a televizní dramaturgyně. V současné době je předsedkyní Správní rady Nadace Bohuslava Martinů. Její dcery, Alexandra Anith Střelcová a Andrea Braun Střelcová se významně podílely na zrodu a realizaci projektu Štědroň 2025. Druhorozený syn děda Františka, Miloš Štědroň starší, který působil jako úředník v peněžních ústavech, je otcem Miloše Štědroně, hudebního skladatele, muzikologa a pedagoga. Napsal řadu odborných publikací třeba o díle Claudia Monteverdiho nebo titul Leoš Janáček a hudba 20. století. Zkomponoval úctyhodné množství orchestrální, komorní, vokální, operní i elektroakustické hudby, včetně skladeb pro lidové nástroje. Z prací pro divadlo a muzikál je nejznámější hudba ke hře Balada pro banditu, psaná pro Divadlo Husa na provázku. Na koncertě v Sále Martinů měl mít úvodní slovo, pro nemoc se bohužel nemohl zúčastnit. Jeho syn je Miloš Orson Štědroň, hudební skladatel, klavírista a pedagog, který svého otce zastoupil na přednášce v Respiriu. Nejmladší hudební syn děda Františka byl Jan Štědroň, houslista a pedagog. V ledech 1934 až 1938 byl sekundistou Janáčkova kvarteta, učil na brněnské konzervatoři a na hudební škole v Kroměříži. Jeho syn je známý herec, zpěvák a textař Jiří Štědroň. Výčet hudebních ratolestí rodu Štědroňů by mohl pokračovat, pro zprávu o projektu Štědroň 2025 je ale zapsáno vše podstatné.

Vladimír Štědroň je autorem dvou melodramů, klavírních a orchestrálních skladeb, písní a sborů. V roce 1936 získal cenu České akademie věd a umění za symfonickou báseň Přeludy, dále získal dvakrát čestné uznání Svazu československých skladatelů – v roce 1953 získal za klavírní skladbu Deux momente musical a roku 1955 za orchestrální skladba Lidové taneční fantasie. Vedle studia na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze docházel na konzervatoř, kde studoval kompozici u Josefa Bohuslava Foerstera, Vítězslava Nováka a Josefa Suka.

Koncert v Sále B. Martinů zahájila skladba Variační fantazie na lidovou píseň pro smyčcové kvarteto, op. 1 Vladimíra Štědroně. Hrálo Wihanovo kvarteto. Skladba, která byla komponovaná ještě za studií autora v roce 1923, zněla jímavě i expresívně v duchu české moderny počátku století, kterou deklarovalo dílo Vítězslava Nováka. Osm variací jednověté skladby hráli Wihanovci ve smyslu výmluvně programového zadání skladatele a ve věrohodné koncepci. Úvodnímu, lyricky nesenému Adagiu, přidaly náladové proměny v částech nadepsaných Stíny či Úzkosti a dalších povědomí kontinuity. Programová brožura uvádí kompletní znění variované písně z Kunovic Byla jedna stará žena, což je incipit textu, který není součástí názvu. Ten se v různých pramenech liší. Příběh je prostý a tklivý. Matka odchází od umírajícího syna, aby mu donesla vodu a cestou potká pacholátko, které, posláno od Boha, sděluje: „Už já nesu jeho milú duši – do radosti, do nebeské vlasti.“

Následující skladbou byla klavírní Burleska z roku 1928, kterou Vladimír Štědroň přepracoval v roce 1937 pro Rudolfa Firkušného. Klavírní virtuos ji hrál – jak praví plakát koncertu – na jediném koncertě před odjezdem do Ameriky na Stadionu v Brně 12. října onoho roku. Ivo Kahánek ji nyní hrál s bezpečnou demonstrací hravých, perlivých pasáží od bezstarostného úvodu v dalším průběhu až do závěru skladby. Rytmické akordické vstupy připomínaly, že jde o věc v podstatě náležitě kontrastní a také skladbu despoticky uzavřely.

Dále byl na programu písňový cyklus Svítání od Vladimíra Štědroně. Interpretující Bella Adamova vložila do textu sebevědomou intenzitu hlasu s výraznými akcenty, kterou ve shodě s textem uvážlivě dynamiky a tempově mírnila. Štědroň si pro zhudebnění cyklu vybral Ukolébavku na text Vasilije Ivanoviče Majkova, Květy od Otakara Theera a text Sonetu o tvůrčí síle od Antonína Sovy. Písně měly pravidelný výrazový scénář s dynamickým úvodem a zdrženlivějším pokračováním. Píseň Květy ozdobila sólová kadence Adamové a smírné finále, v Sonetu prošla hudba dramatičtější pasáží. Klavír v podání Ivo Kahánka profesorsky souzněl s hlasem v dynamicky vzrušených částech. Ivo Kahánek pak hrál starosvětsky milou valčíkovou skladbu s názvem Babička tančí, kterou napsal Vladimír Štědroň v roce 1954 pro babičku Annu, která žila v rodině Bohumíra.

Poslední opus první části koncertu z odkazu Vladimíra Štědroně byla skladba Tři nápady pro klarinet a klavír. Dílo vydal Supraphon v roce 1974 pod titulem Tři nápady ve snadném slohu pro hoboj nebo klarinet a klavír. Snadný sloh je zamýšlen pro interpreta dechového nástroje, klavírní part je naopak obtížnější. Skladba se objevuje mezi povinnými opusy na soutěžích pro mladé hudebníky a soudím, že Anna Paulová, suverénní vítězka mnohých soutěží doma i v zahraničí, si interpretaci náležitě „užila.“ Tři nápady pro klarinet a klavír hrála Paulová s Ivo Kahánkem v příjemně proměnlivé dynamice s využitím příležitostí demonstrovat charakteristické tónové kvality, zejména mámivou barvu ve spodním rejstříku. Ve třetí části Tří nápadů dominovala energie.

Ve druhé části koncertu hrálo nejprve Wihanovo kvarteto Smyčcový kvartet č. 1 „Z podnětu Tolstého Kreutzerovy sonáty“ Leoše Janáčka. Soubor byl opět na výši v energickém nasazení i kontinuálních tempových proměnách. Čirou radostí bylo prožívání Janáčkovských legendárních sčasovek, dravosti a poetismu bez sentimentu.

Anna Paulová a Ivo Kahánek se vrátili na pódium, aby opět uchvátili publikum tentokráte v Sonatině pro klarinet a klavír Bohuslava Martinů. Klarinet se skvěl v rychlém pohybu, přičemž klavír zněl konějšivě vlídně. V hlubší poloze vyzařoval povzbudivou energii a bezpečné partnerství v agogice. Závěrečné Poco allegro byla skvělá jízda, jakési moto perpetuo třtinového plátku podložené pianovou motorikou.

Finále patřilo primáriovi Wihanova kvarteta Leoši Čepickému a Ivo Kahánkovi. Hráli Čtyři skladby pro housle a klavír op. 17. Josefa Suka. Sólové cítění a vyzrálost projevil Čepický už v melodických pasážích Janáčkově kvartetu, zde přidal dar výrazového ztvárnění kontrastních nálad jednotlivých částí cyklu. Se samozřejmou polohou uměřeného appassionata a ušlechtilé sukovské lyriky. Stejně úhledně procházelo duo kontrastním životem cyklu jak uvnitř samotných částí, tak v celku. Závěrečná burleska vyzařovala svůdné furiantství a vábivý spád.

Projekt Štědroň 2025 byl prezentován dvakrát – poprvé v Brně, kde program navýšil speciální host, vokální oktet OctOpus Vocalis. Na programu měl část Peklo ze sboru Na té naší Hané v úpravě Miloše Štědroně a sbor Kačena divoká od Leoše Janáčka. V druhém provedení se nám nedostalo, vedle tohoto speciálního hosta, také moderace profesora Miloše Štědroně.

Přesto jsme byli svědky mimořádné události, která nemohla nechat bez vzrušení nejen muzikology. Vladimír Štědroň byl pianista, pedagog a skladatel, jehož díla byla ceněna, nahrávána a prezentována Československým rozhlasem. A Bohumír Štědroň byl veličinou rodu legendárního Vladimíra Helferta, zakladatele hudební vědy na Masarykově univerzitě v Brně. Štědroň se věnoval odkazu Leoše Janáčka a spolu s Graciánem Černušákem a Zdenko Nováčkem vytvořili základní a nejrozsáhlejší slovník českých a slovenských hudebníků a hudebních institucí – Československý hudební slovník osob a institucí. Ten je, pravda, dávno uzavřen a v jeho práci pokračuje současný Český hudební slovník, nicméně pro jakýkoli vhled do historie je stále po ruce. A jsme opět bohatší a moudřejší o další, méně známé peripetie české hudební historie, do které nám dal nahlédnout projekt Štědroň 2025.

Foto: Jan Hromádko