Oceněný film o Jiřím Bělohlávkovi od zítřka v kinech
Česká kina od zítřka nabídnou snímek Jiří Bělohlávek: „Když já tak rád diriguju…“ režiséra Romana Vávry a kameramana Miroslava Janka. Premiéru měl minulý týden v rámci mezinárodního televizního festivalu Zlatá Praha a hned zaznamenal úspěch, získal ocenění Nadace Dagmar a Václava Havlových Vize 97. Dokument vytvořily v koprodukci Česká filharmonie a Česká televize.

„Dva roky jsme s kamerou sledovali Jiřího Bělohlávka při práci s Českou filharmonií, v intimním kontaktu s jeho nejbližšími přáteli, například malířem Jiřím Vovsem, kolegy Semjonem Byčkovem a Simonem Rattlem, bývalými studenty a posléze přáteli Jakubem Hrůšou či Tomášem Hanusem, ale především s jeho nejbližším spolupracovníkem, generálním ředitelem filharmonie Davidem Marečkem, který jej ‚vrátil‘ do Česka a do Rudolfina,“ říká režisér Roman Vávra a upřesňuje: „Co se záměru a filmového výrazu týče, nejde o klasický životopisný portrét, spíše o zachycení významné a bohužel i závěrečné etapy umělce při jeho práci a přemýšlení o ní a o životě, troufám si říci, na jeho vrcholu. Významnou složkou filmu je samozřejmě hudba, kterou Jiří Bělohlávek miloval a kterou svým mistrovstvím popularizoval po celém světě.“

Dokument zachycuje bývalého šéfdirigenta a uměleckého ředitele České filharmonie na pozadí zkoušek, koncertů, rozhovorů a úvah, ale i v dosud nezveřejněných archivních záběrech. Divákům přibližuje osudový vztah Jiřího Bělohlávka k České filharmonii a přináší svědectví o jeho celoživotní vášni a oddanosti hudbě i své profesi. Roman Vávra film natáčel po dva roky ve 120. a 121. sezoně České filharmonie. Pozornost věnoval mimo jiné koncertu k sedmdesátým narozeninám Jiřího Bělohlávka a také přípravě Dvořákovy Stabat Mater, která zároveň zazněla i při posledním loučení s legendárním dirigentem v Rudolfinu 18. června 2017 pod taktovkou Jakuba Hrůši. Sólové party tehdy přednesli Kateřina Kněžíková, Kateřina Jalovcová, Pavel Černoch a Jan Martiník, zpíval Pražský filharmnický sbor.
Dokument vyvolal silné vzpomínky a emoce nejen před týdnem ve velkém sále Nové scény Národního divadla, ale už před rokem při jeho předpremiéře, která se konala pro odbornou veřejnost v kině Lucerna. Víc zachycuje naše tehdejší ReflexePlus.

Foto: Archiv České filharmonie
Příspěvky od Veronika Veber Paroulková
- AudioPlus | Martin Glaser: Janáčkovo divadlo je ráj na zemi
- Simona Šaturová: Dech je alfou a omegou pro uvolněné a znělé zpívání
- VideoPlus | Simona Šaturová: Zpívání nesmí bolet
- VideoPlus | Marek Šulc: Smetanova Litomyšl? Mít otevřené dveře pro každého
- AudioPlus | Jiří Nekvasil: Ostrava si inscenaci barokní opery zaslouží
Více z této rubriky
- Plachetkova podzimní Zimní cesta v Brně a Jeseníku
- Klášterní hudební slavnosti oslaví dvacetiny
- Ardaševovi a Praženica prosincovými hosty v Žilině
- Antonín Dvořák mladým popáté kolbištěm pro klavírní talenty
- Mariánskolázeňský prosinec ‚Rybovku‘ nepostrádá
- Saint-Saënsův Omfalin kolovrat prvním prosincovým přednesem v Košicích
- Dvanáctý měsíc v Českých centrech s ‚Rybovkou‘ až v Madridu
- Pět orchestrálních pořadů s pěti různými dirigenty. Prosinec u Severočeské filharmonie
- ČRo D-dur: Sobotní večer ve znamení stoletého jubilea Zdeňka Šestáka
- Nadmíru pestrá prosincová nabídka Filharmonie Hradec Králové