Odešel přítel… Dalibor Janota (1946–2023)
V pondělí 5. června zemřel ve věku 76 let emeritní sólista Opery Národního divadla v Praze pan Dalibor Janota.

Nechci zde psát oficiální nekrolog, spíš vzpomenout na zemřelého přítele (doufám, že Dalibora mohu za přítele označit). Seznámil jsem se s ním při svém hostování ve Státní opeře Praha, později také hostoval v opeře v Plzni a účinkoval i v mé inscenaci Offenbachova Pařížského života v Plzni jako Gontran Chaumiere. V Plzni jeden čas působil i v divadelním archivu. Dalibor také viděl několik mých operních inscenací a jeho názoru jsem si vždy vážil. Pocházel z Ostravy, vyrůstal v divadelním prostředí, jako sólista působil v Opavě, Teplicích a ve Státní opeře, kde svědomitě také vedl operní archiv. Nezpíval nikdy první tenorový obor (snad s výjimkou některých operetních rolí), ale vytvářel drobné postavy, kterým vždy dokázal vdechnout život a dokázal je zřetelně charakterizovat. Snil o tom, že nahraje CD z výstupů z těchto malých rolí.
Byl velice vzdělaný a jeho celoživotním zájmem byla nejen opera, ale i opereta, což nás hodně spojovalo; oba jsme těžce nesli, jak se s tímto žánrem v našich divadlech v posledních letech nakládá (zrušení několika souborů, fúze s operou, transformace na soubor muzikálový). Oba jsme věděli, že není pravdou, že je opereta již mrtvá, protože na ni nikdo nechodí a nikdo ji neumí dělat. Já jsem se osobně přesvědčil, že mladá generace hraje operetu ráda, protože jsem se studenty na Pražské konzervatoři nastudoval více než deset klasických operet.

Dalibor také napsal jedinečnou knihu Česká a světová opereta, která je prvním a jediným česky psaným operetním průvodcem. Velice jsem si vážil i jeho knihy Malá encyklopedie české opery, kterou napsal spolu s Janem P. Kučerou. Nabádal jsem Dalibora, aby pracoval na jejím druhém vydání, protože kniha je dávno rozebraná a vyžadovala by aktualizaci. Dalibor k tomu byl ovšem skeptický, protože měl špatné zkušenosti právě s operetním průvodcem, když celou řadu dalších operetních obsahů musel oželet z marginálního důvodu, že v knize již není místo.
V myslích řady svých přátel zůstane jako zanícený divadelník a dobrý člověk.
Foto: Facebook, Národní divadlo Praha
Příspěvky od Zbyněk Brabec
- Dokonalý tenorista
- Jana Hrochová: Troufnu si říct, že Janáček mi sedí nejlépe
- Oslava čtvrtstoletí se světovými operními pěvci
- ‚Jak krásná je hudba… ale teprve, když dozní.‘ Straussova Mlčenlivá žena v Berlíně
- Dvě operní rarity v Mnichově. Láska Danaina a Pénélope
Více z této rubriky
- Archeologové na místě Janáčkova kulturního centra našli dům. Bydlel tu Přemysl Otakar II.?
- Nominace na ceny ICMA 2026 s řadou českých želízek zejména v symfonické kategorii
- Linda Keprtová rezignuje na funkci ředitelky libereckého divadla
- Dalibor Karvay: Kvalita Vídeňských symfoniků není nízko. A s Petrem Popelkou jen poroste
- Sborový koncert Doubravanu. Tradiční těleso vystoupí doma v Chotěboři
- Šedesátiny brněnského Janáčkova divadla
- Státní opera v Praze odhalila bustu Soni Červené
- Odkaz jednoho z Wintonových dětí podpoří mladé talenty v České filharmonii
- Česká asociace festivalů slaví deset let
- Rozhovory před festivalem Lípa Musica. S cembalistou Jiřím Havrlantem o nostalgii, filmu i hledání sebe sama