Česká filharmonie získala významnou finanční injekci na podporu mladých hudebníků. Díky závěti Toma Schreckera, jednoho z tzv. Wintonových dětí, míří do jejího rozvoje téměř šestnáct milionů korun. Dar je vyústěním dlouholetého vztahu mezi Schreckerem a orchestrem a současně připomínkou jeho osobního životního příběhu, který se odvíjel od záchrany před holocaustem až po úspěšnou manažerskou kariéru a filantropickou činnost.

Tom Schrecker se narodil v roce 1932 v Praze do židovské rodiny. V roce 1939 byl jedním z dětí, jež sir Nicholas Winton zachránil transportem pátým z osmi vlaků do Velké Británie. Část jeho rodiny však zahynula v koncentračních táborech. V Británii vyrůstal v adoptivní rodině, vystudoval historii na Oxfordské univerzitě a řadu let působil v prestižním vydavatelství Reader’s Digest, kde se vypracoval na vysoké manažerské pozice. Po odchodu do důchodu se rozhodl věnovat svůj čas a prostředky pomoci druhým. 

Jeho vazba na Českou filharmonii vznikla díky dirigentovi Jiřímu Bělohlávkovi. Seznámili se ještě v době, kdy Bělohlávek působil v Liverpoolu a Londýně. Právě on později Schreckerovi otevřel cestu k vedení orchestru a inspiroval ho k prvnímu daru – podpoře koncertního mistra violoncellové sekce. Z původní spolupráce se postupně zrodila myšlenka založení Dynamického klubu přátel České filharmonie, který dnes představuje jednu z klíčových platforem pro filantropickou podporu orchestru. „Byl to typický ředitel – ale v tom nejlepším slova smyslu. Obdivoval jsem jeho soustředěnost a systematičnost, schopnost hluboce se nad věcmi zamýšlet a přicházet s nápady i novými podněty,“ vzpomenul Michal Medek, obchodní ředitel tělesa. Schrecker podle něj kladl důraz na jednoduchost a osobní kontakt. Filantropie byla pro Schreckera, jehož život se uzavřel v roce 2024, životním posláním. Podporoval nejen Českou filharmonii, ale také festival Pražské jaro, Třeboňský lázeňský orchestr či místní gymnázium v Třeboni, kterému rovněž odkázal významnou finanční částku. Při setkávání se studenty jim často připomínal, že život je příliš krátký na to, aby ho člověk nevyužil ke smysluplným činům.

Schreckerův dar České filharmonii představuje v českém prostředí výjimečný příklad tzv. závěťového dárcovství, které se v tuzemsku teprve začíná prosazovat. Nejde jen o finanční podporu, ale také o inspiraci k přemýšlení, jak lze osobní příběh a hodnoty propojit s dlouhodobou podporou umění. V případě Toma Schreckera se tak jeho vlastní zachráněný život symbolicky uzavírá v podobě šance pro nové generace hudebníků.

Foto: Petr Kadlec