„Lukáš Klánský se klavírního partu Elegického tria chopil s elegancí a respekt budící tónovou kulturou.“

„Jejich Kreisler byl moderním, ušlechtilým, až akademickým pojetím kdysi salónní rázovité hudby se svými charakteristickým výrazovými a tempovými finesami.“

„Houslista Jan Mráček a Ivan Vokáč u violoncella (oba koncertní mistři České filharmonie) se na strhujících proměnách tématu, dynamice a výrazu nejen podíleli, ale také je rozhodně spoluvytvářeli.“

Český spolek pro komorní hudbu přivítal ve své letošní 131. sezóně Lobkowicz Trio, jehož koncert naplnil Dvořákovu síň Rudolfina ve středu 24. září. Soubor hrál skladby Sergeje Rachmaninova, Otomara Kvěcha, Fritze Kreislera a Johannesa Brahmse. Podivuhodná dramaturgie vsadila na vybrané a zjevně populární opusy včetně milé vzpomínky na uznávaného pedagoga Kvěcha. Provedení mělo dokonalý úspěch a ovace publika byly upřímně nadšené.     

Lobkowicz Trio zahájilo svůj koncert skladbou s názvem Elegické trio g moll č. 1 Sergeje Rachmaninova, které svou délkou patří spíše do kategorie komorních drobností či příležitostných skladeb. Rachmaninov ji zkomponoval za čtyři dny, jak praví geneze díla, na sklonku svých osmnáctin a zahrál ho s kolegy ve druhé části své předčasné, závěrečné zkoušky z klavírní hry na moskevské konzervatoři. Bylo to 30. ledna 1892, v roce vzniku triu náladově blízké opery Aleko, kterou následně tamtéž absolvoval kompoziční obor. Při prvním provedení prý způsobilo senzaci a bylo to také první a poslední provedení Elegického tria č. 1 za jeho života. Pak se hudba ztratila a znovuobjevena byla po Rachmaninovově smrti. Proto je trio označeno jako opus posthumum a prvního vydání se dočkalo v roce 1947. (Zdá se, že Rachmaninov napsal Elegické trio č. 1 k demonstraci své způsobilosti v oboru komorní hry na závěrečné zkoušce, zatímco v první části hrál sólové klavírní kusy Griega, Liszta a Čajkovského. Podporu lze najít také v podobnostech Elegického tria s Čajkovského stejnojmenným opusem. Jednověté Rachmaninovo dílo jako by se strukturálně zhlédlo v rozsáhlé první větě Pezzo elegiaco, prokazatelně v melodii, náladě a smutečním pochodem v závěru. Přidáme-li připomínaný pozpátku hraný čtyřtónový motiv opisující legendární úvod klavírního partu v Čajkovského Prvním klavírním koncertu, máme další motiv. A k tomu nahrává ještě skutečnost, že Mistr vedl zkušební komisi.)

Elegické trio č. 1 Rachmaninova se skládá z jediné věty v sonátové formě a elegické téma, které je prezentované v úvodní části Lento lugubre, následuje dvanáct epizod se závěrečným přetvořením do tématu smutečního pochodu. Lobkowicz Trio ovšem pojalo Rachmaninova náležitě seriózně a umně vyzdvihlo melodické bohatství. Ve shodě se svým klavírním nadáním, s nímž si brzy získal pověst virtuosa, vepsal Rachmaninov téma nejprve do partu klavíru, poté ho svěřil smyčcovým nástrojům.

Lukáš Klánský se klavírního partu Elegického tria chopil s elegancí a respekt budící tónovou kulturou. Současně vystihl autorovu mladistvou energii vloženou do návalů emocí, které se dynamicky vzepjaly v appassionatu před finálním funebrem. Houslista Jan Mráček a Ivan Vokáč u violoncella (oba koncertní mistři České filharmonie) se na strhujících proměnách tématu, dynamice a výrazu nejen podíleli, ale také je rozhodně spoluvytvářeli. Romantický charakter zdobili a dotvářeli poutavou barvou tónů svých nástrojů nejen v pasážích jim svěřených, ale v celé souborové harmonii.

Následující skladbou programu, bylo to Trio pro housle, violoncello a klavír Otomara Kvěcha, překlenul koncertující soubor výrazovou škálu od elegické nálady ke spíše optimistickému dílu nedávného současníka, který opustil tento svět v roce 2018. Autor komponoval své vzpomínkové trio ve věku 26 let, tedy poměrně dávno, před skoro padesáti lety. Vážný úvod první věty prezentovaný klavírní sazbou a tempem vystřídaly vzrušivě tajemné momenty, proměnlivý pohyb a dynamika. Lobkowicz Trio vzdalo, soustředěně a s prožitým výrazem, poctu renomovanému pedagogovi a skladateli.

Následující hudbou programu, která uzavřela první část koncertu ve Dvořákově síni Rudolfina, byly tři skladby pro klavírní trio od Fritze Kreislera, legendárního houslového virtuosa. Byly to Starý refrén, Londondery Air a Miniaturní vídeňský pochod. Houslista Jan Mráček si tímto výběrem připomněl svou výhru v mezinárodní soutěži Fritze Kreislera ve Vídni roku 2014. Téhož roku získalo Lobkowicz Trio 3. cenu na Mezinárodní soutěži komorní hudby Antonína Dvořáka a v září 1. cenu a cenu publika na Mezinárodní hudební soutěži Johannesa Brahmse v rakouském Pörtschachu. Kreisler, který z Vídně doputoval do Ameriky, patřil k legendám houslové virtuozity a proslul koncerty naplněnými slavnými přídavky, které doplňoval vlastními skladbami. Autor doprovodného textu programové brožury napsal, že tyto skladby „dýchají espritem a starosvětskou noblesou světa, který tu kdysi byl a který se nikdy nevrátí…“ Provedení v podání Lobkowicz Tria to rozhodně potvrdilo, a navíc zmíněný dech proměnilo v neznatelný odér. Jejich Kreisler byl moderním, ušlechtilých, až akademickým pojetím kdysi salónní rázovité hudby se svými charakteristickým výrazovými a tempovými finesami.

Po přestávce koncertu vystoupilo Lobkowicz Trio s parádním Klavírním triem č. 1 H dur, op. 8 Johannesa Brahmse. Provedení bylo samozřejmě hodno titulů ze zmíněné soutěže Johannesa Brahmse v rakouském Pörtschachu. Čtyřvětá skladba slula navýsost přitažlivým pojetím, neboť dýchala lyrikou a vlídnou melodičností, občas milostného rozpoložení dotýkajícího se sentimentu. Přispělo k tomu také obligátní vibrato, markantní u violoncella. Lyrické pasáže obdivuhodné v první větě zdobily i následující Scherzo. To přineslo také krásné appassionato a expresivitu a bylo zaokrouhleno citlivě taženým dozníváním. Adagio připomínalo klasiky a jeho tichý úvod byl velmi dojemný. Ve finale se Lobkowicz Trio mistrně vpravilo do vzrušeného rytmu a dynamického a expresívního finale. Druhá část koncertu korunovala představení Lobkowicz Tria a pianista poté uvedl přídavek s vtipem zkušeného moderátora. V uvažování o nejvhodnějším přídavku pro klavírní trio se rozhodli zařadit to, co žádné trio nehraje. A byl to úryvek Erbarne dich mein Gott z Matoušových pašíí, BWV 244 Johanna Sebastiana Bacha ve vlastní úpravě. Lobkowicz Trio rozhodně učinilo z úvodního koncertu ve 131. spolkové sezóně velice přitažlivý hudební svátek.

Foto: Petra Hajská