„Viklického hudba dokazuje, že jazz může být zakořeněný v národní identitě, a přesto překračovat státní hranice.“

„Jazz symbolizuje svobodu lidského ducha, který navzdory všem těžkostem přetrvává.“

„Dva póly Viklického tvorby jsou jazz a moravský folklór.“

U příležitosti oslav osmdesáti let ode dne, kdy nacistické Německo podepsalo kapitulaci a svět si mohl konečně oddechnout od zvěrstev druhé světové války, se na olomouckém Horním náměstí odehrál mimořádný koncert prostoupený pocitem svobody a vděčnosti. Olomoucký rodák a dnes již legendární jazzový pianista Emil Viklický spolu se svým triem završili letošní 68. ročník festivalu Olomoucké hudební jaro tak, že přivezli své obdivuhodné umění jazzu.

Vystoupení formace Emil Viklický Trio u příležitosti oslavy výročí konce druhé světové války na open air koncertu v srdci Olomouce je po všech stránkách výborný nápad, protože jazz symbolizuje svobodu lidského ducha, který navzdory všem těžkostem přetrvává. V podání výjimečného klavíristy a skladatele Emila Viklického, kontrabasisty Petra Dvorského a bubeníka Jiřího Stivína ml. se obecenstvo dočkalo jazzového mistrovství na opravdu světové úrovni, a to zároveň velmi přístupnou, nenucenou cestou.

Emil Viklický je nepřehlédnutelnou postavou české, ale také evropské jazzové scény; jeho tvorba překračuje hranice žánrů i zemí. Jeho hudební jazyk byl ovlivněn jak klasickým hudebním vzděláním, tak moderním jazzem a inspiraci nalézá také ve folklóru. Studoval mimo jiné na prestižní bostonské Berklee College of Music, kde se vyprofiloval jako výrazná autorská osobnost. Viklického hudba dokazuje, že jazz může být zakořeněný v národní identitě, a přesto překračovat státní hranice.

Kontrabasista Petr Dvorský, Viklického dlouholetý spoluhráč, který se specializuje na jazzovou interpretaci, je v jazzovém světě také velmi známým jménem. Kromě formace Emil Viklický Trio hraje ve svém vlastním projektu Petr Dvorský Trio či v Concept Art Orchestra, což je unikátní český big band postavený ze špiček místní jazzové scény, který řídí Štěpánka Balcarová. Neméně důležitým členem skupiny Emil Viklický Trio je bubeník Jiří Stivín ml. známý tím, že nejde pro (velkou) ránu daleko, ale to vždy s naprostou přesností a profesionalitou. Jeho hudební směřování zcela jistě ovlivnil jeho otec, legendární jazzman Jiří Stivín. Hudebnický klan pokračuje se synem Stivína mladšího, s Indim, který se velmi úspěšně věnuje hře na kontrabas.

Na závěr festivalu Olomoucké hudební jaro zaznělo v provedení Emil Viklický Trio několik autorských i převzatých skladeb. Jako „otvírak“ zvolili skladbu s názvem Toys od Herbieho Hancocka, která již svým názvem prozrazuje dětskou hravost, jíž oplývá. Hancock, jenž prožil prvních pět let svého života za války a dodnes dokazuje na koncertních pódiích celého světa, že je živoucí legendou jazzové historie, skladbu postavil na dovádivých chromatických postupech. Dále zazněla lidová píseň Ej, lásko, lásko, typická představitelka Viklického kompozičního stylu, kdy zachová podstatu skladby, ale s harmonií, rytmem i melodií si pohrává po svém. Pojí v sobě dva póly Viklického tvorby – jazz a moravský folklór, se kterými pracuje unikátním způsobem.

Všichni hráči beze sporu patří mezi naprostou špičku, s neuvěřitelnou lehkostí a citem se nechají unášet na vlnách jazzu, každé jejich vystoupení je neopakovatelný zážitek. Viklický zřejmě nestárne, minimálně to nejde na jeho hře nijak poznat, Dvorský má famózní time, s kapelou dýchá a Stivín si pohrává s rytmy, nemusí pouze udávat rytmus, jeho nástroj je plnohodnotnou součástí zvuku tria. Místy překvapí silou úderů, ale vždy vše s naprostou jistotou odehraje. Publiku dopřál množství sól, breaků i netradičních zvuků kravského zvonu.

Na odlehčenou Emil Viklický Trio zvolili kultovní americkou melodii You Are My Sunshine, kterou okořenili po svém. Další skladbou z vlastní tvorby byla opět na lidové notě založená Na osičce, jejíž smutné téma Viklický dovedl do durového rozuzlení. Závěrem se publikum dočkalo překvapení nachystaného speciálně pro Den vítězství. S pomocí olomoucké (nejen) šansoniérky Anny Jelínkové uzavřeli koncert českou hymnou. Hymna Kde domov můj má na místě, kde se před osmdesáti lety završil boj o Olomouc, obzvláště velkou sílu.

Foto: Panda foto / Olomoucké barokní jaro