Muzeum Antonína Dvořáka připravilo u příležitosti zápisu Archivu Antonína Dvořáka do registru Paměti světa UNESCO výstavu Antonín Dvořák: Můj život a dílo. Tu je v prostorách barokního letohrádku Amerika na pražském Novém Městě, kde dvořákovské muzeum sídlí, možné navštívit až do konce září. Posledním představovaným rukopisem je opera Armina. Na její téma 12. září v Muzeu Antonína Dvořáka pohovoří kurátorka a vedoucí instituce Veronika Vejvodová. 

Dvořákova poslední opera Armida je zároveň jeho posledním dokončeným dílem autora vůbec. Spolu s operami Čert a Káča a Rusalka tvoří trojici jevištních děl s pohádkovými a fantastickými náměty složenými v poslední části jeho života.

Partitura této opery je jednou z nejrozsáhlejších ze skladatelovy pozůstalosti – čítá bezmála pět set stran. Obsahuje několik Dvořákových zápisů a datací od 2. června 1902 do 23. srpna 1903. Ještě před tím ale pracoval od března do června 1902 na souvislé skice, která zahrnovala harmonický dvojhlas s melodií ve formě particella. Tyto skici tvořily základ pro další rozpracování díla a instrumentaci do finální partitury.

Ta je z hlediska zápisu výjimečná také tím, že obsahuje i Dvořákem vypracovaný klavírní výtah, psaný tužkou vždy ve spodní části každé strany. Tento klavírní výtah mohl souviset se snahou urychlit divadelní proces nastudování opery v Národním divadle, kam skladatel rovnou odevzdával jednotlivá dějství po sobě, předehru jako poslední.

Vlastní rukopis byl Dvořákovi po opsání partitury, rozepsání partů a vytvoření klavírního výtahu vrácen a skladatel si jej nechal svázat do polokožené vazby. S touto partiturou pak navštěvoval zkoušky na premiéru, která se nakonec uskutečnila na prknech Národního divadla krátce před jeho smrtí, 25. března 1904.

Foto: Facebook / Muzeum A.Dvořáka (neoficiální), Wikipedia / volné dílo