„Večer byl plný kontrastů jak v repertoáru, tak mezi jednotlivými hlasy.“

„Koncert byl inspirativní přehlídkou mladých pěvců, kteří ve své rozdílnosti vytvořili zajímavou mozaiku začínající generace operních zpěváků.“

„Diváci snahu všech pěvců odměnili zaslouženým potleskem a z koncertu odcházeli zjevně pozitivně naladění, se sympatiemi ke všem vystupujícím.“

Novoměstská radnice se díky Spolku přátel hudebních talentů rozezněla hlasy mladých nadějných pěvců z Česka i zahraničí. Prostor dostali tři zpěváci a dvě zpěvačky a každý z nich vnesl do sálu jinou hudební kvalitu, jinou barvu, jinou uměleckou osobnost. Každopádně šlo však o večer velmi inspirativní, v němž se snoubilo mládí s nadšením i sympatiemi ze strany publika.

V programu nazvaném Operní gala mladých pěvců se pětilístek zpěváků představil v pondělí 15. září v rámci spolupráce mezi Spolkem přátel mladých talentů a Operním studiem při Bavorské státní opeře v Mnichově – vystoupili tři zahraniční a dva tuzemští zpěváci, každý z jiného hlasového oboru. Večer tak byl plný kontrastů jak v repertoáru, tak mezi jednotlivými hlasy a vyzařováním každé pěvecké osobnosti.

První tóny večera patřily talentované americké mezzosopranistce Meg Brilleslyper, absolventce Eastman School od Music a frekventantce Shepherd School of Music při Houstonské univerzitě v Texasu, kde studuje magisterský program u slavného hudebního pedagoga Robina Rice. Za sebou má několik úspěšných pěveckých kompeticí, mimo jiné proslulou Laffontovu soutěž při MET. Ta na úvod sáhla k árii z barokní opery Georga Friedricha Händela Ariodante a zaujala hezkými, pohyblivými, vyrovnanými koloraturami. S händelovskou rolí se potkala již v Houstonu, kde zpívala Ruggiera v Alcině. Členkou bavorského Operního studia je od sezóny 2025/26 a nastudovala v něm například roli Clotildy z Normy, Kuchtíka v Rusalce či Babettu v Anglické kočce. 

Následně se k ní připojila sopranistka Elene Gvritishvili, původem z Ruska, absolventka Konzervatoře Rimského-Korsakova v Petrohradu. Repertoár zůstal u staré hudby a pěvkyně přednesly nepříliš známý duet Ginevry a Ariodanta. Ač jde o efektní kus, je škoda, že zpěvačky nezvolily jinou společnou skladbu. Vzhledem k tomu, že obě disponují poměrně světlou barvou hlasu, nebyl kontrast mezi nimi dostatečný a byť šlo o dobře zazpívaný duet, barevně se k sobě hlasy příliš nehodily a mírně se „tloukly“, lépe by skladba vyzněla s mezzosopránem s tmavší barvou hlasu ve střední poloze. Byť je jasné, že výběr repertoáru pro tak různorodou skupinu zpěváků musel být náročný a plný kompromisů. Gvritishvili je členkou Operního studia od sezóny 2025/26 a čeká ji v Mnichově například První žínka v Rusalce či Papagena v Kouzelné flétně.

Následovala trojice skladeb Wolfganga Amadea Mozarta, v níž se k dámám připojil barytonista Lukáš Bařák, důvěrně známý sólista Opery Národního divadla, kde ho tuzemské publikum mohlo slyšet v mozartovských rolích Figara ve Figarově svatbě, Masetta v Donu Giovannim nebo Guglielma v Così fan tutte. Ten zvolil osvědčený barytonový hit Leporella Madamina, il catalogo é questo. Ačkoli má s mozartovským repertoárem bohaté zkušenosti, působil trochu nejistě a chvílemi volil dynamiku, která šla proti textu, možná to bylo dáno jeho nemalým množstvím v této árii. Obecně by skladba snesla větší nadhled a hravost. Nicméně, až se árie v jeho repertoáru dostatečně ozpívá a usadí, bude Bařák určitě uvolněnější v hereckém projevu a suverénnější i v tom pěveckém.

Brilleslyper poté vystoupila jako Cherubín s další textově nebo spíše tempově náročnou skladbou Non so più cosa son, cosa faccio, která ale jejímu typu hlasu bohužel opět příliš nesedla a zasloužila by si větší lehkost. Klasicistní blok uzavřela Gvritishvili árií Hraběnky Dove sono, na níž je sice ještě poměrně mladá, ale zněla jí technicky hezky, i když spíš s jistou mladickou něžností než životní melancholií, což je pochopitelné. Osobně jsem toho názoru, že jde spíše o skladbu pro starší, vyzrálejší pěvkyni, ačkoli bývá často zařazována do repertoáru mladých, začínajících zpěvaček, u nichž chybí v projevu hloubka. S ohledem na věk a technické dispozice ale byla její intepretace skvělá a nedalo se jí nic vytknout. Pak už ale následovalo italské belcanto a koncert jen gradoval. Obecně seděl italský repertoár všem výrazně více, byli v něm uvolněnější, jistější, víc si hráli s dynamikou a hlasově do něj více zapadali. 

S nelehkou tenorovou árií Una furtiva lagrima z Donizettiho Nápoje lásky se představil pražským posluchačům nadějný anglický pěvec Samuel Stopford. Ten na první pohled mate svým mladičkým chlapeckým zjevem a jemnými rysy, ukázal ale, že disponuje zvučným tenorem s příjemným témbrem a jistotou ve výškách, který si poté barevně krásně sedl i v harmonickém spojení s jemným sopránem Gvritishvili v duetu Chiedi all’aura. Absolvent Royal Academy of Music v Londýně a vítěz slavné Mezinárodní pěvecké soutěže Stanislawa Moniuszka vsadil také Verdiho operní „šlágr“ La donna è mobile, který zazpíval přesvědčivě a s vervou a uchvátil svým projevem obecenstvo. 

Posledním sólistou večera byl teprve devatenáctiletý basbaryton Theodor Šimáček, čerstvý absolvent Janáčkovy konzervatoře v Ostravě. Na jeho profesní dráze je zajímavé, že se od dětství věnoval především hře na klavír a byl v ní velmi úspěšný, poté mu ale učaroval svět opery a loni s přehledem ovládl Mezinárodní pěveckou soutěž Antonína Dvořáka v Karlových Varech v kategorii Operní naděje. Byť je jeho hlas ještě v rozpuku, v sólovém výstupu strhl sál k nadšení árií Dona Basilia La calunnia è un venticello z Lazebníka sevillského a vyslechl si dlouhé ovace.  

Společně s Bařákem pak zazpívali ještě duet Cheti cheti immantinente doktora Malatesty a Dona Pasqualeho ze stejnojmenné Donizettiho opery, kde barytonista svým znělejším hlasem ovšem trochu „válcoval“. Přesto šlo ale o velmi povedený výstup, který posluchači rovněž náležitě odměnili. Bařák se poté představil ještě v sólové árii Belcoreho, kterého rovněž nastudoval v Národním divadle, Come Paride vezzoso a v ní už předvedl naprosto suverénní profesionální výkon. 

Večer uzavřely dva společné výstupy – nejprve kvartet Bella figlia dell’amore z Rigoletta a jako přídavek Brindisi z Traviaty, které skončilo dokonce společným tancem. Spolehlivou klavírní oporou všem zúčastněným byl italský klavírista Matteo Zoli, rovněž člen bavorského Operního studia. 

Každopádně byl koncert povedenou a nepochybně inspirativní přehlídkou mladých pěvců, kteří ve své rozdílnosti vytvořili zajímavou mozaiku začínající generace operních zpěváků.  

Diváci snahu všech pěvců odměnili zaslouženým potleskem a z koncertu odcházeli zjevně pozitivně naladění, se sympatiemi ke všem vystupujícím. V sále tak vládla přátelská a podporující atmosféra, kterou si jistě užili i protagonisté. Nezbývá než všem vystupujícím držet palce a sledovat jejich další kroky na prknech, která znamenají svět.

Foto: Petr Dyrc