„Toto květnaté a složité básnické vyprávění přebásnil olomoucký biskup Mons. Josef Hrdlička.“

„V prostoru Oranžérie je jen improvizované pódium, kam se pohodlně vešla zpěvačka a klavír, taneční kreace Kláry Jelínkové zde neměly téměř žádný prostor. Přesto si tanečnice poradila.“

„Nadýchaným částem nechybělo odlehčení a niterné ztišení, dramatickým částem napětí ani znělé hloubky. Souhra s klavírem byla dokonalá.“

Podzimní festival duchovní hudby má během dvaatřiceti let trvání již ustálené lokality, přesto se občas odváží jít do experimentu. Tím byla 24. září Oranžérie zámku v Čechách pod Kosířem, jen nedaleko Olomouce. Zámek je malým klenotem, stejně jako krásná secesní Oranžérie. Sopranistka Tamara Morozová spolu s klavíristou Filipem Martinkou zde přednesli písňový cyklus Paula Hindemitha Marienleben, za vizuálního dotvoření tanečními kreacemi Kláry Jelínkové.

Písňový cyklus Marienleben (Život Marie) složil Paul Hindemith na texty romantického německého básníka Rainera Marii Rilkeho. Toto květnaté a složité básnické vyprávění přebásnil olomoucký biskup Mons. Josef Hrdlička blíže dnešnímu cítění a vnímání posluchače, text byl navíc k dispozici v programu ke koncertu. Sám Monsignore je v současné době hospitalizován a nemohl se koncertu osobně zúčastnit. Možná i tato skutečnost způsobila, že se pořadu ujala TV Noe a večer byl přenášen v přímém přenosu. 

Písňový cyklus má celkem patnáct částí, ze kterých byly tři vypuštěny, IX. O svatbě v Káni a druhá a třetí část posledního celku č. XIII., O Mariině smrti. Stalo se tak z časových důvodů, aby se cyklus vešel do limitu televize, ale popravdě to i napomohlo ke spádu cyklu.

V prostoru Oranžérie je jen improvizované pódium, kam se pohodlně vešla zpěvačka a klavír, taneční kreace Kláry Jelínkové zde neměly téměř žádný prostor. Přesto si tanečnice poradila a dokázala využít všechny, i úzké prostory, které bylo možno najít, kolem stěn i za klavírem, byla stále ve hře, vždy se někde zjevila, jako všudypřítomná a nesmrtelná. Půvabná tanečnice zvládla provedení své role na výbornou, jen choreografie byla poněkud monotónní, stále se opakovalo několik figur, nepříliš propojených s významem zpívaného textu. 

Zpěvačka naopak velmi dobře chápala a interpretovala zpívaný text, s obdivuhodnou výslovností. Zvukově byl výsledek poněkud naddimenzovaný, prostor přináší velký „hal“ a velký dramatický soprán Tamary Morozové se zde rozléhal až příliš. Zpěvačka si byla nástrah vědoma a kdekoli to bylo možné, stahovala dynamiku do piana, což bylo obdivuhodné především ve vypjatých výškách. Dynamické forte nabývalo na dramatičnosti a hlas na funkční drsnosti. Nechyběla ani portamenta a deklamační části, crescenda byla přesně vypočítaná na efekt a s bezpečnou podporou klavíru se dařilo zpěvačce dostat do vypjatých vrcholů s otevřenými a jasnými výškami, někdy velmi expresivními. Nadýchaným částem v pianu nechybělo odlehčení a niterné ztišení, dramatickým částem napětí ani znělé hloubky. Souhra s klavírem byla dokonalá, Filip Martinka je spoluhráč velmi vnímavý a empatický a se zpěvačkou si výborně rozuměli.

Život Marie je tu líčen detailně, od jejího I. Narození s měkkým našlapováním při vyprávění, přes II. Představení Marie v chrámě, kdy nastoupila poprvé i tanečnice. III. Zvěstování Marii přineslo nadýchané piano, které se vznášelo ve výškách. IV. Mariino navštívení se neslo v duchu impresivního vyjádření a nechyběl ani lehký taneční rytmus. V. Josefova nejistota nezapřela chlapskou žárlivost a touhu po pomstě za ponížení, dramatické hudební vyjádření tomu plně odpovídalo. VI. Zvěstování pastýřům je naopak hrdé líčení ve střední poloze. VII. Narození Krista předcházely nejprve měkké rozložené akordy, následované něžným zpěvem v pianu, s citlivým výrazem. VIII. Spočinutí cestou do Egypta je vyjádření epické, líčící zázraky, které rodinu po cestě provázely. X. Před pašijemi zahájil klavír tajuplnými akordy a následoval zpěv s narůstající dynamikou i napětím, vyúsťujícím v niterný žal. XI. Pieta je opět intimní a v pianissimu vypráví o bolesti matky nad umučeným synem. XII. Mariino ukonejšení před Zmrtvýchstáním vstoupilo s klavírem, na který navázal zpěv v táhlé kantiléně, v procítěném odevzdání a zklidnění. Poslední částí bylo XIII. O Mariině smrti, vyjádřené ve fortissimu, dramatické, až do vítězného vytržení. 

Cyklus je efektní a velmi technicky obtížný, byla to velká zkouška pro zpěvačku, která je čerstvě členkou Opery Národního divadla v Praze a čekají ji velké dramatické úkoly. Tímto večerem prokázala, že je na ně dobře technicky i výrazově připravena, což je velkým příslibem do budoucna pro publikum i pro ni samotnou.

Foto: Tereza Hrubá / Podzimní festival duchovní hudby