„Již čtvrtinu století do Prahy vozí světové operní hvězdy agentura Nachtigall Artists.“

„Petean přijel, zazpíval a zvítězil. Troufám si tvrdit, že se stal hvězdou večera. Ne proto, že zpíval na záskok, ale jak a o čem zpíval.“

„Patří ke cti agentury Nachtigall Artists, že propaguje též naše nejtalentovanější umělce.“

V neděli, poslední den měsíce srpna, se konal ve zcela zaplněné Smetanově síni Obecního domu v Praze narozeninový koncert k 25. výročí existence agentury Nachtigall Artists vedené Alenou Kunertovou. Koncertu se zúčastnili operní pěvci Pretty Yende, Emily D‘Angelo, Petr Nekoranec, George Petean a Adolfo Corrado, které doprovázela Prague Philharmonia pod taktovkou Giacoma Sagripantiho.

Již čtvrtinu století se v Praze objevují světové operní hvězdy, které tam vozí agentura Nachtigall Artists. Za všechna zvučná jména jmenujme alespoň pěvkyně Cecilii Bartoli, Joyce DiDonato, Nadine Sierru, Elīnu Garanču, Angelu Gheorghiu, Kristinu Opolais, Dianu Damrau, Serenu Sáenz či účastnice recenzovaného koncertu Pretty Yende (ta v Praze vystoupila již pošesté) a Emily D‘Angelo. Lze jen litovat, že z politických důvodů se nekonalo poslední plánované vystoupení snad nejslavnější světové operní divy dnešních jevišť Anny Netrebko. Z pěvců v Praze zpívali Rolando Villazón, Erwin Schrott, Piotr Beczała, Joseph Calleja, Juan Diego Flórez, Bryn Terfel, Jonathan Tetelman, Mariusz Kwiecień, Simon Keenlyside, Pene Pati, Ludovic Tézier, Jonas Kaufmann nebo Benjamin Bernheim, ale tento výčet není zdaleka úplný. Mnozí z nich již v Praze vystoupili nebo vystoupí opakovaně.

K 25. výročí existence této agentury se konal v Praze reprezentační koncert pěti současných operních hvězd. Samozřejmě si můžeme položit otázku, proč byli pozváni tito pěvci a ne jiní, ale věřte, že skloubit termíny několika operních hvězd do jednoho dne je velice náročné. A do toho ještě přišlo onemocnění barytonisty Artura Rucińského. Agentuře se podařil vskutku husarský kousek, když za onemocnělého polského barytonistu narychlo sehnala rumunského barytonistu George Peteana, který převzal naplánovaný repertoár polského kolegy, aniž by se musela v programu udělat jediná změna. Petean přijel, zazpíval a zvítězil. Troufám si tvrdit, že se stal hvězdou večera. Ne proto, že zpíval na záskok, ale jak a o čem zpíval.

Petean, host předních světových operních scén, má dlouholetou zkušenost z jeviště a je ve věku, kdy někteří jeho kolegové (o kolegyních ani nemluvě) již svou kariéru ukončili. Předpokladem k dlouhé kariéře je především zpěvákovo technické školení a výběr vhodného repertoáru. A samozřejmě také umění naplánovat si mezi jednotlivými představeními a koncerty volné dny na odpočinek a regeneraci. Neznám Peteanův kalendář, ale v Praze zpíval naprosto svěžím hlasem, vyrovnaným od hlubokých tónů až po výšky ve Verdiho operách, které ani skladatel nepředepsal a které si do nich pěvci přidávali, až se z nich stal určitý interpretační úzus. Petean je jistě nemusel zpívat, ale právě na nich ukázal, že je opravdovým mistrem svého oboru, kterému vysoká poloha nečiní žádné potíže. Zaskvěl se především v árii hraběte Luny, v duetu Luny s Leonorou ve Verdiho Trubadúrovi a ve velké scéně krále Filipa II. a markýze Posy z Verdiho Dona Carlose, v níž spolu s Adolfem Corradem i z náznaků hereckého projevu (úměrného koncertnímu vystoupení) pak oba pěvci prokázali, že nezpívají pouhé noty, ale že jsou skutečnými dramatickými umělci.

Druhou hvězdou večera byl mladý italský basista Adolfo Corrado, který dobývá jednu světovou operní scénu za druhou (v letošní sezoně debutuje v Metropolitní opeře). Publikum zaujal hned v rondu Mefistofela z Gounodova Fausta, ale pak především v árií Zachariáše z Verdiho Nabucca. Pretty Yende patří k pravidelným hostům agentury Nachtigall Artists, a stala se tak bez nadsázky i miláčkem pražského publika. Těžká árie Casta diva z Belliniho Normy zaujala v jejím podání dlouhými legatovými frázemi, čistě zazpívanou chromatikou i koncentrovaným projevem. Byla i skvělou Leonorou z Verdiho Trubadúra. Spolu s mezzosopranistkou Emily D‘Angelo zazpívaly nejprve barkarolu z Offenbachových Hoffmannových povídek, v níž se pěvkyně sžívaly s prostorem, aby pak v plném lesku zaujaly ve známém květinovém duetu z Delibesovy opery Lakmé. I její duet Leonory a hraběte Luny z Trubadúra vynikal suverénním pěveckým výkonem i kontaktem s představitelem Luny Peteanem v odhodlání dobrovolně odejít z tohoto světa.

Patří ke cti agentury Nachtigall Artists, že pečuje a propaguje též naše nejtalentovanější umělce. Podle webových stránek agentury jde o osm tuzemských talentovaných pěvců. Proč z nich vybrala právě Petra Nekorance na takový reprezentativní koncert, je otázkou, když zastupuje taková jména, jako je Simona Šaturová, Arnheiður Eiríksdóttir nebo Lukáš Bařák. Petra Nekorance sleduju od začátku jeho kariéry. Nedá se mu upřít jisté charisma, kterým vládne, jevištní zjev a celkový projev. Je znát, že na své pěvecké technice pilně pracuje. Oproti jeho začátkům lze konstatovat, že jeho hlas zesílil (zejména v poloze do psaného g2), byť se mi dříve zdál menší, ale vyrovnanější. Jeho problémem jsou tóny „nad linkami“, zejména gis, a, bé. V kavatině Fausta ukázal, že vysoké tenorové c, v němž převládá koncentrovaný falzet, zní velice příjemně. V přetěžkém kvartetu z Rigoletta (pro tenoristu) ukázal některé tóny, na kterých bylo poznat, že se pěvec dále školí, byť v závěru mu již docházely síly a některé tóny zcela zanikaly (např. g a následující as ve slově vieni). Petr Nekoranec ovšem rozhodně stojí za to, aby jej agentura podporovala a dávala mu další příležitosti mimo domovské jeviště Národního divadla. Je to tenorista, do něhož se investovat jistě vyplatí. V současné době stojí ještě na začátku kariéry a doufejme, že ji bude nadále rozvíjet.

Celý koncert doprovázela Prague Philharmonia pod taktovkou italského dirigenta Giacoma Sagripantiho, jehož hvězda stoupá neustále vzhůru. Je to dirigent preferující především rychlejší tempa (při polonéze z Čajkovského Evžena Oněgina, jediné skladbě z jinak italského a francouzského repertoáru, by tanečníci na jevišti patrně popadali – polonéza rozhodně v této interpretaci nebyla vznešeným tancem). Několikrát se mi zdálo, že zpěváci chtějí zpívat volněji, než tento charismatický dirigent požaduje (barkarola, Nápoj lásky, Samson a Dalila).

V programovém sešitku ke koncertu se návštěvníci koncertu dozvěděli, že v budoucnu agentura zprostředkuje v Praze koncerty například Benjamina Bernheima a Sandry Hamaoui, přijede i Nadine Sierra, Juan Diego Flórez, Luca Salsi a vystoupí i mladí operní pěvci. Přejme agentuře a pražskému publiku, abychom se za dalších dvacet pět let mohli sejít na koncertě, oslavujícím padesát let činnosti této agentury. Aleně Kunertové patří vřelý dík.

Foto: Petr Dyrc