„Sólová flétna je vyjadřovacím prostředkem nejbližším mému srdci.“

„V případě tvorby žen-skladatelek vnímám hlas sólové flétny jako naléhavý, flétna – v češtině femininum – hovoří hlasem jejich duše.“

„Pět autorek, a pět různých přístupů ke skládání hudby pro sólovou flétnu vytváří dohromady jeden celek.“

Pondělní večer v New York City. Nádherný koncertní sál Českého Domu „Bohemian National Hall“ se zaplňuje posluchači z řad profesorů Columbijské Univerzity i Čechy žijícími trvale ve Spojených státech. Dnešní koncert, který pořádá Společnost pro vědy a umění, v zářijovém programu vyniká. Všechny skladby z programu jsou totiž zkomponované ženami – skladatelkami a pouze pro obsazení sólové flétny nebo sólové flétny s elektroakustickou stopou.

Vynikající česká flétnistka Jana Jarkovská se české soudobé hudbě dlouhodobě věnuje. Svědčí o tom její CD Pidluke – Padluke s hudbou Jiřího Temla, které Jana natočila v rámci doktorského studia na Akademii múzických umění v Praze. Kromě vlastní koncertní činnosti, a pedagogického působení na konzervatoři v Teplicích, se Jana zabývá otázkou postavení sólové flétny v české soudobé hudbě, v souvislosti s ženskou tvorbou. „Přála bych si, aby projekt ukázal tvorbu žen skladatelek jako zcela svébytnou uměleckou oblast, přinášející novou hodnotu do převážně mužského hudebního světa.“ říká Jana. Ze skladeb českých autorek vybrala celkem šest kompozic.

Její koncertní večer nejprve otevírá skladba Léthé od Sylvie Bodorové, jejíž název pochází z řecké mytologie a můžeme jej přeložit jako „Řeka zapomnění.“ Sylvie Bodorová o své skladbě vypověděla, že: „Podle řecké mytologie se člověk, který přechází do podsvětí, musí napít z této řeky, aby zapomněl na svůj pozemský život a na všechny své pozemské starosti. Z určitého klidového momentu se odehrává zapomnění i celý děj skladby. Je to reminiscence na život, a zklidní se tak, jako se člověk, který vstupuje do podsvětí, zklidní a zapomene na to, co ho trápilo předtím v jeho pozemském životě.“ Interpretačně náročná skladba zahrnuje klidné i dramatické části, legatové vazby mezi oktávami, chromatické postupy a trylky. Skladba byla zkomponována v roce 1989.

Druhou skladbou, která zaznívá rámci Janina projektu, je Planeta Ptáků III. pro sólovou flétnu s elektroakustickou stopou od Ivany Loudové. V roce 1970 studovala Loudová v Paříži u Oliviera Messiaena, a tuto skladbu věnovala památce svého profesora. Sedmnáctiminutovou kompozici otevírá na ploše zhruba třiceti vteřin nejprve samotný hlas sólové flétny, ke kterému se vzápětí přidává elektroakustická stopa znějící až do konce. Planetu Ptáků zkomponovala Ivana Loudová celkem ve třech verzích, z nichž prvotní verze byla čistě elektroakustická, a stala se podkladem i pro pozdější verze. V elektroakustické stopě pracuje Loudová s nahranými zvuky houslí, a dále se zvuky nejrůznějších bicích, a zpěvy vodních slavíků. Na programu Jany Jarkovské se vyskytuje ještě jedna skladba od Ivany Loudové, která v rámci jejího projektu zaznívá na samotném konci, a je to Svita pro flétnu sólo z roku 1959.

Zastoupeny jsou také skladatelky současné mladé generace: Eliška Cílková, Soňa Vetchá a Terezie Švarcová. Eliška Cílková se dlouhodobě zajímá o pronikání nehudebních prvků do hudebních struktur. Ve skladbě Cumulonimbus (česky Bouřkový mrak) připodobňuje hlasem sólové flétny vznik bouřkového oblaku, přírodní procesy probíhající uvnitř, prudký déšť, a pomocí whistle tónů i klidnou závěrečnou atmosféru, která bývá v přírodě po bouřkách tolik typická. Terezie Švarcová ve své tvorbě vychází z vlastní zkušenosti s operním zpěvem. Ve skladbě In Doubt reflektuje hlasem sólové flétny „nejrůznější pochybnosti nacházející se v našem životě.“ Oproti tomu vystupuje skladba Soni Vetché Solo in Solo? pro flétnu a elektroniku. Soňa Vetchá se ve své tvorbě zaměřuje na práci s fyzikálními principy. V doprovodné elektroakustické složce slyšíme opakující se motiv, jenž se vrství s hraným flétnovým partem, a vytváří tak jednu souvislou plochu.

Pět autorek, a pět různých přístupů ke skládání hudby pro sólovou flétnu vytváří dohromady jeden celek. Jana Jarkovská dlouhodobě přemýšlela o celkové dramaturgii svého projektu, kterou konzultovala též se svým celoživotním mentorem Janem Riedlbauchem. Celý koncert se v České Národní Budově potkal s velkým ohlasem posluchačů, a ve zkrácené podobě bez skladeb s elektroakustickou stopou zazní pátého října také na Boston Flute Festival. V České republice jej bude možné navštívit na přelomu března a dubna 2020 v rámci Flétnovém Dni Pražské Konzervatoře, další uvedení je v jednání. Naplánováno je i vydání všech nastudovaných skladeb na CD v hudebním vydavatelství Českého Rozhlasu Radioservis.

Foto: Susanna Halsey, Eliška Cílková