„Pražská kultura je ´firma´ s ročním obratem 38 miliard korun. Kulturní průmysl v Praze zaměstnával loni přes 46.000 lidí.“

„Čím víc se v poslední době stahovala mračna nad kulturou, tím víc mě zároveň v diskusích nadzvedly dva argumenty…“

„Že nějak bude? Ne, nebude. Pro hodně lidí bohužel opravdu nebude.“

Radní pro kulturu pražského zastupitelstva Hana Třeštíková shrnuje pro portál KlasikaPlus.cz svůj pohled na současnou situaci, která klade před stovky tisíc lidí otázku ekonomického přežití. Protože kultura je velmi silné ekonomické odvětví, tak polemizuje s výroky typu „bez divadla přece vydržíme stejně jako bez kroužku pletení“. Také si nemyslí, že „nějak bylo a nějak bude“; podpořit finančně nejpostiženější skupiny lidí patří podle ní k povinnostem státu.

Tak je to tu znovu. Zavřená divadla, galerie, kina, muzea, památky… Je mi z toho strašně smutno. Stejně jako ostatní si samozřejmě přeju ochránit co nejvíc hlavně starších lidí před covidem, ale jako člověk, který kulturou žije, zároveň vnitřně pláču. Spolu se všemi těmi lidmi, kteří pro pražskou kulturu pracují a kterých se opatření dotknou tak drasticky a v mnoha případech bohužel i likvidačně.

Poslední týdny jsem denně mluvila s lidmi z týmu festivalu 4+4 dny v pohybu, stejně tak se Signal Festivalem, Designblokem, Prague International Design Festivalem a dalšími šéfy kulturních institucí zřizovaných Prahou i nezávislých. Tak ráda bych pro ně měla dobrou zprávu, ale minulý čtvrtek ukázal, že nás čeká poslední kulturní víkend na možná i mnohem delší dobu než dva týdny.

Oznámení vlády jsem každý den s napětím sledovala, byla jsem v denním kontaktu s ministrem kultury Lubomírem Zaorálkem a jeho týmem, za což moc děkuji, protože se ukázalo, že dokážeme najít společnou řeč a dokážeme spolupracovat. Od středy mi začalo být jasné, že teď je opravdu zle. Z původních prohlášení vlády, že chození za kulturou není rizikovým chováním, se začalo pomalu ustupovat. Nejdřív se zakázalo zpívat a pak se na dva týdny zakázalo i vše ostatní.

Čím víc se v poslední době stahovala mračna nad kulturou, tím víc mě zároveň v diskusích nadzvedly dva argumenty – že je kultura taková volnočasová aktivita, tedy „bez divadla přece vydržíme stejně jako bez kroužku pletení“ a že „nějak bylo a nějak bude“ a umělci to spíš jako vždycky moc dramatizují.

K přirovnání ke kroužku pletení asi nemá cenu nic říkat, to je prostě úplná hloupost, jenomže čemu se divit, když si i část „elit“ tak ráda bere kulturu jako rukojmí v nesmyslných třídních bojích. Naposledy pan prezident o víkendu hloupým a trapným výrokem o vyhladovělých umělcích, kteří pak konečně začnou tvořit něco smysluplného. A že nějak bude? Ne, nebude. Pro hodně lidí bohužel opravdu nebude. Není čas na žádná eufemistická vyjádření, tahle druhá vlna a aktuální tvrdá opatření opravdu znamenají, že i ti, kdo jaro přežili, jsou teď na hraně likvidace. Je to šílené, když (zase) nevíte, jestli budete mít z čeho zaplatit nájem, jestli se s vámi v práci ještě počítá, jak to sakra udělat, když máte v příjmech nulu, ve výdajích minus a víte, kolik zaměstnanců a externistů je na vás závislých. Dotkne se to všech. Kultura je mimo jiné velmi silné ekonomické odvětví. Podle analýzy Economic Impact Art zaměstnával vloni kulturní průmysl v Praze přes 46.000 lidí. Celkem má hlavní město více než poloviční podíl na českém kulturním průmyslu (a třetinový podíl na spotřebě v oblasti cestovního ruchu). Pražská kultura je „firma“ s ročním obratem 38 miliard korun…

Je to hrozná situace. Jsem radní pro kulturu v době zavřených divadel a radní pro cestovní ruch v době vymetených ulic… Dělám ale, co se dá. Od vypuknutí krize jsem vyjednala, že Praha dala na pomoc kultuře a cestovnímu ruchu už téměř čtvrt miliardy korun. Jednalo se například o navýšení objemu grantové podpory až o 20 procent pro celoroční provozy, individuální dotace pro komerční scény, sanace ztrát příspěvkovek, peníze na nákup knih od pražských nakladatelství, kampaň „V Praze jako doma“ a mnoho dalších opatření. Vedle financi jsme zavedli spoustu věcných opatření, například možnost nevracet grant, i když se akce neuskuteční. Pomoc je ale potřeba primárně od státu, město na rozdíl od něj nemá možnost navyšovat svůj rozpočet deficitem a ještě se potýkáme s tím, že nám stát miliardy z rozpočtu sebral. Je povinností státu podpořit finančně nejpostiženější skupiny lidí.

Moc si přeju, abychom touto pandemií prošli co nejrychleji. Aby se všichni chovali maximálně zodpovědně a vyhnuli jsme se těm nejdrastičtějším opatřením, která jsou pro stovky tisíc lidí skutečně otázkou ekonomického přežití.

Můj poslední kulturní víkend byl nabitý. Byla jsem na vernisáži výstavy současného umění v rámci 4+4 dnů v pohybu, na Designbloku, Prague International Design Festivalu, v divadle, v Galerii hl. m. Prahy a v Národní galerii na retrospektivě Mikuláše Medka.

Ode dneška zůstávám s kulturou na čas ve spojení zas jen online. Moc mě těší, když slyším, že jsem pro řadu kolegů z kultury první radní, s níž zažívají pocit, že je město jejich partner. Tak to je a zůstane i v těchto náročných dobách.

autorka: Hana Třeštíková

Foto: Fb Designbloku, Fb Signal Festivalu, Fb festivalu 4+4 dny v pohybu, Wikipedia