„Média s nálepkou Arte tvrdí, že „hudba je jen jedna“.“

„Vážné hudbě doba moc nepřeje.“

„Klimatizační jednotky přes noc spálily půlku výkonu Temelína.“

„Dokonce ani historické nástroje se nerozlaďovaly.“

„Dobře vychlazené Veltlíny nabízené po koncertě místními vinaři měly vyloženě resuscitační účinky.“

Vážné hudbě doba moc nepřeje, lidé, kteří ještě nedávno za hudební umění bojovali, jsou nějací unavení, na koncerty se sice chodí, ale motivace společenským vyžitím většinou převládá nad skutečným poslechem. Média s nálepkou Arte tvrdí, že „hudba je jen jedna“, a vypouštějí do éteru dramaturgické recepty ve stylu „katův šleh“, uhňácané z kusů od Beethovena, ABBY, Slabáka, Kotíka, Morriconeho, Hancocka a Nohavicy v hluché víře, že jsou to díla srovnatelné hodnoty.

Že ale klasické hudbě nepřeje ani počasí, to už je na pováženou. Očekával bych, že svatý Florián, motivovaný svatou Cecílií, bude držet nad klasickohudebními produkcemi ochrannou ruku, ale spoleh na něho není. Taková Smetanova Litomyšl může vyprávět své. Bernsteinův Kaddish se tam odkládal z roku na rok, protože pokaždé, když měl v plné parádě na zámeckém nádvoří zaznít, spustila se bouře, schopná sebrat sebou orchestr, publikum i Soňu Červenou. Když mi v Litomyšli hráli trochu rouhavou operu The Angels, seslalo Nebe na Zemi tornádo, které zpřetrhalo elektrické vedení, zkoušeli jsme potmě a blackout skončil až dvacet minut před představením.

Zajímavé je, že Krumlovu se nejničivější letní symptomy globálního oteplovaní spíše vyhýbají. Před několika dny ovšem skončil dramaturgicky i meteorologicky pestrý Hudební festival Znojmo. Ten bývá pravidelně vytápěn bleskovými záplavami, na což je pan ředitel Ludvík připraven. Tentokrát ovšem byla znojemská jízdárna „vytopena“ na čtyřicet stupňů. Obětavý a kulturní ředitel Znovínu pan Vajčner dodal sedm klimatizačních jednotek, které přes noc spálily půlku výkonu Temelína, snížily teplotu na třicet osm stupňů, která během koncertu vystoupala na čtyřicet dva. Kupodivu to na výkonu Anny Prohaska ani souboru Il Giardino armonico v programu hřejivě nazvaném Had a oheň nebylo znát, dokonce ani historické nástroje se nerozlaďovaly, ač při nízkých teplotách to dělají. Publikum ovšem jen těžko dokázalo sladit rytmus koloraturních árií se zběsilým ovíváním obličejů programovými letáky formátu A 5, který je pro víření vzduchu zcela nevhodný. Dobře vychlazené Veltlíny nabízené po koncertě místními vinaři měly vyloženě resuscitační účinky.

Jak známo, poslech klasické hudby není pasivním procesem. Zkušený vnímatel do něho vkládá kus své kreativity, posluchačských zkušeností, porovnává znějící hudbu s percepčními modely uloženými v hloubi vědomí, ba i nevědomí. Není však prokázáno, že to vše funguje i nad třiceti pěti stupni Celsia. Ve Znojmě jsme všichni měli silný zážitek, ale kdo ví, kolik z hudebních nuancí té krásné hudby nám uteklo.

Za hudbou naštěstí není třeba vždy někam chodit. Můžete ji poslouchat doma z CD nebo z dramaturgicky homogenního vysílání stanice D-dur. Pro dobu veder mohu doporučit Straussovu Alpskou symfonii, zejména část Na ledovci, z Schubertovy Winterreise píseň Zmrzlé slzy a také Sibeliovu předehru k Shakespearově Bouři: dokonalý obraz mrazivého severského pekla na otevřeném moři. Neposlouchat přes sluchátka, potí se uši.