PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Podľa Roberta Jindry to bol takisto jeden zo zámerov – ukázať to, ako Smetanu spieva súčasná generácia.“

„Koncert k pocte Bedřicha Smetany asi nemôže končiť inak, než Libušiným Proroctvím, ktoré sa v sobotu stalo silným vyvrcholením koncertu.“

„Každý tón od Petra Kellnera mal svoje presné miesto a pre mňa bol spevák jedným z tých, u ktorých som si naozaj priala, aby spievali čo najdlhšie.“

Dvojsté výročie narodenia niekoho tak nedoceniteľne významného, ako Bedřicha Smetany, sa automaticky musí spájať s celou plejádou názorov, predstáv a odporúčaní na to, ako by oslavy mali prebehnúť. Presne v deň skladateľovho narodenia ponúklo svoj narodeninový koncept Národní divadlo v Prahe. V ambicióznom galakoncerte,…

„Bylo jasné, že kombinace Mozarta a Martinů má důvod a smysl a svou krásu.“

„Mozartovi se ve výrazně menším obsazení České filharmonie dostalo v průsečíku robustnosti a lehkosti většiny ze všech potřebných a typických parametrů.“

„Opera Ariadna získává v napětí mezi realitou a snem a mezi starou a moderní hudbou na nenápadné rafinovanosti a pikantnosti. Mistrovský kus.“

Koncertní provedení Ariadny, pozdního operního klenotu z pera Bohuslava Martinů, bylo v prosincové nabídce České filharmonie mimořádným okamžikem. Nejenže se k dílu jako pořadatel a interpret vrátila po téměř čtyřech desetiletích, ale byl to návrat k jednoaktovce, která i bez scénického rozměru působí magicky a současně hravě. Návrat k partituře, rozkročené mezi surrealismus a neoklasicismus, mezi fantazijnost a konkrétnost, báji a abstrakci, mezi minulost a současnost. Dirigent Tomáš Netopil tohle vše ví a nádherně to podpořil, stejně jako se v první polovině koncertu potěšeně pomazlil s Mozartovou hudbou.

„Byl to právě Jindra, kdo během večera pevně a zřetelně vedl svůj košický orchestr k lyrice i dramatu – ke dvěma výrazným polohám či snad protipólům, bez kterých by Rusalka nebyla Rusalkou.“

„Kateřina Kněžíková coby představitelka titulní role nadchla košické publikum. Výborně oscilovala mezi dramatikou a lyrikou díky celé řadě hlasových dynamických proměn, akustice a rozvržení sálu navzdory.“

„Slovenská mezzosopranistka Jana Kurucová pojala obě role opravdu expresivně a především jako Cizí kněžna předvedla svůj hravý a průrazný hlas v protikladu k lyrické poloze Kněžíkové.“

Státní filharmonie Košice pod vedením šéfdirigenta Roberta Jindry nabídla svým posluchačům lahůdku v podobě koncertního nastudování Rusalky Antonína Dvořáka. Ve vyprodaném sále košického Domu umění zazněla většina nejznámějších melodií z Dvořákovy nejslavnější opery, a to v podání sólistů více než reprezentativních: Kateřiny Kněžíkové coby Rusalky, Jany Kurucové ve dvojroli Ježibaby a Cizí kněžny, Pavola Bršlíka jako Prince a Petera Kellnera v partu Vodníka.

„Východiskem bylo realizovat operu historicky, v době, ve které se děj odehrává, kterou evokují krásné rokokové obrazy na horizontu scény a přitom vnést do vizuálu prostor a vzlet moderní doby.“

„Režie Barrieho Kosky dostává prostor pracovat s pěvci a nakládá s nimi jako s činoherci, a přestože respektuje jejich technické potřeby při zpěvu, nijak je nešetří. Pohybové kreace jsou vtipné a překvapivé, někdy i akrobatické a vždy vyvolávají úsměv.“

„Hudebního nastudování se ujal hudební ředitel Vídeňské státní opery, dirigent Philippe Jordan, který se ujal i partu Hammerklavieru. Jeho pojetí Mozartovy hudby vychází z moderního temporytmického cítění, dává dílu švih a esprit a dbá na barevnost a plastičnost zvuku orchestru.“

Vídeňská státní opera přivedla do svého repertoáru novou premiéru opery Wolfganga Amadea Mozarta Figarova svatba.  Premiéra se uskutečnila 11. března 2023 a inscenace je od počátku v repertoáru nasazovaná frekventovaně. Je primárně určena mladému publiku a recenzované představení se uskutečnilo v neděli 19. března v odpoledním čase. Orchestr Vídeňské státní opery řídil jeho hudební ředitel Philippe Jordan, který se ujal i partu Hammerklavieru, režijně inscenaci připravil Barrie Kosky na scéně Rufuse Didwiszuse a v kostýmech Victorie Behr, sbor Vídeňské státní opery připravil Martin Schebesta. Sólisty byli mladí umělci, kteří překvapovali nejen svým pěveckým, ale i hereckým mistrovstvím a nadšením. André Schuen jako hrabě Almaviva, Hanna Elizabeth Müller jako Hraběnka, Maria Nazarova jako Susanna, Peter Kellner v roli Figara a Patrizia Nolz jako Cherubino, to byli pěvci, kteří přikovávali publikum do sedadel nádhernými a technicky bezchybně ovládanými hlasy.

„Režisér a scénograf Herbert Fritsch promítl své bohaté umělecké zkušenosti skvěle do symbolicky hravé moderní abstrakce.“

„Děj intenzivně gradoval a s četnými komickými situacemi a vtipnými zápletkami byl pro diváka poutavý.“

„Michele Mariotti ve Vídni přiznal, že i když se Gioacchino Rossini výrazně zasloužil o pozvednutí žánru opery buffa, vnímá skladatelovo mistrovské dílo na pomezí žánrů opery buffa a opery seria.“

Ředitel Vídeňské státní opery Bogdan Roščić a generální hudební ředitel Philippe Jordan zařadili v loňské sezóně na repertoár světoznámého rakouského divadla nejslavnější Rossiniho komickou operu Lazebník sevillský. K nové produkci byli přizváni významný německý režisér a scénograf Herbert Fritsch a renomovaný italský dirigent Michele Mariotti, oba umělci ve Vídeňské státní opeře debutovali. Současný hudební ředitel Teatro dell´Opera di Roma Michele Mariotti řídil 15. ledna 2023 ve Vídni své 19. představení s velkým úspěchem.

„Vedení Vídeňské státní opery přizvalo společně s režisérem k hlavní roli významného německého barytonistu a jejich volba byla šťastná. Michael Volle v hlavní roli Hanse Sachse exceloval.“

„Tradiční přístup inscenování opery propojil Keith Warner velmi citlivě s moderním pojetím.“

„V režisérově výkladu Wagnerovy opery se do popředí dostaly ideje spojené s uměleckými díly, jejich autory a interprety, stejně jak společenské vztahy a konfrontace generací.“

Po téměř padesáti letech se rozhodlo vedení Vídeňské státní opery zařadit na repertoár novou produkci opery Richarda Wagnera Mistři pěvci norimberští. Velkolepé dílo hudebně nastudoval švýcarský hudební ředitel divadla Philippe Jordan. Společně s generálním ředitelem Bogdanem Roščićem přizval k režii proslulého britského inscenátora Keitha Warnera, který ve světoznámém rakouském divadle debutoval.

„Nyní, v době pandemie, často přemýšlím o tom, jaké jsem měla štěstí, že jsem mohla díky svému povolání poznat tolik zemí světa.“

„Jedinečná atmosféra centra Prahy byla nezapomenutelná. Návštěva Vinoře však dodala mému setkání s českým hlavním městem a jeho obyvateli zcela mimořádný a neočekávaný rozměr.“

„Jsou chvíle, kdy máte pocit, že se svět neřítí jen do katastrofy, jak se často temně prorokuje. Jsou chvíle, kdy se díky úsilí obětavých nadšenců mění k lepšímu.“

Pět let možná není v lidském životě nijak dlouhý časový úsek, natož doba, vybízející k nějakému zásadnímu bilancování. Právě před pěti lety se však v Praze-Vinoři zrodila tradice, která představuje jeden z možných příkladů, jak tento severovýchodní okraj metropole představit zbytku světa…