V závěru koncertní sezony a napříč létem pořádá Janáčkova filharmonie Ostrava abonentní koncerty v Opavě, tamním kostele sv. Václava. První z nich se uskuteční 17. května a jeho protagonisty budou mezzosopranistka Markéta Cukrová a dirigent Jaume Santonja.

První opavský koncert rozezní tóny Mahlerovy Blumine, inspirované letní přírodou, niterné Písně letních nocí Hectora Berlioze v provedení přední české mezzosopranistky Markéty Cukrové a Zemlinského První symfonie d moll. Symfonická skladba Blumine byla původně druhou větou Mahlerovy pětivěté První symfonie pocházející z roku 1888. S touto částí se však skladba hrála jen na prvních třech uvedeních, pak ji autor ze své kompozice vyňal a od té doby má jeho symfonická prvotina čtyřvětou podobu. Důvodem byla reakce kritiky, která větu považovala za příliš triviální a tvrdila, že je její vstupní téma hrané trubkami převzato z První symfonie Johannesa Brahmse a je dokonce ve stejné tónině C dur. Část Blumine začal údajně sám Mahler po čase považovat za přespříliš sentimentální, její rukopis zničil a zdálo se, že skončí nenávratně v propadlišti dějin. Teprve v roce 1966 objevil britský hudební spisovatel Donald Mitchell opis symfonické partitury pocházející z hamburského provedení První symfonie, kde Blumine ještě zazněla. Následujícího roku ji na koncertní pódia vrátil Benjamin Britten. Od té doby zacházejí dramaturgové a dirigenti symfonických těles s touto větou různě. Buď ji uvádějí jako samostatné dílo, nebo ji hrají před či po Mahlerově První symfonii, případně jí v rozporu s někdejším rozhodnutím autora navracejí její původní místo druhé věty této skladby.

Písně letních nocí Hectora Berlioze jsou písňovým cyklem obsahujícím zhudebnění šesti básní ze sbírky Komedie smrti francouzského romantického literáta Théophila Gautiera, který byl skladatelovým přítelem. Berlioz je dokončil roku 1841, původně měly klavírní doprovod a kompletní orchestrální podobu získaly až o patnáct let později, kdy skladatel u některých písní změnil tóninu a přidal rozsáhlejší instrumentální plochy. Podobně jako Mahlerova Blumine se ani Berliozovy Letní noci za života svého tvůrce příliš nehrály (orchestrální verze nebyla patrně uvedena vůbec), jejich kvality byly naplno objeveny až ve 20. století a dnes jsou poměrně často uváděným a u publika oblíbeným dílem. Tématem písní je láska, která v mládí vzniká, později upadá a následně znovu vykvete. Jejich sólovým hlasem může být buď mezzosoprán, nebo tenor, ale existují i autorské verze pro soprán, kontraalt i baryton. Každá z písní cyklu má odlišnou náladu – od působivého lyrismu k lehkému napětí, které se projevuje zejména v části Na hřbitově, nebo k dramatické vášni, jak ji slyšíme v poslední písni Neznámý ostrov.

Symfonie č. 1 d moll Alexandera Zemlinského pochází z roku 1892 a může být tedy považována za juvenilní dílo svého tehdy jednadvacetiletého autora. Zemlinsky se v ní z hlediska formy a harmonie v zásadě projevuje jako konzervativní, nicméně nápaditý skladatel. Tradiční pojetí však narušuje méně obvyklá třívětá struktura symfonické skladby s finále v pomalém tempu, které rozhodně nekončí žádnou pompézní codou, nýbrž vyznívá spíše do ztracena.

24. června se v Opavě představí její rodák, dnes světoznámý klavírista Lukáš Vondráček při uvedení Prvního klavírního koncert Fryderyka Chopina. Designovaný šéfdirigent ostravského tělesa Daniel Raiskin v Opavě vystoupí se svými budoucími svěřenci 18. července a dvojice Federico Colli (klavír) a Tomáš Netopil (dirigent) stane na opavském pódiu už v novém školním roce 6. září.

Foto: Ilona Sochorová, Anna Tena, archiv filharmonie