PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Čajkovského velkolepé dílo zaznělo v pojetí Riccarda Mutiho oproštěně od všech patetických nánosů jak architektonický klenot.“

„Ruský basista Ildar Abdrazakov, který zpíval part Mefistofela, byl pěvecky i v dramatické interpretaci vynikající.“

Vídeňští filharmonikové vystoupili na Salcburském festivalu 15. srpna pod taktovkou Riccarda Mutiho. Koncert otevřeli Symfonií č. 6 „Patetickou“ Petra Iljiče Čajkovského, kterou doplnili Lisztovou symfonickou básní Od kolébky do hrobu a Prologem v nebi z opery Mefistofele Arriga Boita. Pěveckých partů se zhostili Koncertní sdružení sboru Vídeňské státní opery, Salcburský festivalový a divadelní dětský sbor a basista Ildar Abdrazakov.

„Máme tady krátký čas, ale potom na tom všem dá pracovat celý příští rok.“

„Hru v orchestru máme pod vedením Tomáše Netopila jako bonus pro smyčcaře.“

„Čekali jsme, že první pětiletka bude formující, že se nám ukážou cesty, že se nám osvětlí tuzemský i mezinárodní trh, že se stabilizujeme. A skutečně ano.“

Kroměřížská konzervatoř a základní umělecká škola poskytly už pátým rokem zázemí Letní hudební akademii, kterou ve městě, kde dodnes žije, založil a vede jejich někdejší absolvent Tomáš Netopil. Jaký byl srpnový týden, který přilákal pětapadesát mladých muzikantů a v němž byli mezi lektory Kateřina Kněžíková, Ivo Kahánek, Barbara Maria Willi nebo Fedor Rudin?…

„Stěžejními částmi programu byly čtyři improvizace nazvané poeticko-filosoficky Zahrada zrození, Zahrada života, Zahrada smrti a Zahrada věčnosti.“

„Viernův Carillon de Westminster zakončil její vystoupení.“

Další z řady koncertů, který se konal ve čtvrtek 18. srpna, přivítal u svatého Jakuba v Praze Marii Zahrádkovou-Esslovou. Tato varhanice je výrazným talentem mladé generace. Studovala varhanní hru na konzervatoři v Českých Budějovicích u Miroslavy Svobodové a na pražské AMU u Jaroslava Tůmy. Své vzdělání si ještě doplnila na Vysoké hudební škole ve Stuttgartu u Jürgena Essla. Zvítězila na mezinárodní varhanní soutěži Josefa Gablera v Ochsenhausenu a na improvizační soutěži Lions Club ve Stuttgartu. Na svých koncertech zajímavým způsobem kombinuje pečlivě vybraná díla varhanní literatury s vlastními improvizacemi tak, aby tvořila smysluplný celek zcela podle svých představ.

„V českém kontextu je kukský archiv jedinečnou sbírkou. Pro provedení připravuji materiály již více než deset let.“

„V Kuksu se během léta i celého roku uskutečňuje řada jiných hudebních i nehudebních akcí. O narušení časového rámce pěti koncertů v nejbližší době neuvažujeme.“

„Když vyučuji hudební teorii, snažím se vést studenty k poznávání širších souvislostí – a hlavně vše propojovat s hudební praxí.“

Předposlední srpnovou sobotu zakončí houslista Milan Al-Ashhab letní festival Hudební léto Kuks. Na varhany s ním bude hrát Pavel Kohout. Organizátor festivalu Vít Havlíček, varhaník, sbormistr a muzikolog, přibližuje v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz programy a záměry festivalu v Kuksu, stav historických varhan v regionu, své pedagogické působení v Praze a Trutnově i práci s Královédvorským chrámovým sborem, se kterým se právě vrátil ze zájezdu do Vídně.

„Po Přemyslu Špidlenovi ‚zdědil‘ Václav Pikrt jeho pracovní místo i nástroje. ‚To bylo největší požehnání v mém životě,‘ říká.“

„Na nástroje Václav Pikrta hrají houslisté v Japonsku, Macau, má objednávku do Kalifornie a enklávu zájemců na jižní Moravě.“

„Když člověk sáhne vedle, je to pro nástroj fatální, ta součást je k nepoužití a vy můžete začít znovu…“

Překvapení lektorům i studentům Ševčíkovy akademie připravil houslař Václav Pikrt. Do Horažďovic přijel nejen seřizovat nástroje, ale postavit i zbrusu nové housle. A to během pěti dnů.

„Kromě toho, že je Fedor Rudin fenomenální houslista, tak jsou úžasné i zkušenosti, které ve svých pouhých třiceti letech má.“

„Co mě baví nejvíc? Ono to jde vlastně v takových vlnách.“

„Studuju v Praze na konzervatoři – a vždycky, když přijedu domů, tak cimbálovku beru jako možnost čerpání inspirace.“

Mezi účastníky Letní hudební akademie v Kroměříži je v tomto týdnu houslista Marek Pavlica, student Pražské konzervatoře, loňský laureát Akademie Václava Hudečka v Luhačovicích. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz oceňuje oba letní kurzy, přibližuje, co ho těší v klasické hudbě, a zamýšlí se nad svým vztahem k lidové hudbě. Je synem Jiřího Pavlici, houslisty, skladatele a dlouholetého uměleckého vedoucího Hradišťanu.

„Zajímavé je, jak přirozeně a s jakým kontaktem našlapovala do kláves jeho levá ruka.“

„Tady jeho technické prostředky působily opravdu neslýchaně, jako kdyby měl obě ruce pravé.“

Pondělní klavírní recitál Charlesa Richarda-Hamelina v Městském divadle v Mariánských Lázních nebyl v rámci Chopinova festivalu jeho prvním vystoupením – dva dny před ním totiž ještě slavnostně zahájil festival Klavírním koncertem f moll, op. 21. Pro klavíristu nejspíš nešlo o nevšední oběť, ostatně v rozhovorech sám říká, že po získání druhé ceny v Chopinově soutěži ve Varšavě tvoří devadesát procent jeho programů právě dílo tohoto skladatele a oba klavírní koncerty udržuje v neustálé pohotovosti. Festival zase přes záminku dvou vystoupení získal dražšího světového umělce, který by kvůli pouhému recitálu třeba nepřijel. Lze to považovat za jeden z těch plodných vztahů mezi pořadatelem a výkonným umělcem.

„Letošní soutěž se odehrála ve dvou kategoriích – v první porovnalo své síly pět mladých klavíristů do devatenácti let, stejný počet se zúčastnil i v kategorii vyšší.“

„Bartoš nám svým excelentním výkonem znovu připomněl, jaké bohatství se skrývá ve Smetanově klavírní tvorbě.“

Chopinův festival v Mariánských Lázních, jeden z nejstarších hudebních festivalů v západních Čechách a v pořadí třetí hudební festival v naší republice, byl v posledních dvou letech jednou z mála kulturních událostí, která v důsledku covidu nepřerušila svoji kontinuitu. V roce 2020 se připomněl alespoň dvěma koncerty, o rok později se však jeho program uskutečnil už naplno a proběhl tak, aby uspokojil své pravidelné návštěvníky i příležitostné zahraniční hosty. O to více byl očekáván i letos, a to včetně klavírní soutěže pořádané vždy s dvouletou přestávkou. Mnozí někdejší laureáti Mezinárodní soutěže Fryderyka Chopina v Mariánských Lázních se dnes do tohoto kouzelného lázeňského města vracejí už jako zralí interpreti, aby se svým uměním podíleli na kulturním životě nejzápadnější výspy Čech.

„Člověk se musí neustále učit a zdokonalovat se, a to se v Horažďovicích naplňuje vrchovatě, říká houslistka Eliška Kukalová.“

„Je až dojemné sledovat, s jakou vážností brnkají čtyřletí caparti pizzicato na jedné struně, a současně vnímat profesionalitu dospělých studentů.“

„Jakub Hrůša v tom týdnu cestuje mezi Salcburkem, kde diriguje Káťu Kabanovou, a Horažďovicemi, kde vede orchestr mladých.“

Přátelská atmosféra, náročná práce, setkání s českými i zahraničními muzikanty-lektory, touha zdokonalit se ve hře i dozvědět se něco nového z přednášek a seminářů, vzájemné obohacování se, tím vším se vyznačuje Ševčíkova akademie, která probíhá v Horažďovicích, rodišti Otakara Ševčíka…

„Před orchestr se postavila ruská dirigentka Alevtina Ioffe. Krásná, energická žena vběhla na pódium s nadšením, se kterým strhávala jak orchestr, tak i publikum.“

„K barevnosti jistě přispěla i zvuková technika, kterou sice občas musel mistr zvuku mezi částmi připevňovat, ale výsledek stál za to, zvuk zněl přirozeně a bez příměsí, vynikly přirozené témbry nástrojů.“

Po roce se na brněnský hrad vrátil Mezinárodní hudební festival Špilberk. V pondělí 15. srpna ho zahájila PKF – Prague Philharmonia pod taktovkou ruské dirigentky Alevtiny Ioffe s programem z děl Mendelssohna-Bartholdyho, Brucha, Stravinského, Poppera a Čajkovského. Sólového partu v Bruchově Kol Nidrei a Popperově Maďarské rapsodii se ujala francouzská violoncellistka Camille Thomas.

„Po mém koncertě mne pozval na rande a místo kytice vzal noty. A místo do kavárny či do kina mne pozval ke klavíru. Tak jsem současně udělala konkurz na parťáka ke klavíru i na manželku.“

„Nastoupila jsem do budovy konzervatoře jako profesorka před pětasedmdesáti léty a chodím tam jako domů. Já tam zažila všechny ředitele, kromě Janáčka samozřejmě.“

„Jsem z Moravského Slovácka, tam je základem života optimismus, dobrá nálada a hezká písnička.“

Klavíristka Věra Lejsková je brněnským fenoménem. Přestože letos oslaví už třiadevadesáté narozeniny, překypuje elánem a stále vymýšlí projekty, které realizuje ve svých knížkách a v Českém rozhlase na stanici Vltava. Její vzpomínky na bývalé kolegy jsou plné laskavého humoru i relevantních a zajímavých informací. Na klavír už sice nehraje, ale stále se organizačně podílí na akcích, jako je například soutěž Franze Schuberta pro dva klavíry v Jeseníku.  Založila ji kdysi s manželem Vlastimilem Lejskem, se kterým léta koncertovala jako klavírní duo.

„Před několika lety jsem byla tuto roli předzpívat Jakubu Hrůšovi pro připravované koncertní uvedení Káti Kabanové s Českou filharmonií. Když potom Jakub přijal nabídku dirigovat Káťu v Salcburku, vzpomněl si na mě.“

„Zkoušky na Káťu byly velmi intenzivní. Z mého hlediska byly obvyklé i neobvyklé zároveň, protože jsme měli na proces nastudování devadesátiminutové opery s jedním obsazením celých šest týdnů!“

„Vědomí, že jste v kolektivu, kde si všichni navzájem drží palce, je víc než příjemné.“

Slovenská mezzosopranistka Jarmila Balážová v těchto dnech účinkuje v roli Varvary v Janáčkově opeře Káťa Kabanová, a to na Salcburském festivalu – Salzburger Festspiele, s Vídeňskými filharmoniky a pod taktovkou Jakuba Hrůši. Především o této unikátní zkušenosti je rozhovor, který poskytla portálu KlasikaPlus.cz. 

„Představení Pucciniho Turandot nebyla letos ve Veroně vyprodaná, ačkoliv dle očekávání Anna Netrebko s velkou grácií ztělesnila titulní roli. Prince Kalafa, který získá chladnou Turandot, ztvárnil Jusif Ejvazov s hrdostí, elegancí a vřelostí.“

„Slavnou Pucciniho árii Nessun dorma ze třetího jednání zpíval Jusif Ejvazov sice krásně, ale užším vokálem, kterému chyběla hloubka a šíře v technice.“

Anna Netrebko a Jusif Ejvazov ztvárnili ústřední dvojici v Pucciniho opeře Turandot. Ve veronské Aréně zpívali 10. srpna pod taktovkou Marca Armiliata v doprovodu Orchestra della Fondazione Arena di Verona a dvou sborů. Vedlejších postav se ujali Ruth Iniesta (Liù), Carlo Bosi (císař a perský princ), Riccardo Fassi (Timur) a Youngjun Park (Mandarin). Trojici ministrů zpívali Gezim Myshketa, Riccardo Rados a Matteo Mezzaro.

„Václav Hudeček je legendou, jeho hra není v ničem okázalá, je nesena vyrovnanou lidskostí.“

„Prechal s naprostou samozřejmostí hudbu modeloval a frázoval, ovládl sál znělým tónem a velmi přesně vystihl základní výrazové nastavení díla a jeho pointy i průběh.“

Prostor věnovaný loňským laureátům spojila Letní hudební akademie Kroměříž s pozorností Václavu Hudečkovi, který na začátku léta oslavil sedmdesátiny. Zahrál si v neděli večer společně se dvěma nejmladšími objevy. A také převzal od Tomáše Netopila symbolické poděkování za péči, kterou už celé čtvrtstoletí věnuje na své luhačovické Akademii začínajícím houslovým talentům. Obě akce mají obdobné cíle. Však také nejsou výjimkou případy, že se z jedné plynule přejíždí na tu druhou, právě začínající.