PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Uvědomil jsem si, jak výjimečná opera Otello je, jak z hlediska dramatické stavby, tak z hlediska hudebního a všech možností, které nabízí.“

„Pokud se vzdáme důvěry v to základní, což je láska, pravda a nutnost komunikovat, a podlehneme emocím a ‚jedu‘ zlých slov, nemůžeme dojít k ničemu krásnému a smysluplnému.“

„Hlavní událostí operního podzimu bude zahajovací inscenace festivalu Janáček Brno, kdy Jiří Heřman s Jakubem Hrůšou spojí do jednoho večera Janáčkovu operu Z mrtvého domu a Glagolskou mši.“

S blížící se poslední operní premiérou Janáčkovy opery Národního divadla Brno v této sezóně jsme se sešli k rozhovoru s jejím režisérem a současně ředitelem divadla Martinem Glaserem. Hovor se točil nejen kolem Verdiho Otella, který se na prkna brněnské opery v pátek 17. června vrátí po více než třiceti letech,…

„Ke gratulantům se přidal orchestr Filharmonie Bohuslava Martinů, který přijel ze Zlína, a dirigentem večera se stal Robert Kružík, který je jejím šéfdirigentem.“

„Publikum bez dechu sledovalo málo známou mši, postavenou na líbeznosti a zpěvnosti a dramatických dynamických i agogických efektech.“

Houslista Václav Hudeček patří ke stálicím české hudební scény a jeho sedmdesáté narozeniny se slavily v několika městech. Brno nemohlo chybět, a proto uspořádal v neděli 12. června 2022 na jeho počest koncert Český filharmonický sbor Brno a byl to koncert velmi vydařený. Besední dům byl vyprodaný a publikum bylo, jak jinak, složeno vesměs z vyznavačů houslové hry, ale přišli si na své i milovníci vokálních děl.

„Markéta Cukrová předvedla vysokou míru pěvecké kultivace, schopnost piana i pianissima, ale na straně druhé neváhala poskytnout auditoriu i nosná prostorová forte svého neobyčejně příjemného, ve všech polohách až ideálně kulatého tónu.“

„Výborní pěvci nechť mi odpustí, jejich výkony byly imponující, ale dvojité bravo volám klavíristovi Ahmadu Hedarovi.“

64. ročník významného Národního festivalu Smetanova Litomyšl je již v plném proudu a vedle velkých koncertů na zámeckém nádvoří lze vždy zaznamenat také zajímavé komorní koncerty. Nemívají tak velkou návštěvnost jako ony zmíněné, proto se odehrávají v komornějším prostředí Zámecké jízdárny, navíc mimo večerní čas. Takového rodu byl i písňový koncert mezzosopranistky Markéty Cukrové, basbarytonisty Romana Hozy a klavíristy Ahmada Hedara z písňové i klavírní tvorby především Roberta Schumanna a Felixe Mendelssohna-Bartholdyho v neděli 12. června ve 14:30 hodin v Zámecké jízdárně atraktivního litomyšlského zámku.

„Můj obdiv však rozhodně patří Denysu Pivnickému, který extrémně náročnou roli Dona Juana ‚vydržel‘.“

„Pokud má inscenace slabé místo, je to dle mého názoru režie, která ani zdaleka nevytěžila možnosti fantasknosti a surrealističnosti celého díla. Tím spíše, když je možné ho inscenovat v tak skvěle technologicky vybaveném divadle.“

V neděli 12. června uvedlo Národní divadlo ve Státní opeře pod hlavičkou projektu Musica non grata premiéru dvouaktové opery Erwina Schulhoffa Plameny. V nastudování dirigenta Jiřího Rožně a v režii Calixta Bieita se představili v titulních rolích tenorista Denys Pivnickij, mezzosopranistka Tone Kummervold a sopranistka Victoria Korosunova.

„Ona proslulá energičnost Haasovců jde ruku v ruce s lyričností, barevností, zpěvností.“

„Zářivý Furiant, propracovaný a prožitý do poslední noty, posluchači doslova hltali, dýchali v jeho rytmu.“

Pár dní před zakončením měsíc trvajících Drážďanských hudebních slavností vystoupil ve středu 8. června Pavel Haas Quartet v historickém paláci ve Velké zahradě – a německé obecenstvo doslova okouzlil. Nejen svým podáním Schubertova kvartetu G dur, ale i interpretací Klavírního kvintetu A dur Antonína Dvořáka, v němž se ke kolegům připojil klavírista Boris Giltburg.

„Trubač působil během svého vystoupení nejvíc v pohodě a dokázal si také ‚svůj‘ okamžik užít.“

„Chihara zahrála ze všech tří finalistů nejvýrazněji. S největší vášní, obrovskou koncentrací, určitým rizikem a odvahou dala do svého projevu úplně všechno.“

„Jako bychom se bez dechu začetli do knihy, z níž nelze přeskočit jediné slovo, působil Vránův projev jako vyprávění, které celý příběh sdělilo s největší komplexností a pravdivostí.“

58. ročník Mezinárodní interpretační soutěže Beethovenův Hradec v oboru klavír zná své vítěze. Prestižní soutěžní klání se letos uskutečnilo ve dnech 8. až 12. června v Opavě a Ostravě. Čtyři desítky klavíristů z celé Evropy i Asie byly důkazem, že tato soutěž má dobrý zvuk a přitahuje k sobě pozornost. Vítězem letošního ročníku se stal osmadvacetiletý český klavírista Tomáš Vrána. Druhou cenu získal o tři roky mladší Vojtěch Trubač rovněž z České republiky a třetí cenu obdržela japonská pianistka Satomi Chihara. Oba čeští pianisté jsou z Moravskoslezského kraje, odkud pochází mnoho výrazných hudebních talentů.

„Co bylo na první pohled silně pozitivním jevem večera, byla vysoká míra návštěvnosti, pořadatelé museli přidávat improvizované řady až těsně pod pódium, aby uspokojili velký zájem publika.“

„Takže celkové resumé – dobrá věc se podařila, věrná láska zvítězila! V obdobně koncipovaných koncertech by bylo moc dobré pokračovat!“

Koncert 64. ročníku festivalu Smetanova Litomyšl nabídl v sobotu večer program sestavený z operního díla Bedřicha Smetany a Antonína Dvořáka.  V interpretaci sólistů a Orchestru Národního divadla a jeho šéfdirigenta Jaroslava Kyzlinka se konal pod poetickým názvem Ten lásky sen, coby ústředním motivem árie Mařenky ze Smetanovy světově proslulé Prodané nevěsty. Různá podobenství lásky se stala leitmotivem dramaturgie prvního z operních koncertů, které letos nahrazují obvyklá festivalová operní představení.

„Máme s rozhlasem plány hned na příští sezónu a samozřejmě také budu zpátky v České republice s Filharmonií Brno.“

„Když byli Mahler, Brahms i Strauss na úpatí hor, tak je vnímali jako něco, co přesahuje lidské bytí, něco, čeho můžete být součástí, ale co je větší než vy.“

„Jako svého nejoblíbenějšího autora z českých zemí mám Janáčka.“

Pondělní večer v pražském Rudolfinu, úterní na zámeckém nádvoří na festivalu Smetanova Litomyšl… Po oba večery diriguje Alexander Liebreich za pultem Symfonického orchestru Českého rozhlasu Alpskou symfonii Richarda Strausse, i když pokaždé v sousedství jiné hudby. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz o skladbě podrobně hovoří…

„Repertoár působil na poslech příjemně se silnou vnitřní intenzitou provedení skladeb klasicismu v kontrastu s dílem soudobé hudby.“

„Orchestr podal pod taktovkou šéfdirigenta mimořádný výkon.“

PKF – Prague Philharmonia vzdala 9. června v Císařském sále Lobkowiczkého paláce hold svému hudebnímu řediteli a šéfdirigentovi. Emmanuel Villaume profiluje prestižní těleso úspěšně už sedm sezón. Sólistou koncertu byl dlouholetý první flétnista orchestru Jiří Ševčík. Program zaměřený na díla klasicismu, který je orchestrálním hráčům z pohledu jejich stálého repertoáru nejbližší, zpestřila soudobá klasika. V sále byl přítomen skladatel kompozice Američan Michael Fine. Koncert se konal v rámci donátorské abonentní řady PKF – Prague Philharmonia, která je tradičně realizována v úzké spolupráci s rodinou Lobkowiczů.

„Starší sestra Irma přivedla Alici v dětství ke klavíru, který se od konce první světové války stal jejím celoživotním osudem.“

„V terezínském ghettu jsem byla třikrát ročně vybrána, abych zahrála při inspekcích Červeného kříže, vzpomínala Herz-Sommer později.“

„Úmrtí údajně nejstarší přeživší holocaustu, sto desetileté legendy 20. století, oznámil 23. února 2014 její vnuk Ariel.“

Připouštím, že název článku zavání patosem, kterého se jinak – nejen v publicistice – upřímně děsím. Je-li však řeč o zřejmě nejstarší přeživší holocaustu, která se dožila úžasného věku sto deseti let, pak je snad přehršel emocí na místě. Co vše klavíristka Alice Herz-Sommer, pražská rodačka, během svého rušného života absolvovala… Svých prvních šestačtyřicet let prožila v Československu, včetně dvou v koncentračním táboře. Dalších sedmatřicet v Izraeli. A závěrečných osmadvacet v Anglii. Každá z těchto životních etap byla jedinečná – a jako by jedna podmiňovala druhou, následující.

„Někde se hudba jakoby dotýká hranic muzikálového žánru. Nicméně instrumentací a celkovým velmi dramatickým výrazem jednoznačně zůstává na straně nejnáročnějšího operního umění.“

„Režie Martina Otavy nesklouzla do příliš snadných paralel se současností.“

Operní událost, která se neděje každý den. Přesněji řečeno neudála se v tuzemsku už dlouhá léta. Totiž premiéra celovečerní současné závažné opery – přesně tím byl sobotní večer na Nové scéně plzeňského Divadla J. K. Tyla, kde poprvé zazněla jako novinka opera Quo vadis Sylvie Bodorové, dílo s historickým námětem, dramatické a koncipované jako velká podívaná, přes veškerou modernost vstřícně přístupné a navíc s velkým nadčasovým poselstvím.

„Za konečnou podobu mého svatohorského Bacha může ´covidové´ jaro roku 2020.“

„Mně varhany Vladimíra Šlajcha odjakživa imponují.“

„Záměrem byl primárně televizní formát, tvůrci však cítí, že nejlépe se dá hudba v tomto záznamu přece jen prožít v kině.“

Do programu Národního festivalu Smetanova Litomyšl je vložen týdenní projekt Bach XXII. Prezentuje audiovizuální záznam provedení kompletního varhanního díla Johanna Sebastiana Bacha, jak ho pořídil v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Svaté Hoře v Příbrami Jaroslav Tůma. Čtrnáctihodinový záznam Bach nonstop uvede festival nejprve v premiéře jako komplet v neděli 12. června od 9:00 do 23:00 v kostele sv. Anny, v následujícím týdnu…

„Stokowského verze je zajímavá, ale není lepší než zažitá instrumentace Ravelova. Právě k ní se posluchač nakonec stejně vrátí, protože už ji podvědomě považuje za tu ´původní´.“

„Zazněl naprostý opak toho, jak touží hrát a poslouchat Bacha naše současnost.“

Druhý symfonický koncert festivalu Smetanova Litomyšl měl velkolepé rozměry. Musorgského Obrázky z výstavy a Orffova kantáta Carmina burana patří k nejznámějším a nejoblíbenějším položkám klasického repertoáru. Partitury ožily pod rukama Jakuba Kleckera. Stojící publikum ve vyprodaném auditoriu na zámeckém nádvoří v závěru pátečního večera bylo potvrzením faktu, že Carmina burana, Písně z Bavorska, by se mohly dávat i tam každý rok – a možná i dvakrát.

„Aktuální pražské hostování tohoto předního amerického poválečného dirigenta bylo malou premiérou. Koncert ale působil, jako by se Thomas s naším prvním orchestrem znal až dávno.“

„Přesto jsem měl pocit jako by zde Thomas nezaujal tak jednoznačné interpretační stanovisko a ve výsledku zazněla Velká spíše jako vojenský pochod než delikátní, sladce romantická a poetická skladba.“

Česká filharmonie přivítala v závěru 126. koncertní sezóny legendárního amerického dirigenta Michaela Tilsona Thomase. Společně provedli suitu z baletu Apalačské jaro Aarona Coplanda a „Velkou“ symfonii C dur Franze Schuberta.