PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Semperova opera je obrovský adrenalin, ale i úžasný pocit. Všichni tam fungují jako v dobře seřízeném stroji — přesně, rychle, s profesionalitou, která člověka strhne.“

„Písně jsou výborný trenažér na cokoliv, co v přijde v opeře.“

„Na hudebních školách se mentální příprava neřeší a myslím, že jsme v tomto ohledu trochu zaspali.“

Mezzosopranistka Dominika Škrabalová patří k nesporným talentům mladé české generace pěvců. Do konce minulé sezóny byla členkou Semperoper Junges Ensemble v Drážďanech, kde vystoupila v řadě představení, ale německé publikum ji rovněž mohlo vidět jako Lišáka v Janáčkových Příhodách lišky Bystroušky v Theater Magdeburg; ve stejné roli se profiluje i v Ostravě. Tam ji publikum může slyšet také jako Hátu a od února i jako Marii v Rossiniho opeře Mojžíš a faraon. Škrabalová je však také písňová interpretka a 6. prosince vystoupí na koncertu Po stopách červené sedmy pořádaném spolkem Lieder Society. 

„Na programu bylo šest soudobých kompozic z okruhu Ostravského centra nové hudby.“

„Prague Philharmonia má dobrou zkušenost s interpretací moderny, stejně jako hudby minulých století, v prostorách jak s přirozenou, tak i umělou akustikou.“

„Petr Kotík je autorem celé řady rozsáhlých partitur, zpravidla kalkulujících namísto tradičně pojatého evolučního principu se strukturální setrvačností.“

Hudba mezi dvěma kontinenty, respektive Zásadní Ostrava – New York je název koncertu v Centru současného umění DOX v pražských Holešovicích. Konal se v pátek 21. listopadu a vystoupila na něm Prague Philharmonia pod vedením dvou dirigentů. První polovinu večera řídil Jiří Rožeň, po přestávce jej vystřídal Petr Kotík.

„Výkon houslisty Jiřího Vodičky byl brilantní.“

„Hudebníci i dirigent přistoupili k Janáčkově hudbě s hlubokým pochopením.“

„S Českou filharmonií si dirigent rozuměl velmi dobře a nechal hráče odvést jejich kvalitní práci.“

Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary uvedl ve spolupráci s Českou filharmonií v rámci Variací 2025 koncert nazvaný Variace mezi filmem a hudbou. Konal se v pátek 21. listopadu v Karlovarském městském divadle. Českou filharmonii vedl americký dirigent Keith Lockhart, jako sólista vystoupil houslista Jiří Vodička. 

„Zatímco rodiče a prarodiče do posledního místa obsadili sedadla v Sále Martinů, jejich potomci tam postupně zcela zaplnili prostoru před varhanami.“

„Zejména v Hindemithově opeře, kterou nastudovaly děti ze souboru Rokytka, se zapojili členové NeoKlasik orchestru vedeného Václavem Dlaskem.“

„Nebyli by to ale čeští muzikanti, aby při adaptaci vnějších vlivů přestali myslet na specifika české hudebnosti.“

Pod záštitou velvyslanectví Spolkové republiky Německo se v sobotu 22. listopadu v prostorách Akademie múzických umění v Praze na Malé Straně uskutečnilo vzpomínkové matiné ke 130. výročí narození dvou významných německých skladatelských osobností, Paula Hindemitha a Carla Orffa. Jejich společným přínosem světové hudební kultuře je mimo jiné tvorba pro děti. Hindemith je autorem dětské opery s názvem Stavíme město, světovou proslulost získala tak zvaná Orffova škola. Hodnota obou těchto výtvorů spočívá v tom, že jsou určeny těm úplně nejmenším, které podněcováním jejich vlastní aktivity uvádějí do světa hudby.

„Problémem zpěváků je, že často věnujeme mnoho hodin cvičení, abychom dosáhli své nejlepší formy, a přesto nás ve chvíli vystoupení forma často zradí.“

„V árii Necitelná vodní moci Rusalka odhaluje svou pravou podstatu.“

„Ve velké části východní Evropy známe především zpěváky z naší vlastní země, což naše obzory příliš nerozšiřuje.“

Mezinárodní pěvecká soutěž Antonína Dvořáka, jejíž devětapadesátý ročník v Karlových Varech před několika dny dozpíval své poslední tóny, zná své vítěze. KlasikaPlus.cz je představuje v sérii rozhovorů. Dnešní díl patří mladé maďarské sopranistce Fanni Faluvégi, studentce Univerzity v Debrecenu, která se stala absolutní vítězkou. Kromě toho zvítězila i v juniorské kategorii a obdržela Cenu Soni Červené.

„Výtvarník Tomáš Ondřej Pilař ani režisér Jakub Hliněnský neodňali Mozartově opeře její dobové kouzlo, naopak první ji vybavil pohádkovou scénou a vkusnými dobovými kostýmy, druhý vedl postavy k přirozeným akcím.“

„Pod rukama klavíristy Maxima Averkieva Mozartova hudba doslova perlila a naplnila prostor Malé scény DJKT pozitivní energií.“

„Vanda Šípová přednesla árii Královny noci s neochvějnou intonační jistotou“. 

V sobotu odpoledne 22. listopadu se po devíti letech na Malé scéně plzeňského divadla uskutečnila pod názvem Papageno v kouzelném lese obnovená premiéra upravené a zkrácené verze Mozartovy Kouzelné flétny. V hudebním nastudování Josefa Kurfiřta, za klavírního doprovodu Maxima Averkieva se pěveckých rolí ujali jak hosté, tak členové operního souboru Divadla J. K. Tyla.

„Známe ho dnes zejména díky jeho jediné symfonii. A nebo bohužel už jen díky jeho jediné symfonii…?“

„Dílo oplývající elegancí má plynule směřovat k vrcholu ve čtvrté větě, která je plná radostí a vitality – a přesně tak tomu u PKF a Jiřího Bělohlávka je.“

„Poslouchejme pod zorným úhlem obou přístupů Ančerlovu starší nahrávku s Českou filharmonií. Aniž bychom vynášeli jednoznačný soud.“

Znal se s Beethovenem a přátelil se Schubertem, držel se klasicistních pravidel, ale svou hudbou už směřoval k romantismu… Stihl napsat jedinou symfonii. Ovšem symfonii skvělou. Jejích nahrávek existuje v tuzemském prostoru řada. Pořízených symfonickými a komorními orchestry i souborem dobových nástrojů… Jan Václav Hugo Voříšek, její autor, jeden z mnoha Čechů ve Vídni, zemřel ve čtyřiatřiceti, před dvěma stoletími. Psal se 19. listopad 1825.

„Rád také vzpomínám na Japonsko a jeho krásné koncertní sály.“

„Svou poslední skladbu Jiráček dirigoval v listopadu 1966, bohužel těsně před tím neštěstím.”

„Violoncellista Jiří Hanousek vstal, přečetl prohlášení České filharmonie a řekl, že se k němu orchestr připojuje. Obrovský aplaus, načež se lidé na znamení podpory zvedli a odešli. Hráli jsme před prázdným sálem a naštvanými soudruhy.“

Je nejstarším a nejdéle sloužícím filharmonickým archivářem u nás. V Janáčkově filharmonii působí od roku 1959 a zažil snad všechny významné dirigenty a umělce, kteří v Ostravě působili. I po šestašedesáti odsloužených létech však Vladislav Klíma srší energií a s mladistvým elánem vzpomíná na různé kapitoly ze života orchestru. Je to vyprávění nejen vzrušující a nesmírně zajímavé, ale také poučné, protože ani v uměleckém světě není všechno zalito sluncem.

„Úterý začíná ikonickou skladbou Arvo Pärta Fratres ve verzi pro housle a orchestr s Gilem Shahamem.“

„Ve středu je zařazena repríza pondělního přímého přenosu sezóny SOČRu. Diriguje Andris Poga a vrcholem programu je Čajkovského bolestná Symfonie č. 6 h moll ‚Patetická‘.“

„V neděli si nalaďte alternativní zhudebnění Lazebníka sevillského od Giovanniho Paisiela.“

Stanice D-dur Českého rozhlasu vysílá výhradně klasiku, a to nepřetržitě. Ve všední dny „od čtyř do osmi“ je v projektu Klasika na dosah prostor dokonce pro nenápadné vzdělávání. Stanice s hudebním názvem je synonymem pro „samou hudbu“, pravidelně proto nahlížíme do jejího vysílání. Co tedy D-dur nabízí v týdnu od 24. do 30. listopadu?

„Šaturová zpívala nádherně sdílenou inspiraci Martinů ve své mateřštině, která se může, jak já to cítím, poslouchat věčně.“

„Marek Kozák zaujal precizními rytmickými a tempovými proměnami skladby, zatímco zpěv Šaturové se nad instrumentálním děním povzneseně nesl v klidu ukolébavky.“

„Recitál uzavřela Slavického finální žalobná píseň Byla sem ešče malá, kterou Šaturová obdařila výčitkou v dynamickém zdvihu, jež by pohnula i kamenem.“

Rezidence primátora na Mariánském náměstí v Praze hostila druhý koncert letošního 31. ročníku festivalu Dny Bohuslava Martinů. Večer naplnila hudba v provedení hvězdné sopranistky Simony Šaturové a skvělého pianisty Marka Kozáka. Písňový program ze skladeb Martinů, Suchoně, Slavického a Janáčka ozdobila klavírní díla Vítězslava Nováka a Vítězslavy Kaprálové. Hosty koncertu přivítal ve svém sídle primátor hlavního městy Bohuslav Svoboda.

„Sekera a Cukrová toho večera nevytvořili jen interpretaci – vytvořili svět.“

„Markéta Cukrová má dar kombinovat pregnantní výraz s niterností – nikoli dramaticky přetaženou, ale kontrolovaně intenzivní.“

„Sekerův Haydn nebyl ‚správně zahraný klasicismus‘, ale pulsující hudební dramaturgie, v níž se rytmus stal tělesností a forma organismem.“

Hudební výlety letos opět potvrdily, že skutečné umělecké události nevznikají jen v koncertních síních velkých metropolí, ale i v komorních sálech, které svým geniem loci dovedou koncentrovat prožitek do téměř hmatatelné esence. Rytířský sál frýdeckého zámku se 20. listopadu stal místem, kde se hudba nejen hrála, ale především sdílela. Někdy se o koncertě říká, že „všichni byli na jedné vlně“ – zde to ovšem byla spíše jedna tepová frekvence, jeden společný dech, v němž se Mozart a Haydn ve společnosti mezzosopranistky Markéty Cukrové a klavíristy Miroslava Sekery stali myšlenkovými partnery, nikoli muzeálními exponáty.