„Výtvarník Tomáš Ondřej Pilař ani režisér Jakub Hliněnský neodňali Mozartově opeře její dobové kouzlo, naopak první ji vybavil pohádkovou scénou a vkusnými dobovými kostýmy, druhý vedl postavy k přirozeným akcím.“

„Pod rukama klavíristy Maxima Averkieva Mozartova hudba doslova perlila a naplnila prostor Malé scény DJKT pozitivní energií.“

„Vanda Šípová přednesla árii Královny noci s neochvějnou intonační jistotou“.

V sobotu odpoledne 22. listopadu se po devíti letech na Malé scéně plzeňského divadla uskutečnila pod názvem Papageno v kouzelném lese obnovená premiéra upravené a zkrácené verze Mozartovy Kouzelné flétny. V hudebním nastudování Josefa Kurfiřta, za klavírního doprovodu Maxima Averkieva se pěveckých rolí ujali jak hosté, tak členové operního souboru Divadla J. K. Tyla.

Operní jednoaktovky, ale také zkrácené a upravené verze klasických operních děl určené dětem mají na repertoáru Divadla J. K. Tyla (DJKT) již své pevné místo. Tradici zahájila před čtrnácti lety bývalá sólistka plzeňské opery Lilka Ročáková, která využila pěveckého a hereckého potenciálu členů operního sboru a nastudovala s nimi Mozartovu jednoaktovku Bastien a Bastienka (2011). V dalším roce následovala pod názvem O Rusalce zkrácená a upravená verze Dvořákovy opery (2012). Obě představení se hrála ve foyeru plzeňského Velkého divadla. 

Pravidelné uvádění tzv. dětských představení přinesla v Plzni až stavba nové divadelní budovy, jejíž nedílnou součástí je i Malá scéna s kapacitou cca sto dvaceti míst. Pro dětské diváky ji využívá především baletní a operní soubor, prvně jmenovaný spolu s činoherním a muzikálovým i pro díla komorního charakteru uváděná jako večerní představení. Prvními tituly, určenými na Malé scéně dětem, byly v Ročákové režii dvě jednoaktovky – Žvanivý slimejš Jiřího Pauera (2016) a Kocour v botách Jiřího Temla (2016). Pod patronací tehdejšího šéfa opery Tomáše Ondřeje Pilaře následoval v režii Jakuba Hliněnského Papageno v kouzelném lese (2016) a úprava naší národní opery Prodáváme nevěstu (2018). Studentům středních škol divadlo zároveň nabízelo scénické provedení Janáčkova Zápisníku zmizelého, režírovaného Martinem Otavou (2015) a revuální operetu Ralpha Benatzkyho Okouzlující slečna (2018), jejíž režie se ujal tehdejší dramaturg Zbyněk Brabec. K Temlově jednoaktovce se divadlo vrátilo v roce 2023, zatímco zkrácenou verzi Smetanovy Prodané nevěsty si drží na repertoáru dodnes. 

Sobotní premiéra Papagena v kouzelném lese tedy znamenala návrat k inscenaci z roku 2016, a to opět se stejným inscenačním týmem – v hudebním nastudování Josefa Kurfiřta, za klavírního doprovodu Maxima Averkieva, v režii Jakuba Hliněnského a se scénickým ztvárněním a kostýmy Tomáše Ondřeje Pilaře.

Na překladu Schikanederova textu se spolu s posledně jmenovanými podílela Patricie Částková. Překlad byl ostatně výsledkem i úpravy libreta, pod níž je v tištěném programu uvedeno jméno režiséra představení.

Jak tato verze vypadá? Tatam je zednářská tematika, s níž mizí i postava Sarastra, tří strážců a hlasatele, dále třech dam a tří géniů. Jejich úlohu zde částečně přebírá přidaná postava Královny slunce, ztělesňující princip dobra. Ústřední postavou je v nové verzi Papageno, sehrávající roli kladného hrdiny, který „pomocí kouzelné píšťalky dovede přivolat všemožné ptáčky, poté je naučit zpívat a darovat dětem“. Při svém osamoceném bloudění v kouzelném lese omylem vkročí na území zlé Královny noci. Ta ihned přivolá draka coby svého, rovněž „zlého“ pomocníka, před nímž Papageno najde úkryt v křoví. V lese ale zároveň bloudí i princ Tamino, který při své konfrontaci s drakem zrovna nereaguje podle dětských představ o statečnosti princů, neboť při pohledu na netvora netasí meč, ale omdlí. Oba nešťastníky zachrání coby „dobrý“ pomocník Královna slunce. Porazí draka, oběma ukáže portrét své dcery Paminy unesené Královnou noci a požádá je o její záchranu. Tamino se do Paminy okamžitě zamiluje a spolu s Papagenem se vydá ji osvobodit. Královna slunce vybaví Tamina kouzelnou flétnou, Papagena pak kouzelnými zvonky, které ptáčníkovi posléze pomohou ošálit zlého strážce Monostata. Papageno Pamině popíše princovu podobu, což postačí, aby se do Tamina okamžitě zamilovala. Oba se potkávají na mýtině, ale v momentě, kdy si chtějí vyznat lásku, se objeví rozlícená Královna noci, která proti nim bere na pomoc živly – oheň a vodu. Zamilovaný pár v obou zkouškách obstojí a jejich štěstí již nic nebrání. Nevyhne se ani Papagenovi, když na scénu vstoupí jeho ženský protějšek. Duetem Papagena a Papageny pak končí zhruba padesátiminutová procházka Mozartovou operou. A je to právě téma tohoto duetu, jež se stává momentem stírajícím rozdíl mezi hledištěm a dějištěm, kdy si malí diváci společně s rodiči, prarodiči a pěvci mohou zazpívat a zatančit „ptačí tanec“. Nutno dodat, že Mozartova populární, pregnantně rytmizovaná melodie napodobující ptačí námluvy vešla mnohým do sluchu a mezi dětmi se stala leitmotivem loučení ještě dlouho po skončení představení.

Výtvarník Pilař ani režisér Hliněnský neodňali Mozartově opeře její dobové kouzlo, naopak první ji vybavil pohádkovou scénou a vkusnými dobovými kostýmy, druhý vedl postavy k přirozeným živým akcím, a to vždy v souhlase s hudebními tempy. Vtipné byly Papagenovy kontakty s publikem, na něž děti reagovaly spontánním způsobem. Nezůstaly ochuzeny ani o tradiční komické okamžiky včetně Monostatovy proměny, jíž Mozart, podobně jako v jiných dílech, prokázal svůj jedinečný smysl pro humor. 

Celé představení se odehrávalo s průvodem klavíru. Flétna Lucie Tichotové hrála jen několik taktů a téma Taminovy árie. Obdiv si zasloužil suverénní výkon profesora plzeňské konzervatoře, klavíristy Maxima Averkieva, který v plzeňském hudebním životě působí již řadu let jako sólový a komorní hráč. Zároveň je na svém pracovišti skvělým doprovazečem, v operním ansámblu DJKT pak spolehlivým korepetitorem. Pod jeho rukama Mozartova hudba doslova perlila a prostor vcelku akusticky méně příznivé Malé scény naplnila pozitivní energií, příznivě ovlivňující jak pěvce, tak diváky. 

Každá ze šesti zpívajících postav má alternaci. Titulní role je zastoupena dokonce třemi interprety. Premiéra byla svěřena Miro Bartošovi (Papageno), který dobře prosadil jako spolehlivý představitel dalších rolí téměř ve všech výše uvedených inscenacích. Dobře si počínal i tentokrát. Má dar bezprostřednosti a schopnost vytvořit typ postavy, k níž se dětský divák rád upne. 

Z předchozích inscenací se tentokrát opět dobře osvědčili i oba tenoristé – Jakub Turek (Tamino) a Martin Švimberský (Monostatos), jehož „jinakost“ zde nebyla zdůrazněna začerněním tváře.

Dámy nechť mi prominou, že se proti všem pravidlům etikety o nich zmiňuji až na konec, byť herecky, pěvecky a vizuálně byly skutečnou ozdobou inscenace. Příjemně překvapil precizní výkon Kateřiny Hruškové (Pamina), Radka Sehnoutková si s chutí zazpívala Papagenovu ptačí družku, zahrála Královnu slunce a v závěru se spolu s Miro Bartošem ujala režie „ptačího tance“ malých i dospělých diváků. Každý posluchač znalý této opery se s napětím upne k pěveckému výkonu Královny noci. Vanda Šípová árií z druhého dějství opět potvrdila své kvality výtečné koloraturní pěvkyně. Náročný part přednesla s neochvějnou intonační jistotou. 

Hliněnského a Pilařovou inscenací se znovu potvrdila síla Mozartovy hudby, přinášející svou dokonalostí radost a potěšení bez rozdílu věku.

foto: DJKT / Irena Štěrbová