„Tento projekt dává autorům možnost, aby jejich díla zazněla vícekrát, a to na různých místech, v různých kulturách, historicky propojených.“

„Chceme, aby si posluchači odnesli z koncertu komplexní zážitek, který si prožijí aktivně a společně s muzikanty.“

„Publikum se tak nenásilně a přirozeně stane součástí konceptu večera, aniž by o tom dopředu vědělo.“

Hudebně-taneční projekt Sounds of Diversity, který slibuje multižánrový zážitek, spojuje čtyři skladatele ze zemí Visegrádské čtyřky. Za cíl si klade překlenout hranice geografické i kulturní. Unikátní na něm bude také to, že se odehraje čtyřikrát, a to 5. března v Ostravě, 6. března v Katovicích a potom na podzim v Žilině a Budapešti. Kompozice The Zone Viktora Molnára, Šestý smysl Petry Šuško, Consonanze Stravaganti e lumi danzanti Mateje Slobody a Grande Valse Brillante Przemysława Schellera provede šestnáctičlenný mezinárodní soubor Sounds of Diversity Ensemble pod vedením Szymona Bywalce. Součástí večera bude také zapojení tří tanečníků v režijně-choreografickém tandemu Martina Modrého a Jany Ryšlavé. Nebude chybět ani světelný design polského umělce Piotra Ceglorka. Více o pozadí projektu Sounds of Diversity, o skladbě Šestý smysl i o mnohém dalším prozradila skladatelka a koordinátorka projektu Sounds of Diversity Petra Šuško.

Na začátku projektu Sounds of Diversity, jehož první ročník se konal loni, byla touha umělecky propojit státy Visegrádské čtyřky. Můžete nám o vzniku tohoto projektu říct více?

Tvůrčí centrum Ostrava, jež je organizátorem tohoto projektu, mělo dlouhodobé vazby na Katovice. V rámci festivalu Hudební současnost probíhaly už řadu let koncerty ze skladeb jak Čechů, tak i Poláků. Přišlo nám, že je škoda nevyužít toho, že máme za rohem Polsko a Slovensko. A že skladby českých autorů mohou být slyšet častěji v Polsku i na Slovensku. Logickým vyústěním bylo pak zapojení kompletní Visegrádské čtyřky, a to i díky podpoře Mezinárodního visegrádského fondu. Loni jsme spustili první ročník se zapojením Česka, Polska a Slovenska. Také nám přijde zajímavé zorganizovat koncerty v Ostravě, v Katovicích a v Žilině, tedy v městech, která jsou výrazná, mají bohatý kulturní život a zázemí, ale která nejsou hlavními městy. Obvykle soudobé skladby zazní jen jednou. Tento projekt dává autorům možnost, aby jejich díla zazněla vícekrát, a to na různých místech, v různých kulturách, historicky propojených. Premiéře v Ostravě předcházejí intenzivní dny příprav a nácviku a s ohledem na mezinárodní sestavu souboru se při opakovaném provedení také adekvátně zúročí práce všech umělců.

Letos už jsme v plné čtyřce. Maďarsko zastupuje mladý skladatel Viktor Molnár, za Polsko je to Przemysław Scheller, za Česko jsem to já a za Slovensko Matej Sloboda.

Kdo za tímto projektem stojí?

Za projektem stojí Tvůrčí centrum Ostrava a jeho ředitelka dr. Marcela Kysová, která je hnacím motorem celého projektu. Společně tento projekt koordinujeme.

Na koncertech zazní čtyři kompozice, které mají být vzájemně propojeny performativní kompozicí s prvky improvizace. Můžete přiblížit, o co se bude jednat?

Navazujeme na ideu minulého ročníku. Chceme, aby si posluchači odnesli z koncertu komplexní zážitek, který si prožijí aktivně a společně s muzikanty. Aby cítili tu energii. Loni společně s hudební improvizací členů ansámblu zapojil publikum do akce dirigent a cimbalista Daniel Skála. Posluchači mohli zvukově jednotlivé kompozice doplnit za pomocí jednoduchých rekvizit, jako je např. obyčejný papírový arch nebo vlastní hrou na tělo. V mé kompozici se zase diváci připojili společným dechem. Letos chceme vzájemnou interakci všech zopakovat, jen v jiné formě. Kromě hráčů a dirigenta budou na scéně přítomni také tanečníci používající princip instantní kompozice. Důležitou roli bude hrát i světelný design. Čekají nás také improvizační momenty v úvodu koncertu. Publikum se tak nenásilně a přirozeně stane součástí konceptu večera, aniž by o tom dopředu vědělo. To vše je ale už v gesci choreografky Jany Ryšlavé a režii Martina Modrého. My skladatelé jsme odevzdali skladby a teď s tím pracují další účastníci projektu, kteří do toho vnáší performativní prvky mimo rámec napsaných partitur.

To mě vede k další otázce. Loni se vám na Sounds of Diversity uváděla skladba ‚Ex-press-sure?‘. Na několika místech jsem z nahrávky slyšela zvukomalebné hlasité nádechy a výdechy publika, které jste zmiňovala. Zajímá mě, jaké instrukce od vás posluchači dostali. Nacvičovalo se to?

S diváky se to nenacvičovalo. Skladba Ex-press-sure? je o tlaku či přetlaku, který v dnešní době máme, a o potřebě uvolnění a relaxace. V určitém momentu skladba dojde do bodu, kdy už člověk nemůže dál. Jediné, co může, je, že se může nadechnout a pomalu začít dýchat, a díky tomu se může začít znova. Když se skladba prováděla, dirigent dal gesto muzikantům a potom se otočil k publiku. Všichni jsme začali dýchat spolu. V tomto případě nevznikla potřeba cokoliv verbalizovat. To by skladbě uškodilo. 

Takže to pozvání pro posluchače přišlo až v průběhu kompozice…

Ano.

Na letošních koncertech zazní i vaše skladba Šestý smysl. Pojďme se teď na chvíli zastavit u ní. Když čtu její název, automaticky mě to vede k otázce: co je tím šestým smyslem? O čem ta skladba je?

Pro mě osobně je šestým smyslem intuice. Šestým smyslem je něco, co vám všechno říká a napovídá. Kdo umí naslouchat své intuici, pozná lépe sebe i ostatní. Cit pro intuici máme každý, s aktivním uvědoměním všech našich smyslů a jejich přesahem z fyzické do mentální roviny můžeme prožít kvalitnější život i komunikaci s druhými. 

Téma letošního ročníku Sounds of Diversity je wellbeing, tedy aby nám bylo dobře. Je to pro mě velmi aktuální téma, protože si myslím, že jako lidé všech generací jsme zahlcení. A to, aby nám bylo dobře, je základ, abychom mohli fungovat. Každý ze skladatelů letošního projektu k tomu přistoupil osobitě.  Já jsem se inspirovala smysly. Má skladba reflektuje pět základních smyslů, tedy zrak, sluch, čich, hmat, chuť a dále také zmíněnou intuici. V závěru se vše zklidní do plynutí, neboli flow. Napsat něco, co bude působit harmonizujícím dojmem, pro mě bylo výzvou, protože jsem svým založením hodně neklidná a temperamentní. Sama chodím na jógu, kterou se snažím kompenzovat svůj neklid.

Co se týče smyslů, nejsou znázorněny pouze svým prvoplánovým významem. Nechala jsem se inspirovat různými citáty slavných, které jsou zároveň vodítkem pro choreografii. A současně i pro publikum, které si je bude moct přečíst v programu. Například k tématu zraku jsem si vybrala citát Paula Gauguina: „Zavřel jsem oči, abych viděl.“ Každý ze smyslů může být spouštěčem nějaké další myšlenky, kterou může aplikovat každý do svého osobního příběhu. Co se týče samotné intuice, inspirovala jsem se citátem Alberta Einsteina: „Intuitivní mysl je posvátný dar.“

Pozadí skladby zní velice zajímavě. Jak se tyto citáty promítnou do hudby?

Vodítkem pro mě byla nálada i široký přesah citátů. Třeba v části věnované sluchu paradoxně moc zvuků není. Pracuji tam s improvizací a je to velmi tichá část. Odkazuji se na citát Petera Druckera, že „v komunikaci je nejdůležitější slyšet to, co nebylo řečeno“. Důležitým smyslem pro mě osobně je také čich, který „je spouštěčem paměti“. Když přijdu někdy do nějakého prostoru, vybaví se mi vůně z dětství – třeba vůně bytu nebo vůně konkrétní osoby. Hudebně jsem čichu věnovala poměrně dlouhou plochu. Část věnovaná chuti je naopak radostná, protože „bez chuti není radost“. Pro hmat byl pro mě hlavním motivem a prvkem hudební akce dotek. Po sjednocující intuici, na konci, když se skladba zklidní, si každý pluje ve svém rytmu, ale společně všichni společně vytvářejí harmonizující celek a hudba v tu chvíli plyne bez větších změn. Inspirací a vodítkem mi zde byl citát perského básníka Rúmího: „Nevidíme jen očima nebo neslyšíme ušima, ale vnímáme celou svou bytostí“. Všechny uvedené smysly jsou ve skladbě propojené do jednoho celistvého bloku, použitý hudební materiál se někde objeví i opakovaně, často skrytě, v různém kontextu, kdy nemusí být vždy v popředí pozornosti.

Bude se v této skladbě nějak pracovat s aktivním zapojením publika?

Zatím se vše připravuje a je v procesu a těším se, jaké překvapení posluchačům připraví náš realizační tým. Prostor se nabízí v souvislostí se dvěma smysly: vůní a hmatem. Víc už prozradit nechci. Jsem také zvědavá na skladby svých kolegů a jakou cestou proběhne komunikace mezi jevištěm a hledištěm v jejich dílech, stejně tak na světelný design, který toto propojení ještě zvýrazní. 

Je vám blízké dávat možnost divákům aktivně se podílet na průběhu skladby?

Když jsem tento prvek použila ve své kompozici Ex-press-sure?, bylo to pro mě něčím novým. Ale líbí se mi takto publikum zapojit, protože diváci mohou dát sami provedení skladby nový rozměr, mohou být její součástí, aniž by nutně museli vystoupit ze své komfortní zóny. Myslím, že lidé mají rádi zážitek, ale současně se při něm musí cítit dobře. Pokud bychom někoho nutili, není to ta správná cesta. V rámci projektu Sounds of Diversity bude zastoupena hudba, tanec a světlo, takže existuje více způsobů k aktivizaci. Bude jen na divákovi, kde utkví jeho pozornost a jestli se aktivně zapojí, nebo ne.

Takže to bude multimediální projekt.

Ano, ale rozhodně nechceme člověka zahltit. Všechny složky jsou nastavené tak, aby diváci mohli vnímat hudbu, tanec i světelnou složku v klidu a měli čas si vše prožít společně s umělci.

Když jsem si pustila záznam z koncertu z minulého ročníku Sounds of Diversity, ředitelka projektu Marcela Kysová v úvodu zmiňovala, že tento projekt chce zpřístupnit soudobou hudbu posluchači. Vnímáte jako skladatelka tuto potřebu, že by se měla soudobá hudba přibližovat lidem?

S přibývajícími lety tuto potřebu určitě vnímám. Myslím, že častokrát lidi podceňujeme. Jako skladatelé jsme zvyklí, že na soudobou hudbu chodí jen malé skupinky příznivců, kterých je obzvlášť v menších městech méně. Myslím, že jak mladí, tak starší si umí najít cestu i k experimentálnějším projektům a nemusí to být vůbec hudební znalci. Také se to nemusí dít za každou cenu díky podbízivostí hudební složky. Hudba nemusí být ani tonální a líbivá, aby si ji lidé přišli poslechnout. To určitě ne. Atraktivitu projektu vidím v propojení jednotlivých uměleckých disciplín, v multikulturní rovině a v přesahu na aktuální společenská témata. 

Jaké další hudební projekty vás letos nebo v dalších letech čekají? Na čem teď pracujete?

Loni jsem měla příležitost napsat skladby pro větší ansámbl i symfonický orchestr, takže se těším na pestré kombinace v oblasti komorní hudby. Aktuálně mám v plánu vyhradit si nadcházející jaro na instruktivní skladby ve formě ucelené kolekce. Během léta budu psát smyčcový kvartet pro podzimní festival Hudební současnosti. Čeká mě také skladba pro vokální ansámbl pro pražský festival Hudba v souvislostech a objednávka pro trio Formidable v obsazení flétna, cello a klavír – obojí bude mít premiéry v příštím roce. 

Dočetla jsem se, že se zabýváte mimo jiné autorskou tvorbou pro děti a pracujete také na edukativních přednesových skladbách pro variabilní nástrojové obsazení se zapojením technologií 21. století. Co vás k tomu motivuje?

Učím na dvou základních uměleckých školách klavír a snažím se dětem zpestřovat repertoár. A to nejen klavírními skladbami, ale také skladbami pro jejich spolužáky z jiných oborů. Největší poptávka je po efektních skladbách, které jsou dostatečně krátké a vhodné k přednesu či na soutěž. Jako skladatelka si takto mohu ověřit i své řemeslo, protože většinou jako skladatelé počítáme s tím, že profesionální interpret vše zahraje. Ale když píšu pro děti, musím brát v potaz to, že děti se vše teprve učí, a tak se chodím radit za svými kolegy instrumentalisty, co je pro děti ještě zvládnutelné a co už není. Baví mě zapojit do hry i mimohudební prvky – zvuky, dupání, slovo, pohybovou akci. Co se týče zapojení technologií, skladby budou mít také možnost variabilního doprovodu v podobě audio zvukové stopy. Ta nebude suplovat klasický hudební doprovod, ale bude tvořit svébytnou imaginární zvukovou krajinu, v souladu s obsahem nebo názvem skladby.