Písně. Menšinový, krásný a vzácný žánr
Koncertní písně jsou a zůstávají drahokamem. Je potřeba je interpretovat zasvěceně a poslouchat pozorně, jinak nedávají smysl. Jsou hudební poezií, svátečním okamžikem, vzácností. Basista Jan Martiník jim právě takto rozumí. Svým recitálem, na kterém se podílel u klavíru David Mareček, byl proto právem neokázalou ozdobou programu Smetanovy Litomyšle.

V pátek odpoledne ve Smetanově domě zpíval Jan Martiník Dvořákovy, Křičkovy a Smetanovy písně. Byl to nejprve výběr z dvojího zpracování veršů Vítězslava Hálka: z Večerních písní mladého Antonína Dvořáka a z Večerních písní Bedřicha Smetany. Hálkovy milostné básně postrádající erotický podtext zavedly vyzrálého umělce až k výrazovému apelu přesahujícímu rámec intimní lyriky směrem k hudbě určené národu.

Od Jaroslava Křičky slyšelo tuzemské publikum v posledních letech asi jediné dílo – komickou operu Bílý pán aneb Těžko se dnes duchům straší, ve které mistrně propojil svět klasiky, operety a tehdejší zábavné hudby. Písňový cyklus Severní noci, který zazněl před přestávkou, představuje jiný svět – symbolistní ruský básník Konstantin Balmont vtělil do svých veršů impresionistické dojmy z barev a zvuků.
Originalita Dvořákových Biblických písní, zhudebňujících starozákonní žalmy v českobratrském překladu Bible kralické z konce 16. století, v kontextu dobové tvorby naprosto vyniká. Tím spíš, když je srovnáme s prvními třemi písňovými cykly programu, jejichž předlohou jsou lyrické verše soudobých básníků. Biblické písně vznikly z vnitřního popudu. Svými texty se obracejí k Hospodinu jako prosby i chvalozpěvy vycházející z mimořádně intimních a niterných nálad a ze skladatelovy upřímné zbožnosti. Cyklus napsal v Americe před Velikonocemi roku 1894, tedy pár měsíců po triumfu s Novosvětskou, a přece patrně v určité osobní krizi. Jan Martiník jimi završil recitál. Přednáší je skoro nevzrušeně, s klidem a bez patosu, přesto plasticky, niterně a velmi obsažně. Jeho měkký hlas dodává duchovním textům nevšednost, svátečnost, ale současně i pel romantického výrazu písňových cyklů s obvyklejšími světskými texty.
David Mareček, osvědčený manažer, ředitel České filharmonie, ale také nemálo obdarovaný pianista, je s Janem Martiníkem pěkně sladěn už delší dobu. Doprovázel i tentokrát měkce, velmi empaticky a pozorně.

————-
Čtěte také Rozhovor s Janem Martiníkem.
******









Foto: Smetanova Litomyšl / František Renza
Příspěvky od Petr Veber
- Johanka z Arku. Arthur Honegger, Serge Baudo a Praha
- Viktor Velek: Aby se Palacký neobracel v hrobě
- Voříšek, Čech ve Vídni a mistr jedné symfonie
- Pohledem Petra Vebera (70)
Panna Cecilie, patronka hudebníků - Magdalena Kožená jako Alcina. Triumf zpěvu, hudby i režie
Více z této rubriky
- Dallapiccolův Vězeň záslužně propuštěný
- Radostné setkání na HAMU aneb Orffova škola v Čechách
- Magdalena Kožená jako Alcina. Triumf zpěvu, hudby i režie
- Největší síla festivalu Lípa Musica je v ‚nenápadné výjimečnosti‘
- Liberecké cestování světem písně
- Padesát let. Vždy v úterý
- Krása varhan. Milý koncert se zpěvem v Benátkách nad Jizerou
- Domingův neobvyklý koncert v Miláně. Pěvec se spojil s buddhistickými mnichy
- Večer pod lipami s Lípou Musicou aneb I hudební kritik je jen člověk…
- Musica Florea oživila ‚českého Händela‘