„Dílo Lotty Annukky Wennäkoski je rytmicky velmi nápadité, instrumentačně barevné, většinou atonální a využívající všechny možné techniky hry na smyčcové nástroje.“

„Orchestr hrál pod vedením přizvaného finského dirigenta jménem Erkki Lasonpalo velice plasticky.“

„Ve skvostně napsaném Andantinu Sibeliovy Třetí symfonie se opět potvrdily kvality hráčů orchestru.“

Velmi zajímavá byla dramaturgie dalšího abonentního koncertu řady Platina orchestru Plzeňské filharmonie. 20. března zazněla díla Jeana Sibelia, Edvarda Griega a jedné z nejvyhledávanějších současných finských skladatelek Lotty Annukky Wennäkoski. Za dirigentský pult byl přizván mladý finský dirigent a houslista Erkki Lasonpalo.

Program večera začal provedením kompozice renomované současné finské komponistky jménem Lotta Wennaköski. Autorka studovala hru na housle v Budapešti a kompozici na Sibeliově akademii v Helsinkách a Královské akademii v Haagu. V kompozici je velmi činná a její díla se hrají po celém světě. Kde konkrétně, uvádí na svých stránkách. Tam najdeme také celý soupis jejích děl, od orchestrálních, koncertních či komorních až po operu Regine. V poslední době napsala např. houslový koncert pro Ijlu Gringoltse Prosoidia, smyčcový kvartet Pige pro Dánské smyčcové kvarteto nebo koncert pro harfu a orchestr Sigla pro Sivan Magen. Její orchestrální dílo Flounce bylo provedeno na závěrečném večeru prestižního londýnského festivalu BBC Proms v roce 2017. Její dílo Verdigris (2015), které bylo uvedeno v Plzni, je rytmicky velmi nápadité, instrumentačně barevné, většinou atonální a využívající všechny možné techniky hry zejména na smyčcové nástroje. Používá i lidskou řeč. Dílo lze najít a poslechnout na streamovací platformě YouTube. Charakteristickým prvkem jsou jen kratičké občas znějící melodické motivky, tu a tam se objevující např. v klarinetu, trubce nebo skupině houslí. Značně dlouho trvá, než se po úvodních mimohudebních zvucích ozve ojedinělý akord A7. Skladba končí po četných glissandech smyčců ve smířlivém, jak by napsal Martinů, „in H“. Orchestr řízený Erkkim Lasonpalem toto posluchačsky i hráčsky náročné dílo interpretoval se ctí.

Zatímco soudobý opus plzeňské publikum možná neumělo na první poslech uchopit, mnohokráte vyslechlé části ze suity Peer Gynt již u posluchačů pochopení našly. Zazněla celá Suita č. 1, op. 46 a ze Suity č. 2, op. 54 Solvejžina píseň. V úvodní Jitřní náladě navodili sólohráči orchestru, hobojistka Anna Škreptáčová, fagotistka Lucie Kopecká, flétnista Jakub Klögner a klarinetista Jan Oblištil, klidnou, až niternou atmosféru. Orchestr hrál pod vedením přizvaného finského dirigenta velice plasticky. Ve druhé části Aasina smrt, určené autorem jen smyčcům, se dovedli hráči pohybovat v mikrodynamice až do úplného pianissima; v sále Měšťanské besedy bylo naprosté ticho. V další části Anitřin tanec vyzněly ve skvělé souhře pizzicata smyčců. Další oblíbenou část suity V jeskyni krále hor dirigent skvěle vystavěl, svým dokonalým souzněním zaujal duet obou fagotů (Lucie Kopecká a Vladimír Vlna).

Ve druhé polovině večera zazněla dvě díla Jeana Sibelia. Úvodem to byl Valse triste. Autor předepisuje obsazení pro smyčce, klarinet, dva lesní rohy a flétnu. Populární miniatura z roku 1903 je spojena s hudbou k divadelní hře Kuolema neboli Smrt skladatelova švagra Arvida Järnefelta. Skladba je silně ovlivněna Sibeliovým obdivem k vídeňskému valčíku a slavnému Johannovi Straussovi. Orchestr interpretaci uchopil subtilním způsobem – je pravda, že forte se v partituře objevuje na nemnoha místech a na krátkou dobu. Ostatně o smrti není třeba příliš halasit, jedná se o niterné téma…

Závěrem byla uvedena Sibeliova Třetí symfonie C dur. Autor ji napsal jako první dílo ve svém novém domově v Ainole, kde žil do konce svého života. Téma první věty nápadně připomíná finskou národní píseň Tukutukulampaitani. V celé této části pod sebou zaznívá několik hudebních vrstev: dlouhé notové hodnoty, téma vycházející z této písně a k tomu ostinátní šestnáctinové figurace, postupně přecházející v osminové. Ve skvostně napsaném Andantinu se opět potvrdily kvality hráčů orchestru, kdy spolu vynikajícím způsobem spolupracovaly dvě flétny (Elena D’Inca a Jakub Klögner), dva hoboje (Petra Kadlecová a Anna Škreptáčová) a dva klarinety (Jan Oblištil a Zlata Vohryzková). Třetí část Moderato – Allegro ma non tanto, pohybující se v šestiosminovém metru, skvěle gradovala ke svému konci. Orchestr tento večer hrál pod vedením své koncertní mistryně Hany Hložkové.

Foto: Jan Růžička / Plzeňská filharmonie