Jediné uvedení melodramů Jiřího Antonína Bendy Ariadna na Naxu a Medea se uskuteční v plzeňském Divadle J. K. Tyla. Stane se tak 20. prosince ve Velkém divadle. V případě prvního díla půjde o koncertní provedení, druhé bude nabídnuto scénicky.

Přínos Jiřího Antonína Bendy (1722–1795) spočívá především v oboru scénického melodramu. Benda navázal na myšlenku Jeana Jacquesa Rousseaua vytvořit jevištní dílo v národním jazyce, kde se mluvené slovo a nástrojová hudba budou střídavě podílet na vytvoření dramatického celku. Na rozdíl od Rousseaua, který chtěl, aby hudba vytvářela podklad pro pohybovou stránku hercova projevu, Bendova hudba vycházela z textu, neboť autor chtěl vytvořit nové hudební drama, jehož základním požadavkem bude dramatická pravdivost.

První Bendův melodram vznikl na německé libreto Johanna Christiana Brandese v Gotě koncem roku 1774, kdy se poprvé uskutečnila spolupráce mezi Seylerovou divadelní společností a místním dvorním kapelníkem a skladatelem Bendou. Až do příchodu Seylerovy společnosti Benda obstarával pouze hudbu chrámovou a komorní. Přesto hned jeho první dílo Ariadna na Naxu (premiéra 27. ledna 1775) a bezprostředně následující Medea na libreto Friedricha Wilhelma Gottera (premiéra 1. května 1775) se staly reprezentanty tohoto hudebního žánru a současně paradigmaty jeho dalšího evropského vývoje.

Bendův melodram podstatným způsobem rozšířil výrazové a obsahové možnosti instrumentální hudby vůbec. Zcela nové bylo i řešení hudebně dramatické formy – bez uzavřených čísel, což ovlivnilo další vývoj hudebního dramatu. Motivická práce, která posloužila Bendovi jako stavební základ celého díla i jako prostředek dramatické gradace, se stala samozřejmým požadavkem veškeré hudby.

Plzeňský tvůrčí tým zahrnuje režisérku Apolenu Veldovou, překladatelku a hudební režisérku Věru Šustíkovou. Interpretuje Orchestr Opery Divadla J. K. Tyla a sólisté Kamila Šmejkalová, Matyáš Greif, Monika Švábová, Šimon Vopat, Jan Sherin, Apolena Veldová a Jan Maléř. Diriguje Jiří Petrdlík.

Foto: Irena Štěrbová