„Sedm arabesek Bohuslava Martinů hýřilo půvabem a barevností, zpěvnost violoncella Adama Klánského provázel melodický klavír Miroslava Sekery.“

„Johann Sebastian Bach a jeho Koncert pro dvoje housle a smyčce d moll byl ozdobou večera a skutečnou ‚Poctou profesoru Ivanu Štrausovi‘.“

„Dvořákův Slovanský tanec č. 7 ‚Skočná‘ provedl Miroslav Sekera s Miroslavou Caithamlovou, představitelkou další skupiny Interpretačních kurzů pro hudebně vzdělané amatéry.“

V úterý 16. září hostil Sál Martinů pražské HAMU slavnostní koncert Pocta profesoru Ivanu Štrausovi s vystoupením vybraných absolventů letošního 52. ročníku Interpretačních kurzů Litomyšl spolu s jejich lektory, pedagogy HAMU. U základů kurzů stál houslový virtuos a pedagog Ivan Štraus, který za dlouhá léta vychoval stovky mladých hudebníků. Pocta této mimořádné osobnosti českého hudebního života byla vlastně tečkou za letošními kurzy v Litomyšli, které se v průběhu let rozrostly od smyčcových nástrojů také o klavír a flétnu. 

Na pražskou HAMU byl Ivan Štraus nastoupil jako pedagog již roku 1968, ale v roce 1975 musel Akademii opustit a našel výborné uplatnění na Konzervatoři Pardubice. Vrátil se hned v roce 1990 a jako profesor vede katedru strunných nástrojů dodnes. Bohaté zkušenosti a mnohá ocenění a studia, od mládí nabývaná doma i v zahraničí, vystupování na prestižních pódiích, cenné nahrávky a také práce teoretické a kompoziční řadí prof. Štrause k našim vzácným tvůrčím osobnostem. Proto tedy „Pocta“ v podobě koncertu byla základní myšlenkou koncertu, na němž stále inspirující a vynikající houslista a pedagog společně vystoupil se svým žákem, velmi mladým a již mezinárodně úspěšným studentem Danielem Matejčou, jehož vede prakticky od dětství. 

Program celého večera byl hezky pestrý a představil vybrané houslisty i klavíristy, které doprovázel dlouhodobý lektor letních kurzů a rovněž pedagog HAMU, vynikající klavírista Miroslav Sekera. Úvod patřil violoncellistovi Adamu Klánskému, nyní již členu České filharmonie a studentu HAMU, který s Miroslavem Sekerou uvedl Sedm arabesek, H. 201 Bohuslava Martinů. Rytmické etudy, jak zní podtitul skladby, představili velmi znale ve výrazové a technické odlišnosti jednotlivých etud a s lehkostí. Arabesky hýřily půvabem a barevností, zpěvnost violoncella provázel krásně melodický klavír. Preciznost doprovodu dávala prostor sólu a souhra korunovala Arabesky pestrostí, energií a kantabilitou v širokém dynamickém a rytmickém spektru.

Průvodního slova koncertu se ujala Michaela Štrausová, dcera prof. Štrause, výborná houslistka a pedagožka, která patří do „zlatého fondu“ litomyšlských kurzů. Výtečné moderování s mnoha důležitými informacemi a báječným smyslem pro humor vkusně provázely výborné výkony mladých interpretů. Další vystupující, houslistka Natálie Toperczerová, je studentkou HAMU s opakovanou účastí na těchto kurzech a její virtuózní zpěvné housle ušlechtilého tónu hluboce souzněly s klavírem Miroslava Sekery ve známé skladbě Bedřicha Smetany „Z domoviny“, dvě dua pro housle a klavír. Libozvučnou souhru obou nástrojů si posluchači užívali v jemném počátku s echem klavíru, vzrušené sekvence vycizelované do posledního tónu nadchly a poté svítivé sólo houslí svou jiskrností bralo dech. Oblíbená a často uváděná skladba dostala v jejich podání zvýrazněnou pestrost a krásu, což posluchači velmi ocenili. Michaela Štrausová ke skladbě „Z domoviny“ doplnila informaci o zásluze prof. Štrause na revizi dříve vydávaných partitur s úpravami, aby se důležité skladbě dostalo patřičného očištění a party se vrátily ke Smetanovu originálu. 

Obor klavír na litomyšlských kurzech vede tradičně Miroslav Sekera a houslová sóla nyní vystřídala sóla klavírní. Nejprve mladá studentka HAMU Darina Pišlová, která se vloni výborně uvedla na koncertu Severočeská filharmonie Teplice představuje mladé umělce Konzervatoře v Teplicích. Spolu s Miroslavem Sekerou uvedli Slovanský tanec č. 2 „Dumka“ Antonína Dvořáka ve čtyřručním originále. Hezký výraz klavíristky a Sekerova virtuozita dodaly Dvořákovu tanci nádech rozjímání a jemné i zvučnější sekvence plynuly v naprosté souhře. Dvořákův Slovanský tanec č. 7 „Skočná“ provedl Miroslav Sekera s Miroslavou Caithamlovou, představitelkou další skupiny absolventů Interpretačních kurzů otevřených nejen studentům, budoucím virtuosům, ale také hudebně vzdělaným amatérům. Miroslava Caithamlová vystudovala dálkově klavírní hru na Konzervatoři Teplice a i když se hudbě věnovala od dětství rozhodla se pro studium lékařství na Karlově univerzitě a pracuje jako praktická lékařka. Hudbu neopustila, věnovala se korepetici a komorní hře ve spolupráci se ZUŠ v Kladně a je členkou Kladenského komorního orchestru. Kurzy v Litomyšli absolvovala třikrát pod vedením Miroslava Sekery a jejich společné vystoupení na slavnostním koncertě bylo doslova lahůdkou. Ve Slovanském tanci č. 7 si „Skočnou“ užívali každým tónem, zvonivým a hezky rytmickým souzvukem čtyřručního klavíru. Výtečná hbitá souhra s báječně procítěným výrazem byla skvostem závěru první části koncertu.

Také druhou část otevíral Bohuslav Martinů – jeho Etudes Faciles, druhou řadu přednesly sestry Terezie a Klára Graffovy. Studují na Konzervatoři Brno a přes své mládí získaly již jako Duo Graffe a také společně se svými rodiči v houslovém kvartetu Ensemble Lyrico Graffe dosti úspěchů a ocenění. Nejvýraznějším je dosud titul laureáta Soutěže Nadace Bohuslava Martinů. Rády jezdí do Litomyšle opakovaně a jejich podání Etudes Faciles neslo plně myšlenky Bohuslava Martinů. Přesná, virtuózní souhra s patřičnými důrazy i drajvem, s energií, něžností a zpěvností. Každá etuda zněla s odlišnou charakteristikou s pečlivě propracovanou technikou a výrazem. Poco andante se zadumanou melodií s doprovodem pizzicata a s působivou kantilénou zakončilo Moderato v jásavém rytmu; Martinů Etudám se dostalo vskutku důstojného provedení.

Johann Sebastian Bach a jeho Koncert pro dvoje housle a smyčce d moll se sólisty Ivanem Štrausem a Danielem Matejčou s Komorním smyčcovým orchestrem Bez dirigenta byl ozdobou večera a skutečnou „Poctou profesoru Ivanu Štrausovi“. Daniel Matejča hrál Bachův Koncert s ohnivou jiskrou, stále doslova žije hudbou; Ivan Štraus právě pro věkový rozdíl vytvářel úchvatně suverénní oporu, je neskutečně vyzrálým a oduševnělým mistrem a v souhře se svým vysoce nadaným studentem podávali barokní dílo s nadšením a kvalitou, s níž se málokdy setkáváme. Smyčce orchestru s jistotou provázely dva vynikající sólisty, kteří Bachovu hudbu naplnili virtuózní živelností a naprostou oddaností dílu.

Zcela odlišnou hudební hostinou byla v podání Komorního smyčcového orchestru s uměleckým vedoucím Leošem Čepickým suita Z časů Holbergových, op. 40 Edvarda Griega. Severský romantismus s typickými melodickým sekvencemi a velmi pěkně odstíněnou dynamikou dával vyniknout kvalitám komorního smyčcového ansámblu. Jemné smyčce dýchaly pod vedením Leoše Čepického a jeho sólové vybroušené vstupy se vždy vznášely před spojením v precizní souhru. V Air bylo vše prodchnuté emocemi po okraj, svižná melodie závěrečné věty Rigaudon byla ozdobena krásnou griegovskou melodickou linkou, jež se sólistou zněla jedinečně. Ansámbl rozevlátý a stále romanticky stylový zakončil v Griegově skladbě projasněným finále.

Poctu profesoru Štrausovi, který je známý svou podporou soudobých skladatelů a šíření jejich kompozic, nemohlo zakončit nic jiného, než současná hudba. Amoroso pro housle a klavír Luboše Fišera vzniklo se zadáním „vyznání lásky manželce“ a oslavenec má na této kompozici také svůj podíl. Sólisté Ivan Štraus a Miroslav Sekera s doprovodem deseti houslistů, studentů HAMU i členů České filharmonie provedli dílo s chutí a hru si moc pěkně užívali. V ansámblu nechyběl Daniel Matejča a další houslisté, kteří se již představili jako sólisté, Ivan Štraus plnil úlohu sólisty i člena ansámblu a Miroslav Sekera tóny klavíru barevně ozvláštňoval čistě houslové party. Autor by byl zaručeně spokojen svěží virtuozitou s zralým projevem všech.

Nadšení posluchačů doplnila závěrečným slovem se svým pověstným humorem Michaela Štrausová a připomněla také zásluhy své maminky Evy Štrausové, která vedla kurzy v Litomyšli více než třicet let. Publikum s radostí věnovalo svůj děkovný potlesk také usměvavé paní Evě, která sledovala báječný koncert v publiku.

Foto: Josef Dočekal