Pražské Stavovské divadlo je místem vybraným pro komorní operní inscenaci LouTkáček, hru se zpěvy, novou českou adaptaci díla s vánoční pohádkovou tematikou. Do poloviny prosince je od 30. listopadu připraven víc než tucet představení, po premiéře už mimo večerní termíny, tedy pro školní děti. Dirigent David Švec v podcastu portálu KlasikaPlus.cz hovoří o netypicky znějící veselé hudbě Paula Hindemitha, který jindy – jako pravý příslušník meziválečné avantgardy – dokázal šokovat… Vzpomíná i na další podobné pozitivní dílo hudebního divadla z dvacátých let, Křičkovu operu Bílý pán, hranou před několika lety v Ostravě. Nejprve si však pochvaluje spolupráci s mimem Radimem Vizvárym, v Národním divadle šéfem souboru Laterna magica, který teď LouTkáčka připravil režijně.

Robert Jindra, šéf opery Národní divadla, připravil se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu jako jeho hlavní hostující dirigent premiéru skladby Šimona Vosečka a k tomu Čtvrtou symfonii zvanou Romantická od Antona Brucknera. K uvedení nejhranějšího díla rakouského skladatele, a to první listopadové pondělí roku 2023 v abonentní sezóně v pražském Rudolfinu, se dirigent Jindra v podcastu portálu KlasikaPlus.cz zamýšlí nad tím, jak Brucknerův hudební jazyk ovlivnila tvorba Richarda Wagnera. Jak říká, vyhnout se Wagnerovi nešlo, ale Bruckner si přesto dokázal nalézt vlastní cestu. A přestože to zpočátku vypadá, že on sám si při dirigování nepotřebuje pomáhat žádnými pomocnými „příběhy“, připouští nakonec, že v případě Brucknerovy hudby jeden takový asi má: představuje si obrovský chrámový prostor…

Symfonický orchestr Českého rozhlasu s šéfdirigentem Petrem Popelkou zařadil na 2. října 2023 do úvodního koncertu sezóny První symfonii Gustava Mahlera. Muzikolog Jiří Štilec při té příležitosti v podcastu portálu KlasikaPlus.cz hovoří s Petrem Veberem o Mahlerově tvorbě a o tom, podle čeho je jeho hudba rozpoznatelná po pár taktech, uvažuje i o skladatelových kořenech na Vysočině, o jeho židovství a o péči o jeho odkaz v Jihlavě. Nejprve však odpovídá na základní otázku, jestli je možné, byť v nadsázce, hovořit o Mahlerovi jako o českém skladateli.

Jde o jednu z nejkrásnějších, ale také nejnáročnějších partitur kantátového a oratorního repertoáru, říká o Německém rekviem Johannesa Brahmse hlavní sbormistr Pražského filharmonického sboru Lukáš Vasilek. V podcastu portálu KlasikaPlus.cz se zamýšlí nad hudebními kvalitami i nad textem této výjimečné neliturgické skladby, ale přibližuje rovněž, jak mohou a musejí sboroví zpěváci šetřit silami.

Symfonický orchestr Českého rozhlasu přesunul od podzimu 2023 komorní orchestrální programy z Anežského kláštera do Betlémské kaple. Důvodem je touha oslovit širší publikum a nabídnout programy s větším obsazením tělesa. Betlémská kaple, ve které kázal na začátku patnáctého století Jan Hus, byla v osmnáctém století zbourána, ale v padesátých letech dvacátého století vznikla replika původní podoby s použitím zachovaných fragmentů zdiva. Od roku 1962 je národní kulturní památkou a její prostory nyní slouží jako slavnostní aula ČVUT i jako místo pro konání kulturních akcí. Šéfdirigent Petr Popelka vypočítává programy, které jsou tam pro sezónu připraveny, a vyzdvihuje svého kolegu Roberta Jindru, dirigenta koncertu 7. září. Ten pro první večer nové abonentní řady nastudoval s Komorním orchestrem SOČR a s Petrem Nekorancem, Maidou Hundeling a Petrem Mikulášem atraktivní díla Benjamina Brittena a Dmitrije Šostakoviče.

Hudební festival Znojmo scénicky nastudoval oslavnou serenatu Harmonie planet, kterou napsal Antonio Caldara v roce 1723 k poctě těhotné císařovny Alžběty. Poprvé zaznělo dílo právě ve Znojmě, když se s císařem Karlem VI. vracela z pražské korunovace do Vídně. Roman Válek s Czech Ensemble Baroque a sedmi sólisty už při koncertní novodobé premiéře počátkem letošního roku předestřel skladbu v Brně a v Praze jako pozitivní a neproblémovou italskou hudbu nabitou svěží energií. Navazuje na to nyní od 20. do 23. července třemi představeními v Jízdárně znojemského Louckého kláštera. V serenatě vystupuje jako symbol sedmi planet sedm božstev, která vzdávají hold panovnici. Režisér projektu Tomáš Ondřej Pilař, jehož inscenace jsou charakteristické dominantní vizuální složkou a spirituálním zaměřením, říká v podcastu portálu KlasikaPlus.cz, že pojal scénickou podobu tohoto brilantního barokního leporela jako rodinné drama, nasvěcující v jednotlivých obrazech téma očekávání příchodu dítěte a pak jeho narození.

Na začátku Francouzská noc, na konci Orffova kantáta Carmina Burana, mezi nimi dalších šestnáct koncertů hlavního programu na dvanácti výjimečných místech a k tomu menší koncerty a také doprovodné programy ve Festivalové zóně v Klášterní zahradě, takový je od 14. července do 5. srpna 2023 jihočeský Festival Krumlov. Dvaatřicátý ročník nabízí komorní, symfonická a sborová díla, operní árie a balet, programy jako Bernstein Meets Gershwin nebo Viva España!, ale i film Il Boemo a tvorbu Josefa Myslivečka a v novodobé premiéře scénickou skladbu Pavla Vranického; spojuje hudbu s tancem, herectvím, pantomimou či originální scénografií. Ředitelka Festivalu Krumlov Gabriela Rachidi v podcastu portálu KlasikaPlus.cz připomíná, že další ročník se odehraje v Roce české hudby 2024. Uplyne v něm dvě stě let od narození Bedřicha Smetany. Určitě se však festival bude věnovat i obdobně jubilujícímu Antonu Brucknerovi, patřícímu k nedalekému rakouskému městu Linci.

Písně z Gurre Arnolda Schönberga figurující v červnovém programu Smetanovy Litomyšle 2023, gigantické vokálně-instrumentální dílo ve zvukově opulentním zhudebnění, ztělesňují zlom věků, vrchol Belle Époque, definitivní závěr pozdního hudebního romantismu a loučení s epochou. Autora nereprezentují typicky, protože se do dějin hudby zapsal nakonec zcela jinak, jako novátor. Na poslech Schönbergovy novější hudby jsou podle uměleckého ředitele festivalu Vojtěcha Stříteského potřeba pevné nervy, ale ranější Gurrelieder jsou úplně jiné, je to nádherná hudba, říká. V Praze byly naposledy uvedeny v roce 2006, a to po čtyřiceti letech. Žádný hudební fanoušek by proto neměl při vzácném provedení v Litomyšli chybět, tvrdí v podcastu portálu KlasikaPlus.cz. Odpovídá proto na otázku, jestli lze považovat uvedení Písní z Gurre za opravdový magnet festivalového programu.

Recitál Kristiny Fialové s díly pro sólovou violu z druhé poloviny dvacátého století je 6. června v Ostravě na Mezinárodním hudebním festivalu Leoše Janáčka typicky festivalovým počinem – mimořádným projektem přesahujícím běžnou sezónu. Ojedinělé je v letošním ročníku, rozvrženém od 1. června do 1. července, i hostování dvou různých rozhlasových těles pod taktovkou stejného dirigenta, Petra Popelky. U Norského rozhlasového orchestru právě končí jako šéfdirigent, u Symfonického orchestru Českého rozhlasu má za sebou ve funkci šéfdirigenta první sezónu. O těchto i o dalších koncertech hovoří v podcastu portálu KlasikaPlus.cz ředitel festivalu Jaromír Javůrek. Jak říká, chce také udržovat a šířit odkaz Leoše Janáčka, který šel svou vlastní „sveřepou stopou“ a jehož myšlenky vůbec nezestárly. Takový akcent se projeví i v programu festivalu v Roce české hudby 2024.

Mezzosopranistka Magdalena Kožená, jejíž nadační fond je hlavním podporovatelem festivalu ZUŠ Open, si je velmi dobře vědoma jedinečnosti českého systému základních uměleckých škol a významu a nezastupitelnosti vzdělávání, které poskytují. Sama vedle brněnského dětského sboru Kantiléna, kde zpívala, prošla takovou školou jako klavíristka. V podcastu portálu KlasikaPlus.cz hovoří však o současnosti, o Berlíně, kde žije, a o svých třech dětech, které tam tuto možnost nemají. Jak prozrazuje, hudba však stejně není jejich hlavním zájmem – takže jim tam „zuška“ vlastně nechybí...?

Britský dirigent Charles Mackerras je v povědomí orchestru Velšské národní opery stále přítomen, i když od jeho působení v Cardiffu uplynula už tři desetiletí. V podcastu portálu KlasikaPlus.cz o tom hovoří Tomáš Hanus, který je tam nyní sedmým rokem šéfdirigentem a který s tělesem zahájil Smetanovou Mou vlastí Pražské jaro 2023. Sir Charles (1925-2010), Brit australského původu, Talichův pražský žák, byl častým hostem v Praze a Brně, hlavním hostujícím dirigentem České filharmonie a čestným doktorem Akademie múzických umění. Proslul jako znalec a zastánce české hudby, zejména odkazu Leoše Janáčka, podobnou energii však věnoval i Mozartovi. Pracoval v Hamburské státní opeře, Anglické národní opeře, v Operní společnosti v San Franciscu a v Metropolitní opeře v New Yorku, dirigoval v Glyndebourne, hostoval u významných orchestrů. Velšskou národní operu umělecky vedl v letech 1987 až 1992.

Mezinárodní hudební festival Pražské jaro 2023, rozvržený na tři týdny od 12. května do 2. června, je pro Pavla Trojana prvním ve funkci ředitele. Jak říká v podcastu portálu KlasikaPlus.cz, nemá v úmyslu drahokam, za který festival s více než sedmdesátiletou tradicí považuje, nijak radikálně měnit. Pražské jaro, vedené po uplynulá dvě desetiletí Romanem Bělorem, zůstane širokospektrálním festivalem, který navazuje na zimní sezónu, ale v klíčových parametrech ji jedinečnými a svátečními projekty povyšuje – ať už jde o současnou či starou hudbu, o hostování zahraničních interpretů a orchestrů, nebo třeba o debuty umělců s tuzemskými orchestry.

Ministerstvo kultury zaručilo festivalu Pražské jaro na dobu tří let financování částkou třiceti milionů korun ročně. Obecně prospěšná společnost, která festival pořádá, vznikla v roce 1999. Jejím zakladatelem bylo ministerstvo kultury, které tehdy transformaci Pražského jara ze státní příspěvkové organizace pojalo jako pilotní projekt. Festivalu nynější finanční záruka po dvou desetiletích přináší do jeho rozpočtu stabilitu, která podpoří dlouhodobé plánování a dá větší jistotu pro finanční pokrytí ambiciózních programů. Ministr kultury Martin Baxa předpokládá, že memorandum bude po třech letech prodlouženo. Dosavadní nejisté financování, kdy tento festival soutěžil o peníze v grantovém řízení se všemi ostatními, bylo podle ministrových slov v rozporu s jeho významem. V podcastu portálu KlasikaPlus.cz Martin Baxa vysvětluje, jak je možné, že je prvním ministrem kultury, který se pro takový krok rozhodl.

Českobudějovické Jihočeské divadlo zařadilo na 15. března do svého komorního prostoru Na Půdě další dvě reprízy titulu nazvaného Mimi opera, určeného pro nejmenší diváky, pro děti od tří měsíců do tří let, v doprovodu jejich nejbližších. Půlhodinová inscenace měla premiéru v prosinci 2021 a od té doby se hraje pravidelně. Každé představení je předem vyprodané. Podle autora hudby Lukáše Sommera jde o pokus dospělého přiladit svůj krok k iniciaci, kterou pravdivě zažívá malé dítě. Režisér Jiří Ondra v podcastu portálu KlasikaPlus.cz vysvětluje, jak projekt v součinnosti se skladatelem a scénografkou Janou Hauskrechtovou vznikal, jaké je jeho poslání a jaká má takové hudební divadlo pro nejmenší – pro kojence, pro děti, které ještě nechodí – úskalí: ať už tvůrčí, nebo interpretační. Začíná odpovědí na otázku, jak vůbec lze „mrňata“ zaujmout.

V Litomyšli začala roční rekonstrukce renesančního zámku. Tamní červnový hudební festival, využívající genia loci, proto nemůže pro letošek být na nádvoří, kde každým rokem vzniká pod širým nebem, s možností výsuvného zastřešení, auditorium pro tisícovku diváků. Přesto se uskuteční pětatřicet programů. Pro ty hlavní a největší, včetně oper, našli totiž organizátoři náhradní scénu – moderní multifunkční halu v městském sportovním areálu. Ředitel Smetanovy Litomyšle Jan Pikna v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz vypočítává její přednosti. Město se podle něj pyšní nejen krásnými historickými památkami, ale také skvělou současnou architekturou. Doufá nicméně, že se v roce 2024 festival zase vrátí na zámek – bude se připomínat dvousté jubileum nejslavnějšího litomyšlského rodáka Bedřicha Smetany.

Režisérem televizního záznamu scénické podoby Händelova Mesiáše, jak ji v létě bude druhým rokem hrát před českokrumlovským Otáčivým hledištěm operní soubor Jihočeského divadla z Českých Budějovic, má být Ondřej Havelka. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz uvažuje nad dvěma tvůrčími příležitostmi, které ho v příštích měsících čekají. V Národním divadle Brno bude mít počátkem dubna premiéru jeho inscenace Verdiho komické opery Falstaff, kterou připraví společně s dirigentem Ondrejem Olosem. A inscenaci Händelova oratoria Mesiáš, kterou loni režijně připravil Tomáš Ondřej Pilař, natočí pak s televizním štábem v Českém Krumlově v srpnu. Ani jeden z obou úkolů nebude podle něj snadný.

Gratulační opera Harmonie planet z pera Antonia Caldary, kterou nastudoval Czech Ensemble Baroque s řadou špičkových sólistů pro brněnské a pražské koncertní uvedení na 7. a 8. února, figuruje pak ve scénické podobě jako hlavní položka programu letního festivalu ve Znojmě. Caldara, dvorní kapelník císaře Karla VI., napsal skladbu v roce 1723 v souvislosti s pražskou korunovací vladaře, a to jako oslavnou skladbu ke jmeninám jeho manželky, císařovny Alžběty Kristýny. Zazněla právě ve Znojmě – během jejich cesty zpět do Vídně. Dirigent projektu Roman Válek v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz přibližuje okolnosti tehdejšího velkolepého provedení Harmonie planet i podrobnosti novodobé premiéry po třech staletích.

Pražský filharmonický sbor s Dětským pěveckým sborem Radost Praha a sólisty, s orchestrem PKF-Prague Philharmonia a členy Kyjevského symfonického orchestru a České filharmonie uvede 21. února v Rudolfinu Válečné rekviem Benjamina Brittena, a to jako vzkaz k ukončení války na Ukrajině. Sbormistr Lukáš Vasilek v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz přibližuje uvedení ikonického hudebního díla dvacátého století v kontextu sezóny sboru. Vrací se k Vánočnímu koncertu, hovoří o výjimečnosti Brittenova protiválečného díla a nakonec připomíná, že v červnu těleso vystoupí na open air koncertě s méně obvyklým programem ze spirituálů.

Basbarytonista Adam Plachetka spolu s Romanem Válkem, dirigentem souboru Czech Ensemble Baroque, pokřtili album Molieri navazující na stejnojmenný úspěšný společný koncertní projekt. Wolfganga Amadea Mozarta a Antonia Salieriho, jejichž příjmení název CD skrývá, vnímá široká veřejnost zejména od dob Formanova filmu Amadeus jako soky, výrazně se lišící mírou talentu. Nahrávka árii obou skladatelů jako záměrná konfrontace dvojího tvůrčího přístupu proto logicky oživuje otázku, kdo z nich byl lepší. V podcastu portálu KlasikaPlus.cz odpovídá Adam Plachetka nejen na ni, ale také na to, zda se mu hudba jednoho z těchto komponistů třeba zpívá lépe, a na to, jestli by se ještě našla v hudebních dějinách další dvojice, která by vyprovokovala podobný koncertní a nahrávací záměr.

Praga Arcana, nová skladba napsaná k otevření osmaosmdesáté sezóny Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK a premiérovaná 21. září, zachycuje hlavní město hudebními prostředky v jeho skryté spirituální magičnosti, říká autor díla Jan Ryant Dřízal. V podcastu portálu KlasikaPlus.cz přiznává, že vědomí o premiéře v jednom večeru s Beethovenovou Devátou symfonií bylo při komponování značným břemenem a závazkem. A vysvětluje, zda a jak se nechal inspirovat podobnými díly z minulosti, například symfonickou básní Praga Josefa Suka.

Pražské Národní divadlo hraje ve Státní opeře od 16. září po devětaosmdesáti letech revue Ples v hotelu Savoy maďarského skladatele Paula Abrahama, nazývaného králem jazzové operety. Jeho závratnou kariéru ukončil v roce 1933 nástup nacismu. Dílo ožívá v režii Martina Čičváka a v hudebním nastudování Jana Kučery, který v podcastu portálu KlasikaPlus.cz hovoří o skladatelově suverénním mísení operní, jazzové, operetní a činoherní poetiky a tvrdí, že v inscenaci zaznívá šlágr za šlágrem, hit za hitem. 

Mezinárodní hudební festival Dvořákova Praha od 8. do 25. září nabízí tři desítky koncertů a doprovodných akcí. Koncertní provedení Rusalky, vystoupení světových orchestrů, mistrovské kurzy, finále soutěže Concertino Praga, koncertní řadu Pro budoucnost, programy na Bořislavce v sídle nadace mecenáše festivalu Karla Komárka, Rodinný den… a jako důležitou položku také Komorní řadu prolínající se s projektem Dvořák Collection. Pod patronací členů Pavel Haas Quartet na této platformě v tříletém rozvrhu postupně zaznějí všechny smyčcové kvartety Antonína Dvořáka. Právě nad skladatelovou komorní tvorbou a také nad zaměřením festivalu na jednoho autora se v podcastu portálu KlasikaPlus.cz zamýšlí ředitel Dvořákovy Prahy Jan Simon. Je přesvědčen, že bohatost skladatelova díla v sobě skrývá dlouhodobý potenciál.

Letní hudební akademie Kroměříž, které se od pátku na celý týden účastní několik desítek mladých muzikantů, má už pátým rokem podobu mezinárodních interpretačních kurzů s doprovodnými programy pro veřejnost. Zakladatelem a uměleckým garantem je dirigent Tomáš Netopil. Mezi lektory jsou sopranistka Kateřina Kněžíková, klavírista Ivo Kahánek, cembalistka Barbara Maria Willi, violoncellistka Michaela Fukačová, houslista Fedor Rudin nebo violista Pavel Nikl a také pianista Zdeněk Klauda z pražského Národního divadla, který v Kroměříži předává zkušenosti v oboru klavírní spolupráce, především v souvislosti s výukou v pěvecké třídě. V podcastu portálu KlasikaPlus.cz v rubrice AudioPlus přibližuje atmosféru akademie a intenzitu, se kterou se tam po několik dnů účastníci věnují hudbě.

Červencový Hudební festival Znojmo se v budoucnu propojí s hudebním festivalem v patnáct kilometrů vzdáleném rakouském Retzu, se kterým ho už léta pojí partnerství. Prezident znojemské přehlídky Jiří Ludvík v podcastu portálu KlasikaPlus.cz říká, že by se tak mělo stát v roce 2024. Ve stejném roce, jak doufá, bude už také k dispozici opravená a zrekonstruovaná Jízdárna Louckého kláštera, pro festival jedna z nejdůležitějších koncertních prostor.

Litomyšl, prezentující se jako moderní historické město, chce revitalizovat rodný byt Bedřicha Smetany, a to do roku 2024, kdy uplyne dvě stě let od skladatelova narození. Počítá se s novou expozicí, která by měla nabídnout něco jiného než muzeum v Jabkenicích, v plánu je výhodnější bezbariérový vstup zřízený nově z průjezdu v pivovaru. Počítá se i s obnovením zazděného původního propojení bytu s prostory někdejšího pivovaru, využívaného nyní ke společenským a kulturním účelům. Starosta města Daniel Brýdl v podcastu portálu KlasikaPlus.cz hovoří o podrobnostech architektonického návrhu revitalizace přízemních místností, ve kterých se Smetana v rodině sládka 2. března 1824 narodil a které jsou pobočkou Regionálního muzea v Litomyšli. Reaguje na otázku, zda je zařízení původní.

--------------

O všem, co se chystá k 200. výročí narození Bedřicha Smetany, čtěte ZDE.

K předsednictví v Radě Evropské unie, které Česko přebírá 1. července, se 2. září koná v Praze Koncert pro Evropu. V televizním přenosu na něm na plovoucí scéně na řece vedle Národního divadla zahraje Česká filharmonie se Semjonem Byčkovem a s Pražským filharmonickým sborem Smetanovu Vltavu, Dvořákovu předehru Karneval a Glagolskou mši Leoše Janáčka. Skutečnost, že při takové příležitosti zazní hudba tří českých klasiků, oceňuje v podcastu portálu KlasikaPlus.cz ministr pro evropské záležitosti Mikuláš Bek, někdejší rektor Masarykovy univerzity, profesí muzikolog.

Po dvou odložených uvedeních konečně zazněla poslední červnové úterý v pražském Rudolfinu v premiéře skladba Ondřeje Štochla pro klarinet a orchestr nazvaná Tři věty o přijetí. Symfonický orchestr Českého rozhlasu dirigoval Pavel Šnajdr a sólistou byl Karel Dohnal, uznávaný a vyhledávaný interpret soudobé hudby. V podcastu portálu KlasikaPlus.cz přibližuje postup studia nové kompozice, při kterém byl v úzkém kontaktu s autorem.

Na Mezinárodním hudebním festivalu Leoše Janáčka dostala na Hukvaldech poslední červnovou neděli prostor operní tvorba klasiků Dvořáka a Smetany i Janáčkova skladba, ale také suita z baletu Ondráš Ilji Hurníka, Janáčkova krajana, od jehož narození uplyne na podzim 2022 sto let. V podcastu portálu KlasikaPlus.cz hudbu svého otce přibližuje Lukáš Hurník.  

Mezinárodní hudební festival Leoše Janáčka, jehož poslední program se letos koná 25. června, vznikl před čtyřmi lety spojením dlouholeté jarní ostravské přehlídky Janáčkův máj a letního festivalu Janáčkovy Hukvaldy. Patří od té doby k dominantám kulturního života regionu, je událostí města Ostravy i celého Moravskoslezského kraje. V podcastu hudebního portálu KlasikaPlus.cz odpovídá ředitel festivalu Jaromír Javůrek na otázku, zda se spojení osvědčilo.

Ostravský Mezinárodní hudební festival Leoše Janáčka zařadil do programu závěrečného koncertu na 28. června mimo jiné také suitu z baletu Ondráš Ilji Hurníka, od jehož narození v Porubě uplyne na podzim roku 2022  sto let. Devátého června předtím zazní na festivalu houslový koncert Trigon, který napsal skladatel Lukáš Hurník, jeho syn. Ten se do Ostravy vrací často a rád nejen proto, že cítí hrdost Ostravanů na jejich hudební tradice, ale i proto, jak říká v podcastu portálu KlasikaPlus.cz, že všechny příběhy a historky, které táta vyprávěl, pocházejí odtamtud.

Špičková akustika, zázemí pro dva orchestry a jejich koncertní a edukační programy, vytvoření centra kulturního a společenského života a plně využívaného veřejného prostoru, oživení celé nové městské čtvrti i nová architektonická ikona Prahy, to vše se očekává od budovy Vltavské filharmonie, která má stát v roce 2032 v Holešovicích u řeky. Vítězný architektonický návrh dánského studia Bjarke Ingels Group, zveřejněný hlavním městem Prahou 17. května jako výsledek mezinárodní soutěže, vítá ředitel festivalu Pražské jaro Roman Bělor, který se zasazuje o postavení moderního koncertního sálu v metropoli už druhé desetiletí. Potlačuji dojetí, říká v podcastu portálu KlasikaPlus.cz. Podrobnosti o návrhu čtěte ZDE.

Jihočeské divadlo bude v létě hrát před Otáčivým hledištěm v Českém Krumlově mimo jiné scénickou podobu Händelova oratoria Mesiáš. Má jít od 4. do 14. srpna hudebně i scénograficky o velkolepou barokní slavnost s dokonalými replikami barokních kostýmů. Dirigentem bude David Švec, ansámbl posílí pěvci specializovaní na historicky poučenou interpretaci staré hudby. Šéf operního souboru a režisér projektu Tomáš Ondřej Pilař v podcastu portálu KlasikaPlus.cz přibližuje, jak chce mimořádné duchovní dílo, které si lze představit spíše v koncertní síni nebo v kostele, uvést před diváky v plenéru, v zahradách.

Před dvěma sty lety, roku 1822, začal Friedrich Buschmann v Berlíně stavět první akordeony, které nazýval Handäoline. Nástroj s názvem akordeon si patentoval o sedm let později vídeňský nástrojář Cyrill Demian. Akordeonista Ladislav Horák, známý sólista a pedagog Pražské konzervatoře, připomene výročí se svými žáky, vítězi mezinárodních soutěží, i na Hudebním festivalu Antonína Dvořáka Příbram. Stane se tak mimo jiné při doprovodných akcích a v programu pro studenty a pak i 5. června na Svaté Hoře s Karlovarským symfonickým orchestrem na koncertě s názvem Amerika po Dvořákovi aneb Od klasiky po ragtime. V podcastu portálu KlasikaPlus.cz hovoří i o Mezinárodním dni akordeonu, který se slaví 6. května a pro který škola připravuje koncert Trnka – Trojan – Bláha, a pak i o podzimní premiéře nové skladby pro akordeon, smyčce a bicí od Jiřího Temla.

Na festivalu Dvořákova Praha, který se bude konat od 8. do 25. září, začne letos projekt zaštítěný souborem Pavel Haas Quartet. V koncertní řadě Dvořák Collection postupně během tří let zazní všech čtrnáct smyčcových kvartetů Antonína Dvořáka. Protagonisty kompletní prezentace této části komorního díla nejhranějšího českého skladatele budou spolu s „Haasovci“ tři česká kvarteta – Bennewitzovo, Sedláčkovo a Zemlinského. Každý rok je doplní zahraniční kvartetní špičky, kterými letos mají být Juilliard String Quartet a Jerusalem Quartet. Violoncellista Haasova kvarteta Peter Jarůšek v podcastu portálu KlasikaPlus.cz uvažuje o Dvořákově hudbě a její interpretaci, při které je podle něj třeba vyvarovat se romantických klišé.

Mezinárodní hudební festival Pražské jaro otevře letos provedení Smetanovy Mé vlasti v podání Daniela Barenboima a jeho orchestru Západovýchodní díván, záměrně sdružujícího mladé hudebníky z Izraele, Palestiny a dalších znepřátelených zemí. Ředitel festivalu Roman Bělor v podcastu portálu KlasikaPlus.cz hovoří o záměru dedikovat 12. května  cyklus symfonických básní Ukrajině, čelící od února ruské vojenské agresi. Nezamlčuje však ani dilema, které řeší všichni pořadatelé kulturního dění: jak se stavět k účinkování konkrétních ruských umělců. Roman Bělor podotýká, že položky, které by přinášely a vyžadovaly podobné úvahy, letos v programu shodou okolností nejsou; obává se nicméně, že se situace na Ukrajině neuklidní tak rychle, aby tento problém neovlivňoval přípravu dalších ročníků.

Pianista Karel Košárek připravil na 21. března pro sólové vystoupení v rámci pražského koncertního cyklu Hybatelé rezonance program sestavený z hudby skladatelů, a většinou současně také klavíristů, kteří se dotýkali jak klasiky, tak jazzu. V telefonickém rozhovoru pro hudební portál KlasikaPlus.cz přibližuje jednu z položek recitálu, nepříliš často uváděný cyklus Film v miniatuře Bohuslava Martinů. Jak říká, v něčem je šestice skladeb z poloviny dvacátých let, zejména v dobově podmíněné inspiraci jazzem, podobná Gershwinovým preludiím. Současně vyzdvihuje i skladatelův velký smysl pro klavírní sazbu a techniku, třebaže Martinů nebyl pianistou, ale původně houslistou.

Jihočeské divadlo v březnu v rámci přehlídky Jižní spojka přiveze do Prahy také inscenaci z podzimu 2021 nazvanou Mimi opera. Je určena pro děti od tří měsíců do tří let, doprovázených jejich nejbližšími. Šéf českobudějovického operního souboru Tomáš Ondřej Pilař v rozhovoru pro hudební portál KlasikaPlus.cz vysvětluje cestu, která vedla k autorovi unikátní opery pro nejmladší publikum – skladateli Lukáši Sommerovi. Na mapě českého a slovenského hudebního divadla jsme jediným souborem, který uvádí operu pro kojence, konstatuje Tomáš Ondřej Pilař. Jak zdůrazňuje, mimořádný zájem publika napovídá, že by se mohla udržet na repertoáru opravdu dlouho. A rozhodně nebude poslední.

Schola Gregoriana Pragensis uspěla s nahrávkou hudby z pražské univerzity z poloviny patnáctého století. Prosincové číslo francouzského hudebního časopisu Diapason ocenilo CD Supraphonu pěti ladičkami. Muzikolog David Eben, umělecký vedoucí renomovaného mužského vokálního souboru specializovaného na historický liturgický zpěv, v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz vysvětluje, jak pro desku vybírali nejen duchovní, ale i světský repertoár. A vyjadřuje se také k užívání ženských hlasů v interpretaci středověké hudby jinými soubory.

Dirigent Robert Jindra připravuje na 18. prosince v Opeře ve Štýrském Hradci novou inscenaci Weinbergerova Švandy dudáka. Stejně jako režisér Dirk Schmeding a představitel titulní role Petr Sokolov, i on v tamním divadle debutuje. Řídí představení v Praze a Bratislavě, má za sebou období v Ostravě a v Essenu… Jinak je ale čím dál víc vítaný i ve světě symfonické hudby. V září se stal šéfdirigentem Státní filharmonie Košice a od příštího podzimu bude hlavním hostujícím dirigentem Symfonického orchestru Českého rozhlasu. Vedle toho ovšem nastoupí ve stejnou dobu také do funkce hudebního ředitele Opery Národního divadla v Praze. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz odpovídá, především v souvislosti s angažmá v rozhlase, na otázku, zda a jak to vše půjde skloubit.

Barytonistovi Adamu Plachetkovi připadá dělení interpretů na mezinárodní scéně na operní a písňové jako v knize Hlava XXII od Josepha Hellera. Abyste mohl mít kariéru interpreta písní, musíte mít kariéru interpreta písní, komentuje absurdní situaci, kdy se pořadatelé obávají malého prodeje vstupenek na komorní písňový recitál, a proto takové příležitosti svěřují jen v oboru nejznámějším zavedeným pěvcům. Sám o tom jako ten, kdo je řazen hlavně do opery, ví své. V tuzemských poměrech, přestože písně nejsou nejčastější položkou koncertů, vidí pro jejich interprety o něco větší šance. A kvituje nové CD své ženy, Kateřiny Kněžíkové, která vedle působení v opeře s pianistou Davidem Švecem natočila Dvořákovy, Brahmsovy, Schubertovy, Faurého a Debussyho písně. „Plní si své sny, je schopná recitály vymýšlet a pořádat. V našich zeměpisných šířkách má takovou pozici, že si může koncerty domlouvat, jak chce ona,“ říká Adam Plachetka v podcastu portálu KlasikaPlus.cz.

Národní divadlo Brno hraje 2. prosince v tomto roce zatím naposledy novou inscenaci Brittenovy opery Peter Grimes. Další tři reprízy plánuje na jaro. Jeho ředitel Martin Glaser v podcastu portálu KlasikaPlus.cz říká, že přichází doba, kdy se některé tituly budou čím dál zřetelněji držet na repertoáru podstatně kratší dobu než pár nejznámějších a nejoblíbenějších oper, schopných lákat diváky opakovaně a stále a uváděných proto po léta. Takové lze spočítat na prstech jedné či dvou rukou a Martin Glaser některé z nich jmenuje. Současně však připouští, že by výjimečná moderní operní díla se silnými příběhy a úžasnou hudbou – jako je právě Brittenův Peter Grimes, nebo jako jsou Řecké pašije od Bohuslava Martinů, které se v Brně také hrají od letošního podzimu – přece jen možná mohla přinést do konzervativních zvyků publika nové podněty, dát hudebnímu divadlu zásadní smysl… a se zaběhnutým repertoárem pak trochu zahýbat. Vedle toho ovšem jsou a zůstanou jako brněnská specialita Janáčkovy opery, které město, kde skladatel žil, uvádí a bude uvádět určitě častěji a pravidelněji než jiné evropské scény.

Opery se není třeba bát, ale určitě si zaslouží respekt, říká v podcastu portálu KlasikaPlus.cz publicista a grafik Robert Rytina, milovník a znalec českých i světových oper. Z oper samozřejmě strach nemá, ale prozrazuje, čeho se někdy obává v opeře... S Janem Jiráněm je spoluautorem knihy Nebojte se opery, která beletristickou formou přibližuje tucet operních příběhů a doplňuje je řadou faktů a ilustrací. Titul vychází z dvanácti audioknih. Autoři nevylučují, že v jejich vydávání budou pokračovat. Oper, které se v divadlech běžně hrají a jejichž poutavě převyprávěná libreta by bylo možné v dramatizacích prezentovat, je ještě mnoho tuctů.

Národní divadlo Brno hraje dnes v Janáčkově divadle svou novou inscenaci opery Řecké pašije od Bohuslava Martinů. Další představení se mají konat v březnu. Její aktuální poselství o tom, co prožívá současná společnost, se zdaleka netýká jen uprchlictví. Podle ředitele divadla Martina Glasera se na jevišti v metaforické rovině potkávají dva světy, dvě generace – přičemž ta tradiční musí být vyrvána ze svých kořenů tou přicházející. Řecké pašije měly být v Brně uvedeny už na Velikonoce v roce 2020. Koronavirová krize to překazila a vynutila nové studování pro podzimní festival Janáček Brno 2020. Než se však tehdy premiéra mohla uskutečnit, přišel kvůli pandemii nejprve zákaz zpěvu a pak téměř půlroční zákaz divadla. Tým se k projektu musel pro letošní premiéru, uskutečněnou 5. listopadu, vrátit potřetí… Martin Glaser hovoří v podcastu portálu KlasikaPlus.cz o tomto přerušovaném zkušebním procesu jako o tom nejkrutějším, jaký si lze v divadle představit. A zároveň jako výjimečného oceňuje režiséra Jiřího Heřmana. Umí podle něj jít mimořádně do hloubky a má svébytný rukopis, který – jak ředitel zdůrazňuje – neopisuje.

„Chtěla bych zpívat věci, které se v našich končinách tolik neslyší. Mám v hlavě spoustu nápadů.“

„Mám vysněné autory jako Chausson, Schnittke… mám ráda impresionisticko-romantický styl.“

„Raději udělám celý operní nebo celý písňový večer… a nakombinuju to atraktivněji než obojí dohromady.“

Sopranistka Kateřina Kněžíková dnes pokřtila a uvedla do světa své nové a zároveň druhé profilové CD s názvem Fantazie. Jejím hudebním partnerem byl klavírista a také dirigent David Švec. Deska obsahuje dvacet šest písní z pera Dvořáka, Schuberta, Brahmse, Faurého a Debussyho. Kmotrou alba se stala Soňa Červená. Kateřina se v rubrice AudioPlus netají tím, že chystá další písňové projekty a že má na tomto poli mnoho nápadů. „Miluju operu a miluju divadlo, ale myslím, že koncertní repertoár mi opravdu svědčí!“ dodává s úsměvem. Zároveň si je vědoma, že se může stát a stává významnou propagátorkou písňové tvorby, která je u českého publika zatím spíš na okraji zájmu. Podle čeho vybírá repertoár na své koncerty i nahrávky a kteří autoři ji lákají?

Petr Popelka, celé desetiletí kontrabasista drážďanského orchestru Staatskapelle Dresden, ale v posledních několika letech čím dál žádanější dirigent, řídí dnes a pak také na festivalu Pražské jaro 2022 Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK. Od příští sezóny se nicméně jeho jméno spojí se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu, jehož bude šéfdirigentem. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz připomíná i své dosavadní dirigentské angažmá v Oslo a v Ostravě, ale hlavně naznačuje priority, které chce vnést do práce s pražskými rozhlasovými symfoniky. A přiznává, že se nechce úplně vzdát ani hraní na kontrabas. Bude to však už jen v rámci komorní hudby, určitě ne sólově.

Ředitel České filharmonie David Mareček má za sebou deset let a se svým týmem pracuje na strategii pro deset let příštích. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz vypočítává, co se podařilo: Orchestr má silný počet abonentů, má dobrou pozici v nahrávání, pracují s ním vynikající hosté. Je také rád, že cítí důvěru hráčů v záměry managementu. Červenou nití, prostupující chystaný strategický plán na další desetiletí, je snaha udržet filharmonii „českou“. David Mareček vysvětluje, že to znamená nejen dostatečný kontakt s českou hudbou, ale také podporu mladé umělecké generace. Vytváření takových podmínek, aby byl dostatek hudebníků, kteří budou chtít v České filharmonii hrát a budou tak dobří, že budou vyhrávat konkurzy.

Po roční pauze způsobené loňskými omezeními kvůli pandemii se v první třetině listopadu koná opět v Karlových Varech Mezinárodní pěvecká soutěž Antonína Dvořáka. Pětapadesátý ročník a předchozí proměny soutěže přibližuje v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz její někdejší spoluzakladatel Alois Ježek, nynější ředitel pořádajícího karlovarského Mezinárodního pěveckého centra Antonína Dvořáka. Jak říká, letošní stovka přihlášek je pěkný počet.

Balet Svěcení jara Igora Stravinského změnil jednou provždy chápání hudby. Je to jedinečná, nenapodobitelná partitura. Šéfdirigent Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK Tomáš Brauner se v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz – s ještě čerstvými dojmy z provedení této skladby i z provedení kompletní hudby jeho baletu Pták Ohnivák – vyznává z obdivu ke skladateli, který pro svět nadále zůstává skutečným novátorem. I když od jeho úmrtí uplynulo v roce 2021 už celé půlstoletí.

Pro zahájení sezóny pozval Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK na 13. a 14. října klavíristu Lukáše Vondráčka. Český pianista žijící v Bostonu a cestující po světě, v počátcích zázračné dítě a v roce 2016 vítěz Soutěže královny Alžběty v Bruselu, připravil s šéfdirigentem Tomášem Braunerem 3. klavírní koncert Sergeje Rachmaninova. Posluchači oblíbené dílo ho provází po léta, provedení už počítá na stovky, sám ho má nejraději. FOK s ním naplánoval a během pandemie, kdy se nekonaly veřejné koncerty, postupně realizoval natočení všech Rachmaninovových skladeb pro klavír a orchestr; mají vyjít na CD. Lukáš Vondráček hovoří o svém repertoáru, který si z velké části vybudoval už v dětství, připouští, že zrovna třetí z klavírních koncertů se ale naučil až později, a uvažuje o tom, že pokud bude okruh hraných skladeb dál rozšiřovat, tak spíše směrem do minulosti hudby než do odkazu dvacátého století. Ale nejprve odpovídá na otázku, co všechno dalšího ještě v současnosti hraje, jestli mu Rachmaninov, kterého uvádí dlouhodobě často, nevytlačuje jiné autory.

Adam Plachetka se ve čtvrtek 7. října představí jako Figaro v Rossiniho Lazebníku sevillském. Novou inscenaci pro Národní divadlo v Praze nastudovali režisérka Magdalena Švecová a dirigent Jaroslav Kyzlink na scéně Davida Janoška, psali jsme ZDE Jak je na tom Adam Plachetka s Rossinim, Verdim, Wagnerem nebo soudobou hudbou? Co pro něj znamená návrat do Metropolitní opery v letošní sezóně a jak vzpomíná na Vídeňskou státní operu? Proč už netrvá na označení basbaryton a jaké role by si do budoucna přál? Co pro něj znamenají muzikály a proč se nechce hned tak vracet do O2 arény? Proč je v první řadě Smetanovec a co pro něj znamená Dvořák, Janáček nebo Martinů? Odpoví v rubrice AudioPus.
Plnou verzi rozhovoru si můžete poslechnout v pořadu Na návštěvě, kterou vysílá Český rozhlas D-dur v sobotu a v neděli 2. a 3. října 2021 a v reprízách vždy od následující půlnoci.