Pohledem Lukáše Hurníka (5)
Jedna hudba
„Hovězí po burgundsku ale vzniklo k jinému účelu: vyvolat kulinářský zážitek, na který dlouho nezapomenete.“
„Kdo říká, že hudba je jen jedna, popírá jednu ze základních hodnot tohoto druhu umění.“
„Ve vyspělých kulturních zemích se rozlišují role písničkáře, aranžéra, kapelníka a – skladatele. Ten se zabývá hudebním uměním.“

V dalším díle svého seriálu se Lukáš Hurník zamýšlí nad dnes často skloňovaným tvrzením „Hudba je jen jedna“. Čtenáře snad v první chvíli i zaskočí, že v této souvislosti autor zabrousí až do sféry kuchařských knih, nicméně posléze pozná, že pro toto přirovnání má své důvody… a velmi výstižné.
Jsou lidé, a jsou mezi nimi i profesionální hudebníci, kteří tvrdí, že hudba je jen jedna. Chtějí tím naznačit, že nerozlišují mezi žánry a dobře napsané country písničky si váží stejně jako dobře napsané symfonie. Mám vždy chuť se zeptat, jestli takto mluví i o jídle. Jídlo je také jenom jedno? Je sójový suk pro ně stejně hodnotný jako burgundské hovězí na víně? Já mám třeba docela rád hamburgery, občas zajedu k pumpě, a aniž bych opustil místo řidiče, zaženu hlad nasládlou houskou s karbanátkem a salátem. K tomu účelu ostatně hamburger vznikl. Hovězí po burgundsku ale vzniklo k jinému účelu: vyvolat kulinářský zážitek, na který dlouho nezapomenete. Však se také vaří mnoho hodin a leje se do něho ne právě laciný Pinot noir. Takže jídlo není jedno. Je to naopak fascinující, pestrý svět chutí, lokálních variant, kombinací surovin, technik, koření, zvyků, příběhů… Jestli je takto rozmanitý svět jídla, jak by mohl být svět hudby homogenní? Platí tam přece úplně stejné podmínky, tatáž geografická a historická různorodost. Kdo říká, že hudba je jen jedna, popírá jednu ze základních hodnot tohoto druhu umění.

Na stanici ČT art vídáme mnoho hodnotného. Co se týče kinematografie, vysílají se tam jen artové filmy. Zřejmě tam působí dramaturg, který má odvahu říct, co na stanici obsahující slovo art v jejím jméně patří, a co ne. V hudbě tuto selekci nepozoruji: Pavarotti, Martinů, Olympic, Debussy, Bee Gees, AG Flek, Verdi…. Hudba je jen jedna…
Další oblíbené klišé zní, že hudba je jen dobrá a špatná. Rád bych věděl, co to je ta špatná hudba. Masové písně z padesátých let? Ty jsou ideologické, s blbými texty, vznikaly z eticky pokřivených pohnutek, ale hudba samotná za tohle nemůže a často ji psali velmi erudovaní profesionálové. Při Zítra se bude tančit všude se nám jistě otevírá kudla v kapse, ale ta píseň jako taková má zajímavou melodii, která je navzdory rozjásanému optimismu sestupná! Je snad špatná hudba falešně hrající venkovská dechovka? Nebo tramp u táboráku, který doprovází píseň ne úplně správnými akordy? Špatná hudba by asi měla někomu či něčemu objektivně škodit. Najděte mi takovou!

No, jeden příklad bych měl. V televizi teď běží reklama na nějaké pojištění. K tomu zní jakási imitace valčíku. Valčík je jednoduchá forma, ale i ta se musí umět napsat. V té reklamní hudbě autor nasázel sekvenci nejstrašnějších paralelních oktáv, jaké jsem kdy slyšel. Pro nezasvěcené vysvětluji, že jde o nejhrubší chybu, jaké se můžete v harmonii či vedení hlasů dopustit. Je to prostě strašně ošklivé. Ten „skladatel“ dostal od reklamní agentury jistě velkorysý honorář. A odevzdal šmejd. Ano, to je pro mě vzácný, ale přesvědčivý případ špatné hudby. Kazí nám vkus, zmetek vydává za normu. Jinak je hudba podle mě v naprosté většině případů dobrá. Někdy více, někdy méně.

Mimochodem, u nás se každému, kdo produkuje nějakou hudbu, říká skladatel. I když třeba neumí noty. Ve vyspělých kulturních zemích se rozlišují role písničkáře, aranžéra, kapelníka a – skladatele. Ten se zabývá hudebním uměním.

Kdyby byla hudba jen jedna, neexistovaly by cross overy. Různé stylové průniky a fúze obohacovaly hudbu ve všech jejích vývojových obdobích. Monteverdi spojil hudbu duchovní a světskou, Bach německé baroko s italským, Gershwin jazz s evropským klavírním koncertem, minimalisti indickou hudební tektoniku s africkými rytmy a evropskou polyfonií a instrumentářem a někdy i židovskou melodikou. Kdybychom necítili rozdíly mezi žánry a styly, ztratily by syntetické tvary své kouzlo.
Myslím, že hudba není jen jedna. Bylo by na světě smutněji, kdyby byla. Ale ať už je jedna, nebo dvě, hlavní je, že nám to není jedno.
Foto: Pixabay, Wikipedia
Příspěvky od Lukáš Hurník
- Pohledem Lukáše Hurníka (13)
Nadace Paula Sachera po proudu i proti němu - VideoPlus | Jiří Chvála: Dvaadevadesát let ve dvou dílech
- VideoPlus | Pavel Trojan: Směřuji k melosu
- VideoPlus | Karel Pexidr: Bažanty už nelovím
- VideoPlus | Jan Kučera: Nestydím se zařadit jako dirigent vlastní skladbu
Více z této rubriky
- Pohledem Petra Vebera (70)
Panna Cecilie, patronka hudebníků - Klasika v souvislostech (102)
Sir Charles
Dirigent, který byl advokátem i ‚milencem‘ české hudby - Až na konec světa (45)
Ztěžka přijímaná kněžka.
Dirigentka prvního ženského orchestru Josephine Amman-Weinlichová - Smetana v souvislostech (11)
Rok 1875
Od Šárky k Hubičce - Klasika v souvislostech (101)
Johann Strauss Sohn, král valčíků a mistr operety - Až na konec světa (44)
Dobře utajený současník.
Dirigent a umělecký ředitel Günther Herbig - Pohledem Petra Vebera (69)
Tři opery, tři světy. Janáček, Ostrčil a Glass - Smetana v souvislostech (10)
Karel Svolinský a Smetanovy opery - Pohledem Jiřího Vejvody (77)
Od fanfár k Novosvětské. Závěrečný koncert LVHF - Klasika v souvislostech (100)
Anton Webern. Mistr hudební zkratky