„Nejznámější z Purcellových děl věnovaných jejímu svátku je Hail! Bright Cecilia, provedená roku 1692.“

„Název díla odkazuje na patronku hudebníků, libreto má nicméně jako hlavní téma teorii ‚harmonia mundi‘, podle které hudba byla ústřední silou při stvoření Země.“

„Britten měl k takové kompozici přinejmenším ještě jeden nemalý důvod. Narodil se totiž v roce 1913 na její svátek…“ 

Cecilie, podle katolické i pravoslavné církevní tradice pro svou mučednickou smrt prohlášená za svatou, je patronkou hudebníků, duchovní hudby a chrámového zpěvu i patronkou zpěváků a řemeslníků zhotovujících hudební nástroje. Proto jsou mezi jejími obvyklými atributy ve výtvarném umění hudební nástroje, zejména varhany a housle. Pokud žila, narodila se v Římě možná roku 200 a byla pro svou víru popravena možná 22. listopadu roku 230. Ale ať tak, nebo jinak, mnohokrát se každopádně potom objevila v umění.

Svatou Cecilii nejkrásněji zpodobnil sochař Stefano Maderna. Jeho mramorová skulptura umístěná v chrámu sv. Cecilie v Trastevere zachycuje legendu: při otevření rakve roku 1595 bylo její tělo nalezeno údajně neporušené: tak, jak bylo kdysi pohřbeno. Stejná světice se objevuje na obrazech Raffaela Santiho, Petra Paula Rubense a Guida Reniho nebo v povídkách a básních Geoffreyho Chaucera a Johna Drydena. A v hudbě?

Uctívají ji i křesťané patřící k anglikánské tradici. A tak v roce 1683 začala 22. listopadu organizovat londýnská Hudební společnost, skupina muzikantů a milovníků hudby, každoroční oslavy svátku patronky hudebníků. Henry Purcell, toho roku čtyřiadvacetiletý, napsal k té příležitosti skladbu Welcome To All the Pleasures. Nejznámější z jeho dalších děl věnovaných stejnému svátku je Hail! Bright Cecilia, provedená roku 1692 v Stationers‘ Hall. Vokálně-instrumentální skladba zhudebňuje text Nicholase Bradyho, irského anglikánského teologa a básníka. Téměř hodina slavnostní hudby, končící v závěrečném sboru jásotem…

Rovněž v odkazu Georga Friedricha Händela je Óda na den svaté Cecílie. Zazněla poprvé 22. listopadu 1739 v divadle v Lincoln’s Inn Fields v Londýně. Název díla odkazuje na patronku hudebníků, libreto – vycházející z Drydenovy básně z roku 1687 – má nicméně jako hlavní téma pythagorejskou teorii „harmonia mundi“, podle které hudba byla ústřední silou při stvoření Země.

Hymn to St Cecilia, op. 27 je sborové zpracování básně W. H. Audena z pera Benjamina Brittena z let 1940 až 1942. I tito dva umělci navázali na tradici psaní ód a písní na svatou Cecílii, v Anglii už existující dlouhou dobu. Ale Britten měl k takové kompozici přinejmenším ještě jeden nemalý důvod. Narodil se totiž v roce 1913 na její svátek… 

Jako horlivá křesťanka se Cecilie zavázala k panenské čistotě – a k víře a k podobnému slibu se jí po svatbě prý podařilo přivést i manžela a jeho bratra, do té doby pohany. Všichni tři byli však brzy udáni a pro svou víru popraveni.

Svatou Cecilii jako svou patronku uznávají a patrně i vzývají sbormistři, hudebníci, zpěváci, varhaníci a vlastně všichni, kdo mají něco do činění s hudbou a současně především s katolickou zbožností. Jak to v legendách sahajících hluboko do minulosti bývá, všechno je ovšem ve skutečnosti asi trochu jinak. Spojení s hudbou u dávné mučednice vzniklo patrně nedorozuměním. V jednom vyprávění se hovoří o tom, že při její svatbě s Valeriánem hrály nástroje, avšak Cecílie v srdci zpívala pouze Bohu. Jak se vyprávění předávalo, začalo se říkat, že „slyšela ve svém srdci zpívat anděla“. Z obojího se pak začalo odvozovat, že byla milovnicí hudby. A tak počala být zobrazována, jak andělům hraje na varhany… Jiná vyprávění uvádějí, že za hudby, při níž byla mučena, v srdci zpívala Pánu chválu…

Současná katolická církev vše vykládá tak, že jde o „radost srdce z toho, že patří Pánu“ a že „v radosti bývá zpěv velmi přirozený“. Proto Cecilie, ať už žila, nebo ne, a ať to případně bylo u ní se zpěvem jakkoli, zůstává patronkou hudby. V té souvislosti už je vcelku vedlejší, jestli legendy vedou k dataci jejího údajného příběhu do prvních tří desetiletí třetího století, nebo jestli se vše třeba odehrálo už o šedesát let dříve, jak to naznačují jiné zdroje.

A tak ať už jsme katolíci, pravoslavní, anglikáni… a nebo jiného vyznání, případně bez vyznání, nemusíme se ke svaté Cecilii hned obracet s prosbami o přímluvu či o přízeň. Můžeme se třeba jako hudebníci a milovníci hudby s radostí zaposlouchat do hudby, kterou inspirovala.

Foto: Wikimedia Commons, Robert White - Sotheby's / en.wikipedia.org, František Renza