„Pěvkyně znamenitě prezentovala své umění vkusného hereckého ztvárnění.“

„Simona Šaturová a Marek Kozák předvedli i tento výběr s mistrovským citem pro detail a opět s pochopením pro jejich styl a interpretační potřeby.“

„Mistrovské ruce Marka Kozáka však proměnily ‚těžké noty‘ v impozantní hudební zážitek.“

V sobotu 17. srpna se v rámci Mezinárodního hudebního festivalu Za poklady Broumovska uskutečnil další z řady pozoruhodných koncertů. Konal se v malebném prostředí kostela sv. Máří Magdalény v Božanově, který náleží do unikátní skupiny sakrálních staveb Broumovska, spojených s tvorbou architektů otce a syna Dientzenhoferů. Na koncertě vystoupila renomovaná sopranistka Simona Šaturová, kterou na klavír doprovázel výrazný představitel mladší generace našich klavíristů Marek Kozák. Váženým hostem večera se stala skladatelka Sylvie Bodorová, jako autorka díla s názvem Tři žalmy. Její kompozice zazněla v závěru koncertu a byla i pozoruhodným dramaturgickým zpestřením klasického repertoáru.

Letošní devatenáctý ročník Mezinárodního hudebního festivalu Za poklady Broumovska opět přilákal milovníky hudby do malebného regionu, jehož četné sakrální stavby přímo vybízejí k produkci kulturních počinů. Ačkoliv je Broumovsko trochu „z ruky“ od tradičních tuzemských kulturních center, na festivale od počátků jeho existence vystupovali špičkoví hudebníci z Česka i zahraničí, nejinak tomu bylo letos. V kombinaci s uhrančivostí regionu se festival také těší velkému zájmu veřejnosti, což motivuje i podporu kulturních institucí a nadací. Je zajímavé, že vstupné na většinu festivalových koncertů je dobrovolné, což má za cíl zpřístupnit kvalitní hudební zážitek široké obci. Výnosy bývají následně věnovány na údržbu a obnovu zmíněných památek, a to především dvanácti barokních kostelů z dílny stavitelů Dientzenhoferů, v jejichž středobodu se nachází proslulý broumovský benediktinský klášter.

Úvodní skladbou koncertu v božanovském kostele sv. Máří Magdaleny byla píseň Abendempfindung od Wolfganga Amadea Mozarta, známá svou podivuhodnou melancholickou atmosférou. Vznikla v roce 1787 a odráží vzpomínky na uplynulý čas. V interpretaci Simony Šaturové skladba zazněla s potřebnou emocionalitou, i když byla po chvíli přerušena kvůli indispozici. „Druhý pokus“ se však vyznačoval ještě větší intenzitou, pěvkyně znamenitě prezentovala své umění vkusného hereckého ztvárnění, které spolu s výbornou dikcí dodaly skladbě na hloubce a přesvědčivosti. Výkon pěvkyně doplnil Marek Kozák jemným a vytříbeným úhozem, kterým interpretaci podtrhl a dodal jí na emocionálním náboji. Simona Šaturová v této písni potvrdila, že právem je vyhledávanou interpretkou mozartovského repertoáru.

Následoval výběr písní velkého romantika Franze Schuberta. Zazněly Im Frühling, Musensohn, Der Jüngling an der Quelle a na závěr jedna z nejznámějších Die Forelle – Pstruh. Písně představují červenou nit Schubertovy tvorby a nabízí paletu emocionálních poloh od lyrické nálady až po živé a hravé momenty. Im Frühling je píseň plná jarního optimismu, zatímco Musensohn oslavuje uměleckou inspiraci a radost z tvorby. Der Jüngling an der Quelle přináší obraz mladíka u pramene, který dumá o lásce a životě, Die Forelle naopak vypráví o pstruhovi v potoku, jako alegorii volnosti, bezstarostné nevinnosti a v důsledku bolesti ze ztráty svobody. Kontrastní výběr písní lze považovat za výsledek dobré dramaturgie cílící na udržení pozornosti publika. Zmíněné písně byly předneseny s adekvátním prožitkem a technickou precizností. 

Další výraznou částí večera byla interpretace klavírní skladby Nocturno H dur, op. 62: č. 1 Fryderyka Chopina. Toto jedno z pozdních Chopinových děl je typickým příkladem mistrovství autora ve vytváření nálad plných melancholie a lyrické krásy. Chopin psal svá nocturna s cílem zachytit intimní a meditativní atmosféru nočního času, přičemž se mnohdy inspiroval vokálními skladbami, což se projevuje v melodické sazbě kompozice. 

Následoval výběr písní od rakouského skladatele Alexandera Zemlinského, jehož tvorba se pohybuje na pomezí pozdního romantismu a rané moderny. Zemlinsky byl přední osobností středoevropského hudebního života přelomu 19. a 20. století, byl skladatelem, dirigentem a učitelem, který ovlivnil celou generaci hudebníků své doby. Ze Zemlinského tvorby zazněly písně na texty Tita Ullricha Liebe Schwalbe, Klagend ist der Mond gekommen a Fensterlein nachts bist du zu, které představují technicky náročné kompozice jak vokálně, tak z hlediska klavírního doprovodu. Liebe Schwalbe vyniká melancholií a poetickým textem o vlaštovce, zatímco Klagend ist der Mond gekommen přináší náladu teskné noci, kterou umocňují ji dramatické hudební předěly. Poslední píseň Fensterlein nachts bist du zu je ztvárněním noční scény plné touhy. Přestože jsou tyto písně kompozicemi relativně krátkého rozsahu, kladou značný důraz na výrazovou hloubku a také na technické schopnosti. Simona Šaturová a Marek Kozák předvedli i tento výběr s mistrovským citem pro detail a opět s pochopením pro jejich styl a interpretační potřeby. 

Dále Simona Šaturová interpretovala výběr písní od Antonína Dvořáka, konkrétně skladby: V tak mnohém srdci mrtvo jest, Já vím, že v sladké naději, Nad krajem vévodí lehký spánek a V té sladké moci oči tvých. Tyto kompozice pocházejí ze sbírky Milostné písně, op. 83, která patří k hlubším dílům Dvořákovy rané tvorby. Sbírka byla původně zkomponována v roce 1865 pod názvem Cypřiše a obsahovala písně na texty českého básníka Gustava Pflegera-Moravského. V pozdějším období, roku 1888, se zralý skladatel k písním vrátil a přepracoval je, pod novým názvem Milostné písně, čímž jim dal nový rozměr a vyzrálost. Tematicky jsou písně reprezentativní pro tuto hudební formu doby romantismu, pojednávají o lásce v nejrůznějších podobách od zamilovanosti a touhy až po smutek a zklamání. V tak mnohém srdci mrtvo jest přináší opět pocit hluboké melancholie, zatímco Já vím, že v sladké naději vyznívá nadějí a optimismem. Nad krajem vévodí lehký spánek evokuje klidnou, snovou atmosféru a V té sladké moci očí tvých zobrazuje lásku jako neodolatelnou sílu. Během této části koncertu vrcholilo mezi pěvkyní Simonou Šaturovou a klavíristou Markem Kozákem harmonické souznění.

Z Dvořákova klavírního díla dále zaznělo Impromptu d moll, B. 129. Tato poměrně dlouhá a technicky náročná skladba je skutečnou výzvu pro každého pianistu. Vyžaduje pečlivou přípravu a značnou schopnost virtuózního projevu. Mistrovské ruce Marka Kozáka však proměnily „těžké noty“ v impozantní hudební zážitek, vznešený a působivý, který zdůraznil hudební specifika, dramatické pasáže i jemnější lyrické momenty. Publikum tak interpretaci právem ocenilo spontánním potleskem.

Závěr koncertu patřil současnějším či zcela současným kompozicím, které představily širší spektrum stylů i emocí. Jednou ze skladeb byla Ukolébavka Bohuslava Martinů na text negerské lidové poezie pro hlas a klavír, která vyznívá nostalgickým smutkem i martinůovskou jiskrou. Dále zazněla klavírní skladba Kejklíř Aleše Skoumala, současného českého skladatele, který se věnuje především klavírní a komorní hudbě. Kejklíř je dílo, které zaujme svou hravostí, vynalézavostí a technickou náročností. Skladba je plná rytmických zvratů a melodických nápadů, které evokují obraz kejklíře s jeho zručností a energickým vystoupením.

A na úplný závěr koncertu zaznělo úctyhodné a uhrančivé dílo Tři žalmy od Sylvie Bodorové, které dodalo večeru monumentální a důstojný závěr. Kompozice se vyznačuje hlubokou emocí podtrženou duchovním rozměrem biblického textu. I zde výkon interpretů způsobil silný umělecký zážitek. Bodorové žalmy podtrhly všeobecný pocit, že bylo publikum účastno mimořádného večera. Jako přídavek a definitivní tečka zazněla ještě krátká lyrická píseň O lásce a slavíkovi Franze Schuberta.

foto: Sára Evelyn Valášková