„Posluchači poblíž orchestru měli možnost zažít skutečně plastický prostorový vjem zvuku jednotlivých nástrojů.“

„Publikum mělo možnost vyslechnout druhou větu v kontextu celé Bachovy suity.“

„Skladba s názvem Hrací skříňka byla uvedená při této příležitosti ve své premiéře a za přítomnosti autora.“

Jubilejní dvacátý ročník festivalu Za poklady Broumovska završil v sobotu 30. srpna koncert Filharmonie Hradec Králové pod vedením šéfdirigenta Kaspara Zehndera. Konal se tradičně v broumovském klášterním kostele sv. Vojtěcha a kromě klasických děl Johanna Sebastiana Bacha a Wolfganga Amadea Mozarta zazněla ve světové premiéře také soudobá kompozice Miloše Orsona Štědroně, letošního rezidenčního skladatele festivalu.

Dvacáté koncertní putování po kostelích unikátní broumovské skupiny dospělo v klášterním kostele sv. Vojtěcha ke svému finálnímu, patnáctému hudebnímu zastavení. Baroko, které tvořilo inspirativní rámec letošního ročníku, se také, až na výjimku zmíněnou dále, propsalo do výběru skladeb na programu slavnostního koncertu a jejich provedení připadlo v letošním roce opět Filharmonii Hradec Králové, se kterou festival Za poklady Broumovska pravidelně spolupracuje. Stejně jako před dvěma roky vystoupil orchestr pod vedením svého šéfdirigenta Kaspara Zehndera a jako host se tentokrát ke královéhradeckým symfonikům připojil Ondřej Bernovský, který se ujal hry na cembalo. Slavnostnímu koncertu předcházely proslovy umělecké ředitelky festivalu Terezy Kramplové a přizvaných osobností společenského i církevního života.

Pořadatelé i symfonici se museli ještě během přípravy koncertu vypořádat s nelehkým rébusem v podobě usazení tak velkého tělesa ve zdejším, pro danou situaci poměrně úzkém kostelním prostoru. Řešením se ukázalo umístění primů, violoncell a kontrabasů společně s cembalistou a dirigentem v prostoru před oltářní mřížkou, zatímco hráči ostatních nástrojových skupin seděli jako obvykle v presbytáři. Mimo praktického vyřešení prostorového uspořádání tímto došlo do značné míry také k setření prostorové bariéry mezi publikem a orchestrem, což napomohlo k vytvoření důvěrnější atmosféry. Posluchači poblíž orchestru měli také možnost zažít skutečně plastický prostorový vjem zvuku jednotlivých nástrojů. Akustika zdejšího kostela je provozování živé hudby příznivě nakloněná, a zvláště barokní díla zde vyznívají jaksi přirozeně.

V úvodu koncertu zazněla příhodně vybraná Ouvertüre z Orchestrální suity D dur, BWV 1068 od Johanna Sebastiana Bacha, která hned na začátku podtrhla slavnostní naladění závěrečného večera festivalu. Následně zazněly i ostatní části opusu. Široce známá, až ikonická druhá věta Air je velmi často citována samostatně, a tak zůstávají ostatní věty (1. Ouverture, 3. Gavotte I – Gavotte II, 4. Burée a 5. Gigue) trochu neprávem, upozaděny. Nyní tak mělo publikum možnost vyslechnout druhou větu v kontextu celé Bachovy suity. Orchestr hrál od začátku s lehkostí, ale také s plným soustředěním, což bylo potřeba, neboť při zmíněném usazení v nabízeném prostoru hráči nemohli tak dobře sledovat souzvuk celého orchestru sluchem a bylo zapotřebí více spoléhat na vedení dirigenta. Kaspar Zehnder ale gesty komunikovat umí a hráče vedl s jistotou a přehledem.

Vykročením z nastaveného hudebního kurzu byla následující skladba s názvem Hrací skříňka uvedená při této příležitosti ve své premiéře a za přítomnosti autora. Miloš Orson Štědroň se stal pro letošní ročník rezidenčním skladatelem festivalu a podobně jako další, jindy a jinde uvedené skladby, i tuto napsal přímo pro festival. Nosná a podle titulu očekávaná role byla připsána hráči na bicí nástroje, kterých se ujal Lukáš Tvrdý, zastávající v orchestru pozici zástupce sólotympánisty. Významu jeho partu odpovídalo také usazení přímo před dirigentem. Na svůj výkon byl viditelně koncentrován a předvedl jej s naprostou přesností. Podle slov autora v rozhovoru zveřejněném na tomto portálu měl zvuk orchestru evokovat právě hrací skříňku vyluzující různorodé hudební styly, přičemž inspirací byly skladateli šperkovnice s otáčející se baletkou. Tato představa byla zdařile domalována využitím zvonkohry, činelů a perkusí a přibližně desetiminutová kompozice působila v programu osvěžujícím dojmem.

Třetí, závěrečnou skladbou se koncert vrátil k barokní stylovosti. Na programu byla Symfonie č. 38 D dur, K 504 „Pražská“ od Wolfganga Amadea Mozarta. V části „Allegro“ první věty (Adagio. Allegro) a ve třetí větě (Finale. Presto) nasadil dirigent tempo, které do značné míry prověřilo schopnosti hráčů. Pod jeho vedením hrál ale orchestr s přehledem a i v náročných pasážích podal přesvědčivý výkon. Po doznění posledních tónů se umělcům od publika dostalo vřelého ocenění a potlesku vstoje. Pro přídavek pak byla vybrána a dirigentem uvedena závěrečná věta Finale. Allegro con spirito ze Symfonie č. 88 G dur od Mozartova přítele Josepha Haydna.

Celkově se koncert stal skutečně slavnostním zakončením festivalu. Posluchači odcházeli viditelně spokojení a stejně tak spokojení mohli být i pořadatelé. Je na místě ocenit jejich úsilí a přínos, který festival přináší celému broumovskému regionu. O tom, že má tato snaha smysl, svědčí jak rok od roku vyšší zájem publika, tak i pozornost, které se festivalu dostává od umělců nejen za hranicemi regionu, ale i naší země. Při poděkování je třeba vzpomenout, jak ostatně zaznělo úvodním proslovu, také na partnery a mecenáše festivalu, kterým záleží na pokladech Broumovska a kulturních hodnotách. Nezbývá než popřát festivalu i organizátorům mnoho dobrého do příštích deseti, nebo spíše hned dvaceti let.

Foto: Martin Máslo