Na pokračování nabízené a s Rozhlasovými symfoniky nedávno završené pražské koncertní provedení opery Tristan a Isolda čerstvý šéfdirigent Vídeňských symfoniků Petr Popelka zužitkuje při blížící se německé produkci. Deutsche Oper Berlin uvádí třináct let starou inscenaci Wagnerovy opery a první z repríz je v plánu 27. října. 18. ledna 2025 se posléze uskuteční derniéra.

Zrada, ztracená čest, zločin a odčinění, vášnivá láska, touha po smrti a zapomnění… Příběh Tristana a Isoldy přerostl z keltské legendy v dnešní mýtické dílo. Inspiroval Richarda Wagnera k jeho „opus metaphysicum“. Tristan a Isolda je svou romantickou partiturou je považován za předzvěst modernismu. Akord, který operu uvádí – slavný „Tristanův akord“, jeden z nejžhavěji diskutovaných bodů v dějinách hudby – uvedl muzikology do zmatku a zpochybnil přijaté představy o tonalitě a harmonii.

Tristan a Isolda dodnes fascinuje a znepokojuje. Zaměstnává filozofy, psychology, spisovatele, skladatele i muzikology. Brit Graham Vick, jeden z nejinovativnějších operních inscenátorů posledních let, který působil a vystupoval v operních domech a na festivalech po celém světě a po mnoho let řídil osudy festivalu v Glyndebourne, vnesl do svého ztvárnění příběhu milenců vážnost a odmítl přílišnou dramatičnost. Své hrdiny umístil do salonu, který se běžnému pozorovateli jeví jako nenápadný, ale jehož lehce opotřebovaná elegance je prošpikována detaily odkazujícími na archaické základy pod ním. Tristanův zmatený výrok z jeho monologu v závěrečném dějství – „Ten strašný lektvar, který mě naučil trápit… Sám jsem ho míchal!“ – je jádrem Vickova přístupu k látce.

Popelka řídí pěvecké obsazení bez českého zastoupení. Tristana zpívá Clay Hilley, Krále Markeho Albert Pesendorfer, Isoldu Ricarda Merbeth, Kurwenala Thomas Lehman, Melota ztvární Jörg Schörner a Brangäne Irene Roberts. Po nejbližším uvedení 27. října se příznivci Wagnerovy tvorby mohou těšit v aktuálním roce ještě na jedno 10. listopadu, načež produkce 12. ledna anticipuje derniéru 18. ledna. Čas začátku je vzhledem rozsáhlosti opusu pokaždé v šestnáct hodin.

Foto: archiv Klasiky+