„Zvolený program působil velmi přitažlivě.“

„Domnívám se, že nejbližší všem posluchačům byla hudba nám velmi drahého a s láskou přijímaného Bohuslava Martinů.“

„Interpreti odvedli vynikající, charakterizačně výraznou interpretační práci.“

Ve čtvrtek 13. listopadu se uskutečnil interpretačně atraktivní večer v koncertním sále Konzervatoře Brno, který posluchačům nabídl program pro klavírní dua. Volba repertoáru vycházela z již mnohaleté tradice obdobných interpretačních seskupení mezinárodního charakteru, probíhajících v severomoravském Jeseníku z podnětu zakladatelů této akce, a to profesora brněnské JAMU, pianisty a vynikajícího pedagoga Vlastimila Lejska (již zesnulého) a profesorky brněnské konzervatoře, pianistky a spisovatelky Věry Lejskové, jež se koncertní akce osobně zúčastnila a stále se účastní kulturního života v Brně. 

Koncertní večer znamenal zahájení III. Mezinárodní soutěže Vlastimila Lejska pro klavírní dua a svou interpretační úrovní dokumentoval jesenické akce mezinárodní úrovně v minulých letech. Tentokrát zde vystoupilo Piano duo Kalábová-Gugg, které vzbudilo pozornost na vysoké úrovni v mezinárodním měřítku (Rakousko, Rumunsko, Polsko, Itálie – i v orchestrální spolupráci) a hraje spolu již od asi od čtrnácti let svého věku (dokonce dnes na manželské úrovni). Tereza Gugg-Kalábová pochází z České republiky, Johannes Gugg z území Rakouska. Oba jsou absolventy Hudební akademie v Grazu v oboru sólovém i pedagogickém.

Zvolený program působil velmi přitažlivě: Zahájila jej Sonata C dur, D 812 zvaná „Grand duo“ – se čtyřmi poměrně rozsáhlými větami, kterou typický představitel raného vídeňského romantismu Franz Schubert (1797–1828) zkomponoval v červnu 1824 během pobytu na panství maďarského Esterházyho – dobové dokumenty hovoří i o vztahu k hraběnce Karolině (ovšem vydáno bylo až roku 1837 jako op. 140 již po skladatelově úmrtí). Jde o kompozici s orchestrálními efekty, dílo zvukově velmi barevné, bohaté, a tím interpretačně i technicky velmi náročné, a časově rozsáhlé. První věta Allegro moderato respektovala sonátovou formu se dvěma příbuznými tématy, následné Andante prošlo zklidňujícím pojetím, Scherzo a Allegro vivace odkrylo temperament obou pianistů se stupňující se virtuozitou kompoziční i interpretační. Zvuk klavíru, který byl k dispozici, nabýval na lesku a barvě.

Ztišení a zlyrizování zvuku i celkové kompoziční koncepce znamenaly dvě další, už stručnější kompozice méně známé francouzské skladatelky 20. století Germaine Tailleferre (1892–1963) je skladatelsky přičleňována k tzv. Pařížské šestce (z proslulých členů např. Milhaud, Honegger). Její Deux Valses z pozdního tvůrčího období vykazuje lyričtější rysy – místy lze rozpoznat i mírné, vzdálené, ale spíše intelektuální rysy impresionismu. Interpreti zde uplatnili ve srovnání s kompozicí schubertovskou méně konkrétní zvukovost svého interpretačního způsobu.

Domnívám se však, že nejbližší všem zúčastněným posluchačům v konzervatorním sále byla hudba nám velmi drahého a s láskou přijímaného Bohuslava Martinů (1890–1959) z raného období jeho působení v Paříži dvacátých let 20. století. Jeho Tři české tance pro dva klavíry, H 324 nejenže stylově posluchače obohatily, ale i zvukovým rozvržením pro dva klavíry, tedy zvukovým rozšířením a snad i tímto způsobem zvýšenou plastičností a sugestivností kromě rytmické sazby a tzv. českých stylizačních rysů, přirostly „k srdcím posluchačů“. Obkročák, Dupák i Polka pocházejí z roku 1926, komponovány v Paříži a zpracovávají proslulé lidové náměty novým, originálním, snad se dá říci „martinůovským“ způsobem. V katalogu skladeb Martinů jsou tance zaznamenány pod označením H 154. Obrys kompozic je zachován, avšak struktura vykazuje stopy jisté „ironizace“ a zároveň uvolněného temperamentu pro skladatele pařížského období typického. Hudba je výrazně disonantní, s tempovými charakterizačními proměnami, tedy s proměnami, které odlišují tyto tance od bývalých romanticko-smetanovských stylizací 19. století. Odklon od romantických modelů, výtrysky temperamentu i temp jsou pro Martinů tohoto období typické. Skladatel už v Paříži inklinoval k objevování všeho nového a zhuštěně progresivního. Teprve později, ve třicátých a čtyřicátých letech se jeho styl projasnil, zklidnil a tíhne k rozsáhlejším a víceméně stejnorodým plochám. Zde však slyšíme tvůrce hledajícího i objevujícího.

Interpreti odvedli vynikající, charakterizačně výraznou interpretační práci. Děkujeme jejich spontánnímu a kvalitativně atypickému přístupu.

foto ilustrační: web Gugg Piano Duo