„Pětice hudebníků zaujala především schopností navázat bezprostřední kontakt s publikem i díky a přirozenému uvádění jednotlivých skladeb.“

„Bachův Contrapunctus I nabyl v podání žesťů slavnostní charakter a opět odhalil přednosti nástrojově homogenního obsazení.“ 

 „Partita alla fanfare Zdeňka Lukáše je kompozicí plnou pozitivní energie, která nezapře skladatelův rukopis.“

Nedělní matiné 27. července v krumlovské synagoze patřilo mladé generaci českých žesťařů. Kvinteto PBtet (Prague Brass Quintet), založené v roce 2016 studenty HAMU se zde představilo v nové formaci s trumpetistou Stanislavem Masarykem. Soubor představil program, který spojoval osvědčené skladby barokních mistrů s kompozicemi českých autorů 20. a 21. století. Nechyběla ani světová premiéra skladby Jiřího Trtíka, komponovaná přímo pro krumlovský festival.       

Mladý sympatický soubor hrající ve složení Walter Hofbauer a Stanislav Masaryk (trubky), Daniela Roubíčková (lesní roh), Barbora Kolafová (trombon) a Jakub Chmelař (tuba) se s početnými návštěvníky matiné uvítal známou fanfárou Trumpet Voluntary anglického barokního skladatele Jeremiaha Clarkeho  (1674–1707). Jako Pochod prince dánského byla zpopularizovaná mnohými filmy, je rovněž neodmyslitelně spojena s ceremoniály a slavnostmi Velké Británie. Nechyběla ani na svatbě prince Charlese s princeznou Dianou v roce 1981.  

Hned v úvodu musím předeslat, že mně u pětice hudebníků, členů našich předních pražských souborů (Česká filharmonie, Prague Philharmonia, Orchestru  Národního  divadla a Státní opery) zaujala jejich schopnost navázat bezprostřední kontakt s publikem  moderováním uváděných skladeb, a to střídavě všemi členy souboru; tedy způsob, z něhož by se měly vzít příklad všechny mladé nově utvářené komorní ansámbly. 

V prvé části koncertu PBTet sáhl do bohaté pokladnice díla Claudia Monteverdiho  (1567–1643), konkrétně do jeho Čtvrté z devíti Knih madrigalů komponovaných na slova dobové italské milostné lyriky ve stylu „prima pratica“.  Slyšeli jsme čtyři z dvaceti miniatur, odrážející různé momenty a pocity spojené s milostnou touhou. Muzikology je právě tato sbírka oceňována jako nejvirtuóznější a nejrozmanitější. Absencí vokálů a instrumentálním obsazením se Monteverdiho madrigaly vždy posouvají do jiné roviny, v níž promlouvá pouze hudba. Nicméně hráči na žestě se úspěšně snažili dynamicky a výrazově „modelovat“ původní zpěvní projevy a dali tak posluchačům šanci užít si krásu Monteverdiho polyfonie.  

Regionální a formální mnohostrannost italské hudby jsme si mohli vychutnat i v díle neapolského rodáka Domenica Scarlattiho  (1685–1757), konkrétně v jeho jednověté Sonátě pro klavír f moll, K 519.  Vitální kompozici v typickém tříosminovém rytmu jsme slyšeli ve virtuózním provedení, v němž zejména trubky výtečně   simulovaly pasáže klávesových nástrojů.  

Místo v programu uvedeného Hornpipu z Hudby k ohňostroji z roku 1749 zazněla z díla George Friedricha Händela (1685–1759), konkrétně úprava populárního Halelujah ze skladatelova oratoria Mesiáš. Z tvorby Händelova vrstevníka Johanna Sebastiana Bacha (1685–1750) PBTet uvedl Contrapunctus I ze skladatelova posledního díla Die Kunst der Fuge (Umění fugy), BWV 1080.  Skladba, zaznívající v rozličných nástrojových obsazeních a kombinacích, získala v podání žesťů slavnostní ráz a znovu ukázala přednosti zvukově jednolitého ansámblu.

Výše uvedené skladby, jejichž notový materiál soubor čerpá především z úspěšných a mnoha žesťovými soubory používaných aranží americké a kanadské provenience, vystřídala v druhé půli koncertu původní tvorba českých skladatelů 20. a 21. století.  Partita alla fanfare jednoho z nejplodnějších českých autorů Zdeňka Lukáše (1928–2007) je kompozicí plnou pozitivní energie, která nezapře skladatelův rukopis. Ve čtyřech miniaturách – 1. fanfara festiva, 2. f. lyrica, 3. f. di danza a 4. f. finale komponovaných v létě 1995 skladatel čerpá z bohaté pokladnice českého folkloru, ozvou se zde pro Lukáše typické melodické postupy, chorálová melodie, rytmy tanců s proměnlivým taktem, samozřejmě nechybí odkaz na fanfárové melodie, které se v českém folkloru staly základem mnoha nápěvů. 

Z odlišného výrazového materiálu čerpala skladba No comment, první z dvojice tematicky kontrastních vět dvoudílného cyklu košického rodáka Juraje Filase (1955–2021), vytvořená na objednávku jednoho španělského dechového kvinteta. Skladatel v ní využívá všech možností jednotlivých nástrojů, dává velký prostor sólové tubě, bohatě střídá rytmy, používá ornamentiku bohatě kolorující hispánské melodie. Právě v této náročné a časově nejdelší skladbě mohli hráči prokázat své mimořádné kvality.

Čtyřbarevná suita (Four Colour Suite) klatovského rodáka, skladatele a dirigenta Jana Kučery (*1977) obsahuje čtyři části různých nálad, stylů a barev, v nichž lze zaslechnout jazzovou stylizaci, výrazný rytmus a bluesovou melodiku. Hráči ji zahráli se zjevnou chutí a naznačili, že oblast jazzové hudby jim rozhodně není cizí.  Kromě první části Look There se jedná o instrumentaci a mírné formální rozšíření skladatelových drobných klavírních skladeb, které vytvořil v roce 1995 jako posluchač pražské konzervatoře.

Skladby na objednávku jsou v současnosti již běžnou součástí našich festivalů. Takto vznikla i kompozice zařazená na závěr koncertu. Její autor Jiří Trtík (*1989), dirigent, umělecký ředitel a zakladatel souboru STRO.MY Ensemble patří k nejúspěšnějším soudobým českým autorům, o jehož tvorbu projevila zájem řada světově proslulých interpretů a institucí. Vtipná kompozice byla inspirována neopakovatelnou atmosférou svatováclavské poutě posázavského městečka s jeho atrakcemi: strašidelnými jízdami, kolotoči, ale i rušnou večerní zábavou, přičemž její „odvázanost“ skladatel na samém konci vyjádřil accelerandem. 

Mimořádné kvality souboru početní návštěvníci českokrumlovské synagogy odměnili dlouhotrvajícím potleskem. Mladí umělci se ke spokojenosti i těch nejmladších rozloučili foxtrotem Jaroslava Ježka Nebe na zemi.

Foto: Libor Sváček / Festival Krumlov