Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK otevře svou jednadevadesátou sezónu slavnostní inaugurací nového šéfdirigenta a hudebního ředitele Tomáše Netopila. Zahajovací koncerty se uskuteční ve dnech 17. a 18. září ve Smetanově síni Obecního domu, kde pod jeho taktovkou zazní dvojice děl: suita z baletu Sůl nad zlato Jana Hanuše a Mahlerova Symfonie č. 1 D dur zvaná Titan.

Tomáš Netopil, který je jednou z výrazných osobností současné české, ale i mezinárodní hudební scény, zakotví po svém desetiletém essenském působení opět v tuzemsku a ujme se vedení jednoho z pražských orchestrů. Nebude to Česká filharmonie, u níž byl hostujícím dirigentem v letech 2018 až 2024, ale Symfonický orchestr hl. města Prahy FOK. „S Pražskými symfoniky bych rád publiku představoval hudbu, která orchestru nejvíce ‚sluší‘, což jsou velká symfonická díla – opusy světových skladatelů, jako je právě Mahlerova první symfonie ‚Titán‘. Ta je hudebně-architektonickým průsečíkem jak orchestru, tak i Obecního domu samého, který je k této hudbě bytostně předurčen a bude tak hlavním a důstojným pilířem mého inauguračního večera,“ uvedl Netopil.

Vedle symfonického repertoáru se nový šéfdirigent chce systematicky věnovat i české hudbě dvacátého a jednadvacátého století. Dokladem je i volba titulu Jana Hanuše, ke kterému má Netopil hluboký vztah už od dob svých studií. Zařazení autorovy suity z baletu Sůl nad zlato má také symbolický rozměr. Skladatel, od jehož narození letos uplynulo sto deset let, čerpal inspiraci z české lidové hudby a ve své tvorbě zanechal výrazný otisk. Balet vznikl na motivy slavné pohádky Boženy Němcové, přičemž nejen hudbu, ale i libreto vytvořil sám Hanuš. Pražští symfonikové dílo v této podobě uvedou vůbec poprvé.

Mahlerova První symfonie označovaná jako Titan patří mezi nejvýznamnější díla pozdního romantismu. V Praze zazněla poprvé v roce 1898 pod autorovou taktovkou. Dílo bylo skladatelem původně zamýšleno jako dvoudílná symfonická báseň inspirovaná románem Titan od Jeana Paula. Nejprve měla symfonie pět vět s programními názvy, od nichž Mahler později ustoupil, protože se rozhodl své symfonie nezatěžovat konkrétními příběhy. Hlavním hudebním materiálem symfonie jsou písně z cyklu Písně potulného tovaryše, které Mahler částečně cituje i rozvíjí. Dílo, které Mahler dokončil jako velmi mladý skladatel, dnes patří i díky svému triumfálnímu vyústění k vrcholům světového symfonického repertoáru.

Koncerty začnou ve středu 17. září ve dvacet hodin a ve čtvrtek 18. září o půl hodiny dříve. První večer bude přenášet rozhlas i televize. Podle pořadatelů mají být tyto večery nejen oficiálním zahájením nové sezóny, ale i symbolickým krokem do nové etapy Pražských symfoniků, která bude klást důraz na propojení domácí hudební tradice s největšími světovými díly.

Další zářijový program pod hlavičkou Pražských symfoniků nabídne varhanní recitál Marie Esslové, žačky Jaroslava Tůmy a Giedrė Lukšaitė-Mrázkové, která 20. září v Obecním domě zahraje díla od Bacha, Mendelssohna-Bartholdyho, Francka a Widora. Řada věnující se komorní tvorbě zasazená do prostor kostela sv. Šimona a Judy odstartuje 23. září programem nazvaným Bach a synové I., který inicioval kontrabasista orchestru Lukáš Verner a spolu se svými kolegy z Pražských symfoniků sdruženými v tělese Capella da Camera Praga bude na pokračování postupně mapovat tvorbu synů Johanna Sebastiana Bacha. Skladby otce i Wilhelma Friedemanna, Carla Philippa Emanuela, Johanna Christopha Friedricha a Johanna Christiana uvede Verner spolu s violoncellisty Petrem Hamouzem a Jaroslavem Matějkou a s houslisty Helenou Jiříkovskou a Romanem Patočkou.

***

Rozhovor s dirigentem Tomášem Netopilem čtěte ZDE.

foto: FOK / Petr Chodura, Hana Görlichová, archiv