Příbramský festival Antonína Dvořáka vzdal hold Václavu Havlovi
Závěrečný program Hudebního festivalu Antonína Dvořáka Příbram si vzal do názvu třicáté výročí nástupu Václava Havla do funkce prvního českého prezidenta. K mottu 54. ročníku středočeské hudební přehlídky, které znělo Moudro v nás, se připomínka tří desetiletí samostatné České republiky a jejího nejvyššího představitele, oceňovaného ve světě jako myslitele, hodila velmi dobře. A tak první červnový večer v příbramském Divadle Antonína Dvořáka vhodně propojil pomaleji plynoucí hudbu s podnětnými myšlenkami o krizi spirituality, o odpovědnosti a svědomí i o morálce a politice.

Hudebními protagonisty programu byli spolu s hornistou Radkem Baborákem hráči komorního souboru Arti Allegre, který z kolegů a přátel působících v tuzemsku i v zahraničí sestavil a umělecky vede houslista Ondřej Lébr. Hráli v sestavě 5-4-3-2-1, tedy v pěti u pultů prvních houslí a se čtyřmi u houslí druhých a se třemi violami, dvěma violoncelly a jedním kontrabasem.

Součástí večera bylo vyhlášení Ceny města Příbrami. Dostal ji Ján Chvalník, který udržuje tradici betlémářství na Příbramsku tím, že restauruje staré cenné betlémy, ale vyrábí i úplně nové.
Radek Baborák se objevil na pódiu několikrát. Zahrál virtuózního Mozarta a Donizettiho, nabídl neoposlouchanou apartní Mondscheinmusik z opery Capriccio Richarda Strausse a přidal krásně měkké sólo z Čajkovského Páté symfonie; všechna čísla za citlivého doprovodu smyčcového souboru.

Úvod patřil procítěné Meditaci na staročeský chorál Svatý Václave, zařazeno bylo působivě jemné Adagio od Samuela Barbera a došlo i na osmý z Dvořákových Slovanských tanců. Tištěný program uváděl trochu jiné pořadí děl, než jak nakonec čísla přicházela na řadu, u Janáčkovy Suity pro smyčce se publikum v dalších a dalších částech skladby, v programu neotištěných, ztrácelo, takže sice váhavě, ale pořád a pořád tleskalo, nicméně étos večera tkvěl ve střídání hudby a slova, ne v klasickém naslouchání velkým plochám a v opájení se interpretačními detaily.

Mezi hudebními skladbami zaznělo postupně šest poučeně vybraných úryvků z prezidentových projevů a úvah. Klidným a kultivovaným způsobem je přednesl Jan Štastný. Výňatky, ani dlouhé, ani příliš stručné, obsáhly především devadesátá léta, ale pikantně se dostalo i na text z října 1989. Václavu Havlovi, představiteli „nepolitické politiky“, moudrému, zdravě morálně autoritativnímu a jasnozřivě a nadčasově pravdivému, vzdal příbramský festival hold vkusně, nepateticky a citlivě – tak tiše, jak zněla ten večer i hudba.







Příspěvky od Petr Veber
- Johanka z Arku. Arthur Honegger, Serge Baudo a Praha
- Viktor Velek: Aby se Palacký neobracel v hrobě
- Voříšek, Čech ve Vídni a mistr jedné symfonie
- Pohledem Petra Vebera (70)
Panna Cecilie, patronka hudebníků - Magdalena Kožená jako Alcina. Triumf zpěvu, hudby i režie
Více z této rubriky
- Nové chórové varhany na Strahově přivítal inaugurační koncert
- Hoffmann v očistci aneb Opera mezi peklem, neonem a vánočním kýčem
- „Hudba dnes“ spojila studentky konzervatoře s vynikajícími Kateřinou Englichovou a Vilémem Veverkou
- Premiéry Filharmonie Bohuslava Martinů ve znamení cikánského folklóru
- Dirigentská magie a sólová virtuozita. Mendelssohn a Dvořák v rukou mladých talentů
- Hudba za časů války
- Fantaskní Alenka v říši divů Na Vídeňce
- Událost sezóny. Dallapiccolova opera Vězeň a Ólafssonův „Císařský“
- Dallapiccolův Vězeň záslužně propuštěný
- Barokní i soudobá hudba se dvěma sólisty čili Varhanní slavnost v Pardubicích