„Klasicistní třívěté dílo potěšilo průzračností hlasů a jejich kontrastních proměn, jakož i zjevnou muzikálností souboru.“

„Souzvuk plně znějících nástrojů vyzrálé tónové kultury procházel sebejistou dynamickou paletou.“

„Strukturální a výrazové proměny obou skladeb českých autorů nastudoval a provedl dámský Kalabis Quintet výstižně a v duchu jejich kompozičních charakteristik.“

Koncert dámského dechového souboru Kalabis Quintet naplnil auditorium Sálu Martinů Lichtenštejnského paláce v sobotu 18. ledna dopoledne. Na programu koncertu Českého spolku pro komorní hudbu byla díla Johanna Christiana Bacha, Jeana Françaixe, Jana Hanuše a Viktora Kalabise a šlo o hodnotný hudební zážitek.

Nástup souboru Kalabis Quintet na jeviště a úvodní nasazení Allegra z Kvintetu B dur, W.B 81 Johanna Christiana Bacha byly impozantní. Klasicistní třívěté dílo potěšilo svou vyváženou dynamikou, průzračností hlasů a jejich kontrastních proměn, jakož i zjevnou muzikálností souboru, který odehrál celý koncert ve stoje. Charakteristický důraz lesního rohu vynikal zejména v závěrečné větě. Pomalá věta vyzařovala serenádový poklid, který byl oázou mezi rušnějšími krajními větami. Bachův kvintet č. 81 je v originální partituře rozepsán pro dvojice klarinetů a lesních rohů s fagotem, Kalabis Quintet hrál skladbu v úpravě George F. Walna.

Dramaturgická prozíravost v sestavě programu přinesla ve druhé skladbě stylový kontrast, Dechový kvintet č. 1, který napsal francouzský modernista 20. století Jean Françaix pro soubor svých přátel. Vedle díla Johanna Christiana Bacha zapůsobilo provedení neoklasické hudby jako pozoruhodné osvěžení. Čtyřvětý kvintet hrál soubor s espritem, hudba švitořila, zněla v křišťálové harmonii a vzrušovala pestrou invencí ve zdatném provedení. Souzvuk plně znějících nástrojů vyzrálé tónové kultury procházel sebejistou dynamickou paletou. V nepostřehnutelně vázaných výměnách a přirozeně plynoucím toku hudby se jevila zkušenost ansámblu, který se v koncertním životě s elegancí pohubuje už třináct let od svého debutu v roce 2012. Autor vyslyšel přání svých kolegů, kteří si přáli mít reprezentativní opus demonstrující jejich nástrojovou zdatnost a Kalabis Quintet autorovu šibalskou vizi rozhodně naplnil. Do barevného spektra vnesl okouzlující témbr i lesní roh s dusítkem.

Druhá část koncertu byla věnována domácím autorům dvacátého století. Nejprve byla na programu Suita domestica pro dechové kvinteto, op. 57 Jana Hanuše z roku 1964. Skladbu o pěti částech hrálo kvinteto se zřetelným kontrastem v tempu i v dynamice mezi jednotlivými částmi suity. Po úvodním Preludiu se zahuštěným melodickým pletivem se v Meditazione odehrával výjev s ostinátně traktovaným lesním rohem, který vstupoval do dění s opakovaným motivem. Tedy s oním příznačným motivem, o kterém psal v programovém textu Emil Drápela jako o záporné idée fixe, která má ilustrovat „neschopnost dorozumění a ztrátu schopnosti porozumění mezi lidmi“. Po kvapném Scherzinu zvolnila hudba v Notturnu, a proměnu tempa a dynamiky podpořil autor v pasážích dua flétny a hoboje, do kterého postupně vstoupí a v závěru opět opustí, ostatní nástroje kvinteta. Finale hrál soubor v proměnlivém tempu a v jeho zvolňování až k přirozeně vyvedenému zastavení.

Závěrečnou skladbou byla skladba s titulem Malá komorní hudba pro dechové kvinteto Viktora Kalabise, jehož jméno přijal souboru do svého názvu po vítězství v soutěži Viktor Kalabis Prize v Semmeringu. Skladba má tři části. Po úvodním Allegru, v němž je směsice hlasů odlehčena švitořivým momentem, recitativem a unisonem, dospěje věta k ráznému závěru. V Andante se opět, jako u Hanuše, setkáváme s ostinátní účastí jednoduchého, dvoudobého motivku v klarinetu, který se tvrdošíjně ozývá v jedné poloze. Tak dlouho, až to posluchač přijme za neměnné, aby pak po pozvolném pohybu vzhůru nástroj odezněl. Po návratu a opakování stejného postupu se jeho vstup rozvine do sóla, které je podporované drženými tóny spodních hlasů – věta končí nenápadně. Finale uzavírá Malou komorní hudbu v rušeném tempu účinně podporovanému notami krátkých hodnot. Po zvolnění se uzavírá rychlý harmonickým závěrem. Strukturální a výrazové proměny obou skladeb českých autorů nastudoval a provedl dámský Kalabis Quintet výstižně a v duchu jejich kompozičních charakteristik.

Dopolední koncert s převážně moderní hudbou minulého století uzavřel dámský Kalabis Quintet líbezným přídavkem – čtvrtou větou z Dechového kvintetu na lidové písně Václava Trojana.Dámský Kalabis Quintet hraje ve složení Zuzana Leimer – flétna, Jarmila Jermářová – hoboj, Anna Sysová – klarinet, Denisa Beňovská – fagot a Adéla Psohlavcová – lesní roh.

Česká filharmonie / Ivan Malý