„Zažít atmosféru Zámku Kuks prostřednictvím italského zpívaného přednesu bylo dobrým dramaturgickým tahem.“

„Pěvkyně měla přirozený oční kontakt s publikem i s ansámblem; žádné důležité slovo nezůstalo nepovšimnuté.“

„Měli jsme možnost slyšet i interpretaci Cacciniho madrigalů, které zřetelně reflektují jeho novátorský přístup, a to především v tom, jak se forma skladby odvíjí od logiky textu.“

Letní festivaly patří k vyhledávaným kulturním událostem, které zpestřují dobu prázdnin především zábavnou hudební produkcí. Kdo však zatouží po náročnější kultuře, tak Theatrum Kuks je pro něj tím správným výběrem. Tento již tradiční festival barokního umění nabízí ve svém 24. ročníku možnost zažít barokní umění jinak, originálně, neotřele, což je vyjádřeno i mottem festivalu „Baroko, jak jej nečekáte“. Divák, který si přeje autentickou barokní atmosféru, má ale také na vybranou, a to hned z několika možností, přičemž v pátek 22. srpna byla v Refektáři Zámku Kuks k mání jedna z nich s názvem Le nuove musiche. Interpretoval italský soubor Ricercare Antico.

Letošní ročník Theatra Kuks se nese v duchu tématu Kuks jako paměť místa se silným geniem loci, čímž se jeho pořadatelé dramaturgicky zaměřili na propojení barokního umění se zajímavými kapitolami z historie Zámku Kuks a blízkého okolí. Můžeme tak navštívit současné umělecké formy jako jsou site-specific performance, alternativní divadlo nebo hudební produkce cross-over. Na tomto multižánrovém festivalu, jenž se letos koná ve dnech od 20. až 24. srpna, si návštěvník toužící po koncertě klasické barokní hudby ale mohl poslechnout rovněž opravdu stěžejní dílo, které v raném 17. století udalo směr tehdejší nové hudbě. Zažít atmosféru Zámku Kuks prostřednictvím italského zpívaného přednesu (recitar cantando), který naplno vyniká v monodii (v jednohlasých skladbách s doprovodem bassa continua), bylo dobrým dramaturgickým tahem. Tato citově bohatá hudba plná lásky, zármutku, smutku a dalších emocí má díky své jednoduší (ne banální) faktuře potenciál být posluchačem snadněji pochopená, a tím i láká publikum k dalšímu, opakovanému poslechu. Právě u toho potom často dochází k odkrývání hloubky skryté v této nádherné hudbě – jak jsou zhudebněná jednotlivá slova, jak jejich význam posouvá a mění tempo a formu celé skladby. Vždyť se také jedná o hudební repertoár, která se v době raného 17. století stal průlomovým; patří k důležitým mezníkům klasické hudby.

Sbírka árii, variací a madrigalů s názvem Le nuove musiche, po níž byl pojmenován páteční koncert, je výsledkem snah Florentské Cameraty, vzdělanců druhé poloviny 17. století z italské Florencie, striktně se vyhranit vůči renesančnímu kontrapunktu a v duchu antických ideálů začít tvořit skladby ve stylu monodie. Zejména skladatel Giulio Caccini (1551–1618), vydavatel samotné Le nuove musiche, v úvodu sbírky jasně popsal interpretaci monodie a mnoho dalších doporučení, např. pro interpretaci ozdob. V tomto svazku písní z roku 1602 i ve svazku z roku 1614 najdeme strofické árie, strofické variace a madrigaly, kterých výběr zazněl právě na pátečním koncertu. Ten, díky interpretaci děl nejenom ze sbírky Le nuove musiche, ale i z tvorby skladatelů Filippa Nicolettiho (1554–1634) a Girolama Frescobaldiho (1583–1643), reflektoval dobovou italskou hudební tvorbu, čímž měl návštěvník možnost dospět k jejímu hlubšímu poznání.

Výborným dramaturgickým krokem festivalu byla jeho část s názvem Barokování I a Barokování II, v kterých se návštěvník mohl dozvědět více do hloubky o tématech souvisejících se Zámkem Kuks. A právě v druhém Barokování, jež se konalo v pátek ve dvanáct hodin, se předkládaly zajímavostí o hudbě sbírky Le nuove musiche, která následně v patnáct hodin zazněla. Toto „preludium“ ke koncertu bylo vhodným řešením pro náročnější posluchače bažící po komplexnějším nahlédnutí dobové hudební kultury.

Italský soubor Ricercare Antico, což v překladu znamená znovuobjevování nového, se specializuje na renesanční i barokní hudbu 17. století. Interpreti tohoto ansámblu, pěvkyně Vittoria Giacobazzi, hráč na theorbu Francesco Tomasi a Rebeca Feri hrající na violoncello, patří k výrazným profesionálům staré hudby, kteří jsou zvaní na prestižní evropské festivaly. V páteční odpoledne je doplnil David Brutti, vynikající hráč na saxofon a také historický nástroj cink. Všichni své hudební nadání a schopnosti potvrdili svou skvělou interpretací, rytmickou i výrazovou souhrou a úsměvným kontaktem s publikem. Tomu postupně představili výběr patnácti skladeb, z nichž většina pochází ze zmiňované sbírky Le nuove musiche. Dominantou koncertu se staly vokálně-instrumentální formy jako madrigal a árie skladatele Giulia Cacciniho, přičemž je čtyřikrát vystřídali i instrumentální canzony. U těch jsme mohli obdivovat rytmickou souhru a vystavěné frázování, jak u Canzony „La Capricciosetta“ a Canzony „La Trictella“ skladatele Filippa Nicolettiho, tak u Canzony detta la trombocina skladatele Frescobaldiho. Zejména u té vynikla virtuozita Davida Bruttiho, který ve hře na cink předvedl procítěnou a čistou interpretaci. Ta nechyběla ani u madrigalů nebo árií, které s výrazem přednesla pěvkyně Vittoria Giacobazzi. V jejím podání byly Caciniho skladby jako Amor io panto nebo A quei sospiri ardenti plné emocí, a přitom bez nadbytečného afektu. Pěvkyně měla přirozený oční kontakt s publikem i s ansámblem, se kterým společně přinesli interpretaci plnou emotivního frázování tak, aby žádné důležité slovo nezůstalo nepovšimnuté. Kromě árií jsme měli možnost uslyšet i interpretaci Cacciniho madrigalů, které zřetelně reflektují jeho novátorský kompoziční přístup, a to především v tom, jak se forma skladby odvíjí od logiky textu, a to jak rytmicky, tak tempově. Poslouchat toto Cacciniho kompoziční umění bylo v interpretaci Ricercara Antica hlubokým zážitkem. Jak u milostného madrigalu Dolcissimo sospiro, tak u madrigalu Amarilli, mia bella, který patří k nejznámějším milostným skladbám vůbec. 

Nadšené publikum si vytleskalo ještě dva přídavky, mezi kterými bylo i známé Lamento della Ninfa od Claudia Monteverdiho (1567–1643). To tak znamenitě a úctyhodně rozeznělo komorní Refektář Zámku Kuks, že bych si přála, aby se koncerty takovéto hloubky a úrovně pořádaly častěji. Přece jenom, je to hudba, která se svou krásou přežila přes čtyři sta let a má pořád potenciál oslovit dnešní publikum.  Alespoň v interpretaci Ricercara Antica nepochybně.

Foto/zdroj: Marek Malůšek a Michal Stránský