„Setkání s Kiyou Tabassianem a nadšení pro myšlenku Vojtěcha Semeráda umožnilo realizaci hudebního doprovodu velkolepého cestopisu Kryštofa Haranta.“

„Vojtěch Semerád s Cappellou Marianou jsou mimořádně disponovaným souborem, který má poučenou interpretaci staré hudby ‚v krvi‘.“

„Kiya Tabassian zaměřil výběr skladeb na anonymní autory 16. století, ale také na dodnes uznávané skladatele a básníky Blízkého východu.“

Pilgrimage. Hudební pouť Kryštofa Haranta do Jeruzaléma. Tak zní celý název nahrávky, kterou společně pořídili český vokální soubor Cappella Mariana a kanadský instrumentální Constantinople. Unikátní projekt iniciovaný Vojtěchem Semerádem nabízí spojení mezi světem evropským a blízkovýchodním a je nepochybně dramaturgickým skvostem. Jak už ostatně dokládají získaná ocenění a vyprodané koncertní sály.

Významný počin vokálního souboru Cappella Mariana vedeného Vojtěchem Semerádem s propojením mezinárodně uznávaného souboru Constantinople, založeného v Montrealu perským hudebníkem a skladatelem Kiyou Tabassianem označil právě autor originální myšlenky „hudebního putování“ Vojtěch Semerád jako splněný sen. Není divu, příprava a studium dochovaných partitur velké české osobnosti a významného skladatele Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic a pána na Pecce, byla prací náročnou a dlouhodobou. Výčet dochovaných Harantových partitur není velký, jedna z neúplných se dočkala zdařilé rekonstrukce. Až setkání s Kiyou Tabassianem a nadšení pro Semerádovu myšlenku umožnilo realizaci hudebního doprovodu velkolepého cestopisu Kryštofa Haranta Putování aneb cesta z království českého do Benátek, odtud do země svaté, země judské a dále do Egypta, a potom na horu Oreb, Sinai a svaté Kateřiny v pusté Arábii. Cesta probíhala v letech 1598 a 1599 a autor vydal své dílo v roce 1608. (Druhé vydání inicioval v polovině 19. století Karel Jaromír Erben.)

K nastudovaným Harantovým liturgickým skladbám komponovaným ve stylu pozdně renesanční evropské polyfonie tak přibyly skladby zemí navštívených Kryštofem Harantem na Blízkém východě, rekonstruované nebo inspirované dobovými skladbami islámského světa, jak je rekonstruoval i zkomponoval Kiya Tabassian se svým souborem Constantinople s doprovodem dobových hudebních nástrojů. Představa hudby, kterou cestovatel mohl slyšet během svého putování, se tak stala v podání Cappelly Mariany s Constantinople projektem, kdy Vojtěch Semrád zaměřil pozornost na originální středověkou a renesanční polyfonii a Kiya Tabassian s historickou i kreativní inspirací uchopil hudbu Blízkého východu a který je připomínkou a holdem vpravdě renesanční osobnosti českého života druhé poloviny 16. a počátku 17. století. Diplomat a politik, spisovatel, básník a skladatel Kryštof Harant dodnes vzbuzuje úctu svým odkazem kulturním, politickým i společenským, od mládí vychovaný ve šlechtickém vzdělanostním prostředí a později v císařských službách Rudolfa II. i jeho nástupce Matyáše; na hradě Pecka, majetku třetí manželky, vybudoval Kryštof Harant největší dvorskou kapelu počátku 17. století a svým postavením u dvora se stal jedním z pilířů české historie. Bohužel ve vypjatých situacích jsou právě tyto osobnosti první, které mizí z veřejného života a platí smrtí nebo vězením. Kryštof Harant byl jedním z dvaceti sedmi českých pánů, již v červnu 1621 zaplatili za své zásluhy daň nejvyšší a byli s většími či menšími útrapami popraveni.

Cappella Mariana představovala hudební putování z Čech k Božímu hrobu a dále do „pusté Arábie“ nejprve na koncertech a zaměření na středověkou a renesanční polyfonii právem vzbudilo zájem a pozornost publika i kritiky. Naposledy tento projekt představil Český spolek pro komorní hudbu v pražském Rudolfinu na konci letošního března s recitací úryvků z Harantova cestopisu v podání Saši Rašilova. Velmi kvalitně vypravená nahrávka, vydaná Supraphonem v loňském roce, již má na svém kontě také mnohá obdivná přijetí a právem zaujala výjimečnou hudební kvalitou. Vojtěch Semerád s Cappellou Marianou jsou mimořádně disponovaným souborem, který má poučenou interpretaci „v krvi“ s pěkně barevně sladěnými hlasy vynikajících sólistů, za všechny jmenujme alespoň sopranistku Hanu Blažíkovou s vysokým, až éterickým sopránem v Harantově Pětihlasé mši či nádherné Maria Kron. Constantinople zaujme nejen vokálními výkony Kiyi Tabassiana, ale především tóny svých orientálních nástrojů: blízkovýchodní psaltérium kanun výtečně ovládá Didem Basar, turecké housle kemence rozeznívá Neva Özgen, Patrick Graham se ujal perkusí, ručně ovládaných nástrojů dayereh, bendir a dalších.

Jednotlivé části skladeb Kryštofa Haranta prokazují vysokou kompoziční úroveň, za časů skladatele byla hudba přirozenou součástí života a jak univerzita Karolina, tak i Klementina vyučovaly kompozici i hudební teorii. Nahrávka Harantovy nejrozsáhlejší Pětihlasé mše (Missa quinis vocibus) byla realizována v roce 2021 v belgickém Leuvenu, kde Cappella Mariana sklízela úspěchy na vokálním festivalu a získala možnost nahrát tuto skladbu v prostoru kostela sv. Jana Evangelisty kláštera Abdij van Park s hudební režií Lamberta Colsona. Dílo dýchá pokorou renesanční zbožnosti a vedení hlasů Vojtěchem Semerádem je vysoce působivé. Základním kamenem celého nahrávacího projektu je ovšem nahrávka šestihlasého motetu Qui confidunt in Domino (Ti kdož důvěřují v Hospodina), které Kryštof Harant napsal po zhlédnutí Božího hrobu v Jeruzalémě roku 1598. Nahrávka pořízená již r. 2018 v refektáři cisterciáckého kláštera v Oseku s hudební režií Jiřího Gemrota vykazuje vysoké kvality interpretační, režijní i akustické a je skutečným základem, na němž bylo možné budovat pokračování. Spolupráci se souborem Constantinople zachycuje nahrávání z roku 2023 v auditoriu pražského Michnova paláce (dnes Tyršův dům), jehož hudební režie se ujala Markéta Janáčková Tomková. Z Harantových dochovaných skladeb zazní také píseň Dies est leatitie (Je to den radosti) v rekonstrukci Jaroslava Pelikána, provedená oběma soubory s pozoruhodným uchopením a prolínáním renesanční melodiky se současnou hudbou orientální.

Vpravdě zvukově nejnáročnější propojení renesanční liturgické hudby s hudbou středověkého nebo středověkem inspirované hudby Blízkého východu, Osmanské říše, Sýrie, Palestiny či Persie je oním pověstným budováním mostů, jak je ve sleeve note detailně vystihuje Kiya Tabassian. Výběr skladeb zaměřil na anonymní autory 16. století, ale také na dodnes uznávané skladatele a básníky Shishtari Murada, Seyyida Seyfullaha či Ali Ufkiho (1610–1675), polského vzdělance a skladatele, který byl zajat a prodán do Osmanské říše k sultánovu dvoru a vynikl svými znalostmi jako tlumočník, ale především nejvýznamnější hudebník a věnoval se liturgickým dílům (Žalm – Mezmur), vycházejícím z jeho překladu Bible do turečtiny; dokonce zavedl užívání evropské notace psané podle islámského vzoru zprava doleva. Největší perský básník Háfiz, žijící ve 14. století, inspiroval krom jiných také Johanna Wolfganga Goetheho. Kiyu Tabassiana přivedl ke skladbám se středověkým nádechem a spolu s Capellou Marianou uzavírá celou nahrávku jeho originální uchopení písně z Benešovského kancionálu Otce Buoha nebeského se zhudebněnou básní Háfizovou Dar Nazar Baziye Ma. 

Fascinující mozaika hudby a zvuků, s nimiž se mohl Kryštof Harant na svých cestách setkat, fascinuje také posluchače koncertů a této nahrávky. Kiya Tabassian hovoří o potřebě budování mostů mezi lidmi, kulturami i hudbou, jež mají přinášet porozumění. V tomto smyslu splňuje projekt základní myšlenku Vojtěcha Semeráda a Kiyi Tabassiana vrchovatě a přináší pohled na vnitřní bohatství starých mistrů i současné hudby, úroveň vzdělání v Evropě i na Blízkém východě tehdy a teď jako zdroj krásy a inspirace. Střídání skladeb Harantových s blízkovýchodními je rovněž inspirací k budování mostů, jen s malou poznámkou k dramaturgii – Missa quinis vocibus Kryštofa Haranta je také jednou ze skladeb, byť má pět částí a měla by takto zaznít.

Díky splněnému snu máme k dispozici nádhernou bohatou sbírku autentické renesance, sahající s hudební invencí od 16. století k dnešku. Chtělo by se říci ve spojení s Kryštofem Harantem: „Bohu díky.“

Foto/zdroj: Fb souboru, Petra Hajská, Pražské jaro, archiv KlasikyPlus.cz