„Paolo Petrocelli je úspěšný kulturní manažer, univerzitní profesor a novinář vedený přesvědčením, že kultura, umění a vzdělávání jsou hlavní silou rozvoje a globální změny.“

„Od 14. do 21. února se odehrálo celkem osm představení. Pětkrát balet Bajadéra, dvakrát opera Evžen Oněgin a jeden koncert, na kterém jsme uvedli Requiem W. A. Mozarta a jeho První symfonii.“

„Z Londýna přijel významný kritik Graham Watt, který se specializuje na balet a který konstatoval, že společnost je ve skvělé formě. Dalším přítomným kritikem byl pan John Allison, šéfredaktor londýnského operního časopisu Opera.“

Dva soubory Národního divadla Brno se vrátily ze Spojených arabských emirátů, kde měly obrovský úspěch. Jak k zájezdu došlo a co se v jeho průběhu dělo dalšího, přibližuje ředitel zahraničních vztahů divadla Radim Dolanský.

Jak to všechno začalo? Co způsobilo, že se Národní divadlo Brno vydalo do Dubaje?

S Martinem Glaserem, ředitelem Národního divadla Brno, se pravidelně scházíme a společně pracujeme na strategii zahraničních aktivit divadla. Před dvěma lety jsme se dohodli, že se pokusíme zaměřit na Asii. Moje první cesty vedly do Japonska, Hongkongu, Jižní Koreje a na Tchaj-wan, kde se nám všude postupně otevírají dveře.  Ve stejné době se mi dostala do rukou kniha Paola Petrocelliho, vlivného evropského manažera a v současnosti ředitele Dubajské opery, která se zabývá interpretací opery na pro nás netradičních místech, jako je severní Afrika a oblast Středního východu. Ta kniha mě oslovila, protože jsem najednou viděl nový prostor pro spolupráci. Nicméně s daným teritoriem jsem neměl žádnou zkušenost, proto jsem se osmělil a požádal pana Petrocelliho o schůzku.  

Kdo je Paolo Petrocelli? Zní to italsky…

Máte pravdu, Paolo Petrocelli je Ital, ovšem především je to renesanční člověk. Je úspěšný kulturní manažer, univerzitní profesor a novinář vedený přesvědčením, že kultura, umění a vzdělávání jsou hlavní silou rozvoje a globální změny. Časopisem Ahlan byl nominován mezi sto největších osobností Dubaje. Časopis Friends of Europe jej vybral mezi čtyřicet nejvlivnějších mladých osobností v Evropě a nominoval ho na prestižní European Young Leader. Časopis Fortune ho zase zařadil mezi čtyřicet nejvlivnějších mladých osobností v Itálii jako vůbec prvního kulturního manažera. Je neuvěřitelné, čeho tento mladý člověk ve své kariéře doposud dokázal. Ovšem za jeho největší úspěch já osobně považuju to, že přivedl k životu Dubajskou operu. Toto místo se pod jeho vedením stalo svatostánkem kultury.  

Je tedy opera oblíbeným žánrem v oblasti Středního východu?

Jsou určité oblasti, které se svým tempem otevírají západnímu stylu života, je tu například silná mladá a střední generace, která vystudovala v Evropě a má zájem se jí úrovní kulturního života přiblížit. Najdeme tady několik operních domů, velkých, moderních a krásných budov, které jsou ale nevyužité. Například v Rijádu v sedmdesátých letech minulého století postavili operní divadlo pro tři tisíce diváků, ale od té doby se v něm prakticky nic neděje. Ovšem právě to se začíná měnit. Na podzim zde spoluúčinkoval v první arabské opeře Český filharmonický sbor Brno a právě díky kolegům má Brno v regionu skvělou pověst. V Dubaji se ředitel Petrocelli snaží nabízet pravidelnou produkci, prakticky každý den se tam něco děje, často několik akcí současně. Když jsem mu povídal o Národním divadle Brno, zaujalo ho, že jsme vícesouborové divadlo, bylo tedy možné, aby na hostování přijely rovnou dva soubory najednou. Opera a balet byl k tomu ideální, náš repertoár měl co nabídnout. Nakonec ve výběru zvítězila opera Evžen Oněgin Petra Iljiče Čajkovského a ikonická inscenace baletu Bajadéra na hudbu Ludwiga Minkuse a v choreografii Jaroslava Slavického.

Kdy tam soubory byly a jak dlouho turné trvalo? 

Turné se vyjednávalo asi rok, což je rekordně krátká doba, a trvalo od 14. do 21. února, odehrálo se celkem osm představení. Pětkrát Bajadéra, dvakrát opera Evžen Oněgin v režii Martina Glasera a jeden koncert, na kterém jsme uvedli Requiem Wolfganga Amadea Mozarta a jeho První symfonii. Celkem nás do Dubaje z Brna odletělo 265 osob, což je historicky největší turné  Národního divadla Brno co do počtu účastníků zájezdu. 

Kdo na ta představení chodil? Běžní obyvatelé Dubaje?

Řekl bych, že těch bylo menší procento, především to byli turisté. My hlavně zpočátku nechápali systém prodeje. V poměrně krátkou dobu jsme v Dubaji měli vystoupit v celkem sedmi představeních dvou inscenací a jednom koncertu. Obávali jsme se, že nebudeme mít publikum. Naši hostitelé ale přesvědčivě tvrdili, že se divadlo naplní. A opravdu, většina vstupenek se v Dubaji prodává na poslední chvíli. Den, dva před představením udělali masivní prodejní kampaň, vznikla skvělá propagační videa a dům byl plný, ohlasy publika nadšené. Všichni zaměstnanci Dubajské opery jsou velcí profesionálové, byla radost s nimi spolupracovat. Když jsme natáčeli propagační videa, přišli, přesně věděli, co po nás chtějí, vše se velmi rychle brzy ráno natočilo a odpoledne bylo video na sítích. Pokud videa přejmou místní influenceři, což se nám stalo, máte vyhráno. Ohlas diváků byl okamžitý, vstupenky pak doslova mizely před očima. Tady bych rád poděkoval všem, kteří se na tomto natáčení podíleli. Bylo to náročné, sbor například přiletěl jeden den o půlnoci, tedy kolem třetí hodiny ráno šli spát, ale už v sedm hodin všichni odjížděli na natáčení. Není moc ansámblů, které by něco podobného dobrovolně a s takovým nadšením podstoupily. Smekám a všem za to děkuji…   

Tak rychle se opakující představení muselo být především pro tanečníky obzvlášť náročné!

Na pět představení jsme přivezli tři alternace hlavních rolí. Ovšem soubor tančil vše, další malý zázrak, který zaslouží poklonu. Do Dubaje jsme na dvě představení přivezli vzácné hosty Fumi Kaneko a Vadima Mauntagirova, hvězdy Královského baletu v Londýně, druhým obsazením byli domácí sólisté Adrian Sanchez a Chanell Cabrera a ve třetím obsazení tančili Alejandro Virelles a Ksenia Ovsyanick. Pomyslnou třešničkou na dortu bylo pro mě loučení Andrey Smejkalové s rolí Gamzatti, kterou v Dubaji tančila naposledy; podala dechberoucí, nezapomenutelný výkon. Členové baletu to měli opravdu náročné, ovšem opět dali najevo, že jsou skvělou partou, která drží při sobě a přeje si vzájemně to nejlepší. Mário Radačovský vybudoval vynikající soubor, který funguje umělecky i lidsky, a to máme v souboru osmadvacet národností!  

A co opera, jak ji obecenstvo přijalo?

Z Brna jsme přivezli působivou inscenaci a skvělé obsazení. Taťánou byla vynikající Linda Ballová, Oněginem Aleš Jenis, Lenského zpíval Peter Berger a přesvědčivá byla Václava Krejčí Housková v roli Olgy. Jan Šťáva byl pravdivým Greminem, Jana Hrochová zpívala Larinu, Triquetem okouzlil publikum Vít Nosek, rolí chůvy Filipjevny velmi potěšila Jitka Zerhauová. Tady žádné alternace nebyly, ale i zde podávali sólisté vrcholné výkony. Ovšem tradičně zazářil i sbor a orchestr. Pro ten to rozhodně také nebyl žádný výlet, spíš galeje. Museli odehrát všech osm představení a tři generální zkoušky v osmi dnech! Přičemž do posledního představení hráli s obrovským nasazením. Velké uznání zaslouží koncertní mistr Janáčkovy opery, paní Lenka Kuželová. Má v Bajadéře krásná sóla, která hrála tak dojemně, že jsem jednou dojetím neudržel slzy. Hrála v tu chvíli na originální Stradivárky v hodnotě dvaceti milionů amerických dolarů, které nám zapůjčilo vedení Dubajské opery, a ta hodnota byla vskutku na jejím tónu znát. Seděl jsem v první řadě kousek od ní, a to velké „Bravo“, které jsem pak zakřičel, patřilo výhradně jí… Ovšem v neposlední řadě musím vyzvednout i práci dirigenta Roberta Kružíka, který všechna ta představení dirigoval. Ale nemyslete si, byl to zápřah i pro techniku a také pro mé kolegyně ze zahraničního oddělení. Dozněly poslední tóny Evžena Oněgina a technika do rána bourala scénu a vše nakládala do kontejnerů. A co se týká mých kolegyň ze zahraničního oddělení, dámy poslední týdny před odjezdem prakticky nežily soukromé životy. Byly neustále v kanceláři, vyplňovaly desítky formulářů, připravovaly vše možné i nemožné. Díky za jejich precizní práci. 

To je od vás pěkné, že tak všechny chválíte, ale napadá mě: Co kritika? Neměla jiný názor? 

Z Londýna přijel významný kritik Graham Watt, který se specializuje na balet a který konstatoval, že společnost je ve skvělé formě. Jeho pozitivní kritika už vyšla v Londýně a druhá vyjde brzy dokonce v Japonsku. Dalším přítomným kritikem byl pan John Allison, šéfredaktor londýnského operního časopisu Opera. Tento pán je rovněž duchovním otcem prestižních International Opera Awards. Na jeho kritiku ještě čekáme, ale mohu prozradit, že po představení byl pan Allison velmi spokojený. A samozřejmě je pro nás důležitá i pozitivní reakce pana ředitele Petrocelliho s příslibem další spolupráce, což je pro nás velmi povzbudivé!

Takže se nabízí otázka, co bude dál… Jaké další zahraniční zájezdy divadlo očekává?

Děkuji za tuto otázku, myslím, že před námi jsou destinace skutečně významné. Janáčkovu operu čekají nejprve na operním festivalu v polské Bydhošti, kam jedeme s inscenací Smetanovy opery Dalibor v režii Davida Pountneyho. Ve francouzském Caen zase odehrajeme koprodukční projekt Mozartovy opery Figarova svatba v režii Jiřího Heřmana, v létě dvakrát uvedeme Verdiho operu Nabucco v německém Řezně a na jaře příštího roku zavítáme na prestižní festival Hong Kong Arts Festival, kam přivezeme opět Evžena Oněgina a koncertně provedeme Dvořákovo Requiem. Ovšem daří se nám pravidelně vyvážet i činoherní soubor, který je v současnosti v mimořádně skvělé formě a sklízí úspěchy na nejprestižnějších místech nejen Evropy! Například úspěšnou inscenaci Čapkovy Matky v režii Štěpána Pácla budeme šestkrát hrát na prestižní japonské scéně New National Theatre Tokyo a čtyřikrát v Ósace. Letos bychom se měli vrátit i do Národního divadla Izrael v Tel Avivu, a to s Havlovou hrou Ztížená možnost soustředění, kterou před většinou vyprodaným sálem uvádíme v režii Martina Glasera už více než dva roky. Ale velmi žádaný je i baletní soubor. Do Číny pojede v červnu s Popelkou, prakticky hned po návratu z Číny odjíždíme do Budapešti s úspěšným baletem Mária Radačovského Coco Chanel. V listopadu představíme naši Popelku ve finském Tampere… a málem bych zapomněl na speciální projekt, který připravujeme pro mezinárodní výstavu Expo v japonské Ósace na začátku června. 

Naše tři soubory světu zkrátka mají co nabídnout. Toto si před časem uvědomil Martin Glaser, pro kterého je prezentace souborů v zahraničí jednou z priorit. Vytváří pro to skvělé podmínky a díky tomu má Národní divadlo Brno v zahraničí stále větší renomé. Velmi si cením, že mohu být u toho.

Foto/zdroj: Facebook Janáčkovy opery NDB / Dubai Opera