„Zatímco rodiče a prarodiče do posledního místa obsadili sedadla v Sále Martinů, jejich potomci tam postupně zcela zaplnili prostoru před varhanami.“

„Zejména v Hindemithově opeře, kterou nastudovaly děti ze souboru Rokytka, se zapojili členové NeoKlasik orchestru vedeného Václavem Dlaskem.“

„Nebyli by to ale čeští muzikanti, aby při adaptaci vnějších vlivů přestali myslet na specifika české hudebnosti.“

Pod záštitou velvyslanectví Spolkové republiky Německo se v sobotu 22. listopadu v prostorách Akademie múzických umění v Praze na Malé Straně uskutečnilo vzpomínkové matiné ke 130. výročí narození dvou významných německých skladatelských osobností, Paula Hindemitha a Carla Orffa. Jejich společným přínosem světové hudební kultuře je mimo jiné tvorba pro děti. Hindemith je autorem dětské opery s názvem Stavíme město, světovou proslulost získala tak zvaná Orffova škola. Hodnota obou těchto výtvorů spočívá v tom, že jsou určeny těm úplně nejmenším, které podněcováním jejich vlastní aktivity uvádějí do světa hudby.

V budově Akademie bylo v to dopoledne neobvykle velké množství dětí a jejich rodičů. Zatímco rodiče a prarodiče do posledního místa obsadili sedadla v Sále Martinů, jejich potomci tam postupně zcela zaplnili prostoru před varhanami. Na pódiu se vystřídaly tři dětské skupiny: Beránci, Rokytka a Pramínek. K této jejich první významné produkci před publikem je pečlivě připravily učitelky a vychovatelky Andrea Čančarová Houfková, Zuzana Celerýnová a Kateřina Dvorská. 

Zejména v Hindemithově opeře Stavíme město, kterou nastudovaly děti ze souboru Rokytka, se zapojili členové pořádajícího NeoKlasik orchestru vedeného Václavem Dlaskem. Děti v ní zpívají, recitují a hrají na různé bicí nástroje. Režijně vedeny Svatavou Hanzl Milkovou se pohybují po scéně výtvarnice Kristýny Čančarové. Skladatel, jehož hudební jazyk lze označit jako neoklasický, se v dětských vokálních partech omezuje jen na ty nejjednodušší prostředky. Volí melodické postupy tvořené převážně z tónů spodního tetrachordu durové stupnice. Počet účinkujících není striktně limitován, neboť toto dílo slouží především k plnému hudebnímu vyžití co největšího počtu dětí, které je samy provozují. V instrumentálních partech doprovodného ensemblu je skladatel pochopitelně omezen méně. Slyšíme proto i příkré disonance, které jsou však vždy důsledkem horizontálního vedení hlasů ve zpěvných intervalech. 

V úvodních vystoupeních dětského matiné přišli na pódium ti úplně nejmenší, děti ze souborů Beránci a Pramínek, aby v praxi předvedly Orffovu školu, která vedle elementárních vokálních projevů v malých dětech hrou na jednoduché bicí nástroje typu různých bubínků, dřívek, metalofonů či marimbafonů kultivuje rovněž rytmické cítění a smysl pro zvukovou barevnost.

Edukační přednos výchovné metody Orffova Schulwerku ocenili brzy po jeho zveřejnění přední pedagogové a hudební skladatelé napříč kontinentem. I v našich zemích se mu dostalo příznivého přijetí. Na jeho zdomácnění a k jeho oblibě velkou měrou přispěli zejména skladatelé a pedagogové Petr Eben, Ilja Hurník či Pavel Jurkovič. Nebyli by to ale čeští muzikanti, aby při adaptaci vnějších vlivů přestali myslet na specifika české hudebnosti. Svého Orffa proto rozšířili o potenciál naší lidové písně. Schulwerk u nás dostal název Česká Orffova škola. 

V hojném počtu a s nevšedním zaujetím na úvod matiné Beránci přednesli Ebenovu orffovskou adaptaci lidové písně Prší. Slyšeli jsme v ní nejen podmanivé dětské hlasy, ale i dětské údery na jednoduché bicí nástroje. Toto provedení se ještě neobešlo bez podpory klavírem. 

Z cyklu Česká Orffova škola děti ze souborů Beránek a Pramínek zahrály a zazpívaly písně Kalamajka, Pásla ovečky, To je zlaté posvícení, Spadla moucha, Na tom bošileckým mostku, provedena byla i scénická hra s recitací, zpěvem a pohybovými kreacemi s názvem O Budulínkovi. Pedagožky evidentně se vší důsledností dbaly na to, aby instrumentální party svěřené dětem nepřehlušily jejich jemné hlásky.

Aby publiku více přiblížil kompoziční styl skladatele Carla Orffa, přednesl soubor Rokytka za klavírního doprovodu i působivou dětskou sborovou pasáž ze skladatelovy kantáty Carmina Burana. 

V útlém dětském věku je pro rozvoj osobnosti velmi důležitý citový a umělecko-kreativní růst. Předchází totiž racionálnímu vidění světa, kterého si děti během nadcházejících let svého žití užijí jistě dost a dost. Připomenutí Orffovy školy a hudební tvorby pro tu úplně nejmladší generaci je proto nepochybně velmi záslužné. Nezbývá než doufat, že se tentokrát na půdě pražské HAMU nejednalo o akci ojedinělou.

Foto: NeoKlasik Orchestr