„Serena Sáenz patrně zpívala skladby svého srdce.“

„Všem skladbám dominovala dokonalá pěvecká technika, založená na správně posazeném a dokonale opřeném hlasu.“

„Agentura Nachtigall Artists opět nabídla špičkovou operní interpretaci.“

Agentura Nachtigall Artists už za léta své existence dovezla do Prahy řadu vynikajících operních pěvců. Naposledy 27. listopadu v sále Novoměstské radnice vystoupila španělská sopranistka Serena Sáenz, byť jen za klavírního doprovodu. Ten více než spolehlivě zajistil Ahmad Hedar, jeden z nejlepších klavírních doprovazečů pěvců; zpěvačce byl i oporou v jejím vystoupení. Hned na úvod zazářil v poměrně dlouhé předehře k Rosinině árii z Rossiniho Lazebníka sevillského.

„Při celkovém počtu 47 soutěžících bylo uděleno 26 hlavních cen a k tomu 15 cen zvláštních. To může vyvolávat otázky.“

„Aby se absolutním vítězem stal někdo z I. kategorie (do 9 let), to je raritní úkaz.“

„Po mnoha letech, kdy jsme byli zvyklí, že místní politická reprezentace o soutěži prakticky neví, dokázali pořadatelé zázrak.“

Koncertem vítězů v pátek 24. listopadu vyvrcholil 56. ročník soutěže Virtuosi per musica di pianoforte. Je to jedna z nejstarších soutěží u nás a je určena klavíristům do 16 let. V některých dobách rozhodně neměla na růžích ustláno, ale teď už pořadatelé dlouho hýří optimismem.

„Že je naprosto nespravedlivé vnímat Radima Drejsla pouze jako autora budovatelských písní dokázalo při příležitosti výročí jeho stých narozenin uvedení jeho Klavírního koncertu.“

„Těžko hledat vhodnějšího interpreta pro toto dílo než je Karel Košárek, ve kterém se snoubí bohatá zkušenost s interpretační jistotou.“

„Pestrá a nápaditá dramaturgie celého večera s akcentem na připomínku díla Radima Drejsla přinesla publiku skvělý zážitek, tak jak jsme ostatně v případě Filharmonie Hradec Králové zvyklí.“

Mimo své tradiční abonentní řady uvedla Filharmonie Hradec Králové 24. listopadu závěrečný koncert Festivalu F. L. Věka, jehož těžiště je v Dobrušce, Opočně a okolí. Zároveň byl koncert součástí Hradeckého memoriálu, kulturně-politického projektu, připomínajícího různými formami hodnoty demokracie a svobody. Festival F. L. Věka představil v letošním 13. ročníku celkem devět koncertů, z nichž tohoto závěrečného se poprvé v jeho historii ujala Filharmonie Hradec Králové pod vedením Tomáše Židka, pedagoga a zástupce ředitele Konzervatoře v Pardubicích, mimochodem pokračovatele známého hudebnického rodu Východních Čech.

„Stejně tak scéna na policejní stanici, režijně, pěvecky i choreograficky je skvělá burleska.“

„Čičvák aranžoval všechny scény násilí i milostných aktů velmi distingovaně.“

„Pro Bäumera to byl debut ve Státní opeře, a to debut úspěšný.“

Při uvedení skvělé kritiky, předem vyprodáno 177 představení, ta musela být zrušena a pak 27 let zákaz provádění v zemi původu… Nevím, jestli existuje nějaký podobný příběh operního díla. Lady Macbeth Mcenského újezdu Dmitrije Šostakoviče už se naštěstí znovu hraje v celém světě. V pátek 24. listopadu ji v premiéře uvedla i Státní opera v Praze.

„Provedení opery Prodaná nevěsta se přizpůsobilo dětským měřítkům.“

„Samozřejmě že nejvíc na sebe poutaly pozornost figurky Hurvínka, Spejbla a Máničky, ale největší aplaus měl pes Žeryk.“

„Dobrá věc se podařila, vzniklo úžasně vtipné a živé představení, které má spád a děti baví.“

Spojení Janáčkovy opery s produkcí Divadla Spejbla a Hurvínka je nápad, jehož výsledkem je veselé a inspirativní představení pro nejmenší diváky, které mělo premiéru v brněnském divadle Reduta 24. listopadu. Autorkou projektu je dramaturgyně opery Patricie Částková, hudební nastudování je dílem dirigenta Ondreje Olose, režie se ujala Hana Mikolášková a autorem scény a kostýmů je David Janošek. Ten je také uměleckým šéfem Divadla Spejbla a Hurvínka a vodičem Hurvínka. Spojením dvou českých divadelních ikon vzniklo kouzelné představení, při kterém se děti prostřednictvím humoru seznámily s operou.

„Interpretace Ladislava Mariaše a Václava Hořáka nepostrádala nic z potřebné vervy a nefalšované radosti.“

„Nejednou kmitala levá ruka Václav Hořáka po metrovém hmatníku kontrabasu nahoru a dolů v závratné frekvenci, a přes to zůstávala intonace čistá.“

„Klavírní doprovod Andrey Mottlové Vavrušové byl po celou dobu na vysoké úrovni, předehry i mezihry procítěné, z klavíru vytahovala krásné barvy a aktivně se podílela na klenutí frází.

Na třetím koncertu z řady Kruh přátel hudby se 22. listopadu představili dva mladí a nadějní hudebníci „ze stáje“ Plzeňské filharmonie: čerstvý absolvent HAMU Ladislav Mariaš na violoncello a Václav Hořák na kontrabas, který na zmíněné instituci ještě studuje. Jako „hostující“ účinkovala zkušená klavíristka Andrea Mottlová Vavrušová. Ambiciózní umělci předvedli v plzeňském Domě hudby jim rovný program, zaměřený na rozsáhlejší díla s nosným významem v kontextu violoncellového a kontrabasového repertoáru.

„Passacaglia immaginaria je skladbou, která vychází z barokní formy a postupně vstřebává i renesanční a neoromantické prvky.“

„Anton Bruckner není dramaturgicky příliš frekventovaným skladatelem. V podvědomí publika jde o těžké skladby, náročné na pochopení i interpretaci.“

„Pohroužení do filosofie této mohutné symfonie bylo zřetelné a pomalá a rozvážná tempa dávala provedení patřičnou hloubku.“

Prvním abonentním koncertem Filharmonie Brno v Janáčkově divadle byl koncert ve čtvrtek 23. listopadu. Představil publiku náročný repertoár, Symfonii č. 6 A dur Antona Brucknera a Passacagliu immaginariu Stanisława Skrowaczewského. Orchestr Filharmonie Brno řídil jeho šéfdirigent Dennis Russell Davies.

„Koncert zahájila příjemným úvodním slovem ředitelka Hudební současnosti Marcela Kysová.“

„Vyváženost formy i obsahu, expresi i několik ve skladbě užitých postmoderních odkazů ke staré hudbě podtrhl skvělou interpretací houslista Jakub Černohorský.“

„Závěr koncertu obstarala energická a razantní skladba neméně energické a razantní skladatelky Petry Šuško.“

Jako svou desátou letošní akci představil 49. ročník festivalu Hudební současnost koncert nazvaný Večer ostravských skladatelů. Program 15. listopadu prezentující práce místních a regionálních autorů je již od doby založení festivalu každoročně jeho nedílnou součástí. Jde totiž o dramaturgický a obsahový prvek, který tomuto tradičnímu hudebnímu setkání organizovaného Ostravským tvůrčím centrem dává jeho základní podstatu. Svá díla na něm letos představilo hned osm s Ostravou spjatých autorů a autorek, přičemž bylo velmi sympatické, že program reprezentoval novou tvorbu hned několika generací zdejších skladatelů.

„Dirigent Jakub Kydlíček adekvátně podněcoval aktéry sólových výstupů a v práci s orchestrem v plném zvuku byl mnohdy vehementní.“

„Snad nejvíce na očích byla hrdinská sóla koncertní mistryně.“

„Oba sólové nástroje, hoboj Anety Ondryskové a flétna Vojtěcha Čermáka, hrály velmi kultivovaně a báječně souzněly v duetech.“

Letošní, už 32. ročník festivalu Svátky hudby, Václav Hudeček a jeho hosté, pokračoval v úterý 21. listopadu druhým koncertem. A naplnil koncertní sál Pražské konzervatoře do posledního místa. Pravda, sál má kapacitu pouhých 333 míst, ale konal-li by se jinde, bylo by jistě zase vyprodáno. V úterý vystoupil na podium Barokní orchestr Pražské konzervatoře, který vedl Jakub Kydlíček. Sóla měli hobojistka Aneta Ondrysková, flétnista Vojtěch Čermák a houslový virtuos Václav Hudeček. Kdo čekal jen nadšený výkon a srdečné ovace, byl překvapen.

„S úvodní částí Mozartovy skladby si smyčcový kvartet pod vedením Julie Fischer poradil na vysoké úrovni, kdy zdůraznil pokrokový ráz díla, aniž by tím opustil snahu o soustavné nalézání srozumitelné formy.“

„Smyčcový kvartet č. 2 ‚Listy důvěrné‘ Leoše Janáčka byl díky drsné a sveřepé hře členů Julia Fischer Quartet temperamentní a expresivní dominantou večera.“

„Hráči zde předvedli, že k takto náročnému a kulturně svéráznému dílu dokáží přistoupit s respektem a obhajitelným interpretačním vhledem.“

Temperamentní, svérázný, a přitom vkusný výkon předvedlo smyčcové těleso Julia Fischer Quartet 20. listopadu v pražském Rudolfinu. Poutavá a neproblematicky fungující souhra ostřílených profesionálních hráčů proměnila chladný podzimní večer v hřejivý prožitek působivého provedení časově rozkročeného, avšak jednotně působícího repertoáru. W. A. Mozart, Leoš Janáček a Bedřich Smetana se v téměř bezchybné interpretaci paradoxně projevili coby tři vzájemně spolu stylově srostlá jména, která sjednocuje pokrokový a moderně nasměrovaný pohled do avantgardou protkaného budoucna.

„Zajímavostí je, že operu tehdy režírovala mladá Alena Vaňáková, která se na dnešní inscenaci podílela jako pedagog budoucího režiséra Vladimíra Johna.“

„Vizuál inscenace se musel podřídit velikosti a technickým i finančním možnostem školy, což bylo pro realizátory velkou výzvou.“

„U všech účinkujících je nutné vyslovit obdiv za pečlivost a důkladnost, s jakou k přistoupili k práci. Mnohé výkony vykazují parametry profesionální.“

Komorní opera Hudební fakulty JAMU představila veřejnosti další výsledek svého studijního programu. Tentokrát to byla barokní opera Claudia Monteverdiho Korunovace Poppey, ve které se představili studenti i absolventi operního zpěvu, katedry dirigování a operní režie, studenti varhanní a historické interpretace i ostatních nástrojových kateder, to vše ve spolupráci s Divadelní fakultou JAMU. Pod vedením svých pedagogů odvedli poctivou a stylově přesvědčivou inscenaci.

„Postavy, které se objevují, uvolňují své nejvnitřnější pudy a dávají průchod svým emocím. Je to panoptikum mistrně vykreslených a herecky i pěvecky provedených charakteristik.“

„Do této směsi hudby a hluku se musí pěvci ‚strefovat‘ a zvládat technicky krkolomné úkoly.“

„Podařilo se vytvořit pevný a sdělný celek, přes všechnu proklamovanou hrůzostrašnost prošpikovaný gagy a nadsázkou.“

Hudební svět si letos připomíná 100. výročí narození maďarsko-rakouského židovského skladatele Gyorgy Sándora Ligetiho, narozeného v Transylvánii. Ve Vídni, kam uprchl, se stal uznávaným skladatelem. Tamní Státní opera proto uvedla jeho jedinou apokalyptickou „operu“ s názvem Le Grande Macabre, zkomponovanou na text Michaela Meschkeho. Hudebního nastudování se ujal Pablo Heras-Casado, režijního a scénického zpracování se zhostil Jan Lauwers.

„Režisér na jeviště vpustil moderní lid a ukázal sexuální, a dokonce i pornografické scény.“

„Do tří dlouhých meziher použil režisér video s dotočenými scénami Jonase Dahla a Manuela Brauna.“

„Dirigent Petr Popelka dal do projevu orchestru silnou emoci; taneční části měly spád i potřebnou dravost.“

Theater an der Wien uvedl další inscenaci. V sobotu 18. listopadu zde na první premiéře zněla hudba Jaromíra Weinbergera k opeře Švanda Dudák, pod názvem Schwanda, der Dudelsackpfeifer. V inscenaci excelují čeští umělci, především dirigent Petr Popelka.

„Moderátorka připomněla, že se jedná o oslavu druhé nejstarší české univerzity v druhé nejstarší české filharmonii.“

„Materiál původní skladby je originálně modifikován, fluidně dobarvován, vetkán do vzdušných mlhovin.“

„Sólistka Hana Kotková byla již s úvodními tóny plně soustředěna, pokyvujíc do rytmu s jemnou mimikou ve tváři reflektující aktuální náladu kompozice.“

Koncertem ve výjimečný den, v pátek 17. listopadu, oslavila Univerzita Palackého 450. výročí od svého založení společně s Moravskou filharmonií Olomouc. Program tvořený převážně skladateli a interprety spojenými s hanáckou metropolí nabídl premiéru společné skladby Jan Vičara, Tomáše Hanzlíka, Marka Keprta a Víta Zouhara, houslový koncert absolventa olomoucké univerzity Antonína Vranického v interpretaci olomoucké rodačky Hany Kotkové a první symfonii Dmitrije Šostakoviče.

„Listopadovou revoluci program oslavil – a události 17. listopadu 1939 připomněl – nápaditě a vkusně.“

„Lukáš Vasilek se svým Pražským filharmonickým sborem při přípravě a Antonio Pappano na pódiu nechali rozeznít širokodeché melodie a rozmyslně vytvářené plochy do pomalu plynoucí naléhavé meditace.“

„Antonio Pappano širokými, jasně akcentovanými gesty dokázal filharmoniky přimět k meznímu nasazení.“

Sir Antonio Pappano je typem interpreta, který se vrhá na pódiu do hudby bezprostředně poté, co vkročí na dirigentský stupínek. Hudbu netvoří nábožně, ale impulzivně, temperament z něj vyzařuje na první pohled, je energický a nesmlouvavý. Pro debut s Českou filharmonií měl za úkol vpředvečer 17. listopadu řídit koncert připsaný státnímu svátku. Svým jménem ho zvýraznil a ozdobil i pro televizní přenos.

„Podařilo se vytvořit atmosféru a náladu natolik sváteční, že jsem dlouho vzpomínal, kdy jsem zažil něco podobného.“

„Předepisuje-li autor hudbu z pozadí, zní bicí i žestě opravdu jako z velké dálky, přesto naprosto srozumitelně.“

„Těžko teď hádat, co v Hradci Králové vymyslí po úspěšném zdolání hudebního Mount Everestu napříště.“

Filharmonie Hradec Králové má za sebou další olbřímí zkušenost. Dva dny před státním svátkem, ve středu 15. listopadu, uvedla v rámci svého Malého symfonického cyklu Mahlerovu Symfonii č. 2 c moll „Vzkříšení“ pro velký orchestr, soprán a alt sólo a smíšený sbor. Pod vedením šéfdirigenta královéhradeckého tělesa Kaspara Zehndera a za účasti empatických pěvkyň z USA a Německa a Českého filharmonického sboru Brno se návštěvníkům v Sále filharmonie dostalo precizního provedení velkolepého symfonického kolosu, s nímž se v regionech lze setkat naživo jen velmi vzácně. Mahlerův složitý a komplikovaný vnitřní svět vyjádřený hudbou nadpozemského dosahu a jedinečné krásy přinesl do východních Čech zřejmě nejsilnější posluchačský zážitek letošního roku.

„Hudba má líbeznost, esprit, půvab, spád, jednoduchou působivost i přesně vyhmátnutou vtipnost.“

„Lisette Oropesa skvěle a příjemně zpívá. A má nesporný komediální talent, na jevišti řádí, publikum baví i dojímá.“

„Řada dobře odhadnutých a narežírovaných vtípků činí z inscenace to nejzdařilejší možné hudební divadlo – barevné, plastické, odhadnutelně i překvapivě pointované, hravé a zábavné.“

Lyrická opera v Chicagu střídá v listopadu v hracím plánu dva tituly. Vedle inscenace Janáčkovy tragédie Její pastorkyně, jejíž reflexi čtěte pod titulkem Hrůšova lyrická Jenůfa, je tím druhým dílem Dcera pluku od Gaetana Donizettiho. V hlavních rolích operní komedie excelují pěvci Lisette Oropesa a Lawrence Brownlee, dirigentkou mimořádně hravých představení je Speranza Scappucci.

„Jemný, atonální úvodní motiv houslí střídá silný, kulometný, nepravidelný pattern bubnu, který je rozvíjen citlivou hrou vibrafonu.“

„I přesto, že jsou motivy v navzájem rozličných metrech i tóninách, vzájemně jsou v symbióze a utváří dokonale fungující celek.“

„Ve zvyšujícím se tempu i kadenci obou nástrojů ukazují Marek Keprt i Hana Kotková absolutní preciznost a sehranost.“

Závěrečný koncert patnáctého ročníku mezinárodního festivalu soudobé hudby MusicOlomouc přinesl v pondělí 13. listopadu do zaplněného Atria Uměleckého centra Univerzity Palackého mimořádný program skladeb jediného skladatele Petra Kotíka. Společně s Ostravskou bandou a hosty Irenou Troupovou (soprán), Hanou Kotkovou (housle), Markem Keprtem (klavír) a Martinem Opršálem (perkuse) autor hrající na flétnu představil své starší i ranější kompozice Antonio / Collage pro sólové perkuse se vstupem houslí a lesních rohů, Two in One pro sólový klavír a housle a Many Many Women Plus.

„Novákova Bouře byla a je v České republice i ve světě uváděna velmi zřídka, ačkoliv se jedná o dílo, které bylo už na premiéře veřejností i kritikou vřele přijato.“

„Na některých místech se mi zdálo, že v důsledku delších dynamických ploch zanikaly drobné nuance, které by Novákovu hudbu předvedly v ještě větší pestrosti, barevnosti a vrstevnatosti.“

„Monumentální durové sborové vstupy byly klidným, ale důrazným vyvrcholením kompozice jak po hudební, tak obsahové stránce.“

V sobotu 11. listopadu bylo v Národním divadle v Praze provedeno dílo Vítězslava Nováka z jeho vrcholného tvůrčího období – Bouře, mořská fantazie pro sóla, sbor a orchestr na text básně Svatopluka Čecha, op. 42. Od posledního uvedení této monumentální kompozice v Národním divadle uběhlo více než půl století, jednalo se tedy o výjimečnou událost.

„Souběh hudby a politiky tak byl tematickým půdorysem, z něhož se vynořovaly pozoruhodné a umělecky vytříbené výkony výrazných hráčských osobností.“

„K tomuto promyšlenému dynamickému oblouku však Rodin dospěl aplikací otřepaných a zjednodušených postupů, což se podepsalo na zploštění celkového výsledku skladby.“

„Velký respekt si tu zasloužil zejména Vadim Gluzman, jehož distancovaný přístup zabránil, aby byla skladba zavlečena do rozvířených vod patetické nabubřelosti.“

Orchestr PKF – Prague Philharmonia si na nedělní koncert 12. listopadu připravil Čtvrtou symfonii Ludwiga van Beethovena, Koncert pro housle a orchestr č. 2 Karola Szymanowského a premiérový kus Alexandera Rodina s názvem Holy God. Vznešená náplň beethovenovských klasicistních forem, polský romantický folklor a Rodinův ukrajinský tradicionalismus se střetly na pódiu Rudolfina a díky přesvědčivému výkonu orchestru a houslisty Vadima Gluzmana daly vzniknout zdařilému propojení muzikantské kreativity s dramaturgicky rozmanitým repertoárem.

„Jakub Hrůša podtrhuje v symfonickém charakteru partitury tempově i výrazově lyrické momenty.“

„Lise Davidsen dokonale ovládá hlas v širokém spektru od jímavých pianissim po skutečně vypjatá sdělení. Její Jenůfa je dramatičtější, má vznešenost i sebevědomí. Je však uvěřitelná i v intimnějších pasážích.“

„Guthova inscenace takovou sílu nemá, ať už je důvodem režisérova poetika pohybující se trochu jinými, šedivějšími cestami, než kterými jde hudba, nebo scéna, jejíž strohost se typově míjí s expresivní naléhavostí příběhu.“

Lyrická opera v Chicagu se po dlouhé době vrátila k Janáčkově Jenůfě. Koprodukční inscenace režiséra Clause Gutha, hraná už před dvěma lety v londýnské Covent Garden, se stala příležitostí pro americký operní debut Jakuba Hrůši. Návratů k orchestrům ve Spojených státech, včetně Chicago Symphony Orchestra, má za sebou i před sebou řadu, teď mu zbývá po chicagské, druhé největší a nejdůležitější americké operní scéně, už jen Metropolitní opera.