„Alcina byla zkomponována pro Händelovu první sezónu v Královském divadle Covent Garden v Londýně.“

„Árie je zasazena do mollové tóniny s disonantní harmonií a složitým rytmem, které odrážejí temnější a složitější povahu postavy.“

„Dovedné využití hudebních motivů, které odrážejí emocionální stavy postav, a nápadité kostýmy a scénografie, která se zdá být ideální rovnováhou mezi tradicí a modernou, dotvářejí pohlcující a fantastický svět opery.“

Derniéra barokní opery Alcina Georga Fridricha Händela z roku 1735 zaplnila v neděli 26. března 2023 do posledního místa vyprodaný sál brněnského Janáčkova divadla. Inscenace, která měla premiéru loni v únoru, vznikla v koprodukci Národního divadla Brno, Théatre de Caen a Opéra Royal de Versailles, a to v režii Jiřího Heřmana a v hudebním nastudování Václava Lukse. 

„Obě inscenace se hrály před vyprodaným hledištěm za velkého zájmu berlínského operního publika.“

„V Berlíně se rozhodli pro tradiční zakončení Turandot Francem Alfanem s Toscaniniho škrty.“

„Romeo Castelucci se soustředil svou scénou (vlastní návrh) a vedením postav spíš na duševní pocit opuštěnosti Daphne, což nevlídná zimní krajina jen podtrhuje.“

V německé metropoli Berlíně mají milovníci opery k dispozici tři operní divadla. Nedávno zcela zrekonstruovanou Stání operu Pod lipami, Německou operu (v bývalém Západním Berlíně) a na rekonstrukci čekající Komickou operu, proslavenou působením Waltera Felsensteina nebo Barrie Koskyho. Přestože se repertoár operních scén, zejména v nejhranějších titulech protíná, každé divadlo je vyprofilované a přináší také opery (v případě Komické opery i operety a muzikály), které se jinde nevidí. Dne 17. a 18. března 2023 se v berlínské Státní opeře Pod lipami hrály opery Turandot Giacoma Pucciniho a Daphne Richarda Strausse. Jedná se o poměrně nové inscenace. Turandot měla premiéru 18. června 2022 a Daphne 19. února letošního roku. Obě inscenace se hrály před vyprodaným hledištěm za velkého zájmu berlínského operního publika.

„Kromě neomezené klavírní techniky a obratnosti v harmonické složce mi asi nejvíc imponuje svou velkorysostí, jejímž důsledkem se poměrně spolehlivě drží stranou od kýče.“

„Posluchačsky se mi obtížně přijímal pianistův úsečný způsob vytváření tónu.“

„Tehdy jsem si uvědomil, že sólový recitál je obtížná disciplína, která klade energetické nároky i na ty nejtalentovanější.“

K příležitosti 150. výročí narození skladatele Sergeje Rachmaninova v pražském Rudolfinu v sobotu 25. března 2023 vystoupil v cyklu FOK ruský klavírista Nikolaj Luganskij. V díle tohoto skladatele bývá považován za autoritu a nepochybně to tak vnímá i české publikum. Rudolfinum bylo až na pár míst vyprodané.

„Soubor hraje Sukův první smyčcový kvartet dobrých několik desetiletí a v provedení to bylo zcela evidentně znát. Lyrické momenty skladby byly elegantní i citově vyzrálé a s gustem přednášené.“

„Trojnásobná nositelka ceny Thalie se Dvořákova písňového cyklu zmocnila s porozuměním k textu a náladám jednotlivých milostných příběhů se vší mocností svého hlasu.“

„Kontrabasový hlas, hrál Michal Novák, měl tendenci k nesdílnosti s prostorem, nicméně v dalším průběhu skladby zdobil harmonii pěknými pizzicaty a bravurně hranou hbitou melodií ve škále.“

Zemlinsky Quartet hraje na koncertních pódiích doma a v zahraničí skoro tři desetiletí, příští rok to bude 30 let. Na repertoáru mají více než 200 děl skladeb renomovaných světových a českých komponistů, včetně nových skladeb soudobých autorů. Natočili samozřejmě kompletní kvartetní odkaz rakouského skladatele Alexandera Zemlinského, činného v Praze v letech 1911 až 1927. Velkou událostí je komplet smyčcových kvartet Antonína Dvořáka, který realizovali jako čtvrtý soubor v historii. Nahráli také kvartety Josefa Suka, a to hned na svůj první i druhý kompaktní disk. Ten druhý byl recenzován v časopise The Strad. Skladby obou jmenovaných autorů byly na programu koncertu v cyklu Komorní koncerty Koncertního jednatelství FOK v úterý 21. března. A je na místě připomenout hudebního režiséra a skladatele Jiřího Gemrota. Je podepsán mezi tvůrci prvního CD Zemlinského kvarteta a pro úterní koncert pořídil úpravu Dvořákova cyklu Cypřiše pro hlas a smyčcové kvarteto, v němž měla sólo sopranistka Jana Šrejma Kačírková.

„9. symfónia Ludwiga van Beethovena bola vždy symbolom zlomových udalostí európskych dejín.“

„Daniel Raiskin viedol účinkujúcich pevnou rukou, no dojem z jeho kreácie ťažko označiť za slávnostný.“

„Boli sme svedkami štandardného interpretačného procesu klasicistického symfonického diela bez príslovečnej symboliky a beethovenovského pátosu.“

Na abonentných koncertoch SF v dňoch 23. a 24. marca 2023 opätovne, s odstupom niekoľkých rokov, zaznelo v podaní nášho prvého orchestra veľkolepé, publikom milované a opakovane vyžadované dielo Symfónia č. 9 d mol, op. 125 Ludwiga van Beethovena, priam symbolický etalón symfonickej hudby 19. storočia. Dirigent Daniel Raiskin mal v úmysle ako šéf telesa tento závažný orchestrálny opus uviesť v Bratislave už dávnejšie, jeho zámer však najprv prekazil kovid a neskôr nevyhnutné organizačné zmeny v dramaturgii koncertov. Teraz sa 9. symfónia na pódiu Reduty ocitla v kombinácii s oratóriom Óda na radosť na slová básnika Milana Rúfusa pre sóla, recitátora, miešaný zbor a orchester Jána Cikkera, zakladateľskej osobnosti slovenskej hudobnej moderny. Obe diela interpretovalo rovnaké sólistické kvarteto Eva Hornyáková (soprán), Alena Kropáčková (mezzosoprán), Ondrej Šaling (tenor) a Tomáš Šelc (bas), ktorých v Cikkerovi ako recitátor doplnil člen SND Štefan Bučko.

„Idomeneo bývá považován za skladatelovu první mistrovskou operu. A vskutku je to dílo v mnohém nové, nejen v Mozartově tvorbě samotné, ale i v kontextu evropského operního vývoje.“

„Inscenace je dílem skotského režiséra Davida McVicara, hudebně operu nastudoval a řídil pravidelný spolupracovník divadla Sir Simon Rattle. Inscenace se dá označit jako klasická, hraje se na prázdné scéně, které vévodí zavěšená lebka. Režisér děj opery nikam nepřekládá ani nepřekrucuje vztahy mezi jednotlivými postavami.“

„U Magdaleny Kožené jsme mohli obdivovat její mimořádné herecké nasazení v roli Idomeneova syna, který svého otce miluje a ctí a který miluje i svou Illii.“

Poslední premiérou v berlínské Státní opeře Pod lipami, uskutečněnou 19. března, byla opera Wolfganga Amadea Mozarta Idomeneo, celým názvem Idomeneo, Re di Creta (Idomeneus, král krétský). Mozart ji napsal v roce 1780 jako svou desátou dokončenou operu (před ním vznikly i fragmenty oper Thamos nebo Zaida), po něm následovalo dalších sedm dokončených oper. Idomeneo totiž bývá považován za skladatelovu první mistrovskou operu. Za inscenací stojí režisér David McVicar a dirigent Sir Simon Rattle, v jedné z hlavních rolí účinkuje Magdalena Kožená. 

„Příčin obliby Zeyerovy hry by se jistě našlo mnoho. V určité etapě našeho soužití se Slováky to mohl být autorův příklon ke slovenské tematice, vyplývající z jeho živého zájmu o Slovensko, probuzeného na konci 19. století přítomností slovenských studentů na pražské české univerzitě a jejich aktivitami ve spolku Detvan (zal. 1882).  Oblibu lze spatřovat i v kongeniální Sukově hudbě, v neposlední řadě pak i v tematice silné, vše obětující lásky, překonávající zlo a nenávist.“

„Melodrama je náročný žánr, vyžaduje nejen volumézní, na dechu dobře postavený hlas, ale i patřičnou hudební erudici. Zeyerova jevištní mluva je navíc v partiích neprovázených hudbou vedena latentním jambickým, tudíž vzestupným veršem. I zde je nutné udržet náležité tempo udávané předtím hudbou a vyvarovat se zbytečných hlasových forzí a tempových akcelerací, vyvolávaných silnými emocemi.“

„Pod taktovkou Jiřího Petrdlíka odvedl operní orchestr DJKT dobrý výkon, který v úvodu a závěru korunoval zpěvným tónem svých houslí a tradici Sukovy hudby oddaný koncertní mistr Martin Kos. Zatímco sborové pasáže nastudované Jakubem Zichou zde zněly z nahrávky, sólové hlasy jsme slyšely v živém podání Ivany Klimentové a Jakuba Turka, kteří nejenže se dobře zhostili svých zpěvních partů, ale v nápadité režii se uplatnili i ve skupinových hereckých akcích činoherního ansámblu.“

Zeyerova pohádka Radúz a Mahulena prošla scénami mnoha českých divadel, a to jak ve své původní podobě, tak v mnoha úpravách. Plzeňské Divadlo J. K. Tyla se k ní po roce 1960 vrátilo novým inscenačním ztvárněním, v němž se opět spojil básníkův text se Sukovou hudbou. Inscenace premiérovaná v sobotu 25. března na jevišti plzeňského Velkého divadla je tak výsledkem spolupráce tamějšího činoherního a operního souboru.

„Velice věrohodné je zejména chování a jednání protagonistky v podání Cate Blanchett.“

„Její chování a postupné vyjevování charakteru pak chtě nechtě připomíná projevy výlučnosti reálných (nejen) hudebních hvězd.“

„Sám film Todda Fielda má celkem šest oscarových nominací. Určitě stojí za návštěvu kina.“

Filmová, svým způsobem i hudební událost těchto týdnů. V kinech se aktuálně promítá drama Tár, pojednávající o úspěšné a slavné dirigentce, která přecenila vlastní možnosti. Nikoli umělecké, ale lidské; má problémy s psychikou, nezvládá sociální chování. Nesporný talent a pracovitost, suverenita, s níž řídí jeden z nejvýznamnějších světových orchestrů, jsou ve zjevném rozporu s křehkostí duše. Jistota, kterou jí dodává vysoká profesionalita a prestižní postavení, zároveň zraňuje a ničí nejen lidi kolem, ale nakonec i ji samotnou.

„Východiskem bylo realizovat operu historicky, v době, ve které se děj odehrává, kterou evokují krásné rokokové obrazy na horizontu scény a přitom vnést do vizuálu prostor a vzlet moderní doby.“

„Režie Barrieho Kosky dostává prostor pracovat s pěvci a nakládá s nimi jako s činoherci, a přestože respektuje jejich technické potřeby při zpěvu, nijak je nešetří. Pohybové kreace jsou vtipné a překvapivé, někdy i akrobatické a vždy vyvolávají úsměv.“

„Hudebního nastudování se ujal hudební ředitel Vídeňské státní opery, dirigent Philippe Jordan, který se ujal i partu Hammerklavieru. Jeho pojetí Mozartovy hudby vychází z moderního temporytmického cítění, dává dílu švih a esprit a dbá na barevnost a plastičnost zvuku orchestru.“

Vídeňská státní opera přivedla do svého repertoáru novou premiéru opery Wolfganga Amadea Mozarta Figarova svatba.  Premiéra se uskutečnila 11. března 2023 a inscenace je od počátku v repertoáru nasazovaná frekventovaně. Je primárně určena mladému publiku a recenzované představení se uskutečnilo v neděli 19. března v odpoledním čase. Orchestr Vídeňské státní opery řídil jeho hudební ředitel Philippe Jordan, který se ujal i partu Hammerklavieru, režijně inscenaci připravil Barrie Kosky na scéně Rufuse Didwiszuse a v kostýmech Victorie Behr, sbor Vídeňské státní opery připravil Martin Schebesta. Sólisty byli mladí umělci, kteří překvapovali nejen svým pěveckým, ale i hereckým mistrovstvím a nadšením. André Schuen jako hrabě Almaviva, Hanna Elizabeth Müller jako Hraběnka, Maria Nazarova jako Susanna, Peter Kellner v roli Figara a Patrizia Nolz jako Cherubino, to byli pěvci, kteří přikovávali publikum do sedadel nádhernými a technicky bezchybně ovládanými hlasy.

„Bendl není tak docela zapomenut, ale jeho práci, co naplat, převýšil Dvořák výrazně.“

„Líbilo se mi, že mladý pěvec, ať již vědomě či instinktivně takto pěvecky s dynamikou zachází, přirozeně, především s ohledem na výraz a styl.“

„Koncert se mi jeví závazkem per futurum, pokud by oba výrazní interpreti pokračovali v obdobně laděných komorních recitálech, prospěli by značně danému žánru a obohatili i koncertní život krajského města na českém jihu.“

Ve foyeru Business Center Piano, v krajském městě jižních Čech, byl 21. března 2023 zahájen hudební festival Art Salon Piano, pod záštitou Ministerstva kultury České republiky, města České Budějovice a Jihočeského kraje. V jeho vstupním koncertu se představili mladí umělci – barytonista Michal Marhold a klavírista a dirigent Patrik Červák. Ve večeru s názvem Evropské dialogy představili široký výběr z písňové tvorby, prokomponovaný sólovými klavírními kompozicemi tvořícími vhodný dramaturgický kontrast.

„Už si dnes málo uvědomujeme, že i Joseph Haydn byl kdysi mladým a progresivním hudebníkem, i jeho svazovala tradice předchozího hudebního slohu, a snažil se ji překonat novým, klasicistním cítěním. Každý vývoj jde ve spirále a staré se míchá s novými pravidly.“

„Tigran Mansurjan, pracuje především s historickými postupy středověké hudby a folklóru a vtěluje je do moderních kompozičních technik. Skladbu Agnus Dei napsal původně jen pro klavír, klarinet, housle a violoncello a nyní byla brněnskému publiku prezentována její orchestrální verze ve světové premiéře.“

„Po přestávce přichystala dramaturgie skladbu ukrajinského skladatele Valentina Silvestrova s názvem Visnik (Zvěstovatel) pro smyčce a klavír. Je to opět snová a průzračná hudba, uvozená vanutím větru, pouštěným z reproduktorů počítače a ponořená do paralelních světů a věčnosti.“

Abonentní koncert v Besedním domě s názvem Poslové starých časů se ve čtvrtek a v pátek zaměřil na konfrontaci hudby Josepha Haydna s mnohem novější tvorbou. Program večera rámovaly jeho Symfonie č. 26 d moll „Lamentatione“ a Symfonie č. 79 F dur. Stály v protikladu s díly současných skladatelů. Zaznělo Agnus Dei arménského autora Tigrana Mansurjana a Visnik (Zvěstovatel) ukrajinského skladatele Valentina Silvestrova. Orchestr Filharmonie Brno vystoupil v komorní podobě se sólovým klavírem Miroslava Beinhauera a pod vedením dirigenta Alexandra Liebreicha. Recenzován je první večer 23. března.

„Akce měla větší lesk i proto, že koncert byl realizován ke skladatelovým 80. narozeninám a snímaly ji mikrofony Českého rozhlasu. Sál Kongresového centra ve Zlíně je navíc reprezentativním místem, kde se mohou odehrávat slavnostní akce a jeho prostředí je velmi inspirující.“  

„Prvního uvedení se ujala sólistka Kristina Fialová, dcera skladatele, pro kterou byl part napsán. Viola v kantátě ztělesňuje Matku Boží, je obrazem její trpící duše a v každé části díla má jiný charakter bolestného výkřiku.“

„Dirigent Robert Kružík motivoval orchestr pevnými a přesnými gesty a dokázal vytvářet kompaktní a gradující plochy hudby, které obecenstvo přijímalo s nadšením.“

Filharmonie Bohuslava Martinů, jejímž domovským působištěm je Zlín, je dynamickým tělesem, které o sobě dává vědět progresivními činy. Světové premiéry českých skladatelů uvádí programově, stejně jako dává prostor mladým a energickým dirigentům a sólistům. Ve středu 22. března 2023 uvedla dílo brněnského skladatele Petra Fialy, který je současně i zakladatelem, ředitelem a sbormistrem Českého filharmonického sboru Brno, jenž na akci spolupracoval. Dirigoval šéfdirigent zlínské filharmonie Robert Kružík a sólového partu violy se ujala Kristina Fialová. Spolu s premiérovaným Stabat Mater zazněla ještě Schicksalslied Johannesa Brahmse a Te Deum Antonína Dvořáka, kde se sopránového partu ujala Jana Sibera. Barytonové sólo zpíval Lukáš Bařák.

„Hymnus Pexidr zkomponoval okolo roku 2012. Ačkoliv program ani z části nenabídl popis jednotlivých skladeb, což byla opravdu škoda, podle autorových slov je jeho skladatelským záměrem hlavně sdílnost a funkčnost hudby k posluchači.“

„Koncert byl celkově příjemným překvapením a bude nesmírně zajímavé sledovat vývoj tohoto orchestru jak po hudební, tak dramaturgické stránce.“

„NeoKlasik se ale nebojí ani soudobé hudby, ačkoliv, jak ukázal publiku, hudba to byla taktéž v náznacích neo-zvuku.“

Smetanovské dny v Plzni zařadily na program letošního 42. ročníku mladé hudební uskupení NeoKlasik orchestr. To se, jak už sám název napovídá, specializuje především na autory, kteří tvořili nebo tvoří v neoklasicistním stylu. Přesto koncert v úterý 21. března večer nabídl mimo skladby Bohuslava Martinů a Leoše Janáčka také dvě soudobá díla plzeňského skladatele Karla Pexidra.

„Dílo vzniklo na objednávku Chopinovy mezinárodní klavírní soutěže. Premiéru mělo v roce 2015 a svým názvem evokuje Chopinův kompoziční zájem o polonézu, která zazněla hned po skladbě Pendereckého.“

„Konečně po přestávce přišlo klíčové dílo večera Symfonie č. 2 e moll Sergeje Rachmaninova.“

„Zdálo se tedy, podle značného ohlasu publika, že Rachmaninovova Druhá se vydařila.“

Ke svému dalšímu abonentnímu koncertu, který proběhl 20. března ve Dvořákově síni Rudolfina, pozval Symfonický orchestr Českého rozhlasu jako sólistu s hostujícím dirigentem Markem Šedivým teprve sedmnáctiletého interpreta. Byl jím slovensko-australský klavírista Ryan Martin Brandshaw. Ryan, student vídeňské Universität für Music und darstellende Kunst, jak praví oficiální materiály, je laureátem osmnácti mezinárodních soutěží a jeho umělecký životopis je v tomto ohledu vskutku imponující.

„Divadlo na Orlí (DNO) má všechny technické atributy hudebního divadla, disponuje i Janáčkovým akademickým orchestrem, složeným ze studentů hudebních oborů, který je příležitostí k realizaci pro nastávající dirigenty.“

„V nedávných minulých létech byla radost pěvecké zrání poslouchat, letos se zdá, že to taková radost není. Absolventi, kteří se letos představovali v inscenaci Dvě vdovy, nebyli slyšitelně ve své kůži a nepřesvědčovali, že právě oni mají našlápnuto na úspěšnou kariéru.“

„Režijní zpracování je absolventským dílem Jany Tajovské Krajčovičové, pod vedením pedagožky Aleny Vaňákové a působí velmi přirozeně, neboť jeho síla je v jednoduchosti nápadů a v pravdivosti. Lze říci, že tentokrát vizuální složka inscenace daleko předčila složku auditivní.“

Komorní opera Hudební fakulty JAMU je výjimečná svým konáním i posláním. Je to ideální příležitost pro studenty operního zpěvu naučit se ovládat své řemeslo. Každoročně se zde mohou předvést absolventi a adepti pěveckého umění a zjistit, co se již naučili a zda je jejich úsilí publikem přijímáno. Letos byla vybrána opera Bedřicha Smetany Dvě vdovy. Zdánlivě nenáročné libreto Emanuela Františka Züngela bylo inspirováno jednoaktovou francouzskou komedií „Les deux veuves“ Féliciena Mallefilla a je podloženo hudbou, která klade velké nároky na pěvce i hudebníky. Ve dnech 18. – 23. března ji pětkrát studentské divadlo uvedlo, recenze je z první reprízy 21. března 2023.

„Od počátku zde byl přítomen vyrovnaný dynamický balanc, v interpretaci pak vynikaly jisté okamžiky, kdy pod delšími frázemi jednotlivé sekce měly určité drobné, avšak výrazné a důležité momenty, jež si vzájemně předávaly.“

„Po vypjaté pasáži pak vyniklo uklidňující violové sólo, které skladbu přeneslo do intimnější pasáži před dramatickým závěrem.“

„Je nutno ocenit koncertního mistra Patrika Sedláře, který od prvního pultu celý večer orchestr vedl, do čehož po celou dobu vkládal velkou energii.“

Dne 22. 3. se v pražském Rudolfinu konal koncert Pražského komorního orchestru. Vybraný smyčcový repertoár byl značně široký jak z hlediska epochy, tak místopisu. Skladby Faurého, Mendelssohna-Bartholdyho, Dvořáka, Griega a Haydna zahrál PKO pod vedením koncertního mistra Patrika Sedláře. O violoncellová sóla se pak postaral Jiří Bárta.

„Dveře s hanebným X stojí varovně v popředí, zatímco poslední Aminin úkryt se nedosažitelně vznáší ve vzduchu.“

„Máme tedy co do činění s příběhem o emancipaci a touze po rozbití okovů, čili o hodnotách, které jsou extrovertnímu režisérovi nepochybně blízké.“

„To je jen skromný výběr ze zástupu slavných zpěvaček, které fascinovala Amina, ústřední hrdinka opery Vincenza Belliniho La sonnambula neboli Náměsíčná.“

Libretista Felice Romani byl často takřka kongeniálním spolupracovníkem Rossiniho, Donizettiho, mladého Verdiho či zmíněného Belliniho. Tím spíše tedy překvapí, že našel roku 1831 zalíbení v prostinké anekdotě o švýcarské venkovance, jejíž svatbu s ctnostným mladíkem Elvinem téměř překazí pikantní skutečnost, že se jednoho dne náhle probudí v posteli jistého hraběte. Zmíněný šlechtic jménem Rudolf ovšem dívčinu čest zachrání, když zjistí, že její noční toulky po cizích ložnicích způsobuje nemoc zvaná somnabulismus čili náměsíčnost. Třikrát sláva, svatba se tedy může konat! Vážně stačí tak chatrná konstrukce pro udržení divácké pozornosti po dobu celých dvou hodin? Nebo že by byly hudební kvality Náměsíčné skutečně natolik fenomenální, aby strčily absentující děj hravě do kapsy? Možnost pokusit se najít na tyto otázky odpovědi mají diváci nově v Semperově opeře v Drážďanech, kde se dne 19. března 2023 konala premiéra nové inscenace opery Vincenza Belliniho La sonnambula.

„Pod vedením Zbyňka Müllera, působícího úsporně bez větších gest, vytvořili zkušení členové dechové sekce Kramářovou Partitou adekvátní atmosféru.“

„Igor Ardašev a Michal Mašek jdou sice každý svou vlastní interpretační cestou, tentokrát však v Mozartově dvojkoncertu působili jako dvojice, jejíž souhra přesvědčila absolutní dokonalostí.“

„Zařazení Koncertní předehry op. 17 Václava Jindřicha Veita lze pokládat za významnou událost.“

Skladby z období klasicismu i raného romantismu tvořily program březnových abonentních koncertů Komorní filharmonie Pardubice, připravených pod taktovkou dirigenta Zbyňka Müllera. Pořadatelé lákali především na Mozartův Koncert pro dva klavíry a orchestr Es dur. Pozoruhodné však rovněž bylo zařazení Partity Františka Vincence Kramáře a především uvedení Koncertní předehry Václava Jindřicha Veita, jehož dílo se v současné době takřka neprovozuje. Večer, konaný 20. března 2023 v Domě hudby, jenž si vyžádal vzhledem k přestavbám pódia hned dvě přestávky, následně vyvrcholil Čtvrtou symfonií Franze Schuberta.

„Dirigentova jemná a plynulá gesta, klidný a oduševnělý výraz ve tváři zcela očividně inspirují instrumentalisty ke stejné hře. Více romantiky do Wagnerovy hudby snad už vložit nelze.“

„Christine Goerke publikum strhla nejen omračujícím hlasem, který se vyznačoval tmavou sametovou barvou a ďábelsky dramatickým nábojem, ale také zlověstným hereckým výkonem s přesvědčivostí na nejvyšší úrovni. Kvality jejího výstupu slovy stěží popsat.“

„Třetímu dějství jednoznačně dominuje Piotr Beczała. Ten během rozhovoru uvedl, že při nastudování Wagnera vlastně vychází z italského belcanta. A je pravdou, že přesně tak Beczałův Lohengrin zněl. Plynule, lehce, měkce a s rezervou na každém vysokém tónu.“

Po úspěšné inscenaci Parsifala se François Girard vrací na newyorskou scénu s tamním Wagnerovým nejhranějším titulem, tedy operou Lohengrin. Premiéra se konala 26. února 2023. České publikum pak mohlo zhlédnout představení v kinech v sobotu 18. března. Inscenační tým se držel hesla „v jednoduchosti je krása“ a scénu symbolicky zaplavily barvy čtyř odstínů. Kromě fenomenálních pěveckých a hereckých výkonů všech protagonistů, od těch andělsky hodných po ty ďábelsky zlé, exceloval ve své zásadní úloze rovněž sbor. Svých nástrojů se mistrně, leč ryze týmově ujali hráči pod vedením Kanaďana Yannicka Nézet-Séguina, který stmeloval početné těleso pod návalem Wagnerových romantických nekonečných melodií. Třetímu dějství v titulní roli Lohengrina dominoval polský tenorista světového renomé Piotr Beczała, jenž se jako civilista ocitá na jiné planetě…

„Orchestr pod vedením dirigenta vytváří hudební útvary, které jsou plastické a vystupují z nich sólové hlasy, které na sebe přirozeně barevně navazují a dokreslují charaktery jednotlivých postav. Orchestr sám vypráví příběh a kreslí vztahy a citová hnutí, která se chvějí v duších hlavních postav příběhu.“

„Režisér na jevišti vypráví příběh zcela jiný, než jaký se odehrává v Čajkovského hudbě, o kterém vypráví dirigent a pěvci. Tohle napětí mezi tím, co se děje “nahoře” a o čem vypráví hudba “dole,” nepřinášelo divákovi dramatické napětí, ale nervozitu, směřující do frustrace.“        

„U Čechova by se takový přístup dal pochopit, u Puškina a Čajkovského však působí velmi nepatřičně a zabíjí vztahy mezi postavami, stejně jako se vytrácí účinek na diváka. Občas se objevil i pokus o komiku, ale míjela se u publika účinkem, nikdo se nesmál, spíš mrazilo.“

Vídeňská Státní opera uvedla operu Petra Iljiče Čajkovského Eugen Oněgin již v říjnu roku 2020, ale po třech realizovaných představeních přišel covid a lockdown. Plánovaná představení musela být nadlouho zrušena a obnovovala se jen stěží a občas. Nyní uvádí největší operní scéna v Rakousku tuto operu opět a ve zcela novém obsazení. Desáté uvedení dne 18. března 2023 bylo tedy ve skutečnosti druhou premiérou. Stálicí inscenace se stala představitelka Taťány, australská sopranistka Nicole Car, která roli Taťány zpívá od prvního uvedení v roce 2020. Titulní roli Oněgina vytvořil kanadský barytonista Étienne Dupuis, roli Lenského peruánský tenorista Iván Ayón Rivas. Dirigentem inscenace je český dirigent Tomáš Hanus, režijně operu nastudoval ruský režisér Dmitri Tcherniakov.

„Ženy za žesťovými a bicími nástroji v dřívějších dobách nebyly běžně k vidění – orchestr PKF jich má hned několik a jejich přítomnost sympaticky podtrhuje rozmanitost orchestru.“

„Jít rovnou k věci. Tak působila dramaturgie koncertu se Simonem Trpčeskim, první skladba večera byl totiž hned Rachmaninovův koncert pro klavír a orchestr č. 3 d moll, op. 30.“

„Nicméně, i přes určité nedostatky, si Simon Trpčeski naprosto získal přízeň (a troufám si říci i srdce) publika.“

Šestý koncert z devíti, probíhající v orchestrální abonentní řadě orchestru PKF – Prague Philharmonia patřil makedonskému klavíristovi Simonovi Trpčeskimu a hudbě Sergeje Rachmaninova a Dmitrije Šostakoviče. Jako dirigent se představil rumunský Gabriel Bebeșelea.