„Takové hudební večery již v Goethe-Institutu probíhaly a podle pořadatelů je nejvyšší čas je obnovit.“

„Spíše uměřený Dominik Wollenweber jako by nechával prostor pro dramatičnost a vzrušenost Veverkovu partu.“

„Brittenových Šest metamorfóz je hudební skvost, ve kterém hobojista může předvést jak všechny barevné odstíny nástroje, tak své umění.“

V předvečer prvního soutěžního dne hobojistů na Mezinárodní hudební soutěži Pražské jaro vystoupili dva z porotců – Vilém Veverka a jeho učitel a kolega Dominik Wollenweber – na komorním koncertě, který uspořádal Goethe-Institut. Společně tam v úterý zahráli Invence pro dva hoboje Isanga Yuna.  Vilém Veverka se poté představil v Šesti metamorfózách podle Ovidia, opusu op. 49 pro hoboj sólo od Benjamina Brittena.

Jejich společnému koncertu předcházelo několik šťastných okolností. Ta nejdůležitější – předsednictví Dominika Wollenwebera, uznávaného hobojisty a člena Berlínských filharmoniků, v porotě pražskojarní soutěže, v níž zasedá i Vilém Veverka. Bylo by škoda nevyužit přítomnosti tohoto umělce a nepokusit se uspořádat koncert, na kterém by ho pražské publikum mohlo slyšet. A v duu s Vilémem Veverkou, který s Wollenweberem dlouhodobě spolupracuje a byl jeho žákem na Hochschule für Musik Hanns Eisler v Berlíně! Takovou příležitost nepromarnil Goethe-Institut, v jehož prostorách se koncert uskutečnil. 

Tento večer měl však i další přidanou hodnotu. Podle slov Kláry Arpy z Goethe-Institutu by měl být prvním z řady navazujících komorních koncertů, upomínajících na hudební salony, kde zní avantgardní, neoposlouchaná hudba v podání špičkových interpretů a odkud po skončení produkce obecenstvo nepospíchá domů, ale je mu dopřán čas a prostor pro sdílení zážitků i pro setkání s muzikanty. Takové hudební večery již v Goethe-Institutu probíhaly a podle Kláry Arpy je nejvyšší čas je obnovit. Poloha budovy, v níž instituce sídlí – na pražském nábřeží u Národního divadla – navíc dopřává i jedinečné výhledy na Pražský hrad.

Volba skladby ve společné interpretaci – kompozice Isanga Yuna Invence pro dva hoboje – nebyla náhodná. Jednak skladby tohoto autora Vilém Veverka na svých koncertech s harfistkou Kateřinou Englichovou opakovaně a s posluchačským ohlasem uvádí, jednak existuje propojení Isanga Yuna s Berlínem, respektive s Berlínskými filharmoniky. Ti se za něj v době, kdy byl v době svého německého pobytu obviněn ze špionáže, unesen z Německa do Jižní Koreje a tam odsouzen k smrti, postavili – a to podpisem Herberta von Karajana na petici, kterou podepsali i další významní hudebníci. 

Korejský skladatel, syn básníka Yun Ki-hyona, se narodil v roce 1917, zprvu studoval v Koreji, posléze v Japonsku a v Evropě – v Paříži a nakonec v Berlíně, kde se usadil. Po těžké, takřka dvouleté životní zkušenosti s únosem a vězněním doprovázeným mučením se vrátil do Berlína, kde aktivně – a to i pedagogicky – působil. Zemřel v roce 1995. Jeho skladby jsou založeny na práci se zvukem, zvukovými plochami. Ovlivněn postupy západní hudby se však nevzdává ani tradičních prostředků korejské hudby: glissanda, pizzicata, portamenta, vibrata a nade vše zdobných ornamentů.

Dominikem Wollenweberem a Vilémem Veverkou interpretované Invence pro dva hoboje pocházejí z roku 1983. Dva hlasy hobojů se navzájem prolínají, doplňují a povzbuzují jeden druhý, jsou jedním z nejkrásnějších příkladů předností tohoto nástroje. Spíše uměřený Dominik Wollenweber jako by nechával prostor pro dramatičnost a vzrušenost Veverkovu partu; a český hobojista opět předvedl to, co na něm oceňujeme: krásný jistý tón, energičnost, maximální ponor do interpretace, pohybové kreace, bezpečné zvládnutí partitury…

Vilém Veverka se pak představil jako sólista v Brittenových Šesti metamorfózách podle Ovidia – skladbě, kterou důvěrně zná a natočil ji i na CD Supraphonu. Hudební skvost, ve kterém hobojista může předvést jak všechny barevné odstíny nástroje, tak své umění, zpodobňuje v šesti personifikacích (Pan, Phaeton, Niobé, Bakchus, Narcis, Arethusa) protikladné lidské vlastnosti. Skladbu kladoucí na sólistu velké nároky právě díky veliké proměnlivosti zahrál Vilém Veverka s velkou grácií a sobě vlastním soustředěním. 

Jeho hráčské kvality a takřka bezbřehé technické schopnosti mu umožňují jít stále kupředu a vymýšlet nové dramaturgické plány. V nejbližší době – 25. května – se s Vilémem Veverkou můžeme potkat znovu v Pražské křižovatce, kde v rámci festivalu Pražské jaro vystoupí s PhilHarmonia Octet Prague (jehož členy jsou ti nejlepší čeští hráči na dechové nástroje). Kromě skladeb od Mozarta, Dvořáka a Kleina zazní ten večer i Oktet od Isanga Yuna.

Foto: Archiv Viléma Veverky