“Pro orchestr a také sbor Divadla F. X. Šaldy je inscenace jistě vítaným zpestřením repertoáru co do žánru a způsobu hry.”

“V případě postavy Káči jsme nebyli svědky naivity mladé zaláskované dívky, což Křížová svým projevem a umem podpořila a dodala Káči šmrnc odvahy a zdravého sebevědomí.”

“Nadčasovost tematiky dobra a zla, o moci mocichtivých nad bezmocnými, o síle lásky a naději, že vše nakonec dobře dopadne, přitahuje diváky dodnes.”

Cestovat za kulturou se vyplatí. Když však stojíte mezi Prahou a Libercem v dopravní zácpě, na chvíli zapochybujete. A doufáte, že to bude stát za to. Stálo. Původní americký muzikál Divotvorný hrnec (v originále Finian’s Rainbow) v režii Oldřicha Kříže a pod taktovkou Dalibora Tuže má za sebou úspěšnou premiéru na prknech Divadla F. X. Šaldy a spokojené diváctvo, pohlazené na duši.

Příběh irských přistěhovalců do fiktivního městečka Missitucky ve Spojených státech a o jejich „hledání duhy“ tvůrců B. Lanea, E. Y. Harburga a F. Saidyho byl přetlumočen českému publiku nikým menším než Jiřím Voskovcem a Janem Werichem. Po okupaci a jejich návratu z USA do vlasti dvojice zjišťuje, že je vše tak trochu jinak a společnost, která se po válce sotva oklepala,  se řítí do dalšího temného období. Divotvorný hrnec zaznívá  jako upravený americký suvenýr a první americký muzikál v Evropě 8. března 1948. Místo Irů přicházejí do země za velkou louží postavy Josefa Maršálka a jeho dcery Káči. V těsném závěsu je jim však vodník Čochtan (původně irský skřítek Og). Vydává se za kouzelným hrncem plným zlata, který si od něj pan otec Maršálek tak trochu vypůjčil s nadějí, že když jej schová na pozemku, který si hned po příjezdu do Štědré doliny koupí, zbohatne a zajistí tak pro Káču velké věno.

To, jak se brzy ukáže, není vůbec potřeba, láska na první pohled se koná okamžitě a mladý Woody Rychtarik se ztratí v očích krásné Káči. Woody jakožto rytíř místní bělošsko – černošské komunity zachraňuje městečko od chamtivého senátora Randalla, vybírajícího daně od tvrdě pracujících. Zmíněný kouzelný hrnec může splnit tři přání, zapeklitá situace nastává v momentě, kdy nikdo neví, kde je zakopán, a pronese se nad ním přání, kvůli kterému Woody s Káčou málem skončí v chládku. Neúmyslně totiž potrestají Randalla za jeho přečiny, díky tomuto „omylu“ ale senátor tak trošku prohlédne. A napraví se i jiné, co bylo němé, nalezne schopnost řeči, jen zaláskovaný Čochtan se nenávratně oddělí od vodnického světa. Zvolí smrtelný člověčí život, zato se schopností milovat. 

Příběh je učebnicovým příkladem happyendu se svatbou, avšak s loučením, které k životu patří a učí nás na ničem nelpět. Tatínek Maršálek, kterého se sympaticky a s humorem zhostil Vladimír Kratina, zaslechne volání domoviny a vrací se zpět do třeboňského kraje. Děj táhne a  podtrhává hudba s typickým zvukem Broadwaye a zazněla právě v jeho instrumentaci. Výrazná zde byla právem žesťová sekce, bez které si takový muzikál snad ani nelze představit. Pro orchestr a také sbor Divadla F. X. Šaldy je inscenace jistě vítaným zpestřením repertoáru co do žánru a způsobu hry. Tradičně laděnou scénu muzikanti tvořili jistě a s elánem. Večer byl plný krásných, přesvědčivých výkonů. Taneční složku obstarali členové baletu divadla a choreografie se příjemně pojila se vším, co se na jevišti odehrávalo. Marika Hanousková se protančila rolí Susan Rychtarik přesně tak, jak by němá dívka měla, aby řečí těla vyjádřila své city a myšlenky, když to hlas nedovolí. Podívaná byla bohatá i herecky a pěvecky. Zmínit musím Marii Křížovou v roli Káči, která si svým energickým pojetím postavy maximálně udržela divákovu pozornost, v tom jí pomohla zemitá, zvučná a nosná barva hlasu ve středním rejstříku hrudních tónů, které jí krásně svědčí. Vyšší poloha totiž působila místy ostřeji. Asi nejznámější píseň Káči z muzikálu “Tam za tou duhou” musí být hymnou srdce snad každé ženy 🙂 Marie Křížová se možná i ze své přirozené povahy zasadila o to, že Káča byla vykreslena skutečně jako živel, který i přes svou mladost o životě něco ví a když na to přišlo, pěkně se obula do tatínka i senátora. V případě této postavy jsme nebyli svědky naivity mladé zaláskované dívky, což Křížová svým projevem a umem podpořila a dodala Káči šmrnc odvahy a zdravého sebevědomí. 

Jan Kříž svým charismatem a příjemným hlasem oblažil hlavně jednu polovinu publika v sále. Role Woodyho Rychtarika mu seděla a s Křížovou tvořili na jevišti milý pár, hlasově se šťavnatě pojící zejména při písni „S čertem si hrát“. Jistě velká část publika dychtivě očekávala výkon Petra Jeništy v roli vodníka Čochtana. Zde se konal skvělý humor a Jeništa sázel rozkošné slovní hříčky opepřené svým osobním zjevem, dikcí a způsobem komunikace hlavně s herci-dětmi, kde byl jako ryba (totiž vodník) ve vodě. Dětská hravost, vtip, zvědavost a nezištnost byly přednosti, které na pátečním Čochtanovi vyloženě zářily. Martin Polách jako senátor Randall, Buzz Collins v podání Pavla Hejla a šerif Oldřich Kříž se také postarali o kvalitní zástupce z druhého břehu záporáků… Jejich černé vyznění však nakonec nebylo tak černé, když se nad tím zamyslím. Tím se pomalu dostávám k myšlence J.W., která vlastně vystihuje poslání Divotvorného hrnce. Nadčasovost tematiky dobra a zla, o moci mocichtivých nad bezmocnými, o síle lásky a naději, že vše nakonec dobře dopadne, a v neposlední řadě i  téma rasové snášenlivosti či spíše nesnášenlivosti a diskriminace. Fakt, jak těžké to tehdy měli a mají lidé mimo svou rodnou zemi, snad v dnešní neklidné době ani komentovat nemusím… 

Tato nám velmi vkusně přizpůsobená a stále oblíbená kombinace broadwayského muzikálu s nádechem gospelu a české pohádky s laskavým humorem, vykreslující dobro a zlo, s cílem naučit odlišit a zároveň přijmout tyto dva neoddělitelné protipóly, přitahuje diváky dodnes. A s povedeným provedením liberecké scény bude trend pokračovat. Nejdůležitější „message“ Divotvorného hrnce tak budiž citát Jana Wericha, který v programu k inscenaci uhodil hřebík po hlavičce: „Jen kdyby lidi nedělali pořád stejné a staré chyby, a zvykli si, že jeden druhého vždy šidí, bylo by na světě o tolik míň hádání, jenže ti lidi by nebyli lidi, kdyby neměli chyby, a ti, kteří by tu bez chyby zbyli, na co by tu vlastně byli a k čemu by tu vlastně žili bez chybování?“

Foto: FB Divadlo F. X . Šaldy